Majdule komentáře u knih

Standardní historická romance, kde všechno šlape, jak má. Vzájemné sympatie hrdinů jsou od začátku jasně čitelné, katarze předvídatelná (což mám ráda) a milostné scény jsou přiměřeně vášnivé. U mě vzbuzovala úsměv, a to je známkou toho, že mě autorka potěšila.

4 02.01.2018

Tak to je můj šálek kávy, v tomto případě spíš čaje s mlékem. Od dramatického prologu, přes duchařské pozadí včetně zápachu samotného ďábla, po hrdiny mezi nimiž výborně funguje vnitřní pnutí.
Hlavní hrdina není žádný sympaťák, spíš bolestínek vzbuzující škodolibost, parťák je z rodu úchvatných podivínů a úžasných chlapů. A stejně se víc bavím s Freyem, jeho mizernými náladami a věčnými stížnostmi.
Detektivní linka vedle duchařiny zapojuje i tradičnější motiv uzavřeného okruhu podezřelých, i když pátera Knoxe autor moc nectí. Každopádně to šlape, příběh odsýpá a stopy přibývají.
Autor navíc dobře pracuje s atmosférou a umí nadhodit postavy vybraným rysem. Pozitivnímu dojmu nahrává i zvolená doba. Je - li to začátek, těším se na pokračování.

6 29.12.2017

Jako první musím konstatovat, že major John Hamish Watson se mi líbí. Není to úplně samozřejmé. Autor ho přeci jenom nevymyslel, "pouze" oživil, ale udělal to s nepřehnanou pietou. Zdůraznil jeho umanutost, poctivost a starosvětskost.
Vedle hlavní postavy je největší devizou knihy prostředí a historický kontext. V popsání atmosféry zákopů první světové války je velmi přesvědčivý. Chvílemi se příběh nečetl snadno, jak živě autor líčí nástrahy a okolnosti na frontě, tím spíš, že se často pohybujeme mezi lékaři.
Samotná detektivní linie nepatří k vrcholům žánru, autor se čtenářem tu známou hru na kdo je vrah vlastně ani nehraje. Nicméně příběh odsýpá, falešné motivy i stopy jsou dostatečně matoucí, jen snad náhoda zasáhne párkrát až příliš okatě.
Taky přemýšlím o nutnosti vedlejšího německého motivu. Aby přesvědčivěji doložil snahu o plastičnost, musel by být rozsáhlejší, aby pomohl hlavní zápletce musel by být rozvinutější.
Autorův styl se mi líbí, umí chytit a nepustit. Celkově zážitek, který si ráda zopakuji.

7 28.12.2017

Zpočátku mi příběh trochu drhnul. Paige byla až příliš razantní, stále v opozici a přitom zcela v područí svého světa. Její zajetí, násilí, které je nezbytnou součástí autorčina světa, určitá neosobnost, to vše mě vzdalovalo. Pak ovšem příběh najel na klasičtější vzorec YA, byť dobře maskovaný, a už mě měla.
Tajemný strážce, osobnost Paige, která najednou dává smysl, její rozvíjející se schopnosti, to vše mě bavilo až uchvátilo.
Autorka přitom netlačí na pilu. Navíc svět, který stvořila, působí velmi promyšleně. Líbí se mi i péče, kterou věnovala pojmosloví. Slibný začátek.

6 26.12.2017

Napínavé drama z minulosti, které naplňuje pořekadlo, že staré hříchy mají dlouhé stíny. Atraktivní prolínání minulosti se současným příběhem, čtivý styl a chytře podávané informace vedoucí čtenáře tam, kde ho autorka chce mít. A promyšlené finále, které čtenáře uspokojí. Prostě skvěle namíchaná oddechovka.

10 26.12.2017

Zápletka i postavy se mi líbily, nápad výtečníků stále funguje. Snad jen hlavní hrdina je trochu trouba, ale napravuje to tempo příběhu a hezké milostné scény.

5 26.12.2017

Zábavný a velmi milý příběh. Asi to autorka během psaní brala vážněji, než to dnes vyznívá, dnes je to skutečně pohádka mimo realitu. Ale já se bavila výborně. Znovu a znovu si uvědomuji autorčin dar načrtnout pár rysy přesvědčivý charakter, dodat postavám život a strhnout čtenáře. A mimochodem zase mě utáhla na vařené nudli v obou zápletkách.

7 26.12.2017

Wordsworthův Michael je ukázkou bukolické lyriky, prostoty až naivity. Má ještě sílu oslovit současného čtenáře? Trochu jako tragická pohádka, velmi viktoriánská.
"Však útěcha je v síle lásky; činí,
že unesem i věci, jež by jinak
zlomily srdce."
Otec morem nakažených od polského autora připomíná středověké trhovské balady, temné, tragické, v postavě otce snad malinko přepjaté. Emočně mě "dostalo" až utrpení matky, absolutní a mě zcela pochopitelné. A duše se dotýkají i poslední verše, důstojné, plné bolesti a přeci smířené.
"A nic už nemám - kromě svého Boha --
tam je můj hřbitov - tam pak cesta strohá."
Vildracovy verše jsou teskné, temné, je v nich žal až beznaděj. Sdělují nám, že i v té největší kráse se může skrývat osten. Z těch tří autorů je Vildrac nejmodernější, pracuje s odcizením minulého století, se skepsí a nadhledem.

2 26.12.2017

Je to krásný příbeh, to bezesporu, ale život královny Margot rozhodně nepopisuje, spíš sní o tom, jaký by mohl být, což pro mě kdysi bylo trpkým zklamáním.
Dnes si vychutnávám, že Dumasovy knihy jsou plné dobrodružství, lásky, nebezpečí a intrik a nespoléhám na ně jako na historické vodítko.

5 26.12.2017

Strávila jsem se Zábranou měsíc. Dělala si výpisky, zaznamenávala zajímavé autory i díla, přemýšlela o době socialismu, soustředěněji se vrátila k poezii. Jeho poznámky mi jej přiblížily, daly mi iluzi, že mu rozumím. Těžká, depresivní povaha plná křivdy (oprávněné), bolesti a pesimismu. Tím vším jsou jeho zápisky prodchnuty a přeci je v nich také syrový a velmi břitký humor, obdivuhodná vnitřní konzistence, věrnost svým zásadám a schopnost vidět se bez iluzí, bez hrdinského nimbu. Milovala jsem každý řádek a želela každého, který se nedochoval, zejména těch z 50. let. Jestli jste se s Janem Zábranou ještě nepotkali, dejte se zlákat. Stojí to za to.

14 10.12.2017

Velmi podrobně a nakolik dovedu laicky posoudit i velmi kvalitně udělaná publikace. Ještě stravitelná právě pro laiky a jistě obohacující i pro odborníky. O prvních historicky doložených a zapomenutých Přemyslovcích jsem si konečně udělala slušný přehled.

3 10.12.2017

Pro mě jedna z nejlepších knih za minulé období, a to jsem měla štěstí na silné a dobré příběhy.
Černínský palác je ukecaný, rád se poslouchá a miluje odbočky, při kterých naštěstí neztrácí ze zřetele ten hlavní cíl. Vytváří ve svém vyprávění atraktivní zmatek, který čtenáře těší a burcuje k pozornosti. Trochu zvláštní (ale poskytující pocit opravdovosti) je, že byť palác vypráví příběh v této chvíli, tedy s výhodou prožitých zkušeností a hlavně s vědomím konců, zcela postrádá odstup a nadhled. Cítíme jeho tehdejší emoce (ano, paláce mají bohatý vnitřní život) a zdá se, že se do nich při vyprávění ponořuje s bezelstností dítěte. Kromě toho je zcela prost jakéhokoliv náznaku sebereflexe. Ovšem pokud si to chceme užít, tak nesmíme soudit. Ostatně paláce mají svá hlediska a svoje priority. Čtenářsky dráždivé je i míchání dějů a úvah minulých se současnými.
Příběh má tah a stupňující se tempo. Od doby, kdy v Černínu vládl Heydrich je fascinující, u Masaryka doslova strhující, až ke Clementisovi čtete se zatajeným dechem. A právě tady se čtenáři začne vtírat neodbytné ale. Každý příběh chce řešení, v tomto případě i realitě navzdory. Jestli nám ho autor dopřál, to už zjistěte sami. Rozhodně to stojí za to!

3 09.12.2017

Ještě zdaleka jsem nenavštívila všechna místa, která bych chtěla. Ale zcela jistě přibalím i na další cesty tuto knihu.

06.08.2017

Po několika návštěvách je můj Berlín dvojnásobný, tolik je v něm pamětin nejrůznějšího charakteru. Vždy dobře posloužil a snad poslouží znovu ☺.

2 06.08.2017

Základní otázka zněla: Bude se mi líbit tahle kniha tolik, jako kdysi? Začala bych si i dnes sérii kupovat?
A odpověď: možná jsem míň okouzlená, ale ano, líbí a kupovala bych opět. Už vím, že Vondruška si příliš neláme hlavu s historickou přesností, už jsem četla mnoho srovnatelných/ lepších a jeden skvost v žánru (ano, Jméno růže, které se ale současně žánru vymyká), ale pořád vnímám velkou autorovu zručnost. Odvádí dobré řemeslo a to umím ocenit.
Oldřich z Chlumu by si mě opět získal, z jeho doprovodu se mi kupodivu opravdovější jeví Diviš než trochu sobecký a nedospělý Oto.
Všechny tři příběhy mají solidně vypracované zápletky. V první části i dobře "čitelné", ta druhá a třetí jsou snad až příliš komplikované, chvílemi se mi to zdálo až lehce únavné. Jako celek však kniha funguje a naplní očekávání zábavného, lehkého čtení pro chvíle, kdy chcete řešit zapeklitosti lživých alibi a hříšných vztahů a realitu nechat daleko za sebou.

10 25.07.2017

Tak tady jsem byla nadšená. Toulky jsou psané čtivým, lehkým, skoro poetickým jazykem. Obracejí se na čtenáře, který má hlavu. Předkládají, kde není jistota, různé verze a se zdravou skepsí drží čtenáře při zemi, kde by se fantazie ráda rozeběhla.
Velmi oceňuji poznámky ve sloupcích a doprovodných ilustracích, obohacují pohled (pro zajímavost, já vždy přečetla hlavní kapitolu a vracela se k nim zpět). A za mimořádně užitečné považuji nahlédnutí na světové dění, které nám dává potřebný kontext.
Velmi se mi líbily ilustrace, i když bych leckdy kacířsky uvítala barevné fotografie :).
A největší vklad této půvabné a výpravné publikace je, že ve mě vzbudila zájem a podnítila zvědavost. Už mám půjčené Čechy v době knížecí.

24 12.07.2017

Tato knížečka přináší standard v tomto typu literatury, není řemeslně špatná, jen ta hlavní hrdinka by mohla být o trochu menší koza.

1 12.07.2017

Tahle harlekýnka nabízí hezký, velmi milý příběh. Ale je i v rámci tak nenáročného žánru skutečně příšerně napsaná a velmi pravděpodobně i přeložená.

12.07.2017

První případ Harryho Holea je hodně zaměřen právě na hlavního hrdinu. Autor nám poodhaluje jeho osobnost, kořeny jeho pijanství, toho, jak moc je policistou tělem i duší. Ukázal ho jako vynikajícího vyšetřovatele i jako lidsky přitažlivý typ. To, co mu ovšem hned od počátku naložil, je těžko k udýchání. Je jasné, že vznikla velmi silná postava, proč se stala nakonec legendou žánru, musí prokázat další díly.
Z pohledu žánru ovšem tahle detektivka nepatří k vrcholům. Ve složitém, zdánlivě bezvýchodném případu nachází stopu cizinec, který přijel na pár dní. A právě fakt, že vyšetřování je dlouho na bodu mrazu a posunout je dokáže někdo zcela mimo kontext, působí nedůvěryhodně. A byť se v závěru právě tato okolnost relativně uspokojivě vysvětlí (zdá se ovšem, že se až příliš mnoho lidí muselo spoléhat na příliš mnoho náhod), určitý pocit nedotaženosti zůstává.
Psychologicky je to jiná káva. Temný, smutný příběh plný bolesti mě vtáhnul jako australská legenda o netopýrovi.
Co mě baví už v prvním díle, je autorovo hláškování. Ne snad přímo v dialozích, ale v samotném textu románu. V tom a v citu pro až filmový střih Nesba poznáváme od začátku.
Celkově mám po dočtení pocit, že jsem možná nečetla nejlepší detektivku, ale zato vynikající román s detektivním přesahem. 90 %

15 12.07.2017

Trochu mi trvalo, než jsem se začetla. Jiří Adam v mládí samozřejmě trošku ztrácí ze své výjimečnosti dané věkem, postavením a zkušenostmi. Na druhou stranu je vždy zajímavé být u toho, jak to začalo a mít možnost porovnat, jak se hlavní hrdina životem změnil. Vlastně mě to zajíčkovství s určitou nevázaností a pochopitelnou mladickou "nadutostí" (myšleno ve velké nadsázce) bavilo. Tím spíš, že už šlo tušit rysy toho moudrého muže, kterého známe.
Samotná detektivka nebyla nijak rafinovaná a vlastně bylo docela brzy zřejmé, jak to všechno bylo, ale pochybnosti mladého písaře příběhu určité napětí dodají.
Celkově patří do série a pobavila, ale jinak spíše průměr. 70 %

2 10.07.2017