Litocha komentáře u knih

Pro mě je kniha snadno zapomenutelná. Příběh je velice jednoduchý, putování trochu monotónní. Už po pár dnech po přečtení se mi detaily vykouřily z hlavy. Ani ta popletená zvířata mě nenadchla jako jiné čtenáře - snad proto, že jsem v ruce měla i jiné knihy s popletenými/podivnými zvířaty, navíc pěkněji ilustrované. Ilustrace jsou na mě až moc zjednodušující, líbilo se mi ale barevné ladění a žluto-oranžovo-červené přechody.
(Jako první jsem si zkoušela přečíst název knihy pozpátku, protože mi připomněl Říši Agord, a ulevilo se mi, že není prohozené druhé a třetí písmeno ;)

1 18.04.2024

Knížka je zajímavou kombinací absurdních, často groteskních situací, slovních hříček a vážnějšího obsahu k zamyšlení - o spotřebě, blízkosti a odcizenosti, ochraně přírody, pocitu lidské nadřazenosti.

Obrázky jsou hezké, ale neužívala jsem si je tak, jak bych asi mohla. Veleobří formát knihy mi popravdě trochu vadil - knížku jen tak nikam nepřevezete, neuložíte ji do regálu, na držení v ruce při čtení taky není ideální, zato ji ty velké archy papíru asi pěkně prodražily.

A někdy jsem taky cítila rozpor mezi neskutečnou moudrostí a přehledem chobotnice a její naivitou (nebo je naivní samotný příběh?). Kniha ale hezky upozorňuje na některá palčivá témata a na to, co je opravdu důležité.

2 17.04.2024

Zase další knížka, u které jsem rozpolcená. Autor tady ukázal, že nepotřebuje berličku ve formě známého příběhu, ale že dokáže psát i originálně. Pro zkušenějšího čtenáře jsou sice některé postavy nebo situace "čitelné", snadno odhadnutelné, ale děti to tak asi vnímat nebudou. Originality je tam navíc tentokrát opravdu dost. Líbilo se mi, jak byl vymyšlený důvod mizení kluků a jak je to vlastně s těmi nepřátelskými mimozemskými příšerami. Líbil se mi strhující konec knihy. Líbilo se mi to silné sourozenecké pouto.

Co se mi nelíbilo? Pasivní, fatalistický přístup rodičů. Nesrovnalosti, které postřehne i laik (možná jsem jen nedávala pozor a je to tam někde uspokojivě vysvětleno, ale dost jsem přemýšlela třeba nad tím, jak vlastně na Měsíci dýchali) - z lecčeho sice autor vykličkoval (třeba vysvětlení, jak si mohli všichni kluci rozumět), ale leccos zůstalo nevysvětlené nebo neuzavřené.

Problém jsem měla se vzhledem - kniha je na pohled udělaná moc pěkně, ale zvolený netradiční font mě při čtení rušil a dlouho trvalo, než jsem si na něj zvykla.

Zároveň mi opravdu dlouho vadila forma, jakou je kniha napsaná. Ich-forma ve spojení s přítomným časem pro mě byly skutečně rušivé a prala jsem se s tím většinu knihy. Když pominu, že se neustálým přítomným časem připravil autor o možnost pracovat střídáním časů s dynamikou textu (příběh se valí pořád podobným tempem bez šance si trochu odpočinout), spisovné/knižní koncovky sloves na -ji působí u dospívajícího mluvčího prostě nevěrohodně. Psát spisovnou, hezkou češtinou je chvályhodné, ale u dvanáctiletého kluka prostě není takové vyjadřování uvěřitelné.

I tady trvalo, než se příběh rozjel a začal mě bavit - musela jsem si počkat na dobu, kdy se Petr dostal do vesmíru.

Výhrad mám sice víc než dost, na druhé straně si toho pamatuju z četby překvapivě hodně i po několika letech od přečtení, a to jistě o něčem svědčí.

3 17.04.2024

Zpočátku jsem hodně bojovala s tím, jak mi byli Kašpar (a vlastně i Dočista) nesympatičtí. I když rozumím tomu, proč byl Kašpar napsán právě takhle, působil prostě jako ustrašená bábovka a suchar a po čase se mi při každé zmínce o seznamu a rozvrhu otevírala kudla v kapse. Dočista mě zase dráždila svou umanutostí. To se naštěstí časem dost zlepšilo.

Postavy se docela zajímavě doplňují a vyvíjejí, jejich cesta vede nejen k záchraně království, ale především k pochopení a přijetí sebe sama. Nejmilejší postavou byl ovšem celou dobu Arlo.

Autorce se podařilo vymyslet zajímavou zápletku podpořenou podivuhodným magickým světem. Ten je naplněný různými bytostmi a bytůstkami s jasně popsanými osobnostními rysy (hodně mě bavily třeba mžibaby, ale i mnozí další), mnohými vychytávkami (Šipku bych brala všemi deseti) i vtipnými momenty a přidala i špetku moudrosti (o odvaze, přátelství, spolupráci, sebepřijetí...).

Taky překladatel se vytáhl, většina novotvarů byla přeložena zdařile a text je jazykově hravý (jen Kašparovo jméno bych asi nepřekládala, nějak se mi k němu nehodí).

Přestože samotný děj není vlastně nijak komplikovaný, v tomhle případě je nejdůležitější právě cesta (ve více významech tohoto slova).

Jak tak nad tím přemýšlím, nejspíš přimhouřím oko a i přes výhrady k začátku knihy tam tu čtvrtou hvězdičku přece jen připlesknu. Vlastně se dost těším do dalšího království, i když mi bude líto, že se v něm asi nesetkám s postavami, které jsem si tady oblíbila.

4 14.04.2024

Tak tahle knížka se mi líbí moc. Krásně vystihuje, jak někdy prostě člověk nemá náladu a že čím víc na něj druzí tlačí, tím je to horší. I to popírání, po kterém jsme naštvaní ještě víc. A přitom si někdy člověk (nebo zvíře) prostě chce někam zalézt, trošku se litovat a rochňat se ve svém trápeníčku, aby to pak mohlo (třeba i díky někomu druhému, kdo nás chápe) přejít. Taky se mi líbily návrhy dalších zvířat podle toho, co dělá šťastnými právě je.

Obrázky mě pobavily, tenhle rodinný tandem odvedl dobrou práci. Už se těším, až příběh představím školkáčkům. A určitě vezmu knížku i domů, i když moje vlastní šimpanzátko už je trošku starší.

(Jen by mě ještě mnohem více potěšilo, kdyby knížku přeložili jako Nerudného Rudu – já jsem si to takhle zafixovala a pak se divím, že to nemůžu najít v katalogu... Ale zato slovenská verze názvu Fričo je mrzutý, či čo... mě baví notně.)

4 14.04.2024

Poněkud krkolomnému příběhu neprospívají klopýtavé a šroubované verše. Spoustě veršovaných knížek dělají překladatelé medvědí službu - a tohle je jedna z nich. Z celé knížky jsou nejzdařilejší ilustrace, nejvíce se mi líbily taneční kreace různých zvířat. Celkově se ale jedná o naprostý průměr.

6 24.03.2024

Pro mě kniha žádným zjevením nebyla. Zajímavá myšlenka, lákavé prostředí, ale ani jedna z hlavních postav mi nepřirostla k srdci. Děj je dost jednoduchý, zato se v textu objevují složitější slova, takže jsem musela vysvětlovat (třeba oddělení beletrie nebo DNA). Ilustrace se mi moc nelíbí. Synovi se ale kniha zamlouvá, takže mě čeká druhý díl...

5 24.03.2024

Kniha vypadala lákavě, ale přestože některé nápady a řešení pobavily, většinou na mě snaha o humor působila dost křečovitě. Autor je zjevně oceňovaný, ale pro mě osobně bylo větším přínosem v lecčem podobné Čechovo Modré z nebe, které ale kromě hezčího zpracování a zajímavějších nápadů nabízí navíc i příběh, který v téhle knížečce není.

4 24.03.2024

Pavel Šrut je jedním z mých neoblíbenějších autorů básní pro děti. Moc se mi líbí jeho hravost, lehkost a humor, nečekané úhly pohledu.
Tentokrát jsem ale byla tak trochu zklamaná. Sbírka je totiž dost nevyvážená. Skvělé texty se střídají s těmi průměrnými a spoustu básní (což není chyba sbírky, ale moje, protože jiné jsem prostě četla dřív) jsem znala odjinud, takže se nedostavilo překvapení a kouzlo nového.
Nejvíc mě zaujaly básničky o různých příšerkách a nadpřirozených bytostech, ty Šrut opravdu umí. Naopak titulní Čilišnek, který se některými texty mihnul, mě bohužel většinou spíše minul.
A při vší úctě k Jiřímu Šalamounovi, Galina Miklínová je co se týče ilustrací úplně jiný level.

Stížnost

Králi pekel, Belzebubu,
zakázali v nočním klubu
bubnovat a dělat bubu.
Přišla stížnost, že prý...
zkrátka...
že tím budí pekelňátka.

5 24.03.2024

K Evě jsem se dostala po delší době, což mi prospělo. Ocenila jsem, že tentokrát není vševědoucí (v předchozích dílech mě začalo štvát, jak se vždycky zázračně upne na podezřelého, který je skutečným vrahem). Radost mi naopak neudělal návrat Eviných snů, které se zase vrátily, ale alespoň tentokrát nebyly "prorocké". Potěšilo mě setkání s oblíbenými vedlejšími postavami, Jamiem a Quillou, i to, že tentokrát se neobjevily slovní přestřelky se Summersetem - neustálé opakování začíná být časem otravné.
Knížka se jako obvykle četla dobře, člověk nemohl nefandit Mary Kate, ale vyšší hodnocení nemůžu dát kvůli nevěrohodnému osudu "zlé maminky". Holka vyrostlá v takových podmínkách, s takovou genetickou výbavou a pětadvacet let žijící takový život, feťačka a prostitutka by podle mě prostě lusknutím prstu nedokázala obrátit svůj život a svou osobnost o 180 stupňů.
Ale jinak to bylo příjemně strávených několik hodin a Eva pořád zůstává nejoblíbenějšími knížkami od Nory Roberts.

5 24.03.2024

Autorčiny ilustrace mě moc baví (vlastně nejvíc z celé knížky), příběh už je trochu slabší. Ne že by byl nesmyslný, i záměr je úplně jasný, ale samotné zpracování trochu pokulhává. Děj je možná příliš zkratkovitý a zvrat náhlý (anebo tomu chybí něco jiného, co neumím popsat...).
Sourozenci od stejné autorky mi přišli vtipnější a vypointovanější, více se mi líbilo i Duchové neklepou na dveře, kde Bonilla vytvořila jen ilustrace. Ale moc nás se synem bavilo hledat schovávající se desáté kuře a užívat si i jiné vtipné detaily.

6 10.03.2024

Nemůžu se rozhodnout, jak knížku hodnotit. Svěží námět, přehršel bláznivých nápadů, ale přitom pěkně promyšlený časoprostorový propletenec, vtipné a poutavé zpracování (z hlediska jazyka i ilustrací), ale na druhé straně to chvilkami na mě bylo ujeté až moc a některé příhody (hlavně poníci) byly nadbytečné / ne moc zajímavé. I když vzhledem k pointě jejich zařazení chápu.
Synovi se ale tohle dobrodružství líbilo hodně, a to je koneckonců nejdůležitější.

5 10.03.2024

Před lety se mi autorčiny knížky moc líbily, a tak jsem zajásala nad zjištěním, že konečně vyšla další. Ale popravdě jsem docela zklamaná.
Především proto, že mi hrubě nesedla hlavní postava (a ani její matinka a nejlepší kamarádka mě neuchvátily). Minimálně půlku knížky na mě působila jako rozmazlená, sebestředná a dost povrchní nanynka (ostatně, Jonah ji zhodnotil dost přesně). Vytáčelo mě, jak se všechno muselo točit jen kolem ní, jak pořád remcá, když není po jejím, jak jí nepřijde hloupé úplně zadarmo bydlet u rodičů, přestože už dávno sama vydělává, její povrchní zaměření jen na vlastní vzhled.
Na Aljašce se jí naštěstí trochu srovnal žebříček hodnot, ale než k tomu došlo, málem jsem knížku odložila. Popravdě úplně nechápu, co kromě tvářičky na ní Jonah viděl, a té lásce až za hrob mezi nimi prostě nevěřím.
Nejzajímavější pro mě byl popis života na Aljašce, budování vztahu s otcem a některé vedlejší postavy, i když mi jich bylo často dost líto (nejvíc otčíma, to byl světec, který si rozhodně zasloužil něco víc).
Za mě s přehledem nejslabší autorčina kniha, ale další si asi přečtu, třeba to bude lepší (anebo si potvrdím podezření, že jsem z těchhle knížek už vyrostla).

6 10.03.2024

Návrat do rodiny, která mi přirostla k srdci, byl příjemný, milý, místy dojemný, místy vtipný (jak už to autorka umí), ale popravdě, kdyby nevznikla, nic moc by se nestalo.
Bylo to pár jednohubek, ale do plnohodnotného hlavního chodu tomu dost chybělo. Vadilo mi, že jakmile situace začala být zajímavá (zvlášť tam, kde vznikaly nové vztahy - u Amandy, Posy , Violet), byl konec (však taky mají epilogy jen kolem třiceti stránek).
Nejsem čtenář povídek a s tímhle souborem epilogů je to stejné, některé jsou lepší, některé horší. Violet by si určitě zasloužila svoji knihu. Z epilogů mě nejvíce bavil Anthony a Kate (je to koneckonců asi můj nejoblíbenější díl), nejméně asi Hyacinth.

8 03.03.2024

I třetí díl série jsme si doma ohromně užili, jistě i proto, že se odehrává přímo v našem kraji. Dívčí element byl příjemným oživením a syna zaujala nová strašidla (především ostník).
Tahle knížka má vlastně všechno, co by čtení pro malé čtenáře mělo mít. Zajímavý, napínavý příběh, lehké poučení umně zakomponované do děje, takže vůbec nepůsobí rušivě a výchovně, skvělé ilustrace, fantazii, lehkou komičnost (nejvíc u nás zabodovalo Ondrovo výstižné: "Někdy si říkám, proč se tenhle druh strašidla jmenuje střapáč, a ne prasáč.") Tentokrát jsem se víc než dřív zaměřila na jazyk (možná proto, že jsem téměř zároveň četla texty pro tuhle věkovou kategorii, které působí mnohem stereotypněji, úmorněji) a moc jsem si ho užívala.
Lehkou výtku mám jen k bysme (zvlášť když v prvním díle bylo, pokud si dobře vzpomínám, použito bychom, a i sem výjimečně proklouzlo). A mrzí mě, že jsem u takhle vymazlené knížky narazila na několik pravopisných chyb.
O kousek sice u mě pořád vede Strašidelnická, ale ostatní díly nezůstávají pozadu a už se moc těším na ten čtvrtý.

5 03.03.2024

Měla jsem pocit, že Kainara a jeho tvorbu celkem znám, ale tahle perla mi skoro unikla. Naštěstí mají Zlatovlásku liberečtí studenti jako povinnou četbu, takže se mi dostala do rukou a já jí s potěšením listovala. A radost udělala i mému synovi.

Kainar používá melodickou, živou češtinu, známý příběh plyne jako voda v potoce, autor se ale nebojí ani jistých aktualizací, takže Zlatovláska krásně zapadá k Hrubínovým veršovaným pohádkám. Vzpomněla jsem si i na Renčovu Perníkovou chaloupku.

Jen ilustrace Aleny Ladové mi bohužel tak úplně nesedly. Co naplat, Trnka, to je úplně jiná liga.

5 03.03.2024

Popravdě mě knížka příliš nezasáhla. Za myšlenku o opravdovosti, kterou věcem zajistí láska dítěte/člověka, si autorka zaslouží uznání, mnohem lépe ji ovšem uchopila a zpracovala Rowlingová. Tady mi nesedl konec, kde je ne úplně obratně dovedena ad absurdum.
Celý text na mě působil trochu strojeně, upachtěně. A korunu tomu bohužel nasadila předmluva, jsem poněkud citlivá na přepjaté, manipulativně optimistické texty podobného ražení. Za to sice autorka nemůže, ale můj postoj ke knize to bohužel ovlivnilo. Za mě tedy bohužel slabší průměr.

6 03.03.2024

Pěkný příběh o vzájemné pomoci s roztomilými obrázky.

5 27.02.2024

Dinosauříci jsou pořád roztomilí, příběh mě moc nezaujal. Jiné ze stejného světa jsou zajímavější.

3 27.02.2024

Moje druhé setkání s autorkou. Ano, bylo to o něco lepší než Záhada školní půdy (však je to taky vedeno jako druhé čtení, takže věty jsou lehce složitější), ale ani tak nejásám nadšením.

Samotný příběh není z nejhorších, i když je dost průhledný a poněkud naivní. Celkově je knížka taková instantní, nijak osobitá, chybí jí lehkost nebo nějaký závan originality. Děti jsou (když nepočítám ustrašeného mladšího brášku) volně zaměnitelné, neustálé uvozovací věty působí úmorně a jazykové prostředky jsou bez chuti a bez zápachu. Ilustrace jsou fajn.

Navíc se mi kvůli podobné tematice pořád vnucovalo srovnání s Emilem a upíry, který (minimálně první díl) z toho souboje vychází jako suverénní vítěz.

Celkově je knížce na hodně poznat, že autorka je řemeslná spisovatelka, prostě seká jednu knihu za druhou bez nějaké zvláštní invence (někde zákonitě musí být poznat, že pravidelně vydává i víc než deset knih ročně).

6 27.02.2024