magnolia
komentáře u knih
Hravocesta
Tereza Vostradovská
Na prohlížení i na pročítání moc milá knížka s chytrou myškou. Dvojstrany se známými i méně známými rostlinami, broučky a jinými zvířaty jsou super!
Uprostřed
Martin Selner
Přečteno za odpoledne a večer, tak mě to bavilo. Zbytečně jsem se bála, že to nebude tak dobré jako autorovy předešlé deníky. Je to dobré, protože opět poznávám jiný svět, jiné lidské příběhy a problémy, a k tomu autorův veselo-smutný způsob zapisování - no, spíš smutný, ale plný zajímavých pravd a myšlenek. To mám ráda.
Přítelkyně
Irena Obermannová
Ani nevím, co bych napsala - nelíbilo, nebavilo. Proti "sympatické" současné Babičce jsou Přítelkyně hodně jiný příběh (takový celkově dost protivný), mnou dočítaný s pocitem: ať už je tomu všemu konec.
Toulky pojizerskou minulostí
Jan Luštinec
Knihu jsem celou nečetla, nedám tedy hodnocení. Zklamalo mne výtvarné vybavení knihy - barevná je pouze obálka, uvnitř jsou jednotné a dost obyčejné ilustrace, tvořené černými a šedými liniemi. Bohužel, při pročítání (mně blízkých) částí knihy, jsem objevila 3 chyby právě v popiskách k obrázkům (záměna - nesouhlasí se zobrazeným), a to by se rozhodně stávat nemělo. U vybraných textů jsem měla pocit, že některá témata z historie jsou autorovi bližší a dává jim přednost.
(U mého města jsou pod kapitolou, nazvanou podle místního kostela, zařazena i další historická fakta, např. zdejší stručná historie průmyslu - je to drobnost, ale vadí mi).
Radosti a strasti single ženy
Eva Dolejšová
Povedené, vtipné - takové příběhy ze života, sympaticky podané. Knihovnice (autorka) ví, co ženy v knihovně hledají :)
Havířovina
Iva Hadj Moussa
Nevím proč tomu tak je, ale čtení téhle knížky mi střídavě šlo a nešlo. Přitom se mi líbí, jak autorka píše, zase vybrala jiné prostředí než sídliště, hrdinka je tentokrát mladá žena, ne dospívající kluk, je tu trocha napětí, humoru i jedno náhlé vzplanutí. Možná je to způsobeno mojí předvánoční roztěkaností. Zkuste a uvidíte sami.
Deník mladého přírodovědce
Dara McAnulty
Velmi působivě napsaný deník, takže musím dát plné hodnocení. Hlavní téma je příroda a její pozorování - a to tedy autor umí barvitě podat: jedinečnost každého rostlinného a živočišného druhu, všímavost a úžas nad okolní přírodou, která se nejlépe pozoruje v klidu a s podobně vnímavými lidmi. A to je další téma - rodina, na kterou má Dara obrovské štěstí - to mu přeji, tak to má být, protože potom není sám a "divný" a užívají si společně. Jinakost, citlivost, autismus, ale také šikana, které musel často čelit, to jsou další problémy, se kterými nás seznamuje. Enviromentální žal a ekologický aktivismus, překonávání sama sebe. Pozoruhodný deník pro mladé i starší pozorovatele přírody.
Aristokratka pod palbou lásky
Evžen Boček
Už to nejde... (jak by řekl Mistr Bílek z Kulového blesku). Kouzlo je pryč, dodávám já.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Tak tohle přečíst byla nutnost a za jeden sváteční den mám splněno.(Televizní série případů sleduji tak, že jsem začala Devadesátkami, pokračuji 3. sérií a do toho dokoukávám ty předešlé, které jsem kdysi z nějakého, nyní nepochopitelného, důvodu nesledovala. Jsem 1. oddělením doslova pohlcená!). V rozhovoru se mnoho filmových případů znovu objevuje, také různé zajímavosti (i z natáčení), vyšetřovací metody, postupy, zážitky. Na závěr je přidáno to podstatné ze soukromého života J.M., doplněné fotografiemi. Nejvíce oceňuji, že kriminalista působí upřímně a poctivě a když jde o konkrétní osoby, nemlží a jmenuje, a to nejen při vyjádření vděčnosti a obdivu (S. Hubálek, J. Markovič, I. Smékal a další), ale i v opačných případech (Doucha, Drexlerová). Zpověď nepůsobí jako ublížené vyřizování účtů a Josef Mareš také sympaticky a profesionálně neprozrazuje vše. (A přiznávám, že ta pátá* je za to výborné filmové zpracování případů, scénář, hudbu, herce...).
Směna
Anna Beata Háblová
Souhlasím plně s komentáři přede mnou a přidávám za sebe - překvapilo, líbilo, zaujalo - rozhodně tím nakouknutím na pracoviště hrdinky a přidávám + za ptačí tématiku, pěkně zasazenou do příběhu (a super vzhled knížky).
Fazóna
Miika Nousiainen
Bylo to příjemné překvapení, tahle knížka s povedenou obálkou. Krátké kapitoly, nazvané podle vypravěčů, kterými jsou hlavní hrdina Sami a jeho nejbližší lidé. Knížka začíná na pohřbu, končí svatbou a je vtipná takovým tím dobrým způsobem. Postavy románu a jejich problémy jsou zajímavě různorodé. Ke konci jsem byla trochu méně nadšená z vývoje jedné vztahové situace a připadalo mi, že přibylo dojímání na úkor humoru. Přesto doporučuji k přečtení, je tu mnoho výstižných popisů i myšlenek a bylo to takové osvěžující čtení do podzimního času.
Ztracené deníky Adriana Molea 1999–2001
Sue Townsend
Tak teď mám Adriana kompletního - přečteného i ve vlastní knihovně. Nešlo to jinak, a tak ji mám, vyřazenou z pražské městské knihovny, snad ani nečtenou a koupenou za násobně vyšší než původní prodejní cenu. A jsem ráda. Už se těším, až si po čase přečtu konečně všechny díly ve správném pořadí. (Asi jsem to ještě nenapsala v žádném komentáři, ale vždy, když v pozdějších dílech "promluví" syn Glenn, bavím se nebo jsem tak nějak dojatá - tím vztahem mezi ním a tátou Adrianem, jak ho autorka vytvořila).
Tíha nenávisti
John Hart
Já asi nejsem správná čtenářka krimi thrillerů, nedokážu si to užívat, všechny ty hrůzy, zrady, ubližování a trápení. A taky ty skoro zázračné schopnosti, které vedou k přežití těžce zraněných (ne že bych jim to nepřála). Ale napětí bylo dost, i slušná dávka psychologie hlavních postav.
Klikař Beny
Simona Bohatá
Další přečtená "klukovská" kniha v pořadí, třetí od S.B. a dobré to bylo. Osmdesátky, fabrika, osamostatnění, nové zkušenosti a neobvyklá přátelství - o tom je kniha nejvíc. Beny je sympaťák a má velké štěstí na lidi, které potkává, držela jsem mu palce, strachovala se o něho. Pár výhrad bych měla, ale stejně se mi líbí, jak autorka píše a jaké si vybírá hrdiny i prostředí, ve kterých se příběhy odehrávají. Nejdrsnější byla kapitola o starým Loupáčkovi, jinak je to spíše poklidné vyprávění (až skoro idylka) a příjemně ubíhající čtení, musíte se ovšem smířit s hrubším a hovorovým slovníkem většiny postav - já jsem to zvládla:). Od nakladatelství Host bych nečekala chyby v textu, plusem je dobře pojatá obálka.
Démon ze sídliště
Iva Hadj Moussa
Překvapení. Po několika odložených knihách konečně jedna dočtená. Vypravěč Šimon mě bavil, jeho postřehy, pocity a stručné komentáře o lidech v jeho okolí, o životě. Hodně sprostých slov, ale starší kluci tak mezi sebou mluví - u nich a na papíře se to dá snést. Bála jsem se nějakého špatného konce nebo úletu do nadpřirozena. Děj mohl být propracovanější a mít zajímavější zápletku. Asi jedna nebo dvě situace mi nesedly tím, jak byly popsány (obě spojené s něčím pláčem). Ale i tak, moc dobré, včetně knižní obálky.
Adrian Mole - léta prostoty
Sue Townsend
Adrian Mole... naposledy. Provází mne životem od mého dospívání, kdy jsem si užívala jeho první klukovské deníky. Nyní (kdy se přibližuji věku jeho matky), si o něm čtu stejně ráda, ať otevřu kdekoli jakýkoli z deníků, zejména těch "dospělých". Moc děkuji paní Sue T. za tuto literární postavu, která je velmi lidská a přiznávám, že mám A.M. opravdu ráda - za jeho citlivost, přemýšlivost a způsob vyjadřování. Psát nyní nějakou slohovou či maturitní práci o knižním hrdinovi, byl by to jistě on :) (Nejlepší komentář k tomuto dílu má trudoš, přesně tak).
Hořké zrání Adriana Molea
Sue Townsend
Jsem nemocná, nemám doma žádnou novou knížku a po jaké sáhnu z těch svých - no né, zase po Adrianovi - to už je můj osud anebo sázím na jistotu (proticovidovou).
"Včera večer jsem v posteli přečetl celou kapitolu "Sex a rozmnožování". Když jsem se probudil, zjistil jsem, že se několik stovek milionů spermií dostalo ven. No, aspoň to zbývajícím milionům spermií umožní trochu se protáhnout."
"A Norsko!"
A dívky mlčely
Pat Barker
Tak do tohoto komentáře se mi vůbec nechce. Knížku jsem do knihovny koupila jako zajímavý historický román pro ženy, (muži po ní nejspíš nesáhnou už kvůli názvu) a myslím si, že čtenářky nebudou nadšené. Anotace nalákala, známé téma, jiný pohled, prý vtip... A já jsem zpočátku ocenila realistické líčení žvota, popisy i pocity hlavní hrdinky, vztahy (zkrátka to, co v Petiškových bájích nebylo). Jen potom už to pro mne byla změť jmen, surovostí, krutosti a neustálého strachu a děj se tak nějak rozpliznul nebo utopil v tom všem. Je to příběh o mužském a ženském přátelství, o mužském soupeření, ale hlavně o válce a bezmocnosti těch, na které dopadají její následky. Smutná kniha.
(Hezký komentář Alyx).
Moje máma Jana Brejchová
Tereza Brodská
Jana Brejchová byla výrazně zajímavá herečka ve všech svých tvůrčích obdobích, je dobře, že knížka vznikla a je dobře, že ji napsala právě její dcera. Fotky i text vypovídají hodně, nejen o J.B. Použitý papír, obří písmena, použitá v textu i opakování částí textu pod fotkami, dělají knihu zbytečně silnější a těžší. (Některé filmové fotky mi připomněly dobu, kdy jsem si, jako holka, kupovala a hltala filmový časopis KINO, ty soukromé jsou působivé zase jinak).
Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
Vlčí štěstí je moje třetí knížka od P.C. a je to zase pěkné čtení. Líbí se mi, jak autor píše, jaké postavy si pro nás vybírá, jaké myšlenky jim přisuzuje, ať už jsou hrdiny muži, ženy nebo třeba vlk. A prostředí horské vesnice - rekreačního střediska a okolní přírody, to je mi blízké a to vysokohorské jsem si ráda dovymýšlela. Někdy jsem hned nevěděla, kdo právě "mluví", přesto dám plné hodnocení, za ten klid, za sympatického vousáče Fausta a protože se mi chce číst knížku znovu. Je to něžná kniha z drsných hor.