madem komentáře u knih
Nemyslím si, že kniha je tak zlá, jak vyplývá z hodnocení. Jenom je vhodná pro určitou skupinu žen: podnikatelek, manažerek, ředitelek.
Pro zbývající většinu žen je pouze pár posledních kapitolek.
Oceňuji šíři tématu: od stěhování na maloměsto, shánění školky, děti s postižením, ...
Nepochopím proč tu knihu autor nazval tak strašně. Neodpovídá to obsahu knihy. Ta je velmi odborná. A docela dobrá.
Jenom by to chtělo zkrátit asi o polovinu.
A hlavně přejmenovat.
Mám ráda knihy Roberta Merleho, chystám se přelouskat jeho dědictví otců. Tak mě přece nerozhodí taková malá, útlá knížka. I když jsou se pokoušela několikrát začíst, tak nic. Nějak jsem se nutila, vždyť určitě na přísti stránce se to otočí, bude zvrat, nebo něco. Přeci tak jsem u Merleho zvyklá. A nic, jen se povídalo a diskutovalo, a nějak mi chyběl děj.
Tak snad ta sága to spraví.
Po půl roce od první knihy autora, jsem řekla, že mu dám druhou šanci.
Ani tato kniha mi však nesedla. Hrdina mi nebyl sympatický, stále se vrací k minulosti. Pak začne hra a bojuje. Tak mě to chvilku bavilo, ale ten konec?
Co to je?
(SPOILER) Knihu jsem měla doma po dědovi a babi. Než ji dám pryč, chtěla jsem to zkusit. A tak jsem to zkusila, po měsíci znovu, pak po roce. Po třech...
A konečně jsem se chytla. Začetla jsem se. Říkala jsem si, proč jsem to před tím nedala. Jenže přišla druhá polovina, manžel umřel, syn umřel, snacha umřela, rodiče umřeli, ...
A pořád se držela moci a já to přestávala chápat. Vysvětlení hlavní hrdinky šli mimo mě.
Zvlášť když mi došlo, že po ní potopa.
První hvězda je za hezké fotografie a druhá hvězda je za ............ hezké fotografie. Nic jiného mě v knize nezaujalo.
Pokud věříte v kouzla, třeba najdete více.
Ale to fotky jsou fakt skvělé.
Stále přemýšlím. Je lepší Otčina či Hoši z Brazílie. Obojí skvěle napsané, obojí surové.
U obou knih se bojím.
Vím, že se to nestane, ale co kdyby ...
Mým problémem s touto knihou bylo, že mi nesedla hlavní hrdinka. Tak jsem se snažila ji pochopit nebo oblíbit. Nic. Dál jsem se snažila, a zase znova.
A byl konec knihy.
Možná dobré pro někoho, kdo nic nečetl. Výpis z jiných knih. Obsahuje to nejdůležitější.
Problémem je, pokud o minimalismu něco víte a rádi byste našli něco nového pro povzbuzení.
Mě kniha přišla až moc americká. Vyprávění otce a jeho syna, jak hledali štěstí. Pak přišel zlom a velká otočka a nyní se jim skvěle daří. A vše je úžasné.
Přitom je to psáno velmi rozvlekle.
Úžasných je posledních 20 stran textu - to jsou praktické rady a cvičení. Už kvůli tomu se vyplatí si knížku přečíst (no možná stačí jen těch 20 stran).
Nechápu, proč byla knížka napsána. Z velké části je pouze výpisem z jiných knih. Zvláště Marie Kondo a Joshua Becker. Občas i výpisek z internetu.
A to je celé. Vlastních myšlenek nic moc.
Pokud je to vaše první kniha k tématu, no budiž. Pokud už máte něco přečteno, kniha vám nic nového nedá.
Za každých 100 stran méně bych přidala hvězdičku. Kniha je zbytečně dlouhá a rozvleklá.
Přitom by mohla být famózní. Nepamatuji se, kdy jsem naposled kvůli knize nemohla usnout. Ne abych ji dočetla, ale že jsem se po dočtení bála usnout.
Miluji Škvoreckého a miluji detektivky. Myslela jsem, že spojení obojího bude něco velmi, velmi skvělého.
Ale nějak mi to nepřišlo. Ztrácela jsem se v jazyku, nechápala jsem pointy, vůbec se mi to nelíbilo. Hlavní hrdinka mi nepřišla ani chytrá, ani vtipná a nijak sympatická.
Dočetla jsem pouze z úcty k autorovi a z lásky k němu jsem přidala hvězdičku navíc.
Hodnotím pouze povídku Pilátova žena. Ve chvíli, kdy jsem si zvykla na stal vyprávění (psáno dopisem) tak jsem zapadla až po uši. A najednou byl konec.
Oceňuji, že autorka probírá 12 důležitých témat, bez toho aby posuzovala. Nejdříve seznámí s tématem, dá možnosti, výzkumy a nechá rozhodnout rodiče.
Věnuje se znakování, kontaktu, výběru školky, ...
Budu asi opakovat názory ostatních. Dobrý nápad, lehce horší zpracovaní (proč vyzradil zápletku na začátku) a opravdu nepochopitelně se chovající hlavní hrdina.
V podstatě mu ani nepřejete dobrý konec.
Paní popisuje několikaletý proces adopce holčičky s postiženým. Mě by však zajímalo, co bylo dál. Jak to zvládalo jejich 6 dětí.
četla jsem už od autora asi dvě knížky o hledání hrobek. Říkala jsem si, že mě nemůže už nic překvapit. Ale narazila jsem na nejlepší (pro mě) knihu autora.
Skvěle zpracované téma. Naprosto mě to nadchlo.
(SPOILER) Hodně postav, střídání států, rychlé zvraty - to mě nadchlo.
Ale pak mě to zarazilo: Napsal někdy autor knihu, která dobře skončí?
Přečetla jsem od něj hodně a teprve s touto knihou mi došlo, že všechny končí zle. Trošku mi to začíná vadit.
Po několik soudobých knihách autora jsem našla tuto a je to lahůdka. Četla se sama.