LuckaRožňa
komentáře u knih

Masakr. Neuvěřitelný, že se tohle dělo. Nedávno. Ve Francii. Ve vysokých uměleckých kruzích. Všem na očích. Přečtená téměř na jeden zátah, strohý styl mi k obsahu dokonale sedl. Napsat to, muselo stát strašně sil a odvahy.


Japonské autory mám ráda, Murakamiho obzvlášť. Zatím asi nejslabší příběh, některé pasáže byly nudné a zdlouhavé, jindy to odsýpalo úplně samo. Jeho intermezza jsou skvělý, plný zajímavostí a zvratů. Děj obsahuje typické podivnosti až zvrácenosti. Některým psychologickým přesahům jsem úplně nerozuměla, ale moc se mi líbily dialogy a několik velmi silných sdělení. Není to ale určitě kniha pro každého.


Vždy když čtu něco od Delphine, říkám si, proč si to dělám…protože její knihy vyvolávají hnusný pocity, kterých se nejde jen tak rychle zbavit. Ale nejde si pomoct, píše tak neskutečně dobře. Tahle nebyla výjimkou. Budu to chvíli trávit. Nicméně vím, že sáhnu po další.


Nina je skvělá. Její první próza mě nezklamala. Náročnější kousek, ale četla se dobře. Skoro až absurdní a ve světle světové politiky posledních let velmi alarmující čtení.


První z velkých knih mého dětství. Výpravná, dobrodružná, emotivní a na pozadí velkých událostí starověku.


Těžší rozjezd jak už to někdy u Irvinga bývá, ale druhá půlka knihy jízda. Legendární svou bizarností.,


Rodinná sága z krásného ale krutého severu s nádhernou poetikou a poutavým dějem


Atmosféra severské krajiny, lesa, mokřadů a jejich odvěké spojení s místními lidmi a mystika je opravdu nádherně napsaná. Nicméně převládající emoce celé ságy je pro mě melancholie a pomíjivost. Mrzelo mě, jak rychle se střídaly generace a staletí, kniha by klidně zasloužila větší rozsah. Jen co jsem se trochu zorientovala v ději, hlavní postava mi přirostla k srdci čas plynul rychle dál. Ráda bych v každém období zůstala trochu déle a víc nahlédla do života obyvatel usedlosti, který byl těžký vždy, ale občas i velmi krutý. Moc se mi líbila mystická linka a její vývoj v čase, drobná pojítka mezi generacemi i zasazení do historického kontextu reflektující zásadní události a změny ve společnosti. Gulbranssen mě nicméně oslovil víc.


O tom, jaké to bylo po válce pro ty, co přežili nemožné, jsem toho moc nečetla. První půlku jsem vdechla, ale poté co Petrovi došlo to co všichni okolo něj dávno věděli a zůstal sám to začalo drhnout. Nebýt prolínajících se časových linií, začalo by mě to ke konci i nudit. Ze závěru bych si, po všech těch prožitých hrůzách přála mít větší radost.


Četla jsem ji dvakrát. Moje oblíbená z jeho “beletrie. Pomáhá mi v mém terapeutickém vztahu a procesu…


Hodně psychoterapie, střípky filozofie, sem tam nějaké to mudrování. Je dobrá, ale neřadím ji mezi jeho nej knihy.


Nejlepší průvodce v psychoterapeutických vodách.


Yalom mi neskutečným způsobem pomáhá pochopit procesy, které se dějí během mojí individuální i skupinové psychoterapie. Ano, mám pro něj asi trochu slabost, ano určitě existuje spousty jiných skvělých autorů, kteří se věnují tomuhle tématu. Ale já teď miluju Irva, to přejde…


Přečteno za dvě odpoledne a večer. Chtěla jsem něco milého, co pohladí po duši, nenáročného, ale ne úplně pro míchu. A přesně takové to bylo. Trochu předvídatelné, ale po náročnějších předchozích kouscích mi to vůbec nevadilo. Pasáže z pohledu chobotničáka byly dokonalý.


Tohle ze začátku trochu drhlo. Úplně se mi nepodařilo se vcítit ani do jednoho z hlavních hrdinů třech příběhů, které se odehrávají v různých časových rovinách. Ale nebylo to špatný čtení, něco nového jsem se dozvěděla a jsem ráda, že se píše o dopadech lidského konzumu i v kontextu, který by leckoho hned nenapadl. Enviromentální úzkost included


Hodně zajímavý koncept, bavilo mě to, přečetla jsem ji za dva večery. Nicméně hluboký dojem, nebo silné emoce chyběly. Možná to bude tím, že jsem v nedávné době zhltla skoro všechno od Yaloma, který v tématu existenciální krize podle mě nemá konkurenci…
