Lodja komentáře u knih

Zajímavé téma, ale nic naplat, pořád se to opakuje, postavy se nijak zvlášť nevyvíjí a kvůli retrospektivnímu vyprávění znáte konec už od začátku. Sice mě to nijak hluboce nezasáhlo, ale četlo se to pěkně, prostě taková průměrná knížečka, kterou zapomenete přibližně tak tři dny po přečtení.

Jo a taky jsem začala být alergická na slovo děcka...

01.08.2016

Neuvěřitelně vtipná knížka využívající absurdního humoru a narážek na českou maloměšťáckou (a jinou) kulturu. Ladislav je mému srdci blízký i tím, jaký je to "spořivý člověk" a jak rád podniká pěší výlety (v poněkud jiném rozsahu, ale myšlenka je stejná! :) Geniální je také to, jak nepodává zprávu o muslimech jako o krvelačných bestiích, co chtějí rozbourat EU, ale o obyčejných pohostinných lidech, co mají rádi svoji zemi. A poslední věc, co bych ráda vypíchla je takový originální optimismus. Žádné ohrané fráze, žádné zaslepené sluníčkářství, ale stejně se musíte polovinu knížky usmívat a říkat si, že když to zvládl on na rozpálené silnici uprostřed leda tak slunečnic, pro vás na luxusním chodníku při cestě do školy to přece není zas tak velká výzva.

Zvláštní je, že já prostě nedokážu číst tak víc než tři kapitoly naráz. Vedle postele mi to leží už dobrého půl roku a čas od času to někde otevřu a přečtu si pár stránek. Protože to jižní Turecko je přece jenom asi pořád na jedno brdo, ať je Zibura komik sebelepší.

4 23.06.2016

Pokud bych o jedné knížce měla použít ono klišovité "má svoji vlastní osobitou poetiku", byla by to Betonová zahrada.

(Jo a taky nevím, jestli byl dobrý nápad to poprvé číst ve čtrnácti...)

2 19.06.2016

A já jsem celou dobu čekala, kdy to mezi Péťou a Marjou začne trošku jiskřit a jejich láska bude působit opravdově. Očividně marně. Od romantického Puškina bych očekávala až sentimentální záplavu citů a dostal se mi popis povstání s dosti neuvěřitelnou zápletkou a neustálým ubezpečováním, že ti dva se mají fakt rádi...

19.06.2016

Úplně jiná padesátá léta, než na jaká jsme normálně zvyklí. Protože "povinností umělce je učinit každý okamžik neopakovatelným."
Můžete obdivovat, závidět, zavírat oči anebo vám to může být všechno upřímně jedno, ale Zbyněk Fišer prožil neuvěřitelný osud surrealisty na plný úvazek. A měl styl.

Určitá rozervanost a tajemnost postav je v knihách obrovským plusem, ale to by tyto postavy musely mít také nějakou lidskou a nesobeckou stránku. A tu bychom u Catherine a Heathcliffa hledali asi dost stěží.

Mimo to jsme se s kamarádkou po zhlédnutí divadelního zpracování v brněnském Buranteatru bavily, jak na to ta Emily všecko přišla? Žena, která za celý svůj život poznala snad jenom špatné počasí a dívčí internáty a napsala knihu, která se jenom hemží lidmi s dosti sporným psychickým zdravím a chovají se k sobě tak neuvěřitelně uvěřitelně.

6 07.06.2016

Teď, když jsem přesně v Helenčině věku, asi nejvíc chápu její problémy s klukama, s rodičema, se školou a sama se sebou. A i když mám to štěstí, že nežiju v době ohavných panelákových sídlišť a oslizlých udavačů a spoustu věcí naštěstí pochopit ani nemůžu, řekla bych, že nejcennější je na tom pohled někoho, kdo se zajímá o něco trošku jiného než Holky z naší školky a dokáže to s ironickým humorem vystihnout. Protože někdy už nic jiného ani nezbývá.

"A co Burešová?" Ona už to nedělá?" zeptal se Richard.
"Burešová má mononukleózu. Nebo salmonelózu? Já teď nevím...prostě něco špatnýho sežrala."
"Žere Michala Davida," uzavřel to Havlíček, "to se pak nemůže divit."
A Jůlie jen vzdychla obdivem, jak nezlomného ducha je schopen projevit někdo, kdo se ráno dozvěděl, že dostane ředitelskou důtku.

3 14.05.2016

Ani si nedokážu představit, jak moc musel být Boris Pasternak moudrý, zkušený a pokorný člověk, protože filosofické a náboženské pasáže jsou naprosto ohromnou předností tohoto díla a tetelím se z nich blahem ještě teď. Dále z toho srší láska k Rusku a tomu zakletému národu, který snad nikdy nebyl plně svobodný a šťastný. Ohromně se mi také líbí, jak je vidět, že profláklé motivační citáty typu "za svoje štěstí si můžeš jenom ty sám" nemusí vždy úplně platit, že svět není černobílý a někdy ať uděláte cokoli, není to správně. Velká láska, nebo žena s dětmi? Zaprodat se líbivé myšlence, nebo ohrožovat svoje nejbližší? Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem knížce ochotna odpustit příliš románově neuvěřitelné zvraty a občas přílišnou rozvláčnost, Jevgenije ex machina a odbočky k osudům náhodných kolemjdoucích. Dala mi toho totiž víc než bych právem měla za ty občasné chvíle nudy dostat.

6 12.05.2016

Úplně jsem je viděla. Nás, zaopatřené šťastlivce moderního a vyspělého světa, kteří přes všechna materiální zabezpečení prostě tápou a hledají. A hádají se, diskutují, stěžují si na svůj osud, cítí se nepochopení, kouří a brečí. Známe. A každý to řešíme po svém, ale ukažte mi člověka, který se ve Frannyiných pochybnost ani na okamžik nepoznal.

1 07.04.2016

Klaním se. Přestože mě k Vojně a míru přihrála náhoda v podobě referátu do školy a děj jsem si zhruba pamatovala ze seriálu, který kdysi jel v televizi a my jsme se na něj s mamkou dívaly, ohromně mě zasáhl i přiučil. Když převypravujete děj samotný, velmi pravděpodobně to bude znít jako scénář k telenovele (vemte si už samotnou Natašu a jejích pět nápadníků na každém prstě). ALE! Narozdíl od telenovele zde postavy ožívají, mají duši, nejsou křečovité a co si myslím, že je opravdu jedinečné - Tolstoj bez výčitek svědomí vytahuje na světlo jejich nejskrytější touhy, takové ty věci, o nichž se prostě nemluví. A to mě v tom nejlepším slova smyslu opravdu šokovalo.

"Zdá se mi, že mě nemůžeš mít rád, že jsem tak ošklivá...vždycky...ale teď...v tomto sta..."
"Ty jsi ale směšná! Člověk není milý, protože je krásný, ale je krásný, protože je milý. To jen Malvíny a jiné miluje někdo proto, že jsou krásné, ale cožpak svou ženu miluji? Nemiluji, ale tak...nevím, jak bych ti to řekl. Když tu nejsi, nebo když se takhle rozkmotříme, nestojím za nic a nejsem s to nic udělat. Copak miluji třeba svůj prst? Nemiluji, ale zkus mi ho uříznout..."

2 07.04.2016

Tak s takto učebnicovým příkladem Mary Sue už jsem se dlouho nesetkala. ("Jsem krásná, umím malovat a zpívat, jsem chytrá, ale ostatní mě pomíjejí a šíkanují právě proto, že jsem až moc dokonalá." Ne, díky, nechci.) Je náhoda, že hlavní hrdinka se jmenuje Marie Zuzana? :)

04.10.2015

Jedna z nejromantičtějších knížek, co jsem kdy četla. A to bez klišé, bez lásky na první pohled, bez dvou mladých krásných Američanů na dovolené. Děkuji Elišce, Jozovi a hlavně Květě Legátové za tak silný zážitek!

8 15.08.2015

Snad první knížka, u které mi nevadilo, že vůbec nedodržuje nějakou časovou posloupnost, že v jedné chvíli je Lenka vzpomínána jako patnáct let zesnulá a za chvíli se společně s ostatními prohání po želarských vrších. Právě naopak - malá želarská tajemství se odkrývala jako kousky skládačky. Některé příběhy lepší, některé horší, ale jako celek to ve vás zanechá hlubokou stopu.

(Jenom ta Lucka snad musela být stará už když se narodila!)

6 15.08.2015

Sice přečteno za jeden večer, ale to nic o kvalitě nevypovídá, spíš o počtu stran...
Abych pravdu řekla, jsem hrozný cynik a při "typických dojácích" se častěji pohihňávám, než pláču, a proto mi Romeo, Julie a tma prostě nesedli. Celý příběh mi přijde hrozně naivní - Pavel schová úplně cizí Židovku, která se mu před pár minutami ještě nelíbila; Ester se udržuje v kondici tak, že dělá 20 dřepů denně; sice se vídají několik hodin každý den, ale nemůžou se sebe nabažit a Pavel odmítá kontakt s kýmkoli jiným... Je těch romanticky naivních hloupostí víc a já tedy nevím, proč by zrovna tahle knížka měla v celé řadě válečných lovestory vyčnívat, nemluvě o tom, že mi to trošku zavání Petrem a Lucií.

15.08.2015

Dva proti říši nejsou hodnotní z toho důvodu, že se dozvíte, jak to bylo - o atentátu na Heydricha ví každý absolvent vlastivědy v páté třídě. Uvědomíte si, že není samozřejmé ani to, že na mapě Evropy je ještě nějaká Česká republika a kolika životy se ten náš stát (na který dneska už umíme jenom nadávat) musel vykoupit a že i vysílání do Londýna bylo pěkně o krk.
A kromě tohoto cenného uvědomění se u Šulcovy prvotiny nebudete nudit. Ani stránečku. Smekám, protože takhle už jsem se do žádné knihy dlouho nezačetla.

6 15.08.2015

Asi si o mě myslíte, co jsem to za naivní mladou komunistku a že čtu vlastně propagandu minulého režimu. Ano, našla jsem to jako krizovou četbu na chalupě v zadním pokoji, ale takhle dobře jsem se už opravdu dlouho nepobavila. Takže doporučuji přečíst, velmi nedoporučuji brát to vážně.

28.06.2015

Rowlingová se zase nezdá! Snad se mi ještě nestal, že bych nějakou knížku od ní četla delší dobu než jeden týden. U Kukačky mě zvlášť bavil celý ten pokrytecký svět celebrit a "celebrit" a to, jak každému jde jenom o svoje dobro. (Brr, doufám, že takhle taky neskončím)
A rozuzlení mě hrozně hrozně bavilo a překvapilo. Upřímně řečeno, u Kukačky asi poruším nepsaný detektivkovský kodex a přečtu si to ráda znovu s tím, že si budu moct všímat malých detailů a hlavně ústředního padoucha.

5 03.04.2015

Na jednu stranu, děj ani hlavní postava nedokážou nabídnout nic nového. Takže jak jsem byla například nadšená z Marianny a hlavně Emmy u stejné autorky, Catherine je prostě jenom hodný, milý a laskavý stroj. Od příběhu jsem sice chvíli očekávala takovou trochu PaP zápletku, kdy se z Thorpa vyklube hlavní hrdina, ale tím (bohužel) po celou dobu zůstal Tinley.

Na druhou stranu, těch narážek, co tam Jane nadělala, to je opravdu potěšení číst a to silně pochybuju, že jsem našla sotva polovinu. Jistě jsem se u většiny nechala naivně tahat za nos. Tak například:

Chci ohledně něho dodat pouze to - u vědomí, že pravidla románové kompozice zapovídají uvádět postavy, které nemají s příběhem nic společného - že to byl právě onen pán, jehož nedbalý komorník zapomněl v hostinském pokoji svitek účtů za prádlo, když jednou pobývali delší část na Northangeru, čímž mou hrdinku vehnal do jednoho z jejich nejodvážnějších dobrodužství.

2 04.03.2015

Saháte po knížce. Nevíte, co od ní máte čekat, protože polovina kamarádů ji vychvaluje do nebes a druhá ji nemůže vystát. Čtete úvod. Vtipné. Čtete první kapitolu. Ještě vtipnější a dokonce to začíná vypadat na zajímavý příběh. Čtete o potomkovi Čingischána se slabostí pro kožené čepičky a můžete se zadávit smíchem!
A potom střih, Arthur s Fordem se nalodí a ono to jaksi jde do háje. Humor by byl super, ale tak v pětkrát menší dávce, s takovou si říkáte "Už zas?". Děj mi taky přišel divný. Takový... prvoplánový, aby se tam teda něco dělo a autor měl prostor pro svůj humor.
Sice jsem celou pentalogii chtěla stihnout do 25.5., abych se stihla rozhodnout, jestli ručníkový den jo, nebo ne, ale s takovou to budu muset nechat pár týdnů odležet a nehnat se do Restaurantu hned. Protože to by se mi pak mohla přejíst úplně...

3 24.01.2015

Jakožto malá nevycválaná gymnasistka (která ještě k tomu valnou většinu knížky přečetla cestou z tréninku) říkám, že to mělo jenom epický děj, krátké kapitoly a velké písmo, geraltovského Krysaře a zajímavý konec. Za pár let možná pochopím nějaké hlubší alegorické myšlenky, dnes si z toho odnáším jenom: NESERTE KRYSAŘE!

9 23.01.2015