Makropulos
komentáře u knih
My proti vám
Fredrik Backman
Naposled jsem dočetla dojemnou, lyrickou knížku a teď vím, že byla „tichá“. Protože jak jsem vzala do ruky „My proti vám“, tak se to najednou stalo.
Prásk, prásk, prásk. Prásk, prásk. Měla jsem pocit, že ta knížka na mě křičí, že je plná hluku, a že se na mě přímo valí. (ne nemluvím o audiu).
Příběh je od samého začátku nabitý emocemi, tak jako hala zimního stadionu při utkání Medvědína proti Hedu. Je zalidněný, kromě již známých, dalšími postavami s různými příběhy a charaktery a do toho autor od začátku nenápadně připomíná věci, které se v Medvědíně již staly. Ale prvním příběhem nic neskončilo, dá se říci, že to tím vlastně všechno začalo.
V knize najdeme snad všechno, co mohou prožívat lidé na tak zapadlém místě – strach o práci, skvěle vystiženou komunální politiku a její aktéry, sounáležitost i jinakost, přátelství, lásku, nepřátelství, násilí, drogy, rvačky, odvahu i strach, osobní ztráty i odcizování, kytaru a pušku.......... prostě život takový, jaký je. „Život je tvrdý a bolí a tady si to každý přiznává. Ale pak se místní usmějí a řeknou: „Ale co už. To má být těžké. Jinak by to zvládl kdejaký jouda z velkoměsta.““
V Medvědíně totiž, jako ostatně i jinde „bydlí dobří i zlí lidé, a tím pádem je to složité, protože rozdíl mezi nimi není vždycky jednoduché poznat. Někdy jsme obojím zároveň.“
Tahle kniha nemá hluchá místa, pořád se v ní něco děje, něco k něčemu spěje a já jsem se tím nechala pohltit a prožívala všechno s lidmi z Medvědína. Doporučuji.
Jasno lepo podstín zhyna
Sara Baume
Tolik krásných slov, slovních spojení a vět, tolik květin, stromů a ptáků, tolik barev a jejich odstínů, tolik vůní a pachů, tolik izolace a samoty a tolik lásky jsem snad dosud v žádné knize neobjevila. Autorka mě svým úžasným stylem psaní dokázala dostat až úplně dovnitř toho dojemného příběhu osamělého člověka a jeho milovaného zvířete. Jako bych byla s nimi na cestě irskou přírodou, jako bych s nimi proháněla prokousnutý míč na opuštěné pláži a díky této cestě jsem dokázala Raye pochopit a od poloviny knihy jsem se o něj bála. Jsem si jistá , že bych tohle dílko nedokázala přečíst v originále, takže jsem vděčná paní překladatelce za úžasný překlad. Doporučuji.
Básně sebrané
J. H. Krchovský (p)
Tak tahle sbírka, nebo lépe řečeno Krchovského poezie, si mě našla. Původně jsem ji měla půjčenou, ale už po přečtení asi třetiny knihy jsem si musela koupit vlastní. Mohla bych ji tady mít v „Právě čtených“ ještě dlouho, protože zůstala na čtecím stolku a skoro denně ji někde otevřu a nějakou tu básničku si přečtu. Ne, není to žádná selanka, jsou to básně drsné, občas zábavné, zvrhlé, protestující, temné a chmurné, ironické, jsou o životě a hlavně o smrti a jsou chytré a naprosto osobité.
Tygrova žena
Téa Obreht
Je to už více než týden, co jsem tuhle knihu dočetla a stále se potýkám s tím, jak ji ohodnotit a co k ní napsat. Mám totiž opravdu ráda, když se v příbězích prolíná skutečno s neskutečnem i to, když některé z těch tajemných věcí zůstanou nevyjasněné, aby měl čtenář možnost si to nějak sám domyslet či uspořádat. Příběhy Tygrovy ženy a Nesmrtelného muže jsou opravdu skvělé. Ale je tu hodně nejasností v té realistické části. Hlavní hrdinka na základě svých vzpomínek, z vyprávění, ale i z jakýchsi informací, které získala neznámo kde, dává dohromady život svého dědečka, který zemřel. Ale zdá se, že vlastně hledá i sama sebe. Je to ovšem takové nesourodé, autorka přeskakuje od současnosti – kde právě pomáhá sirotkům z válkou zmítaného Balkánu (ale to tak nějak zmizí do vytracena) - do vzpomínek na dětství a já často měla pocit, že se ztrácím. Zoologická zahrada v dětství a za války, dokonce i ta válka se mi míchala dohromady, po setkání s mužem v opuštěné horské vesnici jsem dlouho pátrala, koho to vlastně potkala, a to celé ve mně vyvolalo kromě zmatku i jakousi nespokojenost. Když jsem knihu dočetla vracela jsem se, dokonce opakovaně, k některým pasážím, ale ani to většinou žádný výsledek nepřineslo. Vlastně tedy stále nevím, jak tu knížku ohodnotit. Ale když si uvědomím, že jsem s ní strávila vlastně týden navíc a ten pocit uspokojení z dobré knihy se stále úplně nedostavil, dávám jen 3 hvězdy.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
Strávila jsem v Murakamiho absurdním světě dost dlouhou dobu a nelituji toho. Jen mě napadlo, že by možná nebylo špatné číst knihu, tak jak byla původně vydána, ve 3 dílech. Tedy vždycky si dát trochu pauzu. Nevím ovšem, jestli by se mi pak neztrácely souvislosti. Román na mě působí hlavně jako příběh o hledání, hledání sebe sama, cesty životem, lásky a úniku z osamělosti. Je zalidněný zajímavými postavami, které se ale většinou tak nějak vytratí, i když svůj díl příběhu asi odvedly. Líbila se mi May a některé její postřehy ze života, a samozřejmě mě velmi zaujaly pasáže z Mandžuska a Sibiře. Bavily mě odkazy na hudbu a jednou večer, když jsem četla na zahradě, jsem toho ptáčka slyšela. Takže asi se to panu autorovi povedlo. Kniha ve mně stále doznívá a tak to asi má být.
Jméno růže
Umberto Eco
Knížku jsem četla tak asi před třiceti lety. Tak jsem si teď pořídila audio a jsem opravdu nadšená. Josef Somr, František Němec, Radovan Lukavský, Pavel Soukup, David Novotný, Jiří Lábus, Jan Vlasák, Václav Vydra, Miroslav Táborský, Bořivoj Navrátil a Rudolf Pellar v dramatizaci Michala Lážňovského mi opět připomněli, jak je to dílo nadčasové a prostě skvělé.
Tam nahoře ovce nejsou
Eda Vlasák
Jsem opravdu ráda, že jsem byla součástí projektu vydání této knihy. Protože si myslím, že je dobrá a stojí za to si ji přečíst. Jsem přibližně stejný ročník jako Lukáš, takže jeho dopis dětem byl stručným shrnutím i mého života. A tady mám první výhradu, zdálo se mi to do příběhu tak nějak násilně namontované, přestože to vlastně bylo stěžejní. Druhá věc, která mi trošku vadila, jsou i pasáže z Marsu, kde bylo něco naznačeno, ale nebylo to pak nijak dotaženo do konce. (např. rozhovor Oty s Jurou, nutriční specialistka Vega, která dělá přednášky o léčitelství, pohledem stanoví pohlaví dítěte a dál nic). Ovšem autor v úvodu uvádí, že se jedná o podobenství, takže tím chtěl zřejmě něco naznačit. A vlastně to je jeden z nejdůležitějších pocitů z této knížky, vzbudila ve mně mnoho otázek, o kterých bych chtěla diskutovat (s Lukášem? s autorem? s kýmkoliv?), a to se mi líbí. Příběh je plný dobrých nápadů – např. vlak na Mars, dobře se čte a je v něm mnoho zajímavých myšlenek. Kniha je pěkná, má i ilustrace a nejsou v ní žádné chyby.
Město schodů
Robert Jackson Bennett
Skvěle vymyšlený a vystavěný svět, zajímavé postavy, bohové, na které je nařízeno zapomenout, zničené město, které se svými Bohy ztratilo i samo sebe, dva národy, které si vyměnily role utlačovatele a utlačovaného, rozdílné barvou pleti, vírou i snahou o udržení či znovu uchopení moci. Při snaze o vyjasnění vraždy dochází i k postupnému odhalování minulosti, konfliktu, jeho příčin a následků, i o objasnění některých až filozofických otázek o vztahů bohů k jejich následovatelům či věřícím, o míře vzájemného vlivu, o fanatismu, zločinu a trestu, potřebě pomáhat trpícím, prostě o rozdílnosti povah lidí, kteří svými myšlenkami tvoří svoje Bohy. Nápadité, napínavé, čtivé a názvy měst, podle mého názoru, jasně vyjadřují vlastnosti obou národů.
Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
Zase jedna z Gaimanových knih, která mě naprosto okouzlila a opět mi připomněla, proč mám jeho psaní tak ráda. Stírání hranic mezi snovým a skutečným i mezi dětským a dospělým světem, lehkost, s jakou je příběh vyprávěn, napětí, bezbřehá fantazie a to, jak se čtenář tak nějak propadá do příběhu a skoro se stává jeho součástí, přináší opravdový čtenářský zážitek. Tentokrát opět za pět.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Díky letošním oslavám Ručníkového dne jsem si připomněla tuhle geniální knihu a pořídila si její audio-verzi v podání Vojty Dyka. Skvěle jsem se bavila a to zpracování se mi opravdu líbilo.
Škvár
Charles Bukowski
Pan Bukowski se prostřednictvím drsňáckého soukromého hollywoodského detektiva naprosto parádně rozloučil. Bavila jsem se, a přitom spolu s autorem čekala na Červeného vrabce. Ten absurdní a ironický text o životě a smrti jako by to čekání usnadňoval, jako by přinášel uklidnění a snad i smíření s neodvratným a očekávaným. Je to trošku jiný Bukowski než v dílech, která jsem četla v mládí, ale určitě tahle kniha stojí za přečtení.
Brazilské noci
Vanessa Barbara
Lehce vtipné, lehce smutné, prostě takové lehké vyprávění o obyčejných, trošku potrhlých lidičkách odněkud z venkova. Je to takové trošku roztěkané a měla jsem pocit, jako by mi tam něco chybělo. Snad to bylo zasazení do nějakého prostředí, nějaká Brazílie, když už zní český název „Brazilské noci“ (nevím, tedy proč). Tento příběh, tak jak je napsaný, se vlastně může odehrávat kdekoliv.
Anežka
Viktorie Hanišová
Syrové, bolestné, smutné. Julii jsem naprosto nesnášela, její sebestřednost, nedostatek empatie i tu urputnou snahu, aby Anežka nevybočovala z normálu, a hlavně její život postavený na lži. Nevěřím na to, že je člověk svým původem předurčen k určitému modelu chování, ale věřím v to, že výchovou či atmosférou v rodině může být dotlačen až do chování, které předváděla Anežka. Je to samozřejmě velmi těžké posoudit. Ovšem obdivuji autorku, jak se tohoto tématu zhostila a představila postavy, které vzbuzují tolik emocí.
Balada o smutné kavárně / Svatebčanka
Carson McCullers
Balada o smutné kavárně je netradiční příběh o lásce, o milujících a milovaných i o osamělosti.
„Jeden z nich miluje a druhý je milován, ale každý z nich žije v jiném světě. Často je ten milovaný jen podnětem, aby mohla vybuchnout veškerá doposud nevyužitá láska, už dávno nastřádaná v milujícím. A každý milující tohle jaksi ví. V hloubi duše tuší, že jeho láska je osamocená. Poznává neznámý, podivný pocit osamění a tohle poznání ho trýzní.“
Je to příběh o lásce, která dokáže trhat životní pouta, ničit zaběhlé rituály i život milujícího. Ale je pravda i „že mnohým právě tak okolnost, že jsou milováni, bývá tajně a skrytě nesnesitelná. Milovaný se milujícího bojí a nenávidí ho, a má také proč. Protože milující se věčně pokouší odhalit, co se skrývá v nitru milovaného.“
Svatebčanka je vlastně také o osamělosti, ale o osamělosti dospívání, kdy dospívající jedinec už přestává být dítětem, ale ještě se nemůže zařadit mezi dospělé. Provázejí ho různé ztráty, se kterými se najednou ve své trochu zmatené mysli, musí vyrovnávat sám.
Obě novely jsou velmi dobře napsané, krásné popisy okolí, soumraku, svítání nebo léta velmi dobře doplňují příběh.
21 úderů
František Kotleta (p)
Další povídka z náborové a propagační edice Backend Stories.
Zatím jsem od autora nic nečetla, a podle toho, co vím, asi ani číst nebudu, ale tohle se docela dalo. Je to zábavné a ta reklama je dost dobře zakomponovaná do děje.
100 miliard neuronů
Petr Stančík
„ŠKODA IT představuje edici Backend Stories.
Unikátní povídková sci-fi edice představuje netradiční formou vyspělé prostředí IT oblasti mladoboleslavské automobilky. Oslovujeme renomované české autory, kteří vytvářejí poutavé příběhy ze současného světa informačních technologií“.
Velmi zajímavý náborový projekt. Jsou to tedy vlastně sci-fi povídky na zakázku a myslím si dokonce, že s nějakými klíčovými slovy. Pan Stančík tady sice předvedl pár dobrých nápadů, zaujal novými slovy, ale v té záplavě informací o daném tématu, to všechno tak nějak zaniklo.
Poslední deska
Andrew Cartmel
Napětí, humor, neotřelý námět, trocha lásky a trocha sexu, úžasné kočky, hodně jazzu a vinyl. Co víc může člověk od dobré knížky chtít. Když jsem knížku dočetla, pouštěla jsem si staré desky a užívala jsem si to stejně jako čtení. A pak že nečtu detektivky!
Muž, pes a kouzelník
Lars Simon
Klasický námět boje proti temné straně, která se snaží získat moc. Ale je to vtipné, zábavné, napínavé a dobře se to čte.