Lodja komentáře u knih

Pro mě mnohem větší zážitek než Stalo se prvního září. Ne kvůli tomu popisu životu v Artěku, i když ten ve mně vypěstoval zase o něco větší respekt k lidem, kteří si tím museli nespravedlivě projít, ale hlavně kvůli závěrečným myšlenkám, protože jak se zdá, život je všechno možné, jen ne veselý a jednoduchý. Zabít psa, protože on by jinak zabil mě? Pokoušet se vůbec získávat nějaký respekt mezi lidmi, když za sebou máte tohle? Učit syna náboženství, i když by to mohlo znamenat odloučení? Přiznat se, že jsem synova matka? Zradit vlastní matku, nebo už nikdy nevidět svého syna?

Co to bylo za lidi, kteří posrali životy několika generacím lidem z půlky světa? Kdo jen tohle mohl chtít?

2 26.12.2014

Úplně mi to připomnělo knížky, které jsem hltala, když mi bylo jedenáct. Dobrodružné, s pár plochými postavami bojujícími proti zlu v jakékoli podobě a místy dost naivní.
Že by Milena položila režim jenom krásným hlasem? Že by se k Bartolomeovi přidali všichni člověkoně? Že by byla aréna lidem zbořena právě ve chvíli Milošova zápasu? Takových náhodiček anebo hůř deus ex machina se tam najde ještě víc, takže pokud toužíte po nějaké dobré depresivní dysutopické literatuře, nechce Zimní bitvu radši být.
Na druhou stranu, ještě před pár lety jsem tohle do sebe rvala ve velkým a mám pro tento typ knížek docela slabost. A přes ty hloupé nedokonalosti to mělo správnou atmosféru, hlavně v první části díla. Takže pokud toužíte po nějaké dobré dětsky temné a pohádkově hororové literatuře, Zimní bitvu být nenechávejte.

P.S.: Potvrzuji, že Kathleen Ferrier zpívá opravdu přenádherně!

26.12.2014

Nevím, asi nejsem supercool teenager, co kouří, souloží s každým příslušníkem opačného pohlaví, který se naskytne, fetuje, píše melancholický básničky, je věčně v depresích, miluje Kurta Cobaina a chce se zabít, ale zas tak moc mě ta knížka neoslovila.
Asi právě proto, že všechny postavy si tahají strašně intelektuální moudra z rukávu a působí, jako kdyby sežraly všechno moudro světa. Uznávám, že některé myšlenky se mi fakt líbily, ale když si v knížce o tolika postavách nenajde ani jednu aspoň trošku sympatickou, někde je asi problém...

(A taky se mi strašně, ale strašně nelíbí obal...)

1 26.12.2014

Strašné, že to všechno muselo odskákat tolik lidí takovým způsobem... Stojí to za to, i když potom budete mít opravdu o čem přemýšlet.

1 09.11.2014

"Buďme svorni."
"Žlutá je barva naše."
"Nevyzraďme nic, co víme."
"Mlčenlivost chrání nás!"

Tady bych dala pět hvězdiček jenom za systém Vontů. Paráda!

2 19.10.2014

První díl sice nastavil sakra vysokou laťku, ale druhý ho ještě o něco překonává. Úžasné počtení a mám chuť si nafackovat, že Foglara jsem si nepřečetla, když jsem byla malá.

1 11.10.2014

Vždycky jsem měla ráda komiksové příběhy, ale že si někdy ještě přečtu Stínadelskou triologii, to by mě teda nenapadlo. Četla jsem to kvůli jedné hře a poměrně tlačena časem jsem zůstávala vzůru až dlouho do noci a musím říct, že ničeho nelituji! Jenom Mirek s tou svou dokonalostí by se měl občas krotit... :)

1 05.10.2014

Ze začátku si člověk říká, co je to za Robinsona. Postupně to ale přechází v dost psychologicky jedinečný zážitek a posledních padesát stránek je fakt skvělých. Ovšem prokousat se tím Robinsonem...

24.09.2014

Možná to trošku zavánělo americkým kýčem, ale vidíte moje hodnocení - i tak si mě to naprosto získalo! Přečetla jsem to téměř jedním dechem, přestože chemie, němčina a biologie se kupily a kupily. Prostě to za to stojí!

16.09.2014

Souhlasím se všemi pozitivními komentáři - je to úžasně citlivá knížka o obdivuhodném příběhu, ALE to, jak se tam pořád všichni pusinkují, objímají a říkají si, jak se mají rádi, je na mě přece jenom moc přeslazené. Možná je to v Americe úplně normální a já jsem jenom strašně cynická a necitlivá, protože třeba kraťoučký Oliviin POV mi přišel mnohem bližší.

1 14.09.2014

Čekala jsem opravdu hodně, takže jsem trošičku zklamaná. I když se mi to docela líbilo a přečetla jsem to vcelku rychle, myslím, že z 20. let minulého století by se dalo vyždímat víc...

09.09.2014

Ach jo, proč jsou vždycky vtipné jenom ty knížky o partě kluků (Mikuláš, Rychlé Šípy, Bořík a spol) a o partě holek nikdy? Moje feministické já se bouří, ale to já, které se chce bavit a smát, s chutí dává pět hvězdiček!

4 06.09.2014

"Dělejte se mnou, co chcete!" křičel. "Moříte mě celé týdny hladem. Skončete to a nechte mě umřít. Zastřelte mě. Pověste mě. Odsuďte mě na pětadvacet let. Mám ještě někoho udat? Jen řekněte koho a já vám povím, co budete chtít. Nezáleží mi na nikom, nezáleží mi na tom, co s těmi lidmi uděláte. Mám ženu a tři děti. Nejstaršímu ještě není šest. Můžete si je všechny vzít a podřezat jim krky před mýma očima, a já budu stát a dívat se na to. Jen ne místnost 101."
Neskutečně silné, surové a depresivní. A co je na tom nejhorší, vlastně pravdivé.

6 06.09.2014

Asi jsem divná, ale z celé knížky mě bavil jenom začátek (Jonathan v Transylvánii). Potom jsem se nejenom nebála, ale spíš nudila a nutila se k tomu to dočítat s tím, že přece konec musí být u tak slavného románu strhující! Ten konec mě pak upřímně řečeno nudil nejvíc - čekala jsem nějakou epickou bitku po tom dlouhém putování a ono ne. Ale je to lepší než Stmívání, to zase jo :)

2 23.08.2014

Vlastně je to hodně, hodně podobné jako Jana Eyrové - vzhledově nepěkná sirota si najde práci a tam se zamiluje do staršího muže. Ale zatímco lásku k Rochestrovi jsem Janě plně schvalovala, Paul byl pro mě namyšlenou karikaturou . Opravdu nechápu, komu by mohl přirůst k srdci. Takže jako ženská četba na zahnání nudy akorát, ale místo v literárním nebi je Villette a Lucii s ní odepsáno právem.

1 22.08.2014

No, kolik z vás se už zamilovalo to člověka, se kterým jel dvě zastávky v MHD a on se na něj ani nepodíval. No a podobně uvěřitelný je pro mě i zbytek knížky...

1 22.08.2014

Nechápu, jak jedna jediná spisovatelka může mít tolik nápadů. Nemyslím tím hlavní příběh, ale takové ty hravé detaily, některé zmíněné třeba úplně mimochodem, tak ty jsou naprosto boží a dělají z toho neobyčejně silného příběhu ještě něco neobyčejnějšího! Pobertův plánek, Gringottovi, Komnata nejvyšší potřeby, hýbající se obrazy, Domácí skřítci a SPOŽÚS, Jinotaj, Chloupek, zvěromágové, telefonní budka, vlasy Tonksové, testrálové, Ufňukaná Uršula, vrba mlátička, myslánka, no a jmenovat bych mohla do nekonečna. Prostě fantazie!

A jenom tak mimochodem a pod čarou - vím, že je strašně in nadávat úplně na cokoli, ale Vladimír ani Pavel Medkovi si to opravdu nezaslouží. Kdo by dokázal přeložit Lenku Láskorádovou, Nebelvír nebo Kráturu? Nejsem sice pro Jindru Hrnčíře, ale myslím si, že bez těchto a mnohých dalších překladů by tam tak úplně nevynikla ta harrypotterovská poetika. A Sirius bez Siriuse? Vždyť je to stejně většinou v přímé řeči a já mít kmotra jménem Sirius, určitě bych mu neříkala Sirie, ale Siriusi. A navíc Severus bez Severa zní blbě, stejně jako Remus bez Rema...

Bezkonkurenčně nejlepší! Rowlingová je tak výjimečná v lektvarech, protože zvládla i ten nejsložitější recept na naprosto dokonalou knížku - hrst na jemno nasekaných školních strastí okořenila usušenými studentskými láskami, za slabého ohně povařila a postupně přilívala odkrývání historie hrozivého černokněžníka. Pětkrát zamíchala proti směru hodinových ručiček a přihodila ještě marinované tajemno, silný výluh z dobrodružství a ještě postavy mnohovrstevné jako cibule. Po dovaření ještě dochutila pár opravdu dobrými a vtipnými situacemi a Princ dvojí krve byl na světě.

Pokud je něco kniha mého srdce, tak určitě šestý díl Harryho Pottera.

4 15.08.2014

Upřímně jsem naprosto nadšená! Sice mám zlomenou nohu a celý den sedím doma, ale už hodně dlouho se mi nestalo, abych pětisetstránkovou knížku přečetla za dva dny. Ještě k tomu musím dodat, že jsem předtím byla slídit tady na databázi, a když jsem si kdesi přečetla, že "knížka vlastně nemá žádný děj", byla jsem docela zaskočená a nevěděla jsem, co mám očekávat.

Dostalo se mi ale tak skvělého vykreslení postav, o jakém jsem snad ani nemohla doufat - když to srovnám třeba s Pánem prstenů (vím, že je to fantasy, ale postav i problémů je tam přece dost) - tam si každá postava hledí té jediné motivace, kterou dostala do vínku a o zbytek se nestará. V Prázdném místě se příběhy prolínají (takže jsem vlastně nebyla schopná odpovědět na otázku, jestli je tam jedna nebo víc dějových linií), každý má nějaké skryté přání a tužby a v průběhu knihy se mění.

Pravda, žádnou zásadní zápletku to nemá, takže fanoušci epických bitek a zvratů, nad kterými zůstává rozum stát, si na své asi nepřijdou, ale já za sebe můžu s klidným svědomím prohlásit, že takhle nadšená už jsem dlouho z žádné knížky nebyla. Hlavně teda z příběhů Kay, Andrewa a Sukhwinder.

2 30.07.2014

Tak snad po desáté jsem si připomněla, proč je Harry Potter jedna z nejúspěšnějších knižních sérií. Pravda, že v tomhle díle ještě Rowla nebyla tak vypsaná, kdyby stejnou zápletku psala třeba o pár let později, dokázala by to natáhnout na dvojnásobnou délku, ale co, všechny knížky nemusí být pětisetstránkový.
A kdyby nic, tak stejně musím zrovna této knížce děkovat, že je naučila si pořádně číst.