Livien komentáře u knih

Poslední díl trilogie dočten a já si svůj komentář šetřila až na samý závěr. Není to úplně správné, protože každá ta kniha byla jiná, přinášela jinou zápletku, jiný vrchol, jiný smysl. Jedno však mají společné - jedná se o knihy plné napětí, skvělého načasování a hlavně nezapomenutelných postav. Všechny tři mě chytily a pohltily. Nedokázala jsem se soustředit na nic jiného a musela jsem pořád číst dál. Ve tři ráno jsem se obvykle násilně donutila jít spát, abych druhý den mohla knihu zase otevřít. Úžasné.

Na druhou stranu bych však chtěla zapřemýšlet nad něčím trochu jiným. Stieg Larsson velice zajímavým způsobem pracuje s ženskými hrdinkami. Prakticky všechny jsou silné, nezávislé a mnohy i velmi krásné. Jedná se o ženy, které si jdou za svým cílem, nenechají sebou zametat a o svém životě mají jasno. To splňují jak Erika, tak Monika, Sonja, Harriet... Téměř všechny se také setkávají s nenávistí ze strany mužů, kterým se totiž celou svou osobností stávají konkurencí. Připadá mi to jako velmi zajímavý obraz, který jde ruku v ruce s hlavní linií příběhu. Na druhou stranu jsou ale tyto ženské hrdinky trochu jednotvárné, jsou si svými vlastnostmi příliš podobné a jediná, která se tomuto "Larssonově obecnému pojetí ženy" vymyká, je Lisbeth.

Právě postavy mi celkový obraz skvěle vymyšleného příběhu v tomto posledním díle trochu kazily. Je jich zde totiž detailně popsáno obrovské množství, ale jejich role je v celkovém příběhu prakticky zanedbatelná a jak se objeví, tak také zmizí (především v případě všech policistů a gangsterů). Kvůli tomu na mě poslední díl působí trochu roztříštěně.

(SPOILER
Stejně na mě působil třeba i románek Mikaela s Harriet - proč tam byl, když byl jednou dvakrát popsán a pak se na něj úplně zapomnělo, tedy nezačato neukončeno.....beze smyslu....)

4 08.01.2016

Zdárně jsem dočetla. První polovina mi nepřišla tak špatná, docela mě to bavilo, postava Katky byla poměrně zajímavá. Ale pak se to zvrtlo. Můj dojem je asi takový - první polovina je ucelená, uzavřená, ale jakoby snad autor nebyl spokojený s rozsahem a nutně potřeboval vydat další knihu, začal doplňovat dalšími částmi, již kratšími. Ty působí jako slátanina a míchájí páté přes deváté, nikam to nespěje, a proto se musí objevit sám "velký autor", který pointu toho všeho vysvětlí. Upřímně? Příště snad psaní věnovat více času a netoužit vše nutně a za každou cenu vydat. Tohle je kus, který měl být opravdu napsaný jen tak pro šuplík.

4 17.12.2015

Velmi strhující vyprávění, které čtenáře chytne, stáhne a pak ho na konci vyplivne naprosto vyřízeného. Tím nechci říct, že by šlo o úmornou četbu, to přesně naopak, ovšem námět knihy je tak přišerný, při domýšlení důsledků tak děsivý, že se od knihy nelze odtrhnout, aniž byste věděli, jak to dopadne. Dle mého názoru stojí za přečtení.

4 28.11.2015

Po dlouhé době jsem si opět přečetla skvělou fantasy knížku a jediný nedostatek, který na ní shledávám, je, že nemám hned po ruce druhý díl. Opravdu palec nahoru - za námět, zpracování, napětí... Rothfuss čtenáře po několika málo stránkách chytí a nepustí, dokud najednou nejste na konci stránek a neříkáte si, neee, já chci číst dál.

4 17.07.2015

Nádherná kniha!
Když jsem se pouštěla do Cirkusu Humberto, vůbec jsem netušila, co vše v knize najdu. Od lásky k české zemi, k práci, umění, šikovným českým ručičkám, přes zmínky o vrcholných básnících 19. století po úžasné lidské příběhy, které oplývaly citem i vtipem. Nečekala jsem a byla jsem ohromená. Cirkus Humberto je ve školách často opomíjená kniha, která si však zaslouží hodiny a hodiny chvalozpěvů. :) Ano, může se to zdát přehnané, ale v mých očích Cirkus Humberto rozhodně patří na vrchol české literární tvorby.

6 20.07.2014

Fascinovalo mě, jak Jana veškerými citovými útrapami proplouvá takřka jako andělská bytost z jiného světa. Čtenář se prostě musí chtě nechtě podivit, jaktože ještě neskočila z okna (nebo neudusila "tetičku" ve spaní polštářem). Kniha člověka buď pohltí, nebo unudí k smrti. Ani já osobně jsem po dočtení netušila, jestli se mi skutečně líbila nebo ne, ale donutila mě nad osudy a chováním hrdinů přemýšlet ještě dlouho po dočtení, takže si troufám říct, že za těch pár hodin strávených nad jejími stránkami rozhodně stojí.
Práce s prostředím je fanscinující a prolínání slezského nářečí, němčiny a češtiny také.

4 12.03.2014

Abych byla upřímná, strukturace knihy se mi vůbec nelíbila. Všechny informace se tam mnohokrát (naprosto zbytečně) opakují, neobsahuje žádný rejstřík pojmů, takže pozdější hledání jedné konkrétní informace je prakticky nemožné, a poznámkový aparát s odkazy literatury promíchanými s rozšiřujícími citacemi mi také poměrně vadil.
Abych nebyla jen kritická, některé informace byly skutečně podány zajímavě, ale na formě knihy se mělo mnohonásobně více zapracovat. Jakožto s učební pomůckou, k čemuž mi byla kniha doporučena, se s ní vůbec nepracovalo dobře.

1 12.01.2014

Dobrodružství pěti naprosto charakteristických starců mě bavilo od začátku do konce. Šlo o nenáročnou četbu, která byla náročná snad jen v pochopení jednotlivých rodinných vztahů. Až budeme všichni staří a bez chuti do života, měli bychom se u doktora Steina, Ozeáše Josky, Jana Rokose, Aloise Lebánka a Viléma Houdy inspirovat. (A to i přes "kosmetické" chybky knihy typu nečekané změny jména pana Lebánka.)

26.06.2013

Samomluva mouchy mě skutečně zaujala, Dlouhá pivní čára přinesla jen a jen utrpení spolu s domněnín, že žádnou další stránku už nepřečtu a Vyhýbka před konečnou reputaci opět trochu napravila. Bohužel jsem se při čtení poslední prózy nemohla zbavit dojmu, že čtu ve zkrácené verzi to samé, jako v autorově románu Zoufalství. Abych ovšem nebyla jen kritická, velmi se mi líbila myšlenka uspořádání knihy podle tří generací a obou pohlaví.

26.06.2013

Ačkoli není dílko dopracované tak, jak si Karel Čapek představoval, jeho láska k naší zemičce je v něm patrná takřka na každé stránce. Možná je dobře, že zůstalo dlouhé jen takto.

3 01.05.2013

Ze Zoufalství jsem poměrně zoufalá a hlavně rozpolcená. Na jedné stránce mě zpočátku styl psaní, myšlenkové pochody hrdiny a samotná jeho osobnost velice fascinovaly (stala jsem se také pomyslným estétem zvědavosti), jenže tak od půlky se fascinace změnila v utrpení. Každá věta pomalu připomínala výkřiky blázna, na sebe téměř nenavazující útržky, spousty nedokončených výpovědí, což možná prve bylo zajímavé, ale dříve nebo později to pro čtenáře začne být poměrně úmorné.
Nepopřu jistou literární hodnotu, bonusové body za umístění do okolí mého rodného místa, ale jsem ráda, že jsem to dočetla a myslím, že už se ke knize jen tak nevrátím. Samozřejmě, že pokud mi to mělo přiblížit nehezkost a těžkost stáří, jistým způsobem se to povedlo, ale jsem asi ještě příliš mladá na to, aby mě to oslovilo.

07.12.2012

K Inverzi jsem se na počátku stavěla poměrně skepticky, ale uznávám, že překvapila. V paralelní kompozici se ocitáme současně v autorově dětství a přítomnosti, takže jsme na jednom místě vždy současně ve dvou časech. Ačkoli nejde o žádné převratné dílo přinášející něco zásadně nového a neotřelého, myšlenka toho, jak se v dospělosti autor postaví svému dětskému strachu, je vcelku zajímavá. Ukazuje, že ačkoli dospíváme, kus v nás vžycky zůstane věčným dítětem. Dílko je napsané čtivě, takže stránky utíkají poměrně rychle. Co mi ovšem poměrně vadilo, byly občasné gramatické chyby v s/z ve druhém a sedmém pádě, stejně jako špatně použité slovo dvěma ve tvaru dvěmi. Nejspíš už jde v mém případě o nějakou deformaci, ale vždycky mě takové věci nemile praští do očí.

1 28.11.2012

Jsem starší a starší a přesto nikdy nepřestanu stejně ráda číst opakovaně pohádky Jana Wericha ve Fimfáru. Proč? Protože tyto jednoduché, krásné příběhy dokole vystihují náš svět, společnost a vlastnosti lidí jako je chamtivost, lakota a zloba, které je provázejí od počátku věků. Co je ovšem skutečně nejlepší - u věcí, nad kterými by nejeden člověk zaplakal, se díky panu Werichovi opravdu od srdce směju. Díky za něj, díky za Fimfárum. :)

2 04.11.2012

Lovci mamutů mě velice překvapili. Po celou dobu jsem se nestačila podivovat nad dovedností Eduarda Štorcha podat zajímavý a napínavý příběh takřka jen formou popisu, aniž by se čtenář jen na chvilku nudil. Jako soudobý čtenář jsem plně zhýčkaná jednoduchostí a čtivostí dnešní literatury plné dialogů, a proto mě toto dílo velmi mile překvapilo. Docela mě mrzí, že se mi do rukou dostalo až nyní, v poněkud vyšším věku, než pro jakou věkovou kategorii bylo určeno. I tak jsem si četbu užila a můžu jen doporučit. Jde o jeden ze zajímavých českých literárání počinů, který stojí za čas strávený nad četbou.

5 03.11.2012

Symposion je první ze slavných Platónových dialogů, který se mi dostal do ruky. Hodně jsem o nich slýchávala, stále je slyšela zmiňované ve škole a nyní už chápu proč - byla jsem okouzlená.

3 05.10.2012

Přečteno za dva večery a dle mého názoru jde o milou odpočinkovou fantasy. Forma, kterou byla kniha napsána mi opravdu nijak nevadila.

13.09.2012

Nějaký ten kousek z pera Čapkova už jsem měla tu čest číst a byla jsem okouzlena. Musím však přiznat, že Továrna na Absolutno mě vůbec nenadchla. Jak se mi u Války s mloky líbily různé pasáže i styly psaní, zde mi to vadilo a působilo to jako nesourodá na sebe nenavazující směsice, která se jakž takž propojila poslední kapitolou. Chvílemi jsem se přistihovala, že vůbec nevnímám, co čtu, což ovšem bylo vzhledem k různorodému obsahu vcelku jedno. Rozhodně bych příště sáhla po jiném jeho dílku, než po tomto.

2 12.09.2012

Musím přiznat, že mě Hostitel opravdu velmi mile překvapil. Začínám si říkat, jestli si sérií Stmívání autorka neudělala pouze jméno a nyní už se konečně chystá pustit do literatury jí blízké. Hostitel je opravdu čtivý kousek místy až primitivní, přesto přichází s velmi zajímavou a neotřelou myšlenkou. Myslím, že další vývoj autorky budu se zájmem sledovat.

4 12.09.2012

Krásné. Tato kniha mě tak hluboce dojala, že nejsem schopná napsat nic smysluplnějšího. Jde o příběh, který jasně ukazuje, že jsou to právě děti, které se umí na svět správně podívat a pochopit ho. Nikoli my dospělí.

1 26.08.2012

Dnešní doba už je moc "přeupírovaná" a začíná se psát jeden větší kýč za druhým. Akademie Evernight je taková obdoba Školy noci a nedokázala přinést vůbec nic nového. Vyloženě nuda. Další věc, co mi vadila - chápu, že psát v první osobě může být těžké. Pokud to někdo neumí, velmi snadno sklouzne k opakování slovesa být. Když se v jednom odstavci objevilo asi sedmkrát "jsem", v hlavě se mi zjevila moje češtinářka s červeným fixem a začala je zuřivě kroužkovat jako v mých starých slohových pracích. U této knížky by teda rozhodně trpěla o mnoho víc. Klišé obrovské a nehynoucí lásky šestnáctileté holky už snad raději ani nebudu komentovat.

1 21.08.2012