MacBara

Příspěvky

Babička pozdravuje a omlouvá seBabička pozdravuje a omlouvá seFredrik Backman

Právě dočteno, oči ještě opuchlé. Příběh o tom, že věci a lidi mohou být úplně jiné, než vypadají na první pohled. Že jen málo z nás se dokáže dostat pod první dojem. Že žijeme se svými tajemstvími a osudy a i když známe kousek tajemství dalších lidí, ještě to neznamená, že si to spojíme dohromady nebo s tím něco budeme schopni udělat. Často jsme na to málo “blázniví” a stejně často je to i otázka volby, co upřednostnit a co obětovat. Díky autorově fantazii a babiččině pohádkovému světu se z objevování podstaty postav stalo veselé, dojemné i napínavé dobrodružství namísto mravoučného pojednání. Fredrik Backman zkrátka není žádný panák.

18.02.2020


HanaHanaAlena Mornštajnová

Zas jedna knha z těch, které se zdráhám číst, když "to čtou všichni". Ale když už si našla ke mně cestu přes Ježíška, tak jsem se k ní dostala. Bylo to strhující, smutné a děsivé, zase jsem šťastná, že nežiju v té době. A myslela jsem hodně na Viktora Frankla a přemýšlela, co všechno může být tou silou, která člověka udrží naživu. Třeba i vědomí, že má aspoň malou naději ovládnout způsob, jak zemře. Silné, na Hanu budu dlouho myslet.

21.02.2018


Kočičí hostKočičí hostTakaši Hiraide

Velmi příjemné a lidské vyprávění. Ačkoli hlavním hrdinou je kočka. Trochu nostalgie po starých tradicích. Trochu závan potřeby vztahů v dnešním věcném a výkonovém světě. Trochu jako vyprávění s přítelem u kávy. Nebo v tomto případě asi spíš u čaje :-)

13.02.2020


Jmenuji se Ašer LevJmenuji se Ašer LevChaim Potok

Jako pohled do mentality a života ortodoxní komunity je tato kniha velmi zajímavá. Popis rozporu tradic a hodnot, konfliktu milujících se členů rodiny, kteří následují každý svou volbu je velmi živý a místy až drásající. Nicméně to, co bylo pro mne až dechberoucí, je niterné a detailní vylíčení různých podob tvůrčí touhy, spalujícího poslání, nevyhnutelnost cesty osobností "obdařených" konkrétním talentem a vůlí jej realizovat. Přes všechny překážky, přes všechny pochybnosti, přes poznání bolesti. Úžasné.

28.04.2018


Do tmyDo tmyA. Bolavá (pseudonym)

Dobře se četlo, více otázek zůstalo nezodpovězených než těch vyjasněných, ale není ono to v životě právě tak?

21.11.2017


Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvýchSvůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvýchOlga Tokarczuk

Do Anny In v hrobech světla jsem se nedokázala začíst, ale možná to bylo ve špatnou dobu. Tohle dílo mne od první stránky chytlo a nepustilo. Film jsem ještě neviděla, ale podívám se s chutí i po knížce. Paní Dušejková je tak akorát "správně šílená" do chvíle, než jí to prostě pohltí a nedá se jinak. A je vzácně konzistentní.

15.10.2018


Nebe pod BerlínemNebe pod BerlínemJaroslav Rudiš

V Berlíně jsem nebyla, U-Bahn neznám. Mám ale podobné zážitky a je to u mne asi generační souznění. Jaroslava Rudiše taky neznám, ale po dočtení to bylo, jako kdybychom se potkali někde u piva a pokecali o tom, jak to tenkrát bylo. Dobrý :-)

22.05.2019


Stojedenročný starček, ktorý sa obával, že priveľa myslíStojedenročný starček, ktorý sa obával, že priveľa myslíJonas Jonasson

Chvilku trvalo, než jsem se na staříka adaptovala,, o kousek déle, než když mu bylo teprve sto let. Ale nakonec jsme se spolu úžasně pobavili :)

04.09.2019


Vyměnit vodu květinámVyměnit vodu květinámValerie Perrin

Příběh Violetty Dušičkové mě naprosto pohltil. Když hledám slova, jak aspoň trochu stručně popsat pocit z jejího čtení, napadá mě, že je o všech podobách lásky a smutku, o těžkých rozhodnutích i o okamžicích, kdy nám není umožněno rozhodnout, o osudech. O životě. A to asi stačí.

24. srpna


Létající SantiniLétající SantiniEtgar Keret

Nevím proč, ale po první třetině knihy mne napadlo - každá povídka jako facka - stručná, jednoznačná, někdy zabolí, jindy jen zaštípe....občas člověk kouká, odkud přiletěla. Velmi úsporný styl, překvapil a rozhodně nenudil.

24.09.2018


Alžběta II. - Pracující ženaAlžběta II. - Pracující ženaAnastázie Harris

Knížku jsem koupila na základě ukázky v časopise - ta se četla moc hezky a slibovala poutavé čtení.

Možná jsem malý znalec reálií Británie a královské rodiny, ale při čtení celé knihy mne občas zarážela nesourodost jednotlivých odstavců, které na sebe ani zdánlivě nenavazovaly, zmínka o jménech, která nebyla předtím uvedena, některé věty, které nebyly ani česky ani anglicky (slova byla česká, ale slovosled pokulhává, případně je použitý výraz, který není v češtině zažitý - např. poetické představy - neříkáme v češtině spíš romantické? Ta vs. ten image, apod.

Fakt je, že se to i přes tyto nedostatky čte celkem dobře. Tak nevím, Snad by měla autorka konzultovat se zkušenějšími, jak psát souvislý knižní text. Na konci mne napadlo, že to, co by udělalo text soudržnějším, jsou titulky- tak jak to známe z časopisů, každý odstavec uvedený titulkem. Takhle to působí jako kompilační seminárka s využitím různých zdrojů. Bavily mne osobní poznámky autorky, bohužel jich tam mnoho nebylo.

Takže jako série na pokračování do lepšího společenského časopisu výborné, k příští knize to chce zlepšit formu.

12.09.2016


Rosiina metodaRosiina metodaDawn French

Dawn French zase jinak. Každá její kniha ma úplně jinou energii. Ale všechny jsou o tom, jak si bytostně potřebujeme být s někým blízcí.

09.07.2017


Záludné létoZáludné létoBen Aaronovitch

Tak čtyři a půl, no :-) Za spád příběhu 5, ale stádo průhledných jednorožců už bylo trochu mimo můj záběr. Tak dlouho člověk čeká na objasnění jejich přítomnosti a existence v příběhu a pak, když jim hlavní postavy padnou do .. kopyt :-), tak se vlastně o nich nic moc nedozví. Ale dobré počtení, to ano.

09.01.2018


Laco Deczi – totálně vytroubený mozekLaco Deczi – totálně vytroubený mozekTomáš Poláček

Tato kniha - rozhovor se mi nabídla náhodou a nemusela jsem váhat dlouho, protože Laca a jeho hudbu mám ráda hodně dlouho :-) Vše zásadní už tu je - je to jízda, četlo se to samo a ne vždycky máme stejné názory. Je strhující jako beatnici a vlastně se ani nedá k ničemu přirovnat. Je tam kapku stylizace, ale jen v zájmu zachování integrity a opravdovosti. Laco je tak "doopravdy" a "skutečně", že se vlastně z druhé strany blíží zenu - tady a teď :-) A všechny knihy o osobním rozvoji to nahradí - musíš vědět, co chceš, a pak na tom makat, abys byl fakt dobrej, to neokecáš - a když tomu dáš, co je třeba, tak to taky bude. Poslední kapitola by klidně mohla končit mottem Alana Karlssona - Je, tak jak je, a bude, tak jak bude. A vlastně Laco by byl fantastický stoletý stařík :-) P.S. Velké díky Tomášovi Poláčkovi za to, jak to zapsal.

27.03.2018


Nejodlehlejší staniceNejodlehlejší staniceBen Aaronovitch

Za mne taková trochu delší úvodní kapitola k dalšímu dílu. Ne špatná, jen se to trochu dlouho rozjíždělo, najednou bylo po všem a spousta otevřených otázek.

17.11.2018


Ve službách zlaVe službách zlaR. Galbraith (pseudonym)

Možná trochu překvapivě i na potřetí se četlo dobře, snadno a s napětím až do konce. Odkazy na události v minulosti Strika mi trochu připomněly styl Lee Childa. A asi by se našlo víc paralel s postavou Jacka Reachera :-)

06.03.2019


Kniha světelKniha světelChaim Potok

Spor mne knihy Chaima Potoka znamenají být vtažená do osudu hlavní postavy od prvních stránek. Tato nebyla výjimkou. Celý život můžeme hledat, pokud jej nechceme promarnit, a to, co a jak a kde nalézáme, může být velmi překvapivé, často ne na první pohled zřejmé...ale pořád to má smysl.

20.04.2019


PatriotiPatriotiSana Krasikov

“Do posledního dechu bude dělat ústupky, donášet, lichotit, zrazovat,přistupovat na všechny ohavné, nesplnitelné požadavky, se kterými přijdou příště. V životě nechtěla nic jiného než volně dýchat. A nedočkali se ničeho jiného než zotročení. Protože nebyla jako Robbins. Protože neměla odvahu odmítnout -což byla cena, kterou se platilo za skutečnou svobodu.”
Tahle věta má v sobě esenci osudů mnoha lidí. Patrioti jsou mementem stejně jako niternou psychologickou sondou. Čtení to není lehké, nutí stále k přemýšlení, občas mě obrátilo naruby a vyždímalo. Zajímavé bylo i to, číst to právě letos v listopadu...

23.11.2019


Otevřený prostorOtevřený prostorIgor Malijevský

Připomnělo kdysi čtené historky ze Spojených tiskáren ale obohacené o větší detail postav. Čte se to snadno, ale nezůstává jen na povrchu. Leccos zůstává jen naznačeno, leccos je takové tušení stínu a souvislosti ve světě korporátu. Kapitoly Černí rackové a Krtko a hrudka tak věrně popisovaly realitu(jen ve velmi mírné nadsázce), že to byl až tísnivý pocit. Vůbec celá část Anaximandros je taková velká katarze nejen knihy.

19.04.2020


Úsměvy smutných mužůÚsměvy smutných mužůJosef Formánek

Tak nějak splnila očekávání. Takový terapeutický deník s úvahami, kde se cení otevřenost s upřímnost k sobě samému. Autorovi prostě jeden drží palce, aby vydržel.

02.01.2018


Tulák po hvězdáchTulák po hvězdáchJack London

Překvapila. Zjistila jsem, že jsem celá léta vlastně nevěděla, o čem tahle Londonova knížka je. Ačkoli mám od něj přečteno vícero, k Tulákovi jsem se chystala roky s narposto jinou představou, než co nastalo. Spirituální přesah možná napoprvé člověk ani nedocení. A výtky k pohledu na muže, ženy jejich role - vypráví muž a popisuje svůj pohled. To, co jsem četla bylo o obdivu k ženě, o přiznání toho, že i kdyby v té době už existoval pojem "genderově korektní" stejně ani tehdy ani dnes nemůžeme nikdo z nás tvrdit, že detailně chápeme, jak ostatní prožívají, myslí, cítí...

02.01.2018


Nádherná kacířstvíNádherná kacířstvíLisa McInerney

Dobra. Pravda, nečetla se pořád snadno, ale zajímala od začátku do konce. Kde je hranice, odkud není návratu? Kolik z našeho života tvoří naše vůle a kolik neschopnost nebo neochota nebo nedostatek odvahy čelit okolnostem? V čem spočívá to, jestli jsme se svým životem spokojeni a je tu život vůbec od toho? To se mi po dočtení ještě pořád honí hlavou.

23.09.2018


Hygge - Prostě šťastný způsob životaHygge - Prostě šťastný způsob životaMeik Wiking

Ve všeobecném pozdvižení kolem hygge jsem se chtěla dozvědět víc. A dozvěděla jsem se. Něco člověk tak jako ak dělá a zejména druh čtenář si hygge tak říkajíc z podstaty užívá intuitivně. Ale fakt je, že po přečtení můžete okolí oslňovat znalostmi co je a není hygge a kde se vlastně vzalo.

25.01.2020


Můžu se vás dotknout přes plot?Můžu se vás dotknout přes plot?Anežka Náhlíková

Takové mile upřímné povídání s fajn holkou, co se nebojí být trochu praštěná a chce se upřímně divit světu, jak jen to jde. Moc hezké ty postřehy z dětského světa. Celkové potěšeni to bylo.

31. března


John na konci umřeJohn na konci umřeDavid Wong

Ale jo

21.02.2017


Špinavá práceŠpinavá práceChristopher Moore

Báječný černý humor a přitom s pokorou.

10.09.2017


Použité dušePoužité dušeChristopher Moore

Špinavá práce a Použité duše - dobrá zábava a dobře se to čte. A vůbec Christopher Moore - už od Nejhloupějšího anděla se pořád dobře bavím :-)

11.10.2017


ArtemisArtemisAndy Weir

Díky @thefreakinside za poznámku o komiksovém nádechu (a za krásné přirovnání Jazz ke klubovému jazzu s příměsí jemně kořeněné whisky). Samotné mi to neseplo, ale fakt je, že to má ke komiksovým námětům hodně blízko a fakt by to dobře vypadalo - Artemis i Jazz :-)

04.06.2018


Kniha světelKniha světelChaim Potok

Oprava překlepu: Pro mne...
Dodatek: a nejspíš to hledání je ten smysl.

20.04.2019