Této knize jsem se vyhýbala kvůli jistému očekávání depresivního obsahu. Nakonec jsem četla či viděla (už nevím) krátký rozhovor s autorkou o knize a nejen, že se mi líbil, ale ohromila mě autorka samotná tím, jak vše má podložené, což muselo dát práci, kterou nesmírně oceňuji.
Jak jsem se ke knize tedy dostala (Pro nezájemce o toto téma/naprosto chápu/, tento odstavec klidně přeskočte a v dalším je recenze samotná)?: No a pak už jen stačilo, abychom omylem se snoubencem koupili stejnou knihu (pro mě) ve stejný den před dovolenou. Snoubenec mi řekl, ať si do rána (byl večer) vyberu jinou knihu a já volila mezi asi 5. Ne a ne si vybrat a ráno, kdy jsem se měla rozhodnout, při probuzení mi vytanula na mysli právě tato kniha. A tak nějak bylo podvědomě rozhodnuto. Cestou na PCR testy jsem pro jistotu knihu otevřela v knihkupectví a věděla jsem, že jsem si vybrala správně, ačkoliv chcete mít takovou depresivní knihu v knihovničce? Nelituji (a to si vždy knihu napřed přečtu v knihovně a pak až pořídím příp. do knihovničky-s ohledem na to, zda se mi kniha opravdu líbí + jsem si jistá, že si ji přečtu i v budoucnu/má přidanou hodnotu, ať již v podobě tématu či myšlenek), ba naopak hned zítra musím mít další díl!!
Kniha není depresivní. Pojednává i o náročnějších tématech, ale ne tak, že na Vás dolehne těžce ponurá nálada.Současně ve Vás něco zanechá, což je možná umocněné tím, že jsem byla na prohlídce šikmého kostela krátce před četbou knihy samotné (doporučuji, prohlídka byla velice zajímavá). Jsem ráda, že jsem se k ní dostala (viz výše) a už se nemohu dočkat dalšího dílu, který si hned zítra (dočetla jsem knihu dnes ve 21:30) pořídím. A pak už bude dloooooouhé čekání na třetí díl!
Kniha, která vás nadchne a nepustí, dokud ji nedočtete. Dokonce mi, jakožto čtenáři, jenž otevřené konce nesnáší, styl ukončení nevadil, protože vše podstatné bylo řečeno. Možná se trošku vlekl závěr, ale nějak bytostně jsem to nepocítila, a i kdyby, musela bych stejně zohlednit název knihy (viz SPOILER).
SPOILER: Autorka brilatně zastírala, proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje. A to se považuji za bystřejšího čtenáře. (Když jsem listovala zpětně, tak mi nic neuniklo, jen vše bylo hezky zastřené slovy tak, aby to čtenáři nebylo na první čtení jasné hned.)
Musíte zvládnout první dvě kapitoly a pak už se Vám kniha odmění za Vaši vytrvalost, což se děje až do konce. Kniha má spád, jen tedy brutální “scéna” být nemusela, ale to je věc autorky a nemůže být předmětem hodnocení, takže 5/5.
Lidské osudy, které doba zahnala do určitých "koutů". Některé mě vyděsily víc, jiné méně, ale děs tam asi byl. Autorka si s historií protagonistů "vyhrála" a rozehrála tak neskutečnou dějovou "hru". Možná text byl místy méně svižný, než jsem od autorky zvyklá (obvykle knihu hltám, dokud mě poslední stránka "nevyplivne" zpátky do reality, zde jsem se musela dvakrát do knihy ponořit, leč nebylo to činěno s donucením), což ale není předmětem hodnocení, neb: 1) To může být jen můj subjektivní postřeh. a 2) Nejde napsat tak skvělou čtivou knihu jako např. "Hana" vždy. Autorce moc děkuji, že knihu napsala a myslím, že jsem ji četla i ve "vhodném" období v tom smyslu, že si tak nějak člověk, jež nebyl na světě v době Sametové revoluce, tak nějak ještě intenzivněji po přečtení uvědomí, jak je rád, v jaké době žije vůči tomu, co se dělo před...ne tak dávnou dobou, bohužel.
Z knihy jsem byla nadšená(narazila jsem na ni na Instagramu a u toho je třeba být trochu ostražitý-většina recenzí je pouze pozitivní, tudíž je pak těžké rozpoznat, jaká kniha stojí za přečtení a jaká nikoli)! Tedy pár krátkých dějových linek mi vadilo, ale asi k životu mladého kluka patří. Ale celkově bylo zajímavé ponořit se do teenagerovských let jednoho kluka, který musel předčasně dospět (SPOILER: Smrt maminky a nesoběstačnost dědy plus věčně lamentující táta nad penězi.). Navíc je kniha nesmírně čtivá (začala jsem ji číst v podvečer ve vlaku a dočetla nad ránem, konkrétně krátce před třetí hodinou ranní).
K anotaci: Ta byla opravdu zavádějící a kdybych se řídila jen jí, tak knihu asi nikdy neotevřu.
Podle recenzí na straně, kde se nachází i má recenze to vypadá, že jsem četla zcela jinou knihu.
S nadšením mohu oznámit, že tato kniha je, dle mého skromného názoru, skvělá! Nezažila jsem u této knihy, že by byla na sociálních sítích nějak prezentována, ale to neznamená, že tomu tak nebylo. Jen pokud tomu tak skutečně bylo, tak jsem to nezaznamenala. Před touto knihou jsem četla knihu, které se dostalo pozornosti ze strany influencerů a byla jsem zklamaná, tudíž s nadšením mohu napsat, že s touto knihou jsem naopak velmi spokojená.
ZÁVĚR-SPOILER
Negativa: 1) Proč Nora v knihovně tak váhá? Proč neví, co si zvolit? Jistě nejen mě napadaly při čtení životy, které bych si zkusila já a dokázala jsem je vyjmenovat prakticky hned. Poprvé je člověk v šoku, nicméně podruhé, potřetí…Přišlo mi to vcelku neautentické. 2) Chápu, proč byl poslední zvolen jako poslední, ale bylo to předvídatelné. Na tento výběr možnosti čeká většina čtenářů a byť chápu, proč je to uvedené na konci, tak to není příliš uvěřitelné a myslím, že Nora by si takový život vybrala max. jako pátý, šestý v pořadí. 3) Vadilo mi zjednodušení autora v podobě jedné kapitoly, kde jen vyčetl, co Nora zažila. Chápu (i jsem se toho upřímně bála), že vypisovat každou možnost (i ty “nejobyčejnější”) by bylo náročné až zbytečné v rámci čtivosti knihy, ale pořád nevěřím tomu, že poslední možnost Noru napadla až po tolika jiných variantách.
Ke zamyšlení (není součástí hodnocení): Hlavní protagonistka trpí jistou duševní nemocí (depresí),kterou já naštěstí (ťuk ťuk) netrpím. Proč to píši? Protože mi ten nezájem Nory v knihovně přišel místy až nereálný. Není moc času, ale vždy v knihovně musí knihovnice Noru “ukecávat” (asi i poměrně dlouho soudě dle počtu stran se tomu věnujícím, protože samotný čas každé rozpravy autor pochopitelně v knize neuvádí). Ale Nora má duševní nemoc, avšak pořád netuším, proč aspoň jednou nebyla aktivnější než znuděně pasivní. Budu to přikládat její nemoci.
Pozitiva: 1) Zajímavý námět knihy. 2) Propracovanost možností. 3) Kniha je plná mouder, které já v knihách miluji. 4) Kniha obsahuje citáty filosofů, které se sice místy opakují, ale byly dobře zvolené. 5) Kniha je oslavou života a závěr nejvíc! KONEC SPOILERU.
Suma sumárum: Pořídit si knihu nebo čekat 36 měsíců na přečtení knihy ve veřejné knihovně? To je to, oč tu běželo. Nakonec jsem si rozhodla knihu koupit a dobře jsem udělala. Sice není možné zde na Databázi knih psát “re-recenze” (v rámci re-readingů; tedy po druhém přečtení knihy si knihu opět uvést v seznamu přečtených knih u daného roku), avšak tuto knihu si rozhodně přečtu podruhé (byť si ji nebudu moci uvést na seznam přečtených knih zde) a možná i potřetí. Natolik mi “sedla”. Za pár dílčích nedostatků bych dala půl hvězdičky dolů, což zde nejde a tak po úvaze zaokrouhluji na plný počet hvězdiček za téma i jeho zpracování. Pro překladatele: ty dva překlepy se dají prominout (stává se, byť to tedy četlo pár lidí před tiskem, ale dobře, stane se), nicméně doporučuji si nastudovat rozdíl mezi slovy “hrdý” a “pyšný” (je to velký rozdíl), nicméně obojí je malá vada na kráse a doufám, že překlad tak skvělé knihy byl zajímavý a překladatele bavil.
Máte zájem si přečíst knihu, která je oslavou života? Máte dojem, že se Vám hroutí život? Jste v těžké situaci (ztráta zaměstnání, rozchod/rozvod,…)?Pociťujete ztrátu radosti ze života? Přemýšlíte nad tím, zda jste se nerozhodli v minulosti špatně (př. volba povolání, změna zaměstnání, neshoda ze které zaniklo přátelství, rozchod/rozvod,…)? Hledáte smysl života? Pokud je alespoň na jednu jedinou otázku zní Vaše odpověď: “Ano!”, tak si zkuste tuto knihu přečíst. Nemohu zaručit, že z knihy budete nadšeni tak jako já a mnozí jiní, ale za zkoušku nic nedáte. Pozn. Odpověď na jednu otázku v knize přímo nenaleznete. Jedná se o otázku týkající se smyslu života, kterou v knize neobjevíte pouze čtením, ale četba Vás přiměje se zamyslet nad Vaším smyslem života, tudíž i na tuto otázku pravděpodobně dostanete odpověď, byť ze svého nitra, ke kterému Vás kniha navede.
Nadčasová klasika. Idylka, která pohladí po duši. Taková trochu pohádka pro dospělé, neb víme, že bylo lecco idealizováno (od kněžny až po pohodu obyvatel/která netrvala celou knihu, ale větší část rozhodně ano). Jediné co, tak mě trochu mátlo časové období, v níž se děj odehrává. Dle ročních období by mělo jít o rok, ale vzhledem k tomu, jak jdou náhle tři různě “staré” děti do školy…trochu matoucí.
Nevím, jak ten literární zážitek vyjádřit slovně. Můj učitel českého jazyka na gymnáziu byl nadšen do knihy “1984” tak silně, až jsem se na tuto knihu těšila, neb jsme ji měli povinně nějaký měsíc přečíst. Tehdy jsem byla hrozně zklamaná. Přišlo mi to takový prvoplánový a vlastně nijaký (vůči třeba knihy “Proces” od Kafky), nicméně pořád jsem brala jako pozitivum to, že autor v roce 1948/1949 měl takovou vizi, která se v jistém měřítku bohužel stala.
I přesto jsem si říkala, že si jednou zkusím přečíst “Farmu zvířat” od stejnojmenného autora. Že mu prostě dám šanci a zkusím jiné dílo(a možná po letech zkusím i “1984”, třeba to budu vnímat jinak a pamatovat si víc než jen “v rámci TV vás vidíme a sledujeme každý váš názor”).
Nelituji, že jsem knihu četla. Bylo to děsivé čtení a samozřejmě mi to připomínalo učivo, o kterém jsme se učili v dějepise. Text si nad rámec autorova záměru neodporoval, ale no na rozdíl od “1984” už autor mohl čerpat z historie, tak mi to v tomto ohledu nějak “kreativní” námět nepřijde(-mohl a asi i čerpal z historie a navíc “jen” vymyslel koncept zvířecí farmy). Takže 4,5 hvězdičky a po zaokrouhlení dávám 4, protože vůči knihám, kterým jsem udělila hvězdiček 5 by to nebylo fér.
Prvních cca 50 stran jsem měla problém knihu číst, neb je nezáživná. Od autorky mám v minulosti nastavenou laťku vysoko a toto se jevilo jako špatná volba knihy. Zásluhou čtenářské výzvy jsem však knize dala druhou šanci a po překonání části knihy četbou vyloženě na sílu se nakonec kniha stala napínavou a čtivou. Téma je děsivé a závěr se může jevit šíleně, ale čtenáři dostanou jasnou argumentaci, proč toto hlavní protagonistka udělala a působí to uvěřitelně.
Číst rozhovory s babičkou i mamkou hlavní protagonistky mohou být náročné, neb autorka vcelku dobře vystihla to, jak se někteří lidé kdysi chovali. A tak se vám může vrátit dětství v tom ne úplně dobrém slova smyslu.
Hlavní téma knihy je temné a děsivé. Bylo mi hlavní protagonistky líto, SPOILER: obdobně jako jisté osoby náctiletého, který se stal obětí, protože nesl trest za něco, co neudělal a vlastně i osoby Ester, která udělala to, co považovala za správné a pak toho litovala. KONEC SPOILERU.
Po Šikmém kostelu 3. dílu, který byl bohužel zklamáním (viz má recenze u dané knihy), u této knihy autorka opět ukázala, že umí psát poutavě a zajímavě plus je z knihy znát, že byla provedená pečlivá rešerše a autorka pravděpodobně strávila několik desítek hodin s pamětníky. Nikdy předtím jsem o Životicích neslyšela a to pocházím z daného kraje. Nenechejte se odradit na první pohled zvláštní strukturou knihy a velkým písmem. Kniha stojí za přečtení, ba jednou za život by si ji měl přečíst každý.
Úchvatná a mimořádně čtivá (což u autora rozhodně není náhoda ani výjimka!) kniha. Možná jsem čekala trochu víc fotbalu jako bylo hokeje u knihy “Medvědín”, ale to je ryze můj problém.
Chvíli mi u knihy činilo problém pochopit ironii, ale to se u čteného textu může stát a byla to má chyba, že jsem brala autorovy slova příliš vážně až doslovně.
Nechápu, proč jsem s knihou tak otálela, ale ono možná jsem k té knize potřebovala napřed “dozrát”, ať si z ní víc odnesu. A ty moudra...jak já zbožňuji moudra v knize, obzvláště hlubší myšlenky, a Backman mi dopřál...ten pocit radosti a pohlazení po duši v intelektuálním smyslu. Moc děkuji, byl to skvělý čas strávený nad knihou a to, že autor už v době vydání knihy (dnes už je to běžnější a možná se z toho nakonec stane za x let klišé) myslel v poděkování na čtenáře, je prostě moc milé gesto.
P.S.-Jistá podoba s knihou “Muž jmenem Ove” od stejného autora mě také (jako další recenzenty pode mnou) napadla při četbě také, ale...mi se kniha: “Tady byla Britt-Marie” líbí víc. Asi je to především charakterem postavy, kdy je mi o něco sympatičtější Britt-Marie, avšak občas...však nikdo není dokonalý, že ;-)?
Musím uznat, že jsem překvapená tak nízkým hodnocením některých recenzentů pode mnou. Samozřejmě ne každému každá kniha sedne, ale za mě je kniha snad nejlepší knihou, kterou jsem kdy od kteréhokoliv japonského autora četla.
Každý pocházíme z jiné kultury a s tím se pojí poměrně hodně věcí. Když jsem četla japonské autory, tak texty byly vesměs rozevláté, děj pozvolný a občas bylo těžké se napojit (jiná mentalita). Možná jsem měl jen smůlu na výběr a tato kniha tomu nasvědčuje.
Mimořádně čtivé, plné mouder (které zbožňuji), dávající naději čtenáři a současné autor skrz knihu otvírá oči čtenáři, hlavní protagonista blízký mému věku (možná i proto na mě kniha zapůsobila víc, než na jiné a jsou tak zde i negativní recenze), zamyšlení nad životem a jaké by to bylo, kdyby ze světa určité věci zmizely.
Jediné co, tak mě mrzel závěr (SPOILER: Zůstal za mě otevřený a to, na co jsem čekala, se tak nestalo, protože přišel konec knihy. KONEC SPOILERU), ale to je plně v režii autora. Nepíši, že se vším souhlasím, ale je to kniha japonského autora a opravdu jsem nečetla knihu právě z Japonska, která by mě tak oslovila, byla extra čtivá a inspirovala mě na cestě životem.
Mám moc ráda knihy od paní Mornštajnové, ale tato kniha…bude výjimka.
Knihu jsem musela vícekrát odložit (min. po straně 47, po straně cca 175, kolem strany 280). Neskutečně mě iritoval Václav, coby hlavní protagonista svým chováním, ale zase bylo uvěřitelné, že se mu v takové době mohlo dařit. Nicméně děs a dlooouho mi nebyl hlavní protagonista tak nesympatický. Dokonce jsem jej začala nesnášet, což se mi, dodnes nikdy nestalo.
Zajímavé je, že jsem knihu dočetla tématicky právě dnes, ačkoliv to nebyl záměr.
Toto fakt ne! Nedoporučuji číst, akorát budete naštvaní, jak jsou hlavní protagonisté nerozumní, pár drobných skutečností v porovnání se dvěmi úhly pohledu “nesedí” na 100%, pár přemoudřelých řečí a spousta zbytečných lechtivých scén se závěrem, že jsou postavy dost nezodpovědné…to prostě nechcete číst. Nemilým překvapením je i fakt, že bych byla bývala tipovala, že tak prvoplánová romantika (nemám tento žánr v té nejprimitivnější podobě ráda) je může být napsaná jen ženou, ale asi se autor inspiroval čtením právě této literatury a tak to tak dopadlo.
Kniha se mi moc líbila. Měla jsem půjčené z knihovny i další dvě knihy od autora (“Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku” a “Dešťová hůl”), které jsou pro mě nečtitelné už od první strany. Tato kniha je čtivá, místy melancholická, trochu otevřený konec mi zde vůbec nevadil (asi to je dáno i stylem psaní knihy) a děj plyne pozvolněji, ale čtenář se u něj nenudí (což je umění a klobouk dolů panu autorovi).
Knihu jsem dostala k promocím, takže pro mě má už sama o sobě hodnotu, neb jsem ji dostala od blízké osoby, která ví, že ráda čtu a současně ví, že bych na tuto knihu čekala skoro tři roky ve veřejné knihovně (po více než roce vyšla řada na mě, ale v době
lockdownu jsem se nestihla do knihovny dostat/jiný okres/, takže bych nyní čekala cca dva roky, neb čekací doba se mezitím rozrostla). Toto samozřejmě není součástí hodnocení, ale napsat jsem to i tak chtěla kvůli časovým souvislostem.
Kniha byla milá. V den, kdy jsem knihu četla, jsem měla možnost prožít odpoledne s partou přátel majících dohromady celkem tři psy a nemohu říct, že by mě přečtení
knihy nějak neovlivnilo, protože jsem začala vše vnímat ryze ze psího pohledu (á la čekání, zda něco někomu odpadne z úst u jídla, aport šišek/mají větší úspěch než míčky a klacky/, hlazení po hlavičce/dle knihy to psi zbožňují/,…). Ilustrace jsou krásné (tím, že neoplývám darem kreslit, oceňuji možná o něco víc), avšak toto do závěrečného hodnocení nezahrnuji, ale vyzdvihnout to snad-mimo hodnocení-mohu.
Možná mohl být příběh delší, ale to je zcela na autorovi, takže to nemohu nijak hodnotit.
Knihu “Psí poslání” jsem nikdy nečetla, ale snad jednou budu mít příležitost, nicméně film byl skvělý. Pokud máte rádi tento druh (typu “Marley a já” či “Psí poslání”), tak byste mohli být rádi, že vznikla další kniha na tuto tématiku. Čekala jsem od knihy něco trošku jiného (spíš právě obsah v duchu výše uvedených knih), ale i tak jsem byla nadšená.
Napřed k tématu. Domnívám se, že lidé odnepaměti zajímají mystické příběhy. K tomu nám naštěstí žádný internet, youtube a toliko v negativním smyslu omílané sociální sítě nepomohly. Téma je tedy dobře zvolené, kniha je čtivá.
I já vnímala jako rušivý element zprávy z archivů, protože většinou čtenáři svým obsahem nic moc nepřinesly, navíc SPOILER dle autorky byly min. zčásti upravené KONEC SPOILERU. Dále mi vadilo to množství násilí (jediné, co jsem schopná pochopit, je popsaný proces s čarodějnicemi, protože to člověk asi od takové knihy čeká), navíc jsem asi slabší povaha a některé příměry a zážitky (obojí především u Dory-Bylo to opravdu nutné?) by jistě šlo vyškrtnout, aniž by se dějová linie změnila. V poslední řadě jsem měla pocit, že text je (zřídka, ale je) kostrbatý a zjistila jsem nesoulad mezi stranou 307 a 327, neboť na straně 307 v druhém odstavci stojí, že hlavní protagonistka musí rychle dočíst v archivu spis, aby stihla poslední vlak do Brna, ale na straně 319 (nová kapitola) je psáno, že se následně po nastudování spisu začala zabývat dalším spisem a tato kapitola končí tím, že čeká na další spisy, které jí mají být dodány v 15:00 téhož dne.
Nějak pořád nemůžu uvěřit, že se to skutečně stalo. Tím mám na mysli, že postavy v knize fakt žily a jsou zmíněné někdy pod stejným jménem, jaké nosily, když žily, nebo jim autorka záměrně vytvořila pseudonymy kvůli anonymitě. Pro ostatní "nevěřící Tomáše"; trošku mi pomohlo se od tohoto faktu odpoutat, když jsem na internetu objevila video ze dne 22. 2. 2013 z pořadu "Show Jana Krause", kde právě Kateřina Tučková byla jakožto druhý host. Moc mě překvapil i její erudovaný projev a do budoucna bych si ještě nějakou její knihu přála přečíst.
Jedna z mála knih, u které se generální hodnocení knihy čtenáři shoduje s mým názorem na knihu.
Knize jsem se vyhýbala kvůli tématu jako asi i někteří hodnotící pode mnou, přeci jen se jedná o smutné téma.
Ale příběh v knize je popsán tak nějak žensky, zkrátka jinak, než je člověk zvyklý, pokud již nějakou knihu o tak děsivé části historie Evropy, potažmo lidstva četl. Protkané životním příběhem, jenž je zajímavý napříč časem (v knize se mísí časová období) a teprve ve třetí části knihy má vše smysl a děj v tomto smyslu dosáhne svého vrcholu, protože sice již dříve tušíte, co se hlavní protagonistce stalo, ale nyní pochopíte naplno, byť je to část nepříjemná, (a podruhé užiji slovo) děsivá...
V knize jsem našla nesrovnalost v textu na straně 278, kdy zdravotní sestra něco říká, ale asi omylem je následně na konci strany napsáno, že neměla sestra pravdu s tím, že se jí vkládá do úst opak toho, co říká na straně výše.A druhou bych také našla, ale v textu není taxativně řečená, tak si ji nechám pro sebe s tím, že možná si s následujícím textem neprotiřečí.
