Liss93
komentáře u knih
Němci
Jakuba Katalpa (p)
První knihou, kterou jsem od Jakuby Katalpy četla byl Zuzanin dech, který byl sice čtivý, ale co se postav týče, tak ty mě po skoro celou dobu četby štvaly. V rámci výzvy jsem dala šanci další knize od autorky. Tentokrát knize nechybí přímá řeč, ale jinak mám na knihu totožný názor jako na Zuzanin dech. Děj je čtivý, ale nemůžu vystát postavy. Všichni, kteří se v ději objeví jsou nesympatičtí, nejvíce Klára, která je sebestředná, zhýčkaná a chová se hůř jak náladové dítě. Ostatně ani další postavy se nechovají o moc lépe. Snad kromě Barbory mám výtky ke každému. Myslím, že Jakuba Katalpa není můj šálek čaje.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Kdyby vyšly semináře a hry Divadla Járy Cimrmana jako kniha, pobavili byste se u ní? Já ne, protože v psané formě by spousta vtipů a narážek nedávala smysl ani nebyla zábavná. Díky mluvenému projevu, je vše mnohem humornější a když se přidá i obraz, tak je nadčasové dílo na světě. Alan Karlsson je švédským Járou Cimrmanem či Forestem Gumpem. A i když nejsou v ději hluchá místa a příběh plyne, tak jsem někdy měla pocit, že stránky vůbec neubíhají. Posledních 60 stran už jsem dočetla na jeden zátah pro to, abych to měla konečně za sebou. Na to, jaký byl před lety kolem knihy rozruch mi to přišlo slabší. Ale úkol ze čtenářské výzvy jsem splnila, a možná v budoucnu kouknu na filmové zpracování.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
Mrzí mě, že nemůžu dát knize plný počet hvězd, protože sérii mám ráda, čtení mě i přes stále se zvyšující počet stran baví. Ale v této knize bylo těch much, které mi čtení kazily přece jen o něco víc. První je velké množství postav, které je ještě umocněno internetovými uživateli. Někteří z nich se shodují s reálnými postavami, jenže než si je všechny pospojujete, tak se zasekáváte na jménech, která si hned nedokážete zařadit. Druhým problémem je konec a vysvětlení zápletky. Nechci tu spoilerovat, ale osoba, která byla označena jako Anomie, na to neseděla. Některé věci mohly odpovídat, ale stále zůstalo mnoho nezodpovězeno. Konec byl velmi uspěchaný a působilo to, že Anomie byl odhalen náhodou. Třetím bylo formátování. Asi se to nedalo udělat lépe, ale v několika zároveň probíhajících internetových konverzacích se špatně čte. A čtvrtým a bohužel stěžejním je vztah mezi Strikem a Robin. Už šestou knihu kolem sebe našlapují a nic z toho. Jsou jen dvě řešení, ale ani jedno z nich není ideální. No, uvidíme co předvede Galbraith aka J.K., ale možná méně stran nebude úplně na škodu.
Příliš hlučná samota
Bohumil Hrabal
Patří Hrabal mezi klasiky české literatury? Ano. Oprávněně? Těžko říct. Příliš hlučná samota je mou první Hrabalovou knihou a i poslední. Mám raději díla, která jsou přímá a řeknou vše na rovinu. A ne, není to tím, že bych nechápala metafory a skryté významy. Chápu, co na díle lidé obdivují. Květnatost jazyka, délky souvětí, zajímavá přirovnání a celkovou práci s naším mateřským jazykem. Jistě, některé slovní obraty mi přišly zajímavé a těžko uchopitelné a pochopitelné. Ale když bychom si všechno tohle odmysleli, tak co zbyde?
Hanťovou náplní práce je lisování papíru. Při tom ale i chlastá, nechává se rozptylovat ať už zachraňováním knih, tak cikánkami, co za ním do sklepa chodí. Vzpomíná na mládí, ve kterém se až příliš často objevovaly incidenty s výkaly. A v současnosti se utápí v sebelítosti a samotu zahání čtením moudrých knih, ze kterých cituje, ale kterým nerozumí.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Anotace zněla zajímavě, takže jsem se v rámci čtenářské výzvy do knihy pustila. Je krátká, ale čtení neplyne tak, jak bych si představovala. Ačkoli se děj zaměřuje na otázky a filozofování ohledně mezilidských vztahů a smrti, tak způsob vyprávění neumožní se nad vším víc zamyslet a vytvořit si vztah k vypravěči. Téma jako takové je zajímavé a věřím, že kdyby ho zpracoval někdo jiný a jinak, tak by z toho mohl vzniknout velmi zajímavý psychologicko-filozofický román.
Podzimní případ
Anders de la Motte
Autor má specifický styl psaní, ale čtení utíká a nejsou zde hluché pasáže. Ke konci však ději trochu docházel dech a hodně věcí je řešeno náhodou, která zasáhne v poslední chvíli a pouze ve prospěch hlavní hrdinky.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
S Harrym Potterem jsem vyrůstala, v době vydání prvního dílu v Česku jsem byla v 1.třídě a tak jsem svět kouzel navštívila v již velmi brzkém věku. A co je na celé knižní i filmové sáze nejkouzelnější je, že její popularita neustále roste i po 25 letech. A nyní nám představitel Draca Malfoye přibližuje nejen začátky a průběh natáčení všech filmů v průběhu let, ale přibližuje i svůj osobní život a jak ho svět čar a kouzel ovlivnil do budoucna. O tom, že našel celoživotní přátele a mentory, vytvořil si nezapomenutelné vzpomínky a svěřuje se i s tím, jak bylo náročné se vyrovnat s úspěchem (který paradoxně vůbec nebyl spojen s HP), a že Los Angeles, město filmům zaslíbené napomohlo k jeho pádu z výsluní.
Konec léta
Anders de la Motte
Od začátku jsem měla jistá podezření, některá jsem trefila, jiná ne, ale nebyla jsem tak daleko od pravdy. Vyprávění se v některých částech vleklo, v dalších bylo zase příliš uspěchané. Ostatní díly mám už stažené, takže sérii asi dokončím, i podle hodnocení je tento díl nejslabší.
Náměsíční vrazi
Stanislava Veselá
Krimi příběhy sleduji na YT, takže jsem byla zvědavá na knihu. Že jsou příběhy (pro někoho) zdlouhavé mi nevadilo, jsem zvyklá z videí, že se rozebírá život všech zúčastněných. Vědecká vysvětlení jsou důležitá pro pochopení spáchání zločinů a odlišení, zda se opravdu staly v náměsíčnosti či nikoli. Vadilo mi uspořádání příběhů a střídání vyprávění. Některé příběhy, hlavně ty novodobější jdou více do hloubky, je tam hodně přímé řeči, zatímco případy z dávnější minulostí jsou hodně zkrácené a chybí tam vysvětlení, proč zrovna u těchto osob došlo k náměsíčnosti.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Znovu se mi vyplatilo zapojit se do Čtenářské výzvy, protože díky ní jsem se k této knize dostala. Nechápu, proč jsem na zmínky o ní nikde nenarazila. Stylem psaní je velmi podobná Šikmému kostelu nebo Slepé mapě, takže se čte velmi lehce a stránky rychle ubíhají. Popisy míst, zvlášť Zlína mi byly známé, jelikož jsem ve Zlíně jsem studovala, přímo v areálu bývalých Baťových závodů. Závěr knihy, který se odehrává po roce 1989 je možná až trochu moc idylický, ale to je problém mého pragmatického já. Jinak nemám co vytknout.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Méně hvězd by asi nebylo fér, protože kniha je čtivá a jde o mého oblíbeného autora. Je jasné, že v thrilleru nemůže jít nic podle plánu, ale některé věci už byly opravdu přitažené za vlasy a zbytečně natahované. Vůbec by neuškodilo, kdyby kniha měla o cca 50 stran méně. Pro příště by se měl Bryndza držet detektivek.
Pomocnice
Freida McFadden
Jelikož jsem přečetla hodně thrillerů, má očekávání jsou u každého dalšího velmi vysoká. Během čtení si člověk utváří mnoho potenciálních dějových linií, ale stále chce být na konci překvapen. Zde se to podařilo. Překvapivý a otevřený závěr. Vadil mi jen způsob vyjadřování hlavních postav, zvlášť identické hodnocení mužů podle obou hrdinek. Akorát nevím, zda bych si přečetla pokračování, už bych měla jistá očekávání, a byla bych zklamaná, pokud by nebyla naplněna.
Botanik
M.W. Craven
Na začátku to vypadá na dva oddělené případy, které se ale postupem času spojí a to nejen díky tomu, že je v jednom případě hlavní podezřelou "členka" týmu. Případy mají společné i to, že vypadají neřešitelně, není jasné, jak se vrah může dostat k obětem, které jsou pod neustálým policejním dohledem. I díky odbornému výkladu je kniha delší než její předchozí díly, ale vůbec ničemu to nevadí, protože vše do sebe zapadá. Jediné co mi vadilo, byl vztah Poea s Estelle, ale snad nebude moc vyzdvihován do popředí. A těším se na další díl, ve kterém se snad posune pátrání po skutečném Poeově otci.
Pražská zima
Madeleine Albright
Československo bylo vždy zemí velkých osobností. A Česko v tom pokračuje. Ve světě je jméno naší země známé díky lidem z mnoha oborů a je úžasné, když se někdo dostane do vrcholné politiky jiné země. Delší úvod v ničem nevadí, jsou zde obsaženy informace, které člověk nezná a to se jedná o jeho historii.
Řbitov zviřátek
Stephen King
(SPOILER) V rámci čtenářské výzvy jsem si po těžkém rozhodování zvolila Kinga. A možná sem si radši měla zvolit Austenovou. Horory nejsou úplně můj šálek čaje, ačkoli částečně spojují mé oblíbené žánry, ale co mi vadilo nejvíc, byla šílená rozvleklost děje. Nekonečné opisy situací a pocitů, bez nich by měla kniha polovinu stránek a bohatě by to stačilo. Asi to mělo vybudovat atmosféru, ale mě to naopak unavovalo, a už jsem chtěla dočíst konec. Příběh jsem neznala, proto jsem do poslední chvíle čekala, co z toho vznikne. Konec zůstal otevřený, ale je jisté, že Ellie bude vyrůstat bez rodičů a bratra (jehož ohořelou mrtvolu najdou v domě, což bude jistě všem připadat divné). No, další Kingovky už číst nebudu, ani Zelenou míli, kterou mám ve filmové podobě moc ráda.
Mrtvá zóna
M.W. Craven
Možná až příliš překombinované, mnoho minulých dějových linek a spousta osob. Během celé knihy se děj jen pomalu odkrýval a konec tak působil trochu uspěchaně až zrychleně. Jinak byl celý koncept zajímavý, vyšetřování (původně) jedné vraždy, která vede až do nejvyšších míst v mezinárodní politice.
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Kniha je zajímavá, pro mě o to víc, že zeměpis nebyl nikdy moje silná stránka, takže mi mapy pomohly ujasnit, jak to s některými státy je. Problémem je, že se na knihu musí člověk plně soustředit, aby dokázal zpracovat informace, které mu autor předkládá. A po pár týdnech si vzpomenete akorát na to, že státy preferují hory a řeky k ohraničení území. Ale i tak uvažuji nad koupí dalších knih autora.
Skryté karty
Angela Marsons
Konec mě dost nepříjemně zaskočil, nevěřila bych, že se autorka zbaví jedné z hlavních postav. Autoři krimi jsou obecně známí tím, že nechají přežít postavy které byly pobodané, postřelené, zasažené elektrickým proudem, pokousané zvířaty, mají zlámané všechny kosti v těle, ztratili 3 litry krve a na konci jsou jako rybičky, které ještě ten den podepíší revers a jdou v pohodě domů. Tahle nesmrtelnost hrdinů mi vadí, ovšem v tomto případě bych ráda udělala výjimku.
Hypnotizér
Lars Kepler
V rámci výzvy jsem se dostala k Larsi Keplerovi, velmi kladně hodnocenému autoru severských detektivek. A mám rozporuplné pocity. Severské detektivky jsou velmi specifické. Z těch, které jsem četla, mi některé sedly, ale některé vůbec ne, například všude chválený Nesbø nebyl vůbec můj šálek čaje. A taktéž to mám s Keplerem. Nevím, jestli je to tím, že knihu píší dva lidé, ale některá slovní spojení, věty či rozhovory nedávaly vůbec smysl nebo byly podivně přerušeny/ukončeny. K Joonu Linnovi jsem si nedokázala vytvořit vůbec žádný vztah, kdyby zemřel, bylo by mi to upřímně úplně jedno. Jediné zajímavé bylo téma hypnózy, bohužel mi to nestačí pro to, abych sáhla po další knize ze série.
Rodina z podkroví
Lisa Jewell
Z knihy jsem měla podobný pocit jako z "Jestli to řekneš", i když společných témat měly málo. Zpočátku to vypadalo slibně, vyhovovalo mi i střídání vypravěčů v krátkých kapitolách, konec byl ale uspěchaný a až moc idylický, což mi nesedělo k celému předchozímu ději.