Makropulos komentáře u knih

Paní Hanišová opět dokázala, že umí vyprávět příběhy o podivných vztazích v rodinách, o mateřství ve všech podivných podobách a o životech těmito podivnými vztahy ovlivněných. Tentokrát ale zvolila velmi těžké téma, které svým, sice čtivým, způsobem psaní nedokázala úplně obsáhnout. První cca čtvrtina knihy mě úplně pohltila, ale dál už to bylo jakési podivně roztahané s divnými odbočkami a postavami a zůstal jen strach matek ze společenského vývoje a z toho, že vzorce z rodiny se mohou opakovat. A těch divných matek tam možná pro mě tentokrát bylo trochu moc.

22 03.06.2019

Příjemné, milé a vtipné vyprávění, moc hezky napsané a plné přírody, zvířátek a optimismu.

6 02.06.2019

Šílená jízda, drsná báseň, komika i smutek, množství úžasně zpodobněných postaviček z okraje společnosti, které se zabývají jak politikou, tak stárnutím a strachem z umírání, vlastně i dalšími strachy, které nás provázejí, a to všechno napsáno jazykem, který ukazuje krásu češtiny a její takřka neomezené možnosti. Začala jsem Čtvrtníčkovou dramatizací, ale potom jsem ještě nutně musela přečíst knihu, abych o něco nepřišla. Když jsem se po přečtení ponořila do recenzí a objevila různá politická stanoviska, byla jsem dost nepříjemně překvapená. Chápu, že takovou knihu každý vnímá jinak a že každý má právo vyjádřit svůj názor, a proto vlastně nechápu titulek jedné reakce na rozhovor s autorem: „Smí spisovatel Topol napsat román Citlivý člověk?“. Podle mého názoru smí a je dobře, že to udělal.

16 02.06.2019

Nejprve mě překvapil jakýsi nový způsob tohoto vyprávění. Krátké epizodky i o různých vedlejších postavách, střídání dějů a časových rovin, ale postupně jsem si zvykla, a nakonec to celé dalo možná pro mě nejlepší část Ságy.

10 26.05.2019

„Vydávám se s batohem do světa, abych poznával lidi a zažíval věci. Pak o těch lidech a věcech píšu knížky. Kromě psaní a cestování taky moc rád mluvím. A tak objíždím republiku s přednáškami.“
Tuto knihu, jako ostatně všechny své knihy, ještě skvěle sám načetl a já musím říci, že při poslechu jsem měla pocit, že mi to vypráví, že jsem tam někde s ním a zažívám ty okamžiky, krátká setkání s lidmi, radosti i strasti jeho putování. Líbí se mi jazyk, jeho užívání, líbí se mi cyklus „špatná poezie“, a obdivuji autorovu odvahu a vtip.

12 01.05.2019

Stále jsem nepřišla na to, jak přistupovat k básním, kterým nerozumím. Mám je prostě přejít nebo se vší silou snažit o jakýsi jejich výklad? Tahle sbírka obsahuje jak to, co mě oslovuje, tak právě básně, které naprosto nechápu. Novotvary pana Skácela také mnohdy pochopení neusnadňují. „Tratidla, vročení, kolí či zátopolí.....“ jsou slova krásná, ale nejsem si jistá, zda si je vykládám tak, jak je pan autor zamýšlel. Nevím, zda je to podstatné. Prostě si myslím, že Skácelova poezie asi není pro mě. Ale nevzdávám to, a budu to zkoušet dál.

8 01.05.2019

Opět vypravěčský koncert. Skvělé nové postavy, Geralt ještě lidštější svými chybami a vlastně zábavné vyprávění o cestě, i když kolem zuří válka. Dobře jsem se bavila.

4 26.04.2019

Já to sice taky ještě nebalím, ale tady jsem Evie fandila tak asi do třetiny knihy. Pak už to byla romantika až za hrob a syn a snacha na zabití. Dobré snad jako čtení do vlaku.

5 16.04.2019

Od tohoto pokusu jsem nic moc nečekala, ale dostala jsem prostě Formánka, tak jak ho mám ráda, krásné ilustrace a anděla. Co víc chtít od příběhu napsaného za takových okolností?

4 29.03.2019

Když se toho Alan dožil, nezbývalo nic jiného než to, že se musel setkat i se současnými osobnostmi. A je jasné, že názory na současnost se čtenář od čtenáře liší, a tak se dostáváme někdy do souladu někdy do rozporu s autorem. Je však jisté, že se to opět dobře čte, je to oddychové i vtipné (i když méně než první díl) a dle mého názoru lepší než Zabiják Anders. Takže musím dát 4*.

11 29.03.2019

Stále skvělé, daleko drsnější než v přecházejících dílech, jen pro mě tentokrát trochu moc politiky a intrik.

5 18.03.2019

Smutné a náročné čtení, které vyžaduje hodně pozornosti. Je to proud slov a myšlenek, kterému, i když možná neradi, nakonec podlehnete. Kniha nemá místa, kdy byste mohli knihu zavřít, abyste pokračovali další den, což mi trochu činilo problém a také jsem se nedozvěděla, jak to dopadlo s tím koněm, co přišel do baru.

16 04.03.2019

„Otci se muselo nechat, že o svých zážitcích dovedl vykládat velice poutavě. Nešlo ověřit, nakolik je jeho povídání pravdivé, každopádně ale dost věrohodně znělo. A i když se nedalo tvrdit, že se v něm skrývá kdovíjak hluboký smysl, jednotlivé detaily působily velice živě a styl vyprávění byl neobyčejně barvitý. Něco z jeho vyprávění bylo zábavné, něco naopak smutné, něco zas drsné až běda. Něco znělo tak neuvěřitelně, že nad tím člověk zůstal civět s otevřenou pusou, něco zas člověk nemohl pobrat, ani když to slyšel už kdoví pokolikáté..... str.129.
Vlastně takhle nějak na mě působí Murakamiho knihy, a tedy i tato. Musím se ovšem přiznat, že tentokrát jsem se čtením trochu bojovala. Snad to bylo rozsahem a rozvleklostí, snad tím, že hlavní zápletka byla tak dlouze utajovaná. Kniha si mě prostě nedokázala připoutat. S definitivním hodnocením by bylo asi dobré počkat až po přečtení poslední části, takže zatím dávám 4*, ale s dalším dílem chvilku počkám.

11 16.02.2019

Pan Stančík mě opět nezklamal. I když použil postavu podobnou inspektoru Durmanovi, jen ji zasadil do jiné doby, opět hýří nápady, hraje si se slovy a vypráví příběh, kterým dokáže čtenáře zaujmout a pobavit. V jeho příběhu se tentokrát vyskytují různé záhady, konspirační teorie a legendy, ale jako celek to působí tak nějak lehce a kompaktně. Jen občas se objeví jakési náhody, které zasáhnou do příběhu a konec je tak trochu uspěchaný. Ale spirituristika a gloglobus i maturitní předměty na Střední škole hrobnické v mém povědomí asi dlouho zůstanou.

6 05.02.2019

Kniha jakoby velmi lehce plyne. Čtyři přátelé tráví týden na samotě u jezera. A právě ta odloučenost od povrchní městské reality obnažuje jejich vlastnosti, pocity a styl života, který doposud vedli. To vlastně přivádí hlavní hrdinku, která je tu proto, aby hledala zmizelého otce, aby začala hledat sama sebe a aby se pokusila najít cestu ke svým kořenům a k přírodě. Pod tím lehce plynoucím příběhem je schováno mnoho otázek, na které zřejmě každý člověk hledá odpovědi. Pro mě byl možná ten závěrečný prožitek hlavní hrdinky – teď mě napadá, že ona v knize vlastně nemá jméno – trochu moc silný, hodně utržený od reality, ale jinak mě kniha zasáhla a dobře se četla.

10 23.01.2019

První dvě povídkové knihy byly skvělé a konečně je tu sága a mně nezbývá než konstatovat, že pana Sapkowského obdivuji. Obdivuji jeho vypravěčský talent, způsob vyprávění a používaný jazyk. Jsem překvapena tím, že do fantasy knihy je možné zapracovat takové neduhy společnosti jako je politikaření, mocenské boje a intriky, rasová nesnášenlivost až genocida, a to celé podat v příběhu o malé princezně Ciri a zaklínači Geraltovi uvěřitelně a s humorem. Zaujalo mě také, že tato sága i povídky mají dostatek ženských hrdinek a že postavy mají své silné a slabé stránky, svoje pocity, modřiny na těle i na duši a dobré i špatné vlastnosti. Doporučuji všem milovníkům fantasy.

15 14.01.2019

Ź přečtených knih pana Formánka i z několika publikovaných rozhovorů s tímto spisovatelem mám pocit, jako bych ho osobně znala. Syn větru jen doplnil mozaiku jeho života o etapu, kdy prožívá osobní změny a po létech se vrací na Siberut, kde ho naprosto zasáhnou změny, které tam proběhly od jeho poslední návštěvy. Hlavní hrdina je hluboce zasažen, a měla jsem pocit, jako by všechnu vinu dával těm svým přátelům tam na Siberutu, kteří najednou přáteli vlastně nejsou, všechno měří penězi a jejich kultura zaniká. Ale jejich vina to určitě není. Překotný vstup moderní civilizace na odlehlá území naší země jistě způsobuje velké ztráty na kulturních hodnotách, které jsou neopakovatelné a změny jsou nevratné, ale potom by tedy zbývalo, nechat ta místa a lidi na pokoji, nebrat jim jejich přírodní bohatství, nezahrnovat je vymoženostmi moderní doby, čímž by jim byl ovšem upřen pokrok jako takový. Když postavíme někde v odlehlé vesnici školu, ničíme tím úžasné kulturní bohatství a tradice nebo dáváme nové generaci možnost vzdělání a tím i jiného, lepšího života? Tento rozpor David Zajíc neřeší. Jen přišel tam, kde je všechno jinak než dřív a v lidech se díky všemu, co je tak rychle zasáhlo, ukazují ty horší lidské vlastnosti, ke kterým dříve vlastně ani neměli důvod. Pan Formánek opět krásně vypráví a přivedl mě k těmto i dalším úvahám, což je určitě dobře.

7 12.01.2019

Tak už jsem definitivně propadla Zaklínačovu kouzlu. Definitivně jsem podlehla vypravěčskému umu a fantazii pana Sapkowského. V povídkách se postupně odhaluje fantastický pohádkový svět, Zaklínačův nelehký život, objevují se další zajímavé postavy i nové záhady. Zaklínač, měl by být vlastně bez citu, pochybuje, hledá se, zabývá se osudem, miluje, rozlišuje mezi jednotlivými bytostmi i jednotlivými lidmi, je prostě svůj a velmi opravdový. A není sám. I v mnoha dalších postavách lze objevit dobré i špatné lidské vlastnosti, strachy, postoje a touhy. Abych to zjednodušila – prostě mě to baví.

18 03.01.2019

Mrazivě smutně, neradostně vtipné i stručně popisné vyprávění o životě alkoholiků v Čechách a o jejich mnohdy marném boji s černým drakem, kterého v sobě nosí. Věřím, že hlavní hrdina ten boj vyhraje.

22 16.12.2018

„Jsem zloděj pocitů, příběhů i vlastního života“.
To říká autor a opět je to pravda. V této knize je skutečný příběh o jednom domě a lidech v něm, o jejich neštěstí, neklidu a uvíznutí v minulosti a k tomu pocity postav i autora a kus jeho vlastního života. Knížku jsem přečetla vlastně hned dvakrát. Po prvním přečtení jsem znovu začala listovat a znovu pročítala detaily příběhu, a hlavně autorovy úvahy, poetické vložky i vyprávění o vztahu k Waldemarovi, hrdinovi příběhu Mluviti pravdu. Mám ráda vypravěčský styl pana Formánka, jeho propadnutí příběhu i neustálé hledání odpovědí na ty základní otázky. Jak vyplývá z nedávných rozhovorů kolem filmu Úsměvy smutných mužů, on už zřejmě svoje odpovědi našel. Mě teď jen napadá, jestli bude něco dál po knize Dvě slova jako klíč a pokud ano, jak doufám, o čem a jaké to bude.

12 12.12.2018