lucik2773 komentáře u knih

Tak z téhle knihy mám rozporuplné pocity. Některé pasáže byly hezké a hodně mi toho daly, zvláště ty historické, ale samotný děj byl divný a hodně okecávání, což nemusím. Moc si z toho nepamatuju už teď. Proto jsem dala 2 hvězdy. První dva díly byly o hodně lepší. Jdu na další.

Tento díl se mi líbil ze všech nejméně. Byl pro mě takový stručný, chaotický a i když jsem se začetla, tak ve mně nezanechal skoro žádný otisk. Knihu mám ve své knihovničce, ale dávám jen 4 hvězdičky.

(SPOILER) Skvělý závěr této série. Jsem ráda, že nakonec zvítězilo dobro, a tak to má být. HP jsem si hned zamilovala a i když jsem fantasy nikdy moc neměla ráda, tak kouzelnický svět HP miluju už napořád. Prožívala jsem snad všechny emoce i po přečtení knihy. Prožívala jsem příběh do poslední stránky. Skvělé dílo, opravdu.

Co dodat, film neobsahuje vše, co kniha, to by ten film byl dlouhej, proto raději miluju knižní verzi a kterou jsem mohla číst před shlédnutím filmů, takže mi to nezkazilo zážitek z knihy. Tento díl taky za 5 hvězdiček jako ty předešlé.

Můj nejoblíbenější díl. A palec nahoru, jak jsou knihy díl od dílu tlustší a tlustší (což jsem milovala). Tloušťka pro mě nebyl problém, protože jsem díl od dílu hltala čím dál víc :-)

Třetí díl patří mezi mé oblíbenější. Jak je zcela evidentní změna celého pojetí příběhu. HP a jeho přátelé dospívají, a už to není pro malé děti.

S druhým dílem přichází více dobrodružství, více tajemna a více stránek na přečtení. J. K. Rowling začala psát více do detailu, což je za mě plus.

Když se psal rok 2000 a vyšla u nás kniha, tak jsem o tom vůbec nevěděla. Tou dobou jsem ulítávala na dívčích románech (bylo mi 12 let). K HP jsem se dostala až na střední (někdy v 15) a dodnes nechápu, jak jsem mohla být úplně mimo obraz. HP jsem si zamilovala na první stránku a filmy se mi taky líbily. Knihy mám ve své knihovničce a těším se, až je budu číst se svými dětmi. Doufám, že se stanou také fanoušky jako já. První díl je nostalgie a tím to všechno začalo...

(SPOILER) Vzhled diáře je lepší než bylo první vydání, ale docela mě zklamaly tyto věci: chybí gumička na propisku, nejsou dvě záložky, ale jedna a co se týká řádků na pravé straně u jednotlivých týdnů, tak by nemusely být tak tlusté, ty předchozí úzké mi vyhovovaly. Takhle to vypadá, že je více místa na poznámky, ale kdybych měla vyplnit jednotlivé řádky, tak toho místa bude méně.
Jako plus jsou za mě rozhovory a dětská výzva (i když ji teď ještě nevyužijeme, do budoucna super nápad).

Děj je ze začátku zajímavý, pak jakoby upadl, místy strohý, nedokázala jsem se vžít do děje. Konec byl předvídatelný. Znovu bych si knihu nepřečetla.

Jedním slovem, které mě napadlo při poslední stránce - nářez.

Od této knihy jsem ani nečekala, že bude tak dobrá. Četla se mi lehce a rychle. Určitě si od tohoto autora přečtu další knihy.

Krásná jedna noc na Karlštejně - víc netřeba slov.

Knihu jsem četla podruhé a povídky se mi líbily ještě více než poprvé. Objevila jsem tam věci, které jsem poprvé přehlídla. Mám ráda všechny knihy od Dahla.

Normálně jsem na konci brečela. Krátký příběh, ale byl emotivní.

Kniha se mi líbila, protože mám ráda knihy napsané o jiném stylu života a kultuře než který tady žijeme. I když na druhou stranu se mi to zdálo napsané trochu stručněji a příběh se odehrával na mé poměry moc hrr (jak to chodí doopravdy a které pasáže jsou vymyšlené a přibarvené?) - to se můžeme jen domnívat. V Japonsku jsem nebyla, neznám to tam, ale vím, že Japonci jsou hodně pracovití, úplní workoholici. Každý zadaný úkol dokážou splnit, a když je těžký, tak se s ním perou seč jím síly stačí, ale na druhou stranu jim chybí v té pracovitosti nějaký ten šmrnc a kreativita.

Co dodat k této knize. Silný příběh, smutný příběh, zajímavý příběh.

Tak u druhého dílu jsem snad brečela víc než u prvního. Bavil mě víc. Nejlepší na tom je, že až každý dojde ke svému konci, tak ho čeká jen láska, světlo, bezpečí a všichni blízcí, které má rád a takhle by to mělo být i během života na zemi. Každému to ale hned nedojde jaké je jeho poslání.

Krásná kniha. Pobrečela jsem si, zasmála se, moc mě bavila a četla se úplně snadno. Jelikož jsem jako malá měla pejska, tak jsem na něj vzpomínala. Nejvíce se mi líbilo, že byl Bailey postupem času moudřejší a moudřejší a že všechno, co se děje, má nějaký smysl a že nic není o náhodě. Když se člověk (pes) podívá za sebou, zjistí, že všechno do sebe zapadá jako by to byla náhoda, ale není. Tak to mělo být.

Krásná kniha. Emočně i duchovně mě velmi ovlivnila. Na to se nedá zapomenout.