Majollica komentáře u knih

Tolik mě zlákala online ukázka začátku knihy a anotace! Avšak oč větší bylo mé počáteční nadšení, o to trpčí je teď mé zklamání! Autorova exhibice neustálých náboženských disputací dusí a nudí jak suchá buchta. Titul odkládám a vracím jako nedočtený, jako jeden velký omyl! A upřímně tleskám uživateli pavel9989, že to nevzdal! Já tolik odvahy nemám...

2 03.01.2024

Přebarevná mozaika pohádkových postav, motivů a příběhů složená do autorovy vlastní nové originální verze je pestrá jako křídla motýlů a stejně tak fascinující. Tolik detailů, atributů, náznaků a odstínů jako je zrnek pelu, a dohromady fungují naprosto fantasticky. Je tam všechno a je to perfektní.
Číst Kingovu Pohádku je jako pozorovat krasohled.

14 26.10.2023

Krvavý motýl je hodně čtivý, inteligentní a velmi dobře promyšlený, místy si umí se čtenářem i chytře pohrát. S poslední stránkou odletí jen zdánlivě: jeden příběh skončí, aby dal prostor znepokojujícím myšlenkám o lidské mysli, zlu, lži, dobru a nevinnosti. Povedená prvotina, doporučuji!

4 23.09.2023

Jedna z nejpovedenějších knih o strašidelných domech, jakou jsem dosud četla. Moc se mi líbí ten propracovaný styl a psychologie postav. Je to jako poctivý maminčin koláč, nebo svíčková, nebo jakékoli dobré domácí jídlo. Kam se hrabe třeba taková Darcy Coates se svou sérií o strašidelných domech! To jsou jen laciné náhražky ze supermarketu, umělé rychlokvašky bez výživné hodnoty. Obětiny mají hloubku, úroveň a dokonalou atmosféru!

7 07.08.2023

Umění vyprávět je dar. Robert R. McCammon ho dostal do vínku požehnaně a přesně ví, jak s ním naložit. Jeho Boy's Life je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. A k tomu ten vynikající překlad - excelentní!

8 07.08.2023

O divadle se říká: "Když se baví herci, nebaví se diváci." Řekla bych, že tady je to to samé: baví-li se autor, nebaví se čtenář. Já tedy rozhodně ne. Thilliez chce mít originální styl, a tak sází neobvyklá přirovnání a slovní obraty jeden za druhým. Chce šokovat jako Mlčení jehňátek, ale jen ho vykrádá a prachsprostě z něj opisuje - to srovnání je hodně nabubřelé a zcela nemístné. Oboje chce za každou cenu, ale při psaní se snažil tak moc, až to přepálil. Není ani zajímavý, ani originální, a už vůbec ne čtivý. Jen přeplácaná, fádní a povrchní nuda. Snad jen příběh těch dvou zoufalců, Viga a Sylvaina, stojí za jednu hvězdu. Jinak peklo to číst a dočíst (ta první věta anotace nelže).

4 07.08.2023

Krásná obálka, lákavý název a docela slibná anotace.
Víc toho bohužel pochválit nelze.
Téma samo o sobě dost děsivé a navíc ještě říznuté tajemným až lehce hororovým odkazem na známou baladu by skutečně nadaný autor jistě proměnil ve kvalitní thriller. Což však není případ Terezy Bartošové a její prvotiny. Na té je nejvíc děsivé to, jak je to napsané. Neumělým stylem, bez vztahu k jazyku: základní chyby v pádech, omyly v pravopise, které mění význam slov, nesmyslné předložkové vazby, jež v češtině vůbec neexistují! O tiskových renoncech ani nemluvě. Knížka neviděla korekturu ani náhodou, a pokud přece, tím hůř. Celé toto laciné nadělení je pak skrz naskrz prošpikované přechodníky, kterýžto kontrast působí jedině směšně. Příběh tak velmi trpí a upadá až k fantasmagorickému konci.
Ne, tohle se vážně nepovedlo. Vyhozené peníze, škoda papíru, ztráta času.
PS: Vančura byl a vždy bude jen jeden.

6 17.05.2023

Jednoduchý a svižný styl se postaral o čtivost, dobře vykreslená psychologie postav zase o absenci povrchnosti. Ač je do jisté míry předvídatelný a leccos není těžké uhádnout, schovává si příběh i tak pár překvapení. V rámci žánru solidní počin. Moc pěkný komentář hned pode mnou od RADOSTi.

4 19.07.2021

(SPOILER) Opět a s radostí půjdu proti proudu znuděných, co mají jen slova výsměchu a pohrdání. Jsem přesvědčená o tom, že: 1) Nejvíce se bojíme toho, co nevidíme, co jen tušíme. 2) Jediné, před čím nedokážeme utéct, je to, co máme ve své vlastní hlavě. 3) Fyzickou schránku zničit lze, energii nikoli. Na těchto 3 principech vystavěl Scott Thomas svůj horor, na těchto 3 zásadách jeho příběh funguje. A funguje opravdu výborně. Kdo tvrdí, že se spisovatelům v domě vůbec nic nestalo, ten asi četl Pohádky z pařezové chaloupky, a ne Kill Creek. Představa, že si cosi zmapuje moje traumata, bolesti a vzpomínky na minulost a začne mě skrze ně děsit a ovládat, je příšerná. Víte o něčem hrozivějším? Já ne. A jako správný horor končí i tento "happy endem pro zlo" - autor mu dává novou formu existence, a to tak elegantně, že mi u posledních řádků spadla brada a rezonovaly mi v mysli ještě několik dní. Scott Thomas napsal svůj Kill Creek s vášní pro žánr a důkladně jej promyslel. Příběh je o to působivější, že by mohl mít reálný základ. Nominace na Cenu Brama Stokera, označení "nejlepší hororová kniha roku 2017" i všechny pochvalné recenze jsou zcela zasloužené. I já jsem nadmíru spokojená. Jen ubírám jednu * za zombie sestry na konci - takoví laciní bubáci mě vážně nebaví.

6 19.07.2021

(SPOILER) Tak to byl bonbonek, přesně podle mého gusta! Jess Kidd má talent, cit a fantazii a její Živel šmrnc, jiskru a spád. Je stejně neodolatelný jako Mahony, okouzluje bohatou imaginací a šťavnatým jazykem, jemuž dělá čest skvělý překlad Romana Tilcera. I když jsem vraha matky a zachránce dítěte uhodla hned po prvních indiciích, kterými autorka od samého začátku příliš nešetří, ani v nejmenším mi to nepokazilo výjimečný zážitek z četby. Pár malých tajemství si Jess nechala pro sebe, a tím, jak vlídný přichystala Mahonymu konec, si získala mé srdce. Nadšeně tleskám a dávám 10/10! A jednu bonusovou * za to, jak tu tenhle brilantní originál čeří vlny! ;-)

6 19.07.2021

Kultivovaný, osobitý, inteligentní, originální. Přesně takový je pro mě tento román. Kombinace humoru a hlubokého vhledu z něj činí velmi osvěžující a milé překvapení. Kdo chce a umí hledat, najde si radost a štěstí i mezi jeho řádky. Není povrchní, proto zůstane určitou sortou čtenářů nepochopen. Biblioterapie není druh adrenalinového sportu a biblioterapeut není zápasník MMA. Kdo má rád muskulaturu v akci, nechť se raději poohlédne jinde. Tento román zkrátka není pro každého, a myslím, že je to tak správně.

1 29.06.2021

Holly Ringland propojila originální nápad, silný životní příběh a exotickou Austrálii a povedlo se jí vykouzlit nebývale působivý a citlivý román. V něm Alice skládá svůj životní herbář, květiny i jejich významy dokreslují její pouť a vedou nás tou jedinečnou zahradou ...
Krásný dojem však bohužel opět kazí překlad paní Bronislavy Grygové - její moravismy a jiné nevhodné, ba dokonce i chybné výrazy působí zcela nepatřičně a rušivě. Jako plevel. Ten sice naštěstí Ztracené květiny nezničí, ale dost jim vadí.

2 31.10.2020

Příběhy, ve kterých atmosféra houstne jen pomalu, zato jistě a sugestivně, a které dávají tušit reálný základ, mě baví, hlavně v noci ;o) Jak už tu bylo zmíněno, hlavní hrdina / vypravěč je nesympatický. Mně byl víc než to, ale na konci si to u mě trochu vyžehlil, mimo jiné i nabídnutým možným vysvětlením - z té představy se mi málem zavařila hlava. Jo, kniha se povedla, a upřímně? Myslím, že takové vyprávění se bude na potištěných stránkách vždycky vyjímat mnohem líp než na filmovém pásu.

8 27.08.2019

Dílo Vančurovo, toť skvost a klenot české literatury. Tato humoristická próza budiž dalším dokladem, že její autor byl a stále je skvělý zábavník!

4 28.07.2019

To, že Sarah Waters umí skvěle a poutavě vyprávět, jsem poznala už při čtení její prvotiny Špičkou jazyka. I nyní zůstáváme v Londýně viktoriánské éry, u náklonnosti a lásky mezi ženami, ale tentokrát nás autorka provede ženskou věznicí a celý příběh okoření pro tehdejší dobu typickým spiritismem, čímž ještě zvýší už tak značnou atraktivitu námětu. A díky vynikajícímu zpracování drží laťku stále hodně vysoko. Psychologii postav, niterné pocity a pohnutky, společenské konvence té doby, Millbank, spiritistické seance a jejich zákulisí, to vše odhaluje se smyslem pro detail a atmosféru.
Nudné popisné pasáže? Žádnou jsem nenašla. Ztrácení se v rodinných příslušnících? Probůh, krom hlavní postavy jich je všehovšudy šest, to snad není tolik... A ostatní postavy, především vězeňkyně, jsou vždy dvěma třemi slovy připomenuty, takže ani v nich žádný zmatek čtenář mít nemusí. Selininy zápisky nelogické, nesmyslné? V žádném případě! Možná jsou místy zkratkovité, přesto ukazují dost z pohledu druhé strany a pro pochopení celého příběhu jsou zcela zásadní. A konečně "neustálé přeskakování časových linií" - podotýkám, že jsou pouze dvě, s odstupem nejdéle dvou let - vůbec není zbytečné a čtení rozhodně neztěžuje.
Pro mě je Náklonnost další nevšední a inteligentní román, který jsem si opravdu vychutnala.

1 26.07.2019

Krutost lidské rasy (včetně jejích mláďat) nemá srovnání u žádného jiného živočišného druhu a ve své bezmeznosti předčí i tu nejbujnější fantazii. Kosiński coby nadaný vypravěč a nutkavý fabulátor nikdy netvrdil, že román je autobiografický, což ovšem neznamená, že se podobné hrůzy v té době neděly o kus dál někomu jinému. Poplivat knihu jako odpad a brak jenom proto, že "tento příběh vůbec není pravdivý" (jak stojí v jednom komentáři níže), je tudíž zcela absurdní. Tady přece vůbec nejde o nějaké dokazování, co přesně z toho je pravda a co lež. Podstatou románu je syrový obraz toho, co jsme my, co je válka a jak děsivé je jedno v druhém. Jak zlá a nebezpečná je lidská nevzdělanost, omezenost a hloupost. Naproti tomu příroda, zvířata a chlapcův vztah k nim jsou líčeny nesmírně poeticky a s láskou. Ten kontrast je víc než výmluvný.

10 20.07.2019

Soudě z žalostně nízkého hodnocení a z většiny dosud zveřejněných komentářů, obávám se, že příběh Williama Bellmana zůstává mnohými zcela nepochopen. Pro mě je jedinečný a po všech stránkách naprosto fascinující. Hlavní postava, jejíž osud vyplňuje knihu od první do (téměř) poslední stránky, záhy po dočtení ustupuje do pozadí, aby uvolnila místo hlubšímu, osobnímu poselství, Myšlence a Paměti, chcete-li, a rázem už před vámi nestojí onen chlapec s prakem, ale vy sami. Aniž byste postřehli tu změnu, najednou se díváte na sebe, svou minulost, svůj život ...
Cítíte, že celý příběh je jako namalovaná opona, která se teď poodhrnula a za ní je něco jen pro vás ... Specifická kniha, která bude nejspíš mít jen úzký okruh čtenářů, leč o to je mi vzácnější.

6 12.07.2019

Napsat drama se znaky impresionismu je stejné mistrovské dílo jako namalovat impresionistický obraz.
Michel Bussi také maluje, i když ne barvami, nýbrž slovy. Postupně nanáší příběh na plátno, nechává jednotlivé detaily, aby se prolínaly, splynuly a rozpily se do mlhavých skvrn, tónuje a umocňuje dojmy. Čím blíže však jeho přesným tahům jsem, tím spíše se v nich ztrácím, jasný obrys mi uniká. . . Až když je dílo hotové, autor s ním poodstoupí a já konečně vidím zřetelně celý obraz. Silný příběh a nevyhnutelný konec ve mně vyvolají hluboké pohnutí, jež cítím ještě dlouho potom, co obraz dostane milosrdný rám.

17 06.06.2019

Podívám-li se na to Ronovou gurmánskou optikou, musím s politováním říct, že místo další vydatné porce poctivého domácího koláče, kterému neschází ani jedna z osvědčených ingrediencí, dostali tentokrát milovníci Harryho Pottera jen lákavý chomáč cukrové vaty. Velkoryse natočené a pečlivě načančané NIC. Aby si tvůrci přišli na své a čtenářům zůstala jen prázdná špejle a slabá pachuť na patře. Škoda. Velká škoda. Zdá se, že nejen u Gringottových mají rádi zlato.

9 12.11.2018

Davíð K. Gestsson ve svém hodnocení tohoto románu kromě jiného uvádí, že „Je to hluboké a mnohovrstevnaté dílo, které se přesto čte jedním dechem.“ Navzdory tomuto příslibu mně jeden dech rozhodně nestačil. Spolu s hlavními protagonisty jsem uvízla v písečné bouři, ale na rozdíl od nich jsem nedokázala udržet tempo a jít dál, byť jen po malých krůčcích … Až po několika týdnech se mi podařilo znovu navázat na rozečtený příběh a přesně po dvou měsících od začátku první kapitoly otočit poslední stránku. Přitom to zcela jistě není špatná kniha. Psychologie postav je vykreslena dokonale, přechody mezi reálem a fantazií jsou leckdy takřka nepostřehnutelné, kostlivce z minulosti jednotlivých postav uvádí autor na scénu s perfektním načasováním … A přesto nedokážu plně docenit její kvality a mnohovrstevnatost, za což může z valné části má neznalost islandských reálií … Ač něčím v nitru důvěrně blízká, zůstává mi stejně vzdálenou, jako nedozírný konec pusté holé pláně …

5 19.09.2016