Lumír Hayer komentáře u knih

"Na jeden zátah přečteno. Skvělý styl! Lidsky se mně to dotklo. Zrovna jsem dočetla, musím to ještě strávit. Umíš!"
(Zoja Almitedou)

01.06.2020

Nikdy, ani pod pohrůžkou ztráty života, by mě nenapadlo dobrovolně si koupit "magazin Elle". O to víc a s nehraným nadšením jsem uvítal soubor fejetonů a sloupků Natalie Kocab v knižní, mnohem stravitelnější a elegantnější podobě. Texty dávající od prvního čtení smysl. Texty nořící se beze strachu do hlubin osobního prožitku. Texty odvážně odkrývající aspekty života, před kterými většina intuitivně přivírá oči. Moc za knihu děkuji, myslím, že je v dnešní době víc než důležitá.
"Kdo chce pochopit, pochopí. Kdo nechce, sám zůstane nepochopen."

1 11.02.2020

Připomíná mi to "Muže bez vlastností" od Roberta Musila; ne obsahem, ale formou, střídáním narativních a diskurzivních pasáží. Strhující čtení! Klobouk dolů!
(Bohumil Macháček)

1 03.10.2019

"Jsem neskutečně překvapená tím, kam jsi jako autor došel... Horizont událostí jsi překročil... Rubicon i řeku Jordán a jednoduše JSI." (Miluše Zítková)

1 18.09.2019

"V noci na včerejšek jsem konečně přečetla prakticky celou knihu ..., předtím, než jsem vyprovodila mámu do špitálu, leže v posteli v pokoji mého táty, kde stále dlí jeho urna, snad je to důstojné místo ... Každopádně jsem nespala klidně. Nedalo mi to a knihu jsem dolouskala před kuropěním ... Nevím, jestli jsem jí pochopila, ale dala mi sílu: se vším tím hnisem a hnusem, který v ní je, s tou vší všedností, hnusotou a láskou, kterou život přináší ... A připadá mi to nakonec krásný. Hnusně krásný? Nevím, prostě jsem se totálně rozplizla, ještě to vstřebávám."
/Helena Jarošová/

1 29.08.2019

Knihu jsem přečetl na dva - tři nádechy a je to zážitek. Úplně jsem to viděl.., Hodáček píše skvěle. Je to skvělý básník a próza je taky nádherná.., i když vlastně "Až úzko pomyslet" je celá jedna velká báseň.
Je třeba vypláchnout všem zaslepeným ezoterikům jejich růžová očička, aby uviděli dualitu tohoto světa a spadli z obláčku na řiť...a přestali cinkat na tibetský mističky a zvonit v kostelíčkách na plechový zvonečky...na svolávání telátek a jehněčího do svých vzorců.., do ohrádek, maštalí a chlívků.
/Petr Kučera/

2 27.08.2019

Kamil Marcel Hodáček
Básník, prozaik, malíř, textař, autor a herec art videí, recitátor a interpret prózy a poesie. Nenechte se mýlit, i na to potřebujete talent, aby před vámi lidé neutekli a aby vám ve finále zatleskali. Někdo by před publikem nepřečetl ani jízdní řád busu na letiště, natož báseň, nebo prózu. A to ještě nevíme všechno a já si myslím, že Kamil ještě překvapí. Jsem rád, že je. A že umí. Ono hodně lidí je. Ale neumí.
Skočte si pro jeho knížku veršů. A alespoň jednou si přečtěte jeho román "Až úzko pomyslet". Budete žasnout! A jestli nemáte srdce a mozek jako plejtváci, ztratíte se. Možná i sami sobě. V těch knihách by měly být i nějaké Kamilovy obrazy, aby byl jeho portrét kompletnější. Možná. A možná ne, aby to nebylo přespříliš. Protože Kamil je =HIGH VOLTAGE=.
Jestli máte odvahu, sáhnout si na rozpálená kamna a chvíli držet, je Kamil Marcel Hodáček autorem právě pro vás. Oprůbujte. Dozvíte se díky jeho textům hodně i o sobě.
/Petr Belanský/

2 24.08.2019

"Naše milovaná vlasti, naše Cxehxio, všem tvým občanům dostalo se výstrahy v nedávno vzniklém dalším díle Kamila Marcela Hodáčka.
Nejeden literát - i mnohem fundovanější než já - upozorňuje na tuto básnickou sbírku.
Nepočítám se tak úplně mezi básníky, považuji se spíše za vypravěčku. Přesto i já si dovolím pár slov:
Pro obyčejného čtenáře opravdu není jednoduché vnímat Hodáčkovy v pravdě avantgardní až výstřední básně. Podařilo se mi to však a autorovi patří mé upřimné \\\"Díky!\\\". I když je mi neskonale smutno z toho, co jsem z jednotlivých básní pochopila, Hodáčkova slova přichází na veřejnost v hodině dvanácté.
Prosím zde ty, kteří si myslí, že nejsou příznivci nových vln, dejte si na čas a sami uvidíte, že básník mluví za nás všechny, kterým záleží na morálních základech, díky kterým bychom měli přispívat při přestavbě naší státnosti.
Doufám, že zde nemluvím jen za svou osobu.
Chtěla bych být hrdá na svou zemi. Prozatím však zůstávám hrdá na to, že i přes věkový rozdíl jsem přítelkyní Mistra, který vyrostl ve skutečného umělce."
prosinec, 2016, Luciana Klobušovská

11.12.2016

Městská knihovna Praha / recenze


Třetí sbírka veršů současného básníka na jedné straně rekapituje autorovy životní zkušenosti, na druhé se zaměřuje i na kritiku konzumní společnosti.


Uvažujeme-li o věku Kamila Marcela Hodáčka v době vydání této sbírky, jednoduchým aritmetickým úkonem dospějeme k počtu třiačtyřiceti let. Oprávněně se lze domnívat, že tato číslovka vyjadřuje oněch "tři čtvrtě na čtyřicet", které autor dosadil do názvu celého souboru. Zamýšlí se v něm nad získanými zkušenostmi, nad tím, co si přeje či nepřeje, nad trivialitou lidské existence, jež se postupně stává mohutným balvanem, který vlečeme životem a nemůžeme se ho žádným způsobem zbavit. Hodáček se pokouší pojmenovat marasmus současné doby, společnost zchvácenou konzumním stereotypem a ačkoli v jedné básni naznačuje, že chce "být jen tichý / nenápadný pozorovatel" všeho, co se kolem něho děje a probíhá, je ve skutečnosti sžíravým a nemilosrdným kritikem světa, který se v jeho těsné blízkosti propadává čím dál hlouběji do apatie a lhostejnosti.

24.12.2015