Majdule komentáře u knih

Popravdě se necítím kompetentní ani pro pokus hodnotit verše kohokoliv, natož básníka, jenž patří k českým bardům. Musím si vystačit s dojmologií. Hora mě oslovil. I v básních, které mě neuchvátily, jsem cítila mistrovství slova. Kde se jeho verše se mnou potkaly, tam jsem cítila povznesení a radost. Trochu pro mě překvapivě mě hluboce zasáhla báseň "Za Majakovským", nečekala jsem, že právě tato část jeho díla mě osloví. Hora je pro mě v téhle sbírce melancholikem, který s odevzdanou smířeností sleduje svět. Když se ptá "ale kudy tam jít, když v tmu jsme propadli," cítím na vlastní kůži ten jeho "krásný žal, jenž jako žena mě vždy miloval."

14 06.08.2018

Vzrušující téma karet, neobvyklé prostředí Stockholmu v době Velké francouzské revoluce i napínavá zápletka slibovaly mnohé. Nedá se říct, že by to přímo nenaplnily, ale chybí tomu charisma, možná více soustředění. Oktáv je trochu bezzubý. Použiji kuchařský příměr, k dobré polévce nestačí jen poctivý přístup a kvalitní suroviny, nezbytné je i dobré koření, které jí dá šmrnc.
Ocenit musím dobře prokreslené a poutavé vedlejší postavy, ty kupodivu šťávu mají. Mrzelo mě u nich jen to, že mizí do ztracena a v příběhu tak zůstávají volné nitky.
75 %

7 13.07.2018

Ale ano, tohle peklo docela potěší. Popravdě to není žádné veledílo, stylisticky nebo zápletkou nepřináší nic nového, objevného, natož nadstandardního v žádném ohledu. Hezky se to čte, postavy jsou sice těžko uvěřitelné, ale zato sympatické, bavil mě i jejich vývoj, byť předvídatelný. Zpočátku mě štvaly ty hovory o ničem, postavy něco rozeberou, na něčem se shodnou a příští hovor šup a je to tu znovu, bez posunu. A pak mi to došlo! To je vlastně jediný reálný prvek v celé knize! Vždyť kolik podobných hovorů od ničeho nikam jsem slyšela, nebo se jich dokonce zúčastnila! Jediné, co si neumím představit, je, o čem budou další díly. Jaké tajemství ještě čeká neodhaleno?

4 12.07.2018

Klub nenapravitelných optimistů je pro mě jednou z těch výjimečných knih, které čtenář potká párkrát za život a v nichž se skloubí s příběhem jeho život, společenské okolnosti i momentální nálada. Ale popořádku. V první řadě je to úchvatný, pestrý, obohacující román plný silných témat, zamyšlení a moudrosti. Zcela přesný je ve zvoleném stylu. V příběhu Michela, vypravěče, až strohý a přitom velmi osobní. Jediná krátká kapitola, která pak stylisticky vybočuje a Michel je v ní mimo děj, je jak prásknutí bičem.
Osobní, ale bez strohosti postřehů hlavního hrdiny, jsou pak příběhy uprchlíků, které Michel poskládal nebo jsou mu vyprávěny. Čtenář je vtahován do nevyhnutelnosti prožitků. Jediné, co nás může mrzet, je, že se všem příběhům nedostalo stejné možnosti vypovídat. A opět účinek kontrastu, když je v závěru jeden příběh vyprávěn bez uvolňujícího vypravěče v ich formě a stává se z něj výkřik.
Silná kniha, u níž jsem se často zastavila a rozhlížela se po řádcích. Tato kniha je přesně tím důvodem, proč každou knihu otevírám s rozechvěním a očekáváním, protože jednou za čas se to prostě stane a já zažiji mimořádnou radost z čtenářství.

30 11.07.2018

Jiří Padevět je zajímavá, charismatická osobnost, jejíž působení už nějakou dobu sleduji. Rozhovor s ním mě tedy, byť jinak tento žánr nijak zásadně nepreferuji, zajímal.
Hodnotit ho vlastně můžu ze 3 hledisek: otázky Luďka Staňka, odpovědi Jiřího Padevěta a bohužel redakční úprava. Tolik chyb a překlepů prostě kazí požitek. Nezaslouží si to žádná kniha, natož rozhovor s tak kultivovaným mužem, který tak bravurně vládne slovem.
Otázky Luďka Staňka byly přátelské, zasvěcené a důkladné. Občasné návraty mě nevadily, otázky snad jen nemusely jít až tolik po srsti. Rozhodně nemám na mysli žádný bulvár, ale zajímalo by mě rozvedení některých názorů a zejména jejich kořeny, zdůvodnění.
V tom nejdůležitějším aspektu je zde ovšem čtenáři předložen poutavý a mimořádně inspirující text. Trefné postřehy ze současnosti, střízlivé výhledy do budoucnosti a fundovaný, nepředpojatý pohled do minulosti. Právě ta nepředpojatost, nadhled a pochopení pro mě byli největším překvapením a současně důkazem, jak snadno si vytvářím dojmy "ze vzduchu" (jinak by se asi překvapení nekonalo). Jiří Padevět nezlehčuje, neztrácí ze zřetele význam a závažnost dějů minulých, ale také ukvapeně nesoudí. Radost potkat takového člověka aspoň prostřednictvím rozhovoru.

6 09.07.2018

Já samozřejmě nepopírám,že hlavní postava románu je nacistická zrůda, ale mě tenhle román zasáhl zejména pro svou morální nejednoznačnost. Pro to, že onen zločinec byl tragickým, pokřiveným způsobem taky obětí a to rozhodně nemyslím jako omluvu. Právě proto, že Merle geniálně předkládá morální dilema obětí a vrahů, je každé slovo tohoto příběhu ostnem, který nás drásá. Podobně na mě zapůsobil i film Pád třetí říše, který ukazoval, že Hitler byl člověk s rysy, které ve vás vyvolají záchvěv lítosti, abyste se vzápětí zhrozili sami nad sebou, co že to vlastně cítíte. Kniha, která vás donutí přemýšlet a cítit a co víc vám knihy mohou dát?

24 01.07.2018

Román Ernesta Malla je čtenáři předkládán jako krimi román s nádechem žánru noir. A kniha je skutečně strhující, čtenář, který je vtažen do doby vojenské junty v Argentině, cítí, že hrdinové a někdy ani on sám se pomalu nemohou nadechnout. Více v recenzi.

3 23.06.2018

Mě se Hedvábník líbil. Určitě víc než Volání kukačky. Zápletka se mi zdála originálnější, lépe postavená a v provedení napínavější než první díl. V určité chvíli jsme se možná dočkali mírného chaosu v motivacích, ve vysvětlování i v zákrutách dějů, ale rozuzlení nakonec přineslo čtenářské uspokojení.
Můj pohled zcela jistě ovlivňuje i skutečnost, že mám ráda v knihách prostředí spisovatelů, prostě o nich ráda čtu. Cormoranův obraz se v tomto díle již ustálil a mě se to, co vidím, líbí. Robin zatím zůstává trochu neukotvená a i to vnímám jako pozitivum, dokonce se trochu bojím, kudy jí i vztah s Cormoranem autorka povede. Zde je napětí zatím ani vnitřně nepřiznané přitažlivosti, ale hlavní slovo mají Robininy ambice. Doufám, že se nedočkám červené knihovny (nic proti, nejsem žádný její odpůrce, jen to potom sklouzává ke klišé). Tradičně silná je autorka v popisech postav i nastolení atmosféry, pomalejší tempo mi nevadí, takže to oceňuji.
Pro mě velmi příjemné čtení, ráda se k sérii vrátím.

7 02.03.2018

Jako wau. Totální nadšení. Zápletka je jednoduchá, její řešení prosté a cesta k němu nijak komplikovaná. Ale! Ta samozřejmost, s níž Jackaby propojuje svět legend a naší reality, je prostě okouzlující. Bez vysvětlování, bez omlouvání, bez bombastičnosti a zcela a úplně samozřejmě. Prostě tráva je zelená a domovyk žije na Ukrajině. Bez pochybností, tak to prostě je. A tato neokázalost Jackabyho světa, který reprezentuje, je osvěžující.
Líbí se mi hlavní hrdinka. Její pragmatičnost a schopnost pojímat věci tak, jak jsou, a přitom ne slepě, je sympatická. Líbí se mi Jackabyho bezprostřednost, posedlost a výjimečnost. Baví mě postavy, které se vynořují a zasahují do děje.
V tomhle příběhu mi prostě sedlo všechno.

9 23.02.2018

Moje dojmy byly tentokrát rozporuplné, na rozdíl od Uzlu, kde jsem Dánovi zcela propadla. Začátek byl stylově a atmosférou rozpačitý, v některých okamžicích se mi zdál až křečovitý. Promíchání kriminálky se společenským románem se mi tady zdálo méně zvládnuté. Nejvíc mi vadila, jak to popsat přesně, taková stejcovitost. Trochu alergii jsem získala na větu "Je zvláštní, jak dnešek někdy připomíná socialismus.", nikoliv pro její obsah, ale spíš pro její četnost a návodnost.
Přibývajícími stránkami jsem se ponořovala víc a víc. V prostřední části převážila kriminální nota, což jsem velmi ocenila. Ke konci opět převzal vládu společenský román. A kupodivu, už mě to bavilo, zaujalo. Možná i jako pamětnici, byť pubertální, roku 1989.
Co na autorovi oceňuji, je fakt, že působí dojmem odborníka. Evidentně ví, o čem píše, čiší z toho osobní zkušenost (nebo schopnost jí zprostředkovat). Možná je skutečně Richard Krauz alter egem spisovatele skrývajícího se pod jménem Dominik Dán.
Nebyla to bomba, ale ráda sáhnu po další Dánovce.

9 19.02.2018

Je radost číst dobrý, čistě milostný román/ červenou knihovnu, který/á vám sedne. Mě zápletka s hrdinkou aktivně a poučeně si ověřující, zda muž, jenž jí přitahuje, je ten pravý, bavila. Ona odhodlaná, on zdrženlivý, jejich sbližování vášnivé, bouřlivé, bez drastických zvratů. Tato knížka mě velmi mile vrátila k apetitu na milostné romance.

3 16.02.2018

Tento příběh mi vyloženě nesednul. Řemeslně v pořádku, ale úplně jsem se minula s typem zápletky a nepotkala jsem se ani s hrdiny. Zběžně jsem dočetla jen proto, že je součástí série, kterou jistě dočtu, už proto, že první díl se mi líbil. Mimochodem propojení série je velmi volné, absolutně nevadí, pokud jí nečtete v pořadí.

2 08.02.2018

Příjemný, ničím nevybočující příběh z pera mé oblíbené autorky. Čte se to báječně, ale tentokrát ve mě nenechalo hlubší dojem. Bojím se, že do týdne nebudu vědět, o čem to je. Příjemná oddechovka.
70 %

4 07.02.2018

Mám autora i tuto konkrétní postavu ráda, přesto moje první dojmy z knihy nebyly příznivé. Příliš žoviální, výrazově přehnané až kýčovité. Ale samotný návrat Michala Daberta mě těšil a po několika stránkách jsem si zvykla. Samotný příběh o hříších minulosti, které ovlivňují dnešek, je trochu banální. Dabert někdy až křečovitě připomíná Phila Marlowa, ale některé jeho hlášky skutečně baví. Výborně zvládnutá je tradičně akce a napětí v příběhu celkově, konečné zúčtování s padouchem je uspokojující. A vlastně je takový nakonec i celý díl. Nebyl to nej ze série, ale dalšího Daberta bych určitě otevřela.
PS Co vlastně znamenala ta pražská vsuvka? Proč tam byla? Já na to tedy nepřišla.

9 31.01.2018

Zapomeňme na severské autory a jejich nutkání předávat světu poselství o reálném zlu (mimochodem, na jednu takovou se právě chystám :)), otevřete knihu, která je realitě vzdálená stejně jako detektivky Agathy Christie (pozor, tím v žádném případě neříkám, že je jim Mráz nějak podobný), a vychutnejme si démonické, neodůvodněné a literární zlo, z něhož jde mráz po zádech. Pro mě skutečně strhující. Autor nás vede cestou náznaků, vzbuzuje strach, nabízí řešení, aby je vzápětí popřel. Děj je komplikovaný, ale konzistentní. Nic není navíc a skoro nic nechybí. Umí překvapit a obratně se čtenářem manipuluje. Silnou stránkou příběhu je atmosféra Pyrenejí v zimě, Wargnierův ústav je natolik děsivý, že je čtenář rád, že ho ve skutečnosti nemůže navštívit.
Dalším plusem jsou postavy, načrtnuté velmi plasticky. Martin Servaz je samozřejmě úchvatný, ale nějakým způsobem se vymykají vlastně všechny postavy. Všechny by se za určitých okolností mohly vymknout a pustit do sebe zlo. Nikdo není jednoznačně interpretovatelný. Výjimečný thriller, který mi přinesl potěšení o to větší, oč je vzdálen realitě s jejím zlem a průměrností.

18 29.01.2018

Pro mě vynikající thiller s nádechem biblického tajemství Tří králů a supermoderních vynálezů. Akce střídá akci, tým sympaťáků je velmi dobře namíchaný, jejich velitel z rodu úžasňáků, jehož špatné vlastnosti jen podtrhují charisma. Hlavní ženská postava je nádherná, inteligentní a schopná. Autor si s námi skvěle pohrává a daří se mu neprozrazovat nic předčasně. Umí vzbudit pochybnost a překvapit. Dopřeje čtenářům i úžasné rozpletení a já osobně vítám i ty emoční vsuvky. Pohádka? Ale samozřejmě, proto to čteme. Potěšení z čisté žánrovky.

6 25.01.2018

Není to špatná detektivka, není ovšem ani hvězdná. Čte se příjemně a vzbudila ve mě zvědavost na pokračování, za což rozhodně dávám body plus. Zápletka není nijak zvlášť komplikovaná ani sofistikovaná, pozornost však udrží. Možná hlavně díky vnitřnímu boji ústřední postavy Siegrieda z Wölfelsdorfu. Historické kulisy nejsou nijak zvlášť důležité, možná mají zúročit autorovi vědomosti, nebo zvýšit atraktivitu. Postavy jsou vylíčeny živě a plasticky, zaujmou a vzbudí emoce. Není to nijak výjimečná kniha, asi neutkví déle v paměti, ale ostudu svému autorovi jistě neudělají.
70 %

3 22.01.2018

Mě tenhle Jirásek pohladil po duši a potěšil. Vlastně je to milostný příběh rámovaný historickými událostmi okolo roku 1848. Četlo se to lehce i přes ten starý jazyk, který k tomu ale vnitřně patří (mám vydání cca z roku 1940).
Hříčka o nadějích mládí i o jeho strastech. Mě zde chyběla větší reflexe právě dějinných událostí. Zajímal by mě i beletristicky zpracovaný dopad na českou společnost, kam posunul vlastenecké cítění a jednání?
Na druhou stranu jsem při čtení této knihy přejela zastávku, u Jiráska! To o něčem svědčí ...

5 12.01.2018

Trochu zvláštní příběh, u kterého jsem si dlouho nebyla jistá, zda se mi líbí stylem i rodící se zápletkou. Nakonec se však nečetl špatně. Je psán civilně, což je příjemné, ale chvilkami kniha působí trochu amatérsky. Ostatně hlavní postava je amatérská vyšetřovatelka a zdá se, že autorka docela přesně vystihla její jednání odpovídající vyšetřování laika a svázaného okolnostmi i postavením. Myšlenkové pochody hrdinky jsou zkratkovité a neuspořádané, těká od tématu k tématu. Vlastně je to velmi trefné a velmi lidské.
Samotné téma pohřebnictví a příprava mrtvých jsou čtenářsky dobře vytěžitelné, ale autorka se na ně (k mé lítosti) téměř nesoustředila. Nejspíš proto, že je to již třetí díl série (což jsem při zapůjčení knihy nevěděla).
V historických reáliích i následných poznámkách působí autorka věrohodně.
Celkově kniha nebyla špatná, jen jí trochu chyběla šťáva. V budoucnu ale určitě zkusím první díl.

6 09.01.2018

Jsou knihy, u kterých člověk přemýšlí, zastaví ho v běhu třeba jen poznámkou, okrajem. A nemusí to být zrovna Umberto Eco, "stačí" i detektivka. Jsou knihy, které vzbudí silnou emoci a nemusí to být rovnou Anna Karenina. A pak jsou knihy, které jenom tak běží, zaplní čas, leckdy příjemně, ale nic víc. Kdo jsi patří přesně k tomuto typu knih. Příjemná detektivka podle autorčina zavedeného scénáře, tentokrát podle mě ne zas tak dobře zpracovaného. Fasáda pachatele začala praskat až příliš brzy. Kdo to je, bylo zřejmé dávno před koncem. Kouřové stopy nepomohly.
Příjemné, ale ne skvělé. Za mě umí Clarková i líp.
70 %

2 08.01.2018