Jde o sborník úvah na téma "islám" od nejrůznějších autorů (někteří s názory poněkud jednotnějšími, jiní zase s pohledem typu "není to tak černobílé na celou problematiku). Napříč autory je to celkem pestrá škála nejrůznějších profesí.
Odpovídalo se tam na otázky typu, zda se islám vůbec slučuje s něčím jako je "mírumiluvnost" (jde o můj výklad slova, jistě by se to dalo nazvat jiným pojmem), zda islám je to samé co islamismus nebo zda muslimové dle svého náboženství musí tuto filozofii - byť i násilně - šířit.
Největší problém u náboženství obecně je lidská tendence si jej vykládat dle svého uvážení.
Z tohoto důvodu je pro mě osobně je celkem paradoxní názor "islám je, stejně jako křesťanství, náboženstvím lásky, svobody a milosrdenství" v kontextu toho, když toto pravidlo v některých nejmenovaných zemích přehlíží a dochází zde prakticky k pravému opaku. Je to všemožné utlačování, agrese, vraždy apod. vinou náboženství, člověka samotného, nebo kombinace obojího? Stojím si za tím, že správná je poslední možnost. Hlavně, pokud se jedná o monoteismus.
(SPOILER) Téma kanibalismu je probráno poměrně detailně. V kapitolách se mísí informace o sériových vrazích, kteří tíhli ke kanibalismu a dá se říci, že jde o jejich psychologický rozbor, jejich modus operandi a různé zvláštnosti, které jednotlivé činy třeba provázely a jak opět souvisejí s psychikou dotyčného. Někteří možná neocení autorčin styl jaksi témata přeskakovat (ale kdo ví, ten ví...), ale to mně osobně vůbec nevadilo, ba naopak to knize dodávalo takový spád a působilo to celkově zábavněji, než kdyby to bylo podáno jako např. nějaká učebnice.
Omílané "není pro citlivé povahy" snad netřeba vyzrazovat, nicméně během koupě knihy jsem byla dotázaná "A to je jako nějaká kuchařka?", jelikož dotyčného zaujala hlavně obálka knihy. Ehm, takže nic, jede se dál.
(SPOILER) Vyobrazení hlavní hrdinky jakožto člověka s poruchou osobnosti hraničního typu se podařilo vykreslit více než dobře. Alkoholismus, impulzivní chování, strach z opuštění, intenzivní emoce, z čehož celkově vychází jakýsi "nezdravý" styl života pravidelně na pokraji zhroucení - ano, to vše se podařilo. První plus.
Druhé plus - dobře se to čte.
Ale ten americký, rádoby oduševnělý konec alá "přišel jsem tě zachránit" je prostě pod tímhle vším až moc fantasmagorní (omlouvám se všem, kterým jsem tímto prozradila tajemství celé knihy, ale nedalo mi to) a působí to až moc nepřirozeně. Na druhou stranu to byl možná záměr, jak vyobrazit skutečnou podstatu této poruchy - tedy jakési doufání, že přijde někdo hodný, kdo se zajímá až nezdravě moc - ale za cenu toho, že se zajímá o nás samotné?
Celý příběh se točí kolem extrémů, které s diagnózou HPO už tak souvisí až moc. Člověk si řekne, co se taky dalo čekat? Jenže ono to není jenom o tom napsat příběh o nějakém vyhrocenějším/narušenějším hlavním hrdinovi, ale ten konec, který završuje celou podstatu příběhu, by měl být aspoň trochu realistický a stát tzv. nohama na zemi.
Z nějakého důvodu začínám mít dojem, že ten závěr má být jakási projekce duše člověka s hraniční osobností. Touha po pečovateli, někoho, kdo by se o nás tak moc staral a pro koho bychom byli tak moc důležití (i za cenu lží, možná?). Případně projekce toho, jak by se někteří hraniční neváhali zachovat v případě, že by někoho měli ve velmi nezdravé míře rádi?
Nyní se kruh oficiálně uzavřel a opět se ptám: ten nereálný a fantasmagorní konec byl od začátku kalkul s tím, že to prostě bude ve stylu Amérika a dál se nad tím nepřemýšlelo, nebo nám to ukazuje, jak moc hraniční touží po péči a pozornosti? Těžko říct. Pokud je správná tato možnost, účel byl nejspíše splněn.
(SPOILER) Soubor rozhovorů pedofilů a v některých případech i jejich kamarádů či známých. Není to úplně pro každého a pro konzervativního zastánce všemožných názorů na pedofily to asi určené rovněž není, jelikož v v rozhovorech je znát upřímnost, což ne každý dokáže ohledně tohoto tématu ocenit. Pedofilové jsou mezi námi a často se dostávají do styku - v rámci svého zaměstnání - s dětmi. Nutno podotknout, že naprostá většina pachatelů zneužití dítěte nejsou pedofilové. Zkrátka a dobře, potenciální nebezpečí číhá všude. Když si vezmu svůj celkový dojem z knihy, tak je to několik bodů:
1) Pedofilové jsou mezi námi a ano, také se stává, že pracují s dětmi (např. jako pedagogové).
2) Být pedofilem neznamená automaticky, že je někdo zrůda. Důležité jsou činy toho člověka.
3) A to, že být pedofilem je dost osamělá věc.
(SPOILER) Jedná se o souhrn názorů na problematiku eutanazie, některé části jsou více filozoficky zaměřené, jinde se zase více probírá právní problematika celé věci. Jinde je to více emočně zabarvené, jelikož někteří zaujatější autoři dávají eutanazii do kontrastu s nacistickým Německem. Zda je takové srovnání adekvátní, nechť si srovná sám čtenář v sobě, jelikož každý máme jiný žebříček hodnot. Na konci knihy je vypracovaný průzkum, jak se lidé v ČR dívají na eutanázii.
V důsledku faktu, že se jedná o sborník zaměřený převážně proti eutanazii, se zde setkáme s místy až nudným opakováním těch samých argumentů.
Já osobně jsem pro zavedení eutanázie, avšak z velmi přesně vymezenými kritériemi a pro určitá onemocnění typu rakovina, ALS, zkrátka a dobře, pro fatální onemocnění s nepříznivou prognózou. Rozhodně nepodporuji nizozemskou politiku alá eutanázie i pro psychicky nemocné, co nejsou schopni se začlenit do běžného života. Autoři sborníku by jistě začali namítat, že je pouze nedotknutelné právo na život, ale ne na smrt a jaké by to mělo katastrofální důsledky a že se tím neřeší problematika paliativní péče u nás. No, ano, neřeší: paliativní péče je u nás taková, jaká je. A kdyby byla paliativní péče na lepší úrovni, zase by se argumentovalo něčím jiným. Problémů z hlediska možnosti legalizace eutanazie je jistě mnoho, např. kdo to bude dělat? Lékař, který se řídí Hippokratovou přísahou? Potenciálních problémů je tam určitě mnoho, hlavně z hlediska přesného vymezení nějakých podmínek, ale i toho, že lidé jsou obecně na životy jiných lidí citliví.
Nejsem zastáncem filozofie "život za každou cenu" a zvykla jsem si na to, že na některé lidi působím až necitlivě. Každopádně se tu vynořuje další problém a to je to, že někteří lidé vezmou v takovém případě osud do vlastních rukou a vezmou si život sami - bohužel často za cenu toho, že do toho jsou zatáhnuti i další lidé.
Samozřejmě, mnoho těch odvážlivců smířených se svou eutanázií, by na poslední chvíli vycouvalo, zkrátka touha žít za každou cenu je u většiny lidí vysoká. Což stále pro mě není relevantní argument pro to celou eutanazii zavrhnovat.
Za mě by se mělo vážně nemocným lidem s prognózou takové nemoci, která se bude jenom zhoršovat a povede buď k trvalé invaliditě nebo ke smrti, měla tato možnost poskytnout. Jak se říká: život jsme si sami dobrovolně nedali, nikdo ho za nás neodžije.
Čtení je to podnětné, donutí vás to se zamyslet, takže jistá literární kvalita se mu upřít nedá. Přesto ani tento sborník nezměnil můj názor na problematiku eutanazie, ba dokonce mě v některých názorech utvrdil. Protože některé argumentace mi přišly spíše úsměvné, než podnětné. Např. přemýšlet nad tím, zda paní, které diagnostikovali demenci a která už s předstihem sepsala souhlas s eutanázií a která nakonec skončila v péči jiných (tak, jak si sama nepřála), zda je to vlastně ta samá paní, která ten souhlas sepisovala, jelikož sice je to pořád ta stejná paní, ale uvnitř už ne - eeehm, ne, nepřesvědčilo mě to.
(SPOILER) V jednotlivých kapitolách se seznamujeme s mnoha zajímavostmi z praxe, např. rozdíl mezi patologem/soudním lékařem, kdo je to vlastně koroner, některé mýty ohledně smrti (např. zda lze umřít po udeření půllitrem), ale i sebevražd, různých nehod atd. Místy je to prokládané dotazy na autorův osobní názor na nějakou věc. Klidně to mohlo být ještě hutnější, mě tohle hodně bavilo.
Jediné, co musím vytknout je, že jsem v knize dosud nenašla zmínku o manželích Stodolových, aby to muselo být zmíněné na obálce, jako např. kauza Kramný, která zde probírána skutečně byla.
Kniha je, jak už bylo řečeno, psána typickým americkým stylem, tedy rozvláčně a předlouze vypsáno několik hlavních myšlenek, které se neustále opakují, ale pokaždé s jistou obměnou...
Osobně budu knihu komentovat jako nestudent právnické fakulty, knihu hodnotím pouze z hlediska užitečnosti informací pro mě jako laika z oblasti pracovního práva.
Pro mě osobně kniha byla +- přínosem, ač musím uznat, že určité poznatky v knize chyběly, jelikož jsem si je musela dohledat z jiných zdrojů.
Velmi pěkně zpracované téma, ač tedy kniha plně souzní se svým názvem "základní" a to je třeba od ní očekávat. Nejedná se o podrobný soubor poznatků o všech kamenech, spíše o takový úvod do celé problematiky o těch nejzákladnějších kamenech a jejich účincích a spojitostí se zvěrokruhem.
Útlá knížečka, jejíž negativum zde bylo několikrát načrtnuto: to, co se dá shrnout třeba na dvou stránkách se rozmohlo na 168 - což ovšem není zas tak ojedinělým jevem v rámci autorství knih.
Autor zajímavě rozebírá dnešní technologie a moderní rozmach s aktuálními i potenciálními následky do budoucna. Součástí je i historický rozbor důležitých milníků pro lidstvo, např. rozvoj písma, měření času či knihtisku.
(SPOILER) Autor v podstatě na stránkách knihy rozebírá (ale dost čtivě a poutavě) rozebírá důvod toho, proč věříme v boha. Jeho teorie je taková, že v nějakou vyšší moc lidé obvykle věří z toho důvodu, že se sami bojí své vlastní smrti a náboženství jim dodá jistotu, že přežijí v nějakém posmrtném životě. Autor rovněž rozebírá fakt, že různá náboženství se příliš nestarají o problematiku životního prostředí a že si hrajeme tzv. na pány tvorstva, bez ohledu na možné budoucí následky.
Zajímavý (a velmi vyčerpávající) rozbor toho, proč věříme v boha (a jak je nám to užitečné), včetně např. toho, jak a kde si různá náboženství protiřečí, příp. zdroje určitých výroků si navzájem protiřečí. Doporučuji spíše pro nadšence, jelikož je to dost podrobné.
Nejen, že je kniha dobře a srozumitelně podaná, ona je i pěkně ilustrovaná. :) Skvělé pro začínajícího podnikatele, aby si rozšířil obzory ohledně např. cenotvorby nebo marketingu, tedy jak své výrobky/služby propagovat.
