magnolia komentáře u knih

Tak u čtení téhle knihy by neškodilo, psát si tahák nebo poznámky o tom, kdo je čí a s kým má co společného. Zpočátku mi čtení připadalo zajímavé, ke konci už bylo, toho náhodného a nekonečného propojování, na mě moc. Také mi občas unikaly časové posuny (dříve, nyní), v té smršti událostí, jmen a náhod. Jinak, ale celkem nenáročné čtení s jednoduše popsanými postavami různých typů a povah lidí, od celkem sympatických a chybujících, až po ty hloupé, bezcitné nebo jinak protivné, kterých byla převaha. Něco mi tam přebývalo a něco chybělo.

25 24.07.2016

Asi můj první přečtený McEwan, tuším, že do Betonové zahrady jsem kdysi dávno nakoukla a odpuzovala mě. U tohoto románu se mi líbila hlavní hrdinka, ač starší, bezdětná a na významném pracovním postu, byla mi blízká. Její osobní příběh byl zajímavý, ostatní soudní kauzy také, ale spíše jsem je vnímala jako zdržování od toho hlavního děje. Kniha je slabá, byla přečtená rychle a místy mě bavila velmi. Asi nejhezčí byl rozhovor s Adamem v nemocnici. V některých popisných částech jsem se musela nutit k soustředěnému čtení. (Adamovi bych já nedokázala neodepsat).

13 21.07.2016

Tak je tu konec trilogie o dospívajícím Cameronovi, která je takovou rozcvičkou na Posla. Outsider, který toto označení nakonec sám dokáže smazat. Vlastně sám ne, ale s pomocí ostatních sourozenců, s pomocí svého psaní a díky panu Zusackovi, který mu přeje (aby taky ne). Je to milé čtení, mohlo by být v čítankách a v doporučené četbě (ale to se těžko stane). Tak aspoň doporučuji těm citlivějším dospívajícím i dospělým.

9 19.07.2016

Knihám, které čtou a vyžadují čtenáři na základě masivní reklamy, se spíše vyhýbám. Ale zůstala mi tu jako nevyzvednutá rezervace, tak abych věděla, co se čte, pustila jsem se do ní. Alkoholici jako hlavní hrdinové mi nejsou nikdy sympatičtí, ale jinak jsem Rachel fandila, jak jinak. Bylo to čtivé, ale myslím si, že podobných thrillerů je spousta. Dočítala jsem bez většího napětí, protože asi nejsem ten správný příznivec tohoto žánru, v němž se může stát téměř cokoli, záleží na fantazii a schopnostech autorů.

21 17.07.2016

Můj objev letošního léta a možná i celého roku - David Nobbs a jeho kniha! Nápaditá obálka, téma rodinných a manželských vztahů a velká zvědavost po přečtení anotace (tak bude to veselé nebo smutné?). Je to čtení veselé, pro mne tím nejmilejším způsobem humoru a je to čtení k zamyšlení, ale bez obvyklých klišé a bez předvídatelných situací. Skvělý román o rodinných i jiných vztazích, o upřímnosti a síle dobra i o tom špatném v každém z nás. A navzdory ústřednímu tématu, nad které jsem se kupodivu lehce povznesla, jsem se velmi často pousmívala i nahlas, zvláště v první polovině a měla jsem chuť si vypisovat nebo předčítat ostatním. I to závěrečné prozření bylo sympatické, nevadil vážnější tón, protože tam patřil a já už jsem byla polapená hlavním hrdinou a jeho neobyčejným týdnem, plným překvapení a smíření. Doporučuji, zvláště čtenářům a čtenářkám středního věku.(A hlavně dodatečně nepřemýšlet nad tím, proč ona a ne on a že je to nefér).

12 14.07.2016

Detektivky už moc nečtu, vlastně vůbec, ale těmto s Cormoranem a Robin, jsem úplně propadla. Když jsem nečetla, tak jsem na ně myslela, když jsem četla, byla jsem tam s nimi. Prostě bezva čtení na tuto letní dobu. A líbilo se mi to i navzdory tomu, co fakt nemusím (řezání, bodání, atd.) - vždyť se to dá při čtení přeskočit. Líbilo, moc, protože prostě Cormoran... a Robin...
(těch vykouřených cigaret bylo opravdu hodně, naštěstí to při čtení není cítit:)

19 10.07.2016

Po přečtení záložky na knize jsem byla trochu zklamaná úvodem a hlavními postavami - zhýčkaní a povrchní potomci bohatých rodin, co se plácají od večírku k večírku a ten uhozený nápad k tomu. Poté, co se vyprávění začalo týkat Maddie, bylo to lepší a prostřední část mě bavila nejvíc. Sžívání se s novým prostředím, lidmi, zvyklostmi i kuchyní, poznamenanými válkou, která je nadosah. Navíc se ukazuje pravá povaha manžela i další skutečnosti, které přidávají příběhu na dramatičnosti. A romantika a zbrklé útěky a další podlé činy... ale jo, občas se takové čtení snese velmi dobře, zvláště na začátku letní dovolené. Už se těším, až ji budu doporučovat dalším čtenářkám v knihovně, které ji ocení ještě více. (Na konci je slovníček skotsko-gaelských slov, použitých v textu, ale ne úplně všech).

7 06.07.2016

Nemám přečtené všechny autorovy knihy, tato je třetí. Jsou to taková zamyšlení a různé příhody s poučením, a také se spoustou otázek ke čtenáři a mnoha odbočeními (a opravdu to připomíná kázání nebo něco na ten způsob). Bylo to takové rozkouskované čtení, mám pocit, že víc nežli předešlé knihy a také více sentimentální. Nejvíce se mi líbila Pouť. RF a lidé s podobným vnímáním světa, jsou velmi prospěšní svému okolí. Každý jistě někoho takového známe a nemusí to být zrovna americký spisovatel. (Moc se mi nelíbí použité ilustrace a dřívější menší formát jeho knih mi byl také příjemnější).

11 04.07.2016

Odkládám, není to můj šálek kávy. Nejprve jakoby začíná nějaký současný příběh, ale vzápětí jsou to jen retro vzpomínky dnešní čtyřícítky na kdysi. Připomíná mi to diskuse na rodině.cz nebo rodinnou sešlost, kde se semele všechno z uplynulých let - od zážitků ze školních let, trapasů, porodů až po nedostatkové zboží - samé historky, jaké má každý v tomto věku. Je to taková hustá kaše, do které se pořád přidávají další a další suroviny, a tím se mi čas ztrácet nechce. Ale třeba se tam nakonec nějaký příběh objeví (těm, co mají větší trpělivost).

Autorka umí psát, je to druhá knížka od ní čtená. Povídky jsou smutnější, s tím se každý musí smířit hned na začátku. Ale každá je jiná, každá vás vtáhne a nutí si představovat vše popisované. S mnoha hrdiny jsem ihned soucítila a prožívala jejich trápení, prohry i prozření. Stručné obsahy povídek jsou na konci v poznámce překladatelky, četla jsem si je vždy na závěr každé jednotlivé. Jak to bývá u povídek, dala bych si některé jako celý román, jak se mi nechtělo skončit. Snad jen ta policejní mi moc nesedla kvůli hlavnímu hrdinovi a ta poslední byla také zvláštní. Atmosféra, Irsko (až na jednu) a lidská dramata jsou pěkně podané ve všech.

7 26.06.2016

Vážné téma, čtivě a jednoduše pojaté, místy i napínavé. Jako vždy u knížek s nedospělými hrdinkami mám knihovnické dilema - je to pro dospělé čtenářky nebo pro dospívající?

13 21.06.2016

Zvláštní knížka, další která mě k sobě přitáhla názvem a místem děje - ostrov daleko na severu, léto 1972. Anotace je přesná, jsou to převážně rozhovory (bez přímé řeči) a drobné příhody, které nám přibližují obě hlavní hrdinky a jejich vnímání všeho kolem. Babička zde není typická babička, třeba jako bývaly ty naše (moje). Nevyvařuje a neplete svetry, zato se často prochází, sbírá různé přírodniny a pak vyrábí anebo si hraje a trošku zlobí, čte či pospává - ta se mi po většinu vyprávění líbila. Sofie mi občas připadala na šestiletou holku, buď moc drzá (často na babičku křičí nebo jí říká nepatřičné věci) nebo taková přechytralá. Ale tak to je prostě napsané, děti jsou různé a také jsou různé rodiny. Některé kapitoly jsou lepší, jiné mě tak nechytly. Co mě však bavilo nejvíc ze všeho byl popis ostrova, vegetace, přírodní zákonitosti a celý ten zvláštní způsob severského léta a života na ostrově od května do srpna (chtěla bych se tam aspoň na chvíli ocitnout, někdy představivost nestačí). Vyloženě humorné ani jenom smutné čtení to není. Je to neobyčejné čtení o dětství i stáří, o vzájemném porozumění bez poučování, o smiřování. Hezká je poslední kapitola, když ostrovní chatu připravují na přezimování i na to, kdyby ji náhodou potřeboval někdo jiný.

11 20.06.2016

Tak toto mi připadalo jako nastavovaná kaše autorovy prvotiny 100 dní štěstí, která se mi tak líbila. Hrdina podobně sympatický (ale s jiným problémem) a mnoho dalších podobností, jenže... Ta myšlenka a celý příběh je nějak podivně poskládaný i vyprávěný. Občas se řekne nějaké to moudro, k tomu hrdinovo prozření a snaha pomáhat (více či méně úspěšně a naštěstí má kromě nápadů i potřebné peníze), k tomu odpuštění, pohřeb, nejspíš i svatba... Nebylo to ono. Dala bych 3, kdybych předtím nečetla tu první, lepší.

6 18.06.2016

Kniha je zajímavá, užitečná, srozumitelná a většina doporučení se dá určitě aspoň vyzkoušet. Dozvěděla jsem se důležité informace o mozku, srdci a mezilidských vztazích, doplněné konkrétními příběhy pacientů. Přečetla jsem ji se zaujetím, i když jsem původně myslela, že ji budu prokládat nějakou beletrií. Jsem ráda, že ji mám v knihovně - má krásnou obálku i obsah a při jejím čtení mi bylo hezky.

8 11.06.2016

Krásná předloha a skvěle obsazený TV film, na který se těším každý rok.

10 10.06.2016

Přečteno nemám, nešlo to. Od začátku mi nesedl tento styl vyprávění. Těšila jsem se na humor a příjemné pocity ze čtení - ani jedno se nedostavilo. Ty podrobné popisy mě umrtvovaly a ani hrdinové mě nijak nepřitahovali, spíš naopak. Až se divím, že ji syn dočetl (ale také nechválil).

Moc hezká knížka o klukovském dospívání na chudém předměstí, v době bez mobilů a internetu. Působivé čtení o tom, co je to rodina, sourozenecká podpora, vzájemný obdiv i (jen trochu) rivalita. A ten box, to je to jediné drsné na celé knížce, i když i to je popsáno snesitelně (pro čtenářky). Jinak je knížka hezká, plná (často nevyslovených) citů a hlavně přátelství a pochopení. Líbila se mi víc než Roky pod psa (a vadila mi na ní jen ta zdrobnělina jména, ale na to se dá zvyknout). A obdivovala jsem paní Wolfovou, i když nebyla hlavní postavou.

13 07.06.2016

Tak jsem dala první dva příběhy, částečně třetí a víc už číst nechci a nejspíš nebudu. Možná je to tím, že jsem předešlou knížkou byla tak nadšená (a přitom ani to nebyla žádná idylka). Z téhle je mi jen strašně těžko, té bezmoci a zloby je tam příliš. Spíš než o nesebevědomí, je to o manipulaci, psychopatech a fanatismu (tedy aspoň ty první dva příběhy) a způsob, jakým je to pojaté, mi zkrátka nesednul...(ti zázrační zachránci a rádci - dost nereálné). Nebo prostě nečtu ráda o jakémkoli týrání žen a slabších jedinců těmi silnějšími. Ale, že se podobné příběhy dějí, to je smutná pravda. Třeba někomu kniha i pomůže.

12 04.06.2016

Dokonalé čtení, které jsem si užívala od začátku do konce (i když se mi trochu pletla mužská jména, asi jen můj problém). Vesnice, morálka, různá tajemství a nenaplněná očekávání. A konec..., ten vidím rozmazaně, tak mě to dostalo... Žasnu nad autorčiným umem a těším se na její další knihy. Taková nenápadná, naprosto srozumitelně napsaná knížka o dospívání a vztazích v rodinách (jejíž čtení jsem dlouho odkládala a koupila ji také díky komentáři amysy). Doporučuji a chválím Větrné mlýny.

18 03.06.2016

Knížku jsem si vybrala podle barev na obálce a názvu, autorka mi byla neznámá. Po přečtení vím, že tuto spisovatelku si budu hlídat. Všechny povídky byly zajímavé, současné a jsou většinou vyprávěné ženami (a mužem) různého věku v různých životních situacích. Čtou se velmi dobře, i když jsou spíše smutnější, ale takovým nedrásavým způsobem a hlavně jsou uvěřitelné. Pobaví různá slovní spojení, nebo použité výrazy. Nechybí pointa. Takové povídky mám ráda.

9 30.05.2016