Makropulos komentáře u knih

Dlouho jsem obcházela kolem Zaklínače a vlastně nevěděla, zda ho chci číst nebo ne. Občas jsem vzala do ruky nějakou z knih (v knihovně či knihkupectví), ale vždycky to byl nějaký další díl. Při poslední návštěvě knihovny se ovšem na mě z regálu usmívala kniha s nápisem Zaklínač I. Poslední přání. A tak jsem do toho šla. Byla to dobrá volba. Mám ráda dobrou fantasy a tohle opravdu je dobrá fantasy. Postavy, které už teď z povídek znám, jsou takové „opravdové“, „normální“, nevím, jak to mám říct. Jsou tam skvělé vtipné pasáže, klasické pohádky postavené na hlavu, příšery a netvoři, lidé dobří i zlí, čarodějové, druidi, elfové, trpaslíci ...... No, co víc si můžu přát. Takže moje „poslední přání“ je, aby až příště přijdu do knihovny, tam na mě čekal další díl.

24 07.12.2018

Multikulturní Londýn na pokraji finanční krize a lidé různých kultur a postavení, kteří tuto dobu svým způsobem prožívají. Mně na téhle knize už skoro od začátku něco vadilo a vlastně ani neumím vyjádřit, co to bylo. Mnoho postav, jejichž osudy spolu vlastně nijak nesouvisejí, a ty postavy, přestože mají asi vyjádřit, jak žije určitá vrstva, mi přišly velmi zjednodušené anebo naopak mi přišlo, že mě autor tlačí to toho, abych je zařadila, tam kam patří. Finančník – pracuje za obrovské peníze, a přitom na svou práci nestačí, jeho žena, hloupá slepice, která asi ani neumí počítat, polský řemeslník, který svojí pracovitostí, poctivostí a nízkou cenou tvoří konkurenci pro britské dělníky, „bláznivý umělec, skrývající svoji identitu a tvořící performance, které vlastně jen provokují, ale nic nevyjadřují, islámská rodina, která provozuje něco jako trafiku, umírající stařenka a dcera, která se o ní stará a ví, že až po ní zdědí dům, tak vyřeší svoje finanční otázky atd. atd........ Všechno jako klišé, které je dáno, a tak to prostě musí být. A vlastně mi to celé přišlo spíš jako článek v novinách nebo populárně naučná publikace. Chvílemi se mi to nechtělo číst. Přečetla jsem to, ale nic nového jsem se nedozvěděla, žádné velké drama se nekonalo a na konci se všechno tak nějak uhrálo do vytracena. Vlastně možná mi tam chyběly nějaké pocity těch postav. Byly tam, ale postavené přesně podle předem daného schématu. Už dlouho jsem se žádnou knihou takhle nebojovala.

7 03.12.2018

Tato Vonnegutova kniha mě zaujala zejména svou hravostí. Autor si hraje se slovy a obrázky, hraje si se svými již známými postavami a samozřejmě si velmi úspěšně hraje se čtenářem. A v tom lehkém plynutí grotesknosti a absurdit vyplouvají na povrch neduhy americké společnosti, nebo společnosti vůbec a autor je záměrně přehání, tak aby si toho čtenář všiml, směje se jim, směje se lidem a směje se sám sobě. Je to zábavné i k zamyšlení. A tak dále.

18 19.11.2018

Zase jedna kniha o důležitosti slov. A paní Tidbeck umí se slovy opravdu mistrně zacházet a stvořila z nich velmi zvláštní a zajímavý svět. Navíc umí zacházet i se čtenářem. Vrhla mě do toho svého světa bez jakýchkoliv informací či vysvětlení a poraď si. Ale vážně mě bavilo postupné odkrývání organizace té společnosti s jakýmsi tajemstvím na pozadí. Jen ten konec přišel trochu moc brzy a byl takový uspěchaný.

4 15.11.2018

Nějak těžko, už skoro dva dny, hledám slova, jimiž bych ohodnotila tuto knihu, která si mě v knihkupectví vybrala, pak mě oslovila, zaujala a zasáhla. Je o životě, Lásce, Bohu, hledání, vině a smrti. A je o slovech. Jejich síle a důležitosti. Není to určitě kniha pro každého, ale mě pan Formánek opět přesvědčil.

13 14.11.2018

Tahle novelka je pro mě takovým bonbonkem, který mě zase vrátil na začátek série. Je psán opět tím krásným lehkým stylem, „chybí“ muž bez tváře a je to vtipné, napínavé a nápadité. Skvěle jsem se bavila a už mi začínají jít i ty zkratky.

4 06.11.2018

Silný příběh o křehkých vztazích nebo možná velmi křehký příběh o vztazích mezi nejbližšími, které mohou být, a velmi často jsou, narušeny nedostatkem porozumění, komunikace či empatie. Zaujal mě zejména ten pohled na události z několika stran, prožívání stejných chvil různými postavami a to, že spolu vlastně o věcech nemluví, vede až k tragickým koncům. Přestože čtenář od začátku ví, jak to dopadne, pomalu se mu otevírají uzavřené komnaty těch nešťastných lidí. Mě jen teď mrzí, že dalších dvou částí se v češtině asi nedočkám.

17 04.11.2018

Knihu jsem koupila pod stromeček pro jedno z vnoučat. A abych věděla pro které, musela jsem ji napřed přečíst. Teď mám ovšem problém, že si ji asi budu muset nechat. Je krásná - výtvarně, je krásná -pohádkově a je to Gaiman.

13 01.11.2018

Tato kniha mě donutila začít se zabývat současnou nastupující Průmyslovou revolucí 4.0. Robotizace, digitalizace, automatizace výrobních procesů, chytré továrny, které budou využívat kyberneticko-fyzikální systémy. Ty převezmou opakující se a jednoduché činnosti, které do té doby vykonávali lidé. (Tady by zřejmě stačili roboti-debilové.) To bude provázet změna pracovního trhu, kdy by mohla být ohrožena zaměstnanost osob. Počítače s novými řídícími a rozhodovacími systémy či těmito systémy řízené robotické systémy mohou nahradit lidskou sílu a často i lidskou mysl a rozhodování. (Tady bude už nutno použít roboty vyšších generací.) Není tohle přesně ten směr, který uvedl společnost do situace, o které vypráví Tevisova kniha? Trošku se obávám, že ano. A co tedy budou dělat ti lidé? Asi je potřeba jim vymyslet nějakou zábavu. A to už tu taky máme. Sebezdokonalování, posilování individuality, a to už je jen kousek k pěstování „Uzavřenosti, potřeby Soukromí, Sebeuspokojení, Rozkoše“. Uklidňující tablety, prášky na spaní a drogy už bychom také měli, velkoplošné televizory, které nám už teď cpou do hlav to, co je zrovna potřeba, jsou tu také, takže myslím, že máme našlápnuto. A když se pokusím představit si, zda za 500 let budou lidé ještě umět číst, nebo spolu mluvit, obávám se, že ne. Proč taky? Takže bych chtěla věřit, že po nás nezůstanou jen ty „motivační knihy“ a že se lidé dál budou umět radovat ze všedních věcí, zpěvu ptáků, lesa, květin, písniček, básniček, dobrých filmů a knih.

30 29.10.2018

Ještě jsem ani zdaleka nepřečetla všechny Murakamiho díla a možná mi i chybí ta stěžejní, ale po přečtení této knihy mám takový pocit, jako by se autor dost opakoval. Nenaplněný život, osamělost, nerozhodný hrdina, tajemná žena, hudba, whisky ..... Je to ale napsáno opět krásně, velmi dobře se to čte, ale pomalu mi začínají splývat Hadžime, Tóru a Cukuru. (A to jsem ještě nečetla Norské dřevo). Jsou to obyčejní japonští muži, kteří žijí nějak svůj život. Vlastně s ním nejsou spokojeni, ale podvolují se tomu, ztrácí velký kus svého života, jsou nerozhodní a nijak to neřeší. A Hadžime byl asi nejhorší z nich. Nevím. Nechci říci, že jsem s Murakamim skončila, ale tohle dílko bylo zatím asi nejslabší.

8 24.10.2018

Rodová sága. Jak jednoduše řečeno. Ano, je to vyprávění o obyčejném životě Ariho rodiny, ale to vyprávění je plné emocí všeho druhu, poezie, hudby a krásných slov a vět. Pan Stefánsson je opravdu mistr slova, ale i toho, jak dokáže přiblížit pocity svých postav, jejich myšlenky i snahu najít odpovědi na otázky o Bohu, lásce, životě i smrti. U prvního dílu jsem hovořila o plynulém přecházení mezi vzpomínkami a skutečností, ale tady už to v některých chvílích bylo přímo splývání vzpomínek s okamžitými zážitky a pocity, ale byla to opravdu krása. Tentokrát už neuberu ani tu jednu hvězdu a doporučuji. Samozřejmě i s prvním dílem.

9 21.10.2018

Tak tato třetí kniha od paní Agathy mě moc nenadchla. Dobrý byl popis hotelu a jeho provozu, ale celá ta zápletka byla tak trochu zmatená a úloha slečny Marplové až trochu divná. Tak snad s těmi detektivkami zase chvilku počkám a další Agathu si nechám do Výzvy 2019.

4 14.10.2018

Tři časové roviny, tři hlavní postavy a tři hlavní témata - křehká vazba člověka s přírodou, vztahy mezi rodiči a dětmi a nenaplněné sny a ambice. A všechno je to vzájemně propojené včelami, jejichž význam lze jen těžko docenit. Lidé díky svému pozorování a zkoumání umějí stále lépe využívat zdroje, které jim příroda nabízí, ale na druhou stranu sami svojí činnosti ty zdroje ničí. Autorka zde ukazuje, že vztahy mezi rodiči a dětmi se v čase vlastně vůbec nemění a ukazuje snahu rodičů naplnit své sny a ambice alespoň prostřednictvím svých dětí. A včely, ti drobní tvorečkové, zatím stále poletují kolem a opylují rostliny nepostradatelné pro náš život.

11 11.10.2018

Tato kniha je úžasně šílená. Nebo šíleně úžasná? Je šokující, odpudivá, napínavá, vtipná, nápaditá a čtivá. Já jsem ze začátku nevěděla, zda se mi líbí nebo nelíbí, jestli mě vůbec baví to číst. Ale pak mě to nějak pohltilo. Měla jsem pocit, že i autor musí být trochu šílený, ale oceňuji jeho vtip, nápady i postavy, alespoň ty lidské. Nakonec musím říct, že jsem se dobře bavila. Tak třeba :
Steve si povzdychl a zatoužil po cigaretě. „Buddha káže úctu ke všemu živému.“ „Aha.“ Chvíli přemýšlela. „Vy jste buddhista?“ „Ne. Jsem kretén. Ale nepřestávám se snažit.“

9 09.10.2018

Nedávno jsem vyzkoušela Poirota a teď i slečnu Marplovou a myslím, že detektivky Agathy Christie můžu opravdu a s chutí číst. A navíc to bylo takové milé i zábavné čtení.

12 02.10.2018

Mám ráda Stefánssonovy knihy, mám ráda otázky a myšlenky jeho postav, mám ráda jeho popisy přírody a prostředí vůbec, mám ráda jeho lásku ke slovům a mám ráda Island, o kterém vypráví. Teď jsem zjistila, že mám dokonce ráda jeho plynulé přecházení od vzpomínek ke skutečnosti, od minulosti k současnosti. Opět to moře a sníh, slunce, měsíc a hvězdy, ryby a sůl, drsní rybáři a tentokrát i jejich ženy se svými starostmi a smutky, a úvahy o životě a jeho smyslu, o lásce nenaplněné i ztracené, o samotě, o vztazích, o odcházení i návratech a o smrti. A tentokrát kromě důležitosti slov a poezie objevujeme i význam hudby pro život člověka. A protože je kniha ve slovenštině, měla jsem tu možnost objevit několik slovenských slov, se kterými jsem se předtím nesetkala. Velmi dobré čtení, ale pro mě je stále nejlepší trilogie Ráj a peklo.

10 01.10.2018

Horké léto 1976 někde v Anglii, v malé ulici asi se 14 domy, kde si sousedé vidí nejen do zahrad, ale snad i do talíře, a jedna z obyvatelek najednou zmizí. Příběh, který se z tohoto základu odvíjí, vyprávějí dvě asi desetileté kamarádky, takže se vlastně na všechno díváme dětským očima. A je to opravdu zajímavý a často zábavný pohled. Děvčata ve své snaze najít Boha a tím i nalézt ztracenou paní a zajistit, aby se Bůh o všechny lidi v Ulici staral, postupně odhalují v tom dospělém světě mnohá tajemství a oživuje se minulost, která měla být zapomenuta. Ten příběh je o krásném dětském přátelství, ale i o vztazích mezi sousedy, schopnosti či neschopnosti snášet ty, kteří jsou něčím jiní a o problematice života v malé komunitě, kde se zdá, že všichni všechno o sobě ví, ale není tomu tak. Postavy se střídají v krátkých kapitolách a já měla trošku problém se v nich orientovat, občas jsem se vracela, abych si ověřila, kdo že je ten Hubený Brian, nebo Clive, zda je Derek opravdu otec Grace ... Bylo to asi tím, že když vyprávěla Grace používala příjmení a pak v jednotlivých příbězích postav jsou najednou Johny, May ..... Příběh také vyvolává spoustu nezodpovězených otázek, na které si asi čtenář má najít odpovědi sám, ale některé dílčí příběhy by možná zasloužily ještě nějakou tu pozornost.

8 25.09.2018

Na to, kdy byla tato knížka napsaná, je stále velmi zábavná. Severští bojovníci jsou velmi svérázní a vášniví ve všem, co dělají. A šiřitelé křesťanství jsou tu zobrazeni opravdu velmi vtipně. Bylo to takové příjemné oddechové počtení.

7 22.09.2018

Tento krásný a skvěle napsaný příběh plný poetiky, drsných osudů lidí a častých hovorů o smrti, která jako by vykukovala a byla stále někde přítomna, je vlastně oslavou života. Života s možností volby, života, jehož naplnění i konec si člověk svobodně zvolí sám, nového života vstávajícího z popela i znovunabytého nespravedlivě ukradeného života. Příběh vypráví tedy hlavně o tom, že život se má žít a ne promarnit, že láska se nijak neomezuje věkem a že smrt: „Ta pořád obchází kolem. Ze smrti si nesmíte nic dělat, protože ta obchází kolem ve všech příbězích.“ Doporučuji.

12 17.09.2018

Tak jsem zase jednou sáhla po detektivce a tentokrát jsem si vybrala paní Agathu. A to, co jsem čekala, jsem dostala. Zajímavou zápletku, Hercula Poirota a k tomu zdařilý popis školního prostředí na anglické škole. Dobře se to četlo a nevyžadovalo to žádné zvláštní soustředění.

11 15.09.2018