Makropulos

Příspěvky

Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékařeEgypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékařeMika Waltari

Kniha Egypťan Sinuhet vypadá jako Sinuhetova autobiografie. Malý, čerstvě narozený chlapeček byl nalezen v rákosovém košíku, který připlaval po vodě. Chlapec vyrostl, stal se lékařem a rádcem faraonů v období nadcházející vlády faraona Achnatona, který se pokusil zvrátit zavedené náboženství a nahradit je uctíváním nového boha. V průběhu svého života a na svých cestách se Sinuhet setkává s lidmi v různých životních pozicích v mnoha oblastech Egypta i v sousedních zemích a seznamuje nás s mnoha detaily života a historie starověkého Egypta.
Co je však skutečně geniální na této knize je to, že to vlastně není o Egyptě ani o dávných dobách. Může to být vyprávěním o jakémkoliv národu, jakékoliv civilizaci, o jakémkoliv člověku v jakémkoliv čase a na jakémkoliv místě. Je to o každém z nás. O našich radostech a strastech a o sociálních a vládních institucích, kterým podléháme. Je tu velice jasně popsáno celé spektrum lidského a společenského chování od nejvznešenějších aspirací, emocí a skutků až po ty nejnižší až pokleslé.
Jak je uvedeno hned v I. Knize:
„Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nového pod sluncem, a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba i slova jeho řeči."

29.01.2016


Do tmyDo tmyA. Bolavá (pseudonym)

Každý z nás má něco, co ať chceme, či nechceme, nějakým způsobem řídí náš život. Stále se za něčím honíme, někam spěcháme a každý máme někde tu svoji „Výkupnu“, do které to musíme stihnout.
Na postavě Anny autorka ukazuje, kam až takové snažení může dojít. Že člověk zapomene sám na sebe, na svůj život, na svoje okolí a lidi kolem sebe. Proto je v knize život Anny pouze naznačen. Pro ni je nejdůležitější stihnout včas sebrat všechny bylinky a včas je dovézt do výkupny. Ano, Anna je těžce nemocná, možná i částečně šílená, ale i to je důsledkem jejího životního snažení, které ji nezadržitelně vede DO TMY.
Kniha je k tomu všemu ještě napsaná skvěle, krásným jazykem a dokáže člověka vtáhnout do myšlenek hlavní hrdinky, až se člověk lekne. Po prvním večeru čtení jsem byla strašně neklidná a měla jsem stále pocit, že musím něco stihnout. Až tolik mě Anna zasáhla.
Bylinky, příroda, dusno před bouřkou i bouřky samotné úžasně doplňují vnitřní pocity naší hrdinky, její nemoc i psychický stav.
Knížku mohu jen doporučit, je úžasná a určitě ne oddechová.

16.03.2016


MedvědínMedvědínFredrik Backman

„V tomhle městě se nedá žít, tohle město se musí přežít.“
A i to přežití může být problém na malém městě uprostřed lesů, v malé komunitě, kde každý každého zná, kde i udržet si práci je problém a kde jedinou pýchou a jedinou nadějí všech je juniorské hokejové mužstvo. Příběh vypráví hlavně o teenagerech, ale velkou měrou i o jejich ambiciózních rodičích, kteří celý svůj život obětovali se svými syny právě a jedině hokeji. Je to román o přátelství, o sounáležitosti, o pýše, žárlivosti, závisti, namyšlenosti, šikaně, o rodinných vztazích, osobních tragédiích, o odvaze, osobních tajemstvích a o síle sportu. Je to prostě román o malých lidech v malém zapadlém městě a jejich touze něčím vyniknout. Hlavně je to úplně jiný Backman, není to laskavé a konejšivé, je to velmi silné, působivé i dojemné. Vlastně ani nevím, jak tuto skvělou knihu komentovat. Po celou dobu čtení jsem byla v jakémsi napětí, prožívala jsem příběhy jednotlivých postav, nahlížela spolu s vypravěčem do jejich myslí a bála se, kam až to zajde a co se ještě stane. Bylo mi chvílemi úzko, chvílemi smutno a občas jsem měla radost. Knížku opravdu doporučuji, kdybych mohla poděkovat autorovi, tak mu poděkuji, a ještě bych chtěla podotknout, že ačkoliv se příběh tváří, že je o hokeji, tak o něm vlastně není.

05.12.2017


Růže pro AlgernonRůže pro AlgernonDaniel Keyes

Co lze ještě říci k tomuto literárnímu zázraku? Že to je geniální dílo? To už tady bylo mockrát řečeno. Že to čtenáře zasáhne tak, že na Charlieho příběh asi nikdy nezapomene? I to už tu bylo. A tak bych mohla asi dlouho pokračovat. Snad dodám jen to, že 8 měsíců života tohoto chlapce je popsáno s naprostou dokonalostí a že my všichni, sice za delší dobu, prožíváme něco obdobného, a že získání a poté opět postupná ztráta těžce nabytých vědomostí je vlastně údělem každého člověka. Nevím, jestli přesně tak to autor myslel, ale je to možné. V každém případě napsal příběh o tom, co je vlastně důležité pro to, aby byl člověk šťastný. Je to vysoké IQ, nebo jsou to přátelé, láska, vzpomínky, rodina......? Ale to všechno už tu taky bylo. Stačí tedy, když řeknu, že knihu všem doporučuji.

21.02.2018


Jasno lepo podstín zhynaJasno lepo podstín zhynaSara Baume

Tolik krásných slov, slovních spojení a vět, tolik květin, stromů a ptáků, tolik barev a jejich odstínů, tolik vůní a pachů, tolik izolace a samoty a tolik lásky jsem snad dosud v žádné knize neobjevila. Autorka mě svým úžasným stylem psaní dokázala dostat až úplně dovnitř toho dojemného příběhu osamělého člověka a jeho milovaného zvířete. Jako bych byla s nimi na cestě irskou přírodou, jako bych s nimi proháněla prokousnutý míč na opuštěné pláži a díky této cestě jsem dokázala Raye pochopit a od poloviny knihy jsem se o něj bála. Jsem si jistá , že bych tohle dílko nedokázala přečíst v originále, takže jsem vděčná paní překladatelce za úžasný překlad. Doporučuji.

06.09.2018


Klub nenapravitelných optimistůKlub nenapravitelných optimistůJean-Michel Guenassia

Tahle kniha mě velmi zasáhla. Je to úžasný příběh, skvěle napsaný, postavy jsou naprosto uvěřitelné a jejich životní osudy čtenáře opravdu zasáhnou, příběh o přátelství, lásce, ztrátách, zradě, rodině, ale i o knihách, fotografování, šachové hře a filmech. Je to o Sovětském svazu a východním bloku v padesátých letech a Francii v létech šedesátých, o alžírské válce, židovské otázce, a hlavně o tom, jak jsou tyto historické události prožívány a jak ovlivňují životy lidí. Autor přibližuje pocity emigrantů odloučených od svých rodin, ale vedle nich vypráví i o problémech a pocitech dospívajícího kluka, se kterým se život taky nijak nemazlí. Myslím si, že každý čtenář si v tomto románu dokáže najít něco, co ho zaujme.

07.02.2017


A každé ráno je cesta domů delší a delšíA každé ráno je cesta domů delší a delšíFredrik Backman

Obvykle si při čtení označuji v knize místa, která mě něčím zaujala. Buď hloubkou myšlenky, krásnými slovy nebo třeba poetickým popisem místa. Tady jsem už při předmluvě zjistila, že záložka by byla na každé stránce. Tak to jsem vzdala. U některých knih se mi stává, že mě v nějaké části svého děje dojmou, ale tady mi vlastně tekly slzy po tvářích po celou dobu čtení, a někdy se mi při čtení stává, že některé pasáže si čtu alespoň dvakrát, abych si je lépe užila, nebo třeba pochopila. Tak tuhle Backmanovu knížečku jsem přečetla dvakrát hned celou. Je to nádherné, citlivé, láskyplné, dojemné a něžné povídání o čase, kdy „mozek odejde z tohoto světa dřív než tělo“. Doporučuji.

01.05.2018


Kvítek karmínový a bílýKvítek karmínový a bílýMichel Faber

Na začátku knihy jsem zachytila pohled vypravěčky, chytila se jí za ruku a opravdu jsem se ocitla v třeskutém mrazu a neproniknutelné tmě na nerovné ulici v Londýně. A už bylo pozdě se obrátit zpátky. Prošla jsem celým příběhem a díky vypravěčskému umění autora a překladatelskému umění pana Janiše jsem měla pocit, že tam všude jsem osobně přítomna a že se musím dívat na to, kam šlapu, že cítím vůni levandule nebo pot cestujících v omnibusu, šněruji se do korzetu, mám nočník pod postelí anebo nastupuji do vlaku na cestě do Kláštera zdraví. Tento román mě prostě pohltil. Je v něm tolik různorodých postav, charakterů a životů vykreslených tak, že jsem měla pocit, že je znám, tolik špíny, bolesti, slz, lhostejnosti a omezenosti až je to bezútěšné a je v něm skvěle napsaný příběh.

09.06.2017


Eleanor se má vážně skvěleEleanor se má vážně skvěleGail Honeyman

ELEANOR je úžasně vystavěná postava, kterou si postupně zamilujete.
SE svým asociálním chováním, jedinou přítelkyní – lahví vodky, prací v kanceláři, obnošenou koženou vestou a kabelou na kolečkách není určitě oblíbenou kolegyní ani ideální knižní hrdinkou.
MÁ v sobě hluboko skryté trauma z dětství, které postupně odhaluje jak čtenáři, tak i sobě.
VÁŽNĚ by chtěla žít normální život, v normální rodině, zažít lásku, objevit přátelství a vypořádat se s minulostí.
SKVĚLE a čtivě vypráví svůj příběh, který je nabitý emocemi, a přitom není sentimentální, který je smutný, a přitom i humorný, který je o osamělosti, ale i o přátelství, důležitosti dotyků a drobných pozorností.
Jsem ráda, že jsem se s Eleanor seznámila a doporučuji to i Vám.

24.06.2018


Úzkosti a jejich lidéÚzkosti a jejich lidéFredrik Backman

Na začátek bych řekla, že anotace je opravdu velmi nepřesná. Mně se ovšem už po panu Backmanovi stýskalo a tento návrat mě opravdu velmi potěšil. Je to prostě Backman, jak má být. Křehké, humorné, smutné, snad mohu říct i melancholické. Obdivuji autorovo umění, jak zachází s jednotlivými postavami. Jsem s nimi úplně sžitá a jsem schopna jim rozumět. A tady těch rozličných charakterů bylo opravdu hodně. A to je zase o nápadu, jak dát dohromady tak naprosto nesourodou skupinu lidí. Za mě opravu dobrá kniha.

25.05.2020


Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůSpolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůMary Ann Shaffer

Myslím, že je velká škoda, že nám Paní Autorka zanechala jen tuto jednu knihu. Prostřednictvím korespondence lidí, kteří se většinou na začátku ani neznali, nám s lehkostí, laskavostí i humorem vypráví o věcech smutných až hrůzných, o válce, okupaci a osobních tragédiích ostrovanů z Guernsey a nejen jejich. Věděla jsem něco málo o Normanských ostrovech, ale o ostrově Guernsey a o tom, jak tam probíhala 2.světová válka, jsem tady slyšela vůbec poprvé. A velmi mě to zasáhlo. Obdivuji, jak autorka dokázala v dopisech vykreslit jednotlivé úžasné postavy lidiček, až jsem měla dojem, že je osobně znám a že jsem tam s nimi. A přestože jejich osudy vůbec nejsou lehké, a jejich příběhy jsou vlastně ponejvíce smutné, bylo mi s nimi dobře. Ještě bych chtěla zmínit, že práce překladatelky určitě nebyla jednoduchá a myslím, že se jí zhostila velmi dobře. Knihu doporučuji.

11.12.2017


Cit slečny Smilly pro sníhCit slečny Smilly pro sníhPeter Høeg

Nejsem čtenář detektivek ani severských ani jiných, ale objevuji s chutí severskou literaturu. Cit slečny Smilly pro sníh, je knížka, která má sice detektivní zápletku, ale je hlavně o Smille, poloviční Gróňance a poloviční Dánce, o severské přírodě, sněhu, ledu, je o lidech, kteří kvůli penězům a osobním ambicím dokáží klidně i zabíjet a je o konfliktu evropské kultury s původními obyvateli Grónska. Úžasné je, jak autor nechává čtenáře Smillu poznávat postupně ať už ve vzpomínkách na dětství, při policejním vyhrožování či z jejích vlastních myšlenek a pocitů. Přitom je to čtivé, v technických detailech velmi poučné, v popisech ledu a sněhu až poetické, drsné i ironické, Příběh má prvky sci-fi, je i o lásce, o konfrontaci vědy a moci i o prastarých mýtech. Prostě lze tam najít všechno, co má dobrý román mít.

15.09.2017


Foucaultovo kyvadloFoucaultovo kyvadloUmberto Eco

Dlouho jsem obcházela Umberta Eca po špičkách a říkala si, že to asi nemohu číst, že na to nemám. Nakonec jsem si jako první vybrala Foucaultovo kyvadlo. Nevím, jestli to byla správná volba, ale vlastně jsme se s Umbertem pak nějak dohodli. Při čtení první části knihy jsem pořád visela na Googlu a hledala významy všech mně neznámých slov a myslela jsem, že to vzdám. Ale pak jsem najednou měla pocit, že si ze mě autor vlastně dělá legraci (přece by nepsal tak rozsáhlé dílo jen pro pár vyvolených) a že pokud nebudu přesně znát význam jednotlivých odborných výrazů, tak se vlastně nic nestane. Zjistila jsem, že to, co je opravdu důležité mi autor v textu vysvětlí anebo je to obsaženo v přiloženém slovníku. A tak jsem se nechala vést. Od teorie k teorii, od analogie k analogii a od brambory k bramboře. A docela dobře jsem se bavila. Samozřejmě jsem si přečetla něco o kabale, o templářích a rosekruciánech a zjistila jsem například, že rosekruciáni stále existují, a dokonce i u nás. Myslím si, že je velmi málo čtenářů, kteří jsou schopni pojmout toto dílo v celém jeho rozsahu a stylu, ale důležité je, že je tak vrstevnaté, že si v něm každý najde to své. Pro mě je asi nejdůležitější moc slova. Slovo může být krásné, slovo přináší vědění, ale slovo může být zneužito a může ublížit i zabít.

29.11.2017


Zpěv drozdaZpěv drozdaWalter Tevis

Tato kniha mě donutila začít se zabývat současnou nastupující Průmyslovou revolucí 4.0. Robotizace, digitalizace, automatizace výrobních procesů, chytré továrny, které budou využívat kyberneticko-fyzikální systémy. Ty převezmou opakující se a jednoduché činnosti, které do té doby vykonávali lidé. (Tady by zřejmě stačili roboti-debilové.) To bude provázet změna pracovního trhu, kdy by mohla být ohrožena zaměstnanost osob. Počítače s novými řídícími a rozhodovacími systémy či těmito systémy řízené robotické systémy mohou nahradit lidskou sílu a často i lidskou mysl a rozhodování. (Tady bude už nutno použít roboty vyšších generací.) Není tohle přesně ten směr, který uvedl společnost do situace, o které vypráví Tevisova kniha? Trošku se obávám, že ano. A co tedy budou dělat ti lidé? Asi je potřeba jim vymyslet nějakou zábavu. A to už tu taky máme. Sebezdokonalování, posilování individuality, a to už je jen kousek k pěstování „Uzavřenosti, potřeby Soukromí, Sebeuspokojení, Rozkoše“. Uklidňující tablety, prášky na spaní a drogy už bychom také měli, velkoplošné televizory, které nám už teď cpou do hlav to, co je zrovna potřeba, jsou tu také, takže myslím, že máme našlápnuto. A když se pokusím představit si, zda za 500 let budou lidé ještě umět číst, nebo spolu mluvit, obávám se, že ne. Proč taky? Takže bych chtěla věřit, že po nás nezůstanou jen ty „motivační knihy“ a že se lidé dál budou umět radovat ze všedních věcí, zpěvu ptáků, lesa, květin, písniček, básniček, dobrých filmů a knih.

29.10.2018


Mistr a MarkétkaMistr a MarkétkaMichail Afanasjevič Bulgakov

Jak už tu bylo řečeno, tato kniha je prostě geniální. Snažila jsem se najít jiné slovo, které by vyjádřilo, to všechno, co je v knize obsaženo, ale lepší jsem nenašla. Je mistrně napsaná, je plná fantazie, je ironická, vtipná, obsahuje skvělé erotické scény, nedostižné postavy, nádherné popisy, vypráví o lásce i o touze po svobodě a prostřednictvím ďábla ukazuje zlo v lidských povahách i v tehdejší stalinské společnosti. Ďábel tu vlastně není tím ztělesněním zla, je tak nějak lidský a jeho kumpáni jsou prostě dokonalí. K tomu tu máme zajímavý pohled na Piláta Pontského a Ježíše Nazaretského, jejich setkání a jeho následky. Úžasné je využití jmen jednotlivých postav k jejich dokreslení, jejich popisy dokáží probudit čtenářovu fantazii tak, že si je dokonale představí a to neplatí jen u postav, ale pro celý román. Jen mě mrzí, že jsem se s knihou setkala až teď ve velmi zralém věku. V mládí by na mě určitě působila zase jinak. Budu to tedy testovat na dětech a na vnoučatech.

13.02.2017


Volání netvoraVolání netvoraPatrick Ness

Knížku mi dala přečíst moje třináctiletá vnučka, která si ji sama vybrala v knihkupectví, když jsme vybíraly knížky k jejím narozeninám. Je to velmi dojemný příběh o nutnosti vyrovnat se s krutou pravdou a o skrytých myšlenkách, za které se člověk až stydí, či se jich dokonce bojí. Je to příběh o tom, že ne vždy je všechno takové, jak se zdá, že lidé jsou komplikované bytosti, jejichž mysl velice často odporuje sama sobě, ráda naslouchá konejšivým lžím, i když zná tu strašnou pravdu.
„Svůj život nepíšeš slovy. Píšeš jej skutky. Není důležité, co si myslíš. Význam má jen to, co děláš.“
A nemohu nezmínit nádherné ilustrace, které podtrhují tu tajemnou atmosféru.

20.11.2017


Sto roků samotySto roků samotyGabriel García Márquez

V tomto úžasném díle najde čtenář všechno. Mistrovský vypravěčský styl, předlouhá souvětí plná nádherných přídavných jmen (pro mě díky překladateli), nespoutatelnou přírodu, lásku, vášeň, válku, politiku, moudrost věků, mnoho jednotlivých osudů a jakýsi příběh hlavní postavy románu, kterou je pro mě vlastně rodina Budendíů, žijící v Macondu. Je to mystické, podmanivé, fantasticky fantaskní, snové, a přitom tak samozřejmě reálné, vyprávění o niterní samotě člověka ve společenství, společenství ve společnosti, samotě dobrovolné i vynucené. Teď mě jen mrzí, že jsem se z toho dojemného, poetického a občas i vtipného snu musela probudit.
„Co pořád děláte, plukovníku?“ zeptal se ho cestou kolem.
„Sedím tu,“ odpověděl mu plukovník. „Čekám, až půjde kolem můj pohřeb.“

04.09.2017


Básně sebranéBásně sebranéJ. H. Krchovský (pseudonym)

Tak tahle sbírka, nebo lépe řečeno Krchovského poezie, si mě našla. Původně jsem ji měla půjčenou, ale už po přečtení asi třetiny knihy jsem si musela koupit vlastní. Mohla bych ji tady mít v „Právě čtených“ ještě dlouho, protože zůstala na čtecím stolku a skoro denně ji někde otevřu a nějakou tu básničku si přečtu. Ne, není to žádná selanka, jsou to básně drsné, občas zábavné, zvrhlé, protestující, temné a chmurné, ironické, jsou o životě a hlavně o smrti a jsou chytré a naprosto osobité.

02.09.2018


Řekni vlkům, že jsem domaŘekni vlkům, že jsem domaCarol Rifka Brunt

Kolik je druhů lásky? Jak je možné, že jsme schopni vlastně z lásky ztratit jeden druhého, opustit to, co jsme měli rádi? Proč mnohdy neslyšíme druhé, když volají o pomoc ?

Včera jsem tu úžasnou knihu dočetla, ale stále v ní listuji a znovu si čtu některé pasáže.

Doporučuji všem.

08.08.2015


Parfém bláznivého tanceParfém bláznivého tanceTom Robbins

„Červená řepa je ze všech zelenin nejvášnivější. Ředkvička je možná horečnatější, avšak její žár plane chladným plamenem úzkosti, a nikoliv vášně. Rajčata jsou sice dostatečně bujará, ale zase se vyznačují jistou lehkomyslností. Řepa je smrtelně vážná. Slovanské národy získaly své tělesné vlastnosti díky bramborám, svůj doutnající neklid od ředkviček a svou vážnost z červené řepy.“
To jsou první odstavce této úžasné knihy Toma Robbinse, první jeho knihy, kterou jsem přečetla. A hned jsem se zamilovala. Asi to není kniha pro každého, ale pokud máte rádi podivuhodné, nepředvídatelné, filozofické příběhy, neměli byste si nechat Parfém bláznivého tance ujít. Je to vyprávění o životě, smrti a nesmrtelnosti, kterými prochází důležitý lidský smysl – čich a samozřejmě červená řepa. Je to pohádka, dobrodružné skotačení plné nádherných obratů, metafor a moudrých myšlenek. Složitá existenciální témata jsou podána obratně, lehce, smyslně i komicky.
Ještě jsem nečetla takovou knihu, je chytrá, provokativní a mohu ji jen doporučit.

08.11.2015


HoubařkaHoubařkaViktorie Hanišová

Úspěšný otec, reprezentativní matka, dva synové a jedna dcera – navenek skoro dokonalá rodina. Jak se tedy stalo, že dcera nedokončila střední školu, ve svých 25 letech žije sama ve staré chatě na Šumavě a živí se sběrem hub? Hlavní hrdinka postupně odhaluje, co se stalo a kam to vedlo. Vyprávění je velmi čtivé, přestože to hlavní téma není nijak krásné. Ale šumavský les, rostliny a houby to vlastně trochu vyvažují. Musím říci, že jsem objevila další skvělou českou autorku.

01.04.2018


Oceán na konci uličkyOceán na konci uličkyNeil Gaiman

Zase jedna z Gaimanových knih, která mě naprosto okouzlila a opět mi připomněla, proč mám jeho psaní tak ráda. Stírání hranic mezi snovým a skutečným i mezi dětským a dospělým světem, lehkost, s jakou je příběh vyprávěn, napětí, bezbřehá fantazie a to, jak se čtenář tak nějak propadá do příběhu a skoro se stává jeho součástí, přináší opravdový čtenářský zážitek. Tentokrát opět za pět.

24.07.2018


Poslední přáníPoslední přáníAndrzej Sapkowski

Dlouho jsem obcházela kolem Zaklínače a vlastně nevěděla, zda ho chci číst nebo ne. Občas jsem vzala do ruky nějakou z knih (v knihovně či knihkupectví), ale vždycky to byl nějaký další díl. Při poslední návštěvě knihovny se ovšem na mě z regálu usmívala kniha s nápisem Zaklínač I. Poslední přání. A tak jsem do toho šla. Byla to dobrá volba. Mám ráda dobrou fantasy a tohle opravdu je dobrá fantasy. Postavy, které už teď z povídek znám, jsou takové „opravdové“, „normální“, nevím, jak to mám říct. Jsou tam skvělé vtipné pasáže, klasické pohádky postavené na hlavu, příšery a netvoři, lidé dobří i zlí, čarodějové, druidi, elfové, trpaslíci ...... No, co víc si můžu přát. Takže moje „poslední přání“ je, aby až příště přijdu do knihovny, tam na mě čekal další díl.

07.12.2018


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaHarper Lee

Překvapilo mě, že klasická americká literatura může být i po tolika letech takhle čtivá. Na odkazy na tuto knihu jsem narazila několikrát v jiné americké literatuře, tak jsem si ji moc chtěla přečíst. A opravdu jsem nebyly zklamaná. Tato knížka z pohledu dítěte zobrazuje kus americké historie, poukazuje na rasismus, předsudky, ale líčí i dětskou nevinnost a vytrvalost muže, který dokázal riskovat všechno, aby se veřejně postavil za to, v co věřil.

15.10.2015


Tajný život stromůTajný život stromůPeter Wohlleben

Úplně jiný pohled na stromy a rostliny vůbec. Komunikace, sociální cítění a výchova potomků je něco, co by běžný člověk u stromů asi nehledal. Je vidět, že autor rozumí svému řemeslu a že má les a stromy opravdu rád. Takže ať všechno, co napsal, je pravda nebo napůl domněnky či spekulace, můj pohled na les, který jsem i do teď milovala, to dost významně ovlivnilo. Dívám se teď v lese trochu jinak. Zajímá mě, co je pod stromy, jak vypadá kmen a jak jsou narostlé větve.... Myslím, že stojí za to, si tu knížku přečíst.

05.02.2018


My proti vámMy proti vámFredrik Backman

Naposled jsem dočetla dojemnou, lyrickou knížku a teď vím, že byla „tichá“. Protože jak jsem vzala do ruky „My proti vám“, tak se to najednou stalo.
Prásk, prásk, prásk. Prásk, prásk. Měla jsem pocit, že ta knížka na mě křičí, že je plná hluku, a že se na mě přímo valí. (ne nemluvím o audiu).
Příběh je od samého začátku nabitý emocemi, tak jako hala zimního stadionu při utkání Medvědína proti Hedu. Je zalidněný, kromě již známých, dalšími postavami s různými příběhy a charaktery a do toho autor od začátku nenápadně připomíná věci, které se v Medvědíně již staly. Ale prvním příběhem nic neskončilo, dá se říci, že to tím vlastně všechno začalo.
V knize najdeme snad všechno, co mohou prožívat lidé na tak zapadlém místě – strach o práci, skvěle vystiženou komunální politiku a její aktéry, sounáležitost i jinakost, přátelství, lásku, nepřátelství, násilí, drogy, rvačky, odvahu i strach, osobní ztráty i odcizování, kytaru a pušku.......... prostě život takový, jaký je. „Život je tvrdý a bolí a tady si to každý přiznává. Ale pak se místní usmějí a řeknou: „Ale co už. To má být těžké. Jinak by to zvládl kdejaký jouda z velkoměsta.““
V Medvědíně totiž, jako ostatně i jinde „bydlí dobří i zlí lidé, a tím pádem je to složité, protože rozdíl mezi nimi není vždycky jednoduché poznat. Někdy jsme obojím zároveň.“
Tahle kniha nemá hluchá místa, pořád se v ní něco děje, něco k něčemu spěje a já jsem se tím nechala pohltit a prožívala všechno s lidmi z Medvědína. Doporučuji.

10.09.2018


Svět podle GarpaSvět podle GarpaJohn Irving

28 hodin a 5 minut četby Martina Zahálky možná ještě vylepšilo můj zážitek z této knihy. Dostala jsem se k ní až teď v již dost pokročilém věku, ale myslím, že bych si ji kdysi po jejím prvním vydání u nás tak neužila. V té knize je snad všechno – láska, fanatická nenávist, nevěra, feminismus, změna pohlaví, vtip i smutek, osudové rány i drobné radosti ..... a postavy naprosto pravdivé, i když mnohdy až neuvěřitelné. A co je pro mě důležité, kniha nijak nezestárla.

11.07.2019


Jeden den Ivana DěnisovičeJeden den Ivana DěnisovičeAlexandr Isajevič Solženicyn

Příběh Ivana Děnisoviče jsem už kdysi četla jako součást nějakého souboru povídek a pamatovala jsem si z ní hlavně drsnou zimu a nástupy vězňů. Tentokrát mě zaujaly jiné pasáže. O životě tady a teď, o prožívání okamžiku a o jediné touze – přežít.
„V táborech si Šuchov kolikrát vzpomněl, jak se dřív na vsi jídávalo: plné pánve brambor, plné železňáky kaše a ještě předtím než přišly kolchozy, pořádné špalky masa. A mlíko se lokalo, div pupek neprask. A nebylo to dobře, v táborech to Šuchov pochopil. Jíst se má ta, aby člověk neměl myšlenečku jinde než u toho jídla, zrovna tak jako teď – ukusuješ ty maličké kousky, jazykem je hněteš, v ústech pocucáváš – a jak ti krásně voní ten černý, nedopečený chleba.“
„Šuchov ani ostatní zedníci už necítili mráz ....... Nohy jim nemrzly, to bylo nejdůležitější, a nic jiného, ani lehký větřík, který vytrvale pofukoval, nemohlo odpoutat jejich myšlenky od práce.“
„Šuchov usínal úplně spokojen. .......... Minul den, ničím nezkalený, skoro šťastný.“

26.09.2019


Velká samotaVelká samotaKristin Hannah

Možná bych měla ke knížce nějaké malé výhrady, ale musím říci, že mě naprosto pohltila, nemohla jsem přestat číst. Takže musím dát plný počet hvězd.

07.07.2020


Vyhnání Gerty SchnirchVyhnání Gerty SchnirchKateřina Tučková

Myslím, že tohle dílo je úžasným pohledem na celou dlouhou historii našeho národa. Takových pohledů je v naší literatuře málo. Moc se mi líbí, že drastické pasáže jsou popsány spíše tak nějak v náznacích, ale možná o to více působí. Postava hlavní hrdinky je vykreslena až do konce v průběhu historických změn a pro mě přináší možnost pochopit část dějin, kterou jsem sice nezažila, ale dle mého názoru, je velmi důležitá.

25.07.2015


1 ...