Lily-fairy komentáře u knih
Asi nejautentičtější výpověď vojáka z první světové války. Syrové a brutálně upřímné. Nedovolme historii se opakovat.
Skvělá rodinná sága z českého prostředi, ale ke konci musím vytknout až příliš mnoho neuvěřitelných “náhod”, které shazují autenticitu příběhu.
Brutálně upřímná a kontroverzní výpověď o jedné ztracené generaci. Nenechte se zmást, superlidé jsou zde jen alerogie na všechny problémy, se kterými se dnešní mládež potýká, a proto nečekejte nadupaný scifi. O tom to není. Poselství mety je ukázat vnitřek hlavy jedný vysokoškolačky a věřte mi, nebude se vám líbit, co tam najdete. Některé pasáže mi mluvily z duše tak moc, že jsem je musela přečíst mamce, aby třeba konečně pochopila, co je s náma špatně. Smekám před autorem.
Holly mě ZASE rozložila a zase složila. Miluju upřímnost s jakou píše svoje příběhy. Povinná četba pro všechny středoškolačky (v tomhle případě lehce 15+, nenechte se zmást obálkou).
Asi už mám prostě v heavy contemporary načteno moc, nebo jí ublížilo, že jsem ji četla po dvou dokonalostech. Nevím. Ale já jsem jen zklamaná. Naprosto nečtivé a nevěřila jsem autorce ani nos mezi očima. Možná je situace hlavního hrdiny přehnaná záměrně, ale mě přišla přitažená za vlasy a vyhnaná do extrémů. O konci raději ani mluvit nebudu. Mrzí mě to, námět rodičů promítajících si do dětí své nenaplněné sny je úžasný, ale toto zpracování opravdu ne. Škoda.
Miluju Holly Bourne a téhle bych dala 1000 z 5, kdyby to bylo možné. Pro každou šestnáctku, co si prochazí rozchodem, povinná četba. Pro mě lepší než terapie.
Pro všechny holky (i kluky a všechno ostatní) ze střední povinná četba
Kdyby nebyla o tak důležitém tématu, dostala by mnohem míň. Po výborné knížce Než jsme byly tvoje jsem doufala v něco podobného, ale tady stál připběh za prd. Většinu knihy se nic nedělo a rozuzlení bylo na posledních 10 stránkách. Překlepy tomu moc nepomáhaly. Škoda. Doteď nechápu, jak to mohla napsat stejná autorka…
Důstojný závěr série, která mě bavila, když jsem chtěla něco pohádkového a oddechového. Stojím si ale za tím, že první díl prostě nasadil laťku moc vysoko a žádný další ho už nepřekonal.
Mrzí mě, že tahle série má sestupnou tendenci. Jednička byla boží pohádka, dvojka mě pořád docela bavila, ale tady jsem rozpačitá. Moje nejoblíbenější z hrdinek (ta jediná, co není nijak super talentovaná nebo vyvolená), tu téměř nebyla. Spoustu zvratů jsem odhadla předem. Vyskytuje se tu až příliš moc klišé. Postavy jsou strašně over-powered. Mohlo to být poloviční a moc by se nestalo. Ach jo. Snad to poslední díl napraví...
Miluju, když se v knihách odhaluje část historie, o které se nemluví. Bohužel je smutné, na kolik bezejmených obětí a hrdinů se zapomíná... Víc takových knih, prosím
Nic moc ya, které se dá aspoň přečísta za den. Minulý díl mě ještě docela bavil, ale tohle byla nuda. Jediná věc, která mě bavila, bylo, že se místní postavy umí rozcházet. Jinak je to plné klišé a náhod a spousty nevyužitého potenciálu.
Poslední dobou mám pocit, že jsou všechny knížky o drogách psané jako na drogách. Tohle není výjimkou, ale ten obraz totálního úpadku společnosti občas až fyzicky bolí... což je správně. Škoda, že se v knize nedá orientovat, většinu času jsem nevěděla, zda mluví někdo z postav, kdo, nebo případně vypravěč, což mě ze čtení fost vytrhávalo.
Nemůžu hodnotit pořádně hvězdičkami, nejsem totiž cílový čtenář. Romantické knihy nesnáším, ale tady jsem čekala nějaký originální a vtipný děj. Marně. Jediné, co se mi na tom moc líbilo, byly vztahy mezi sestrami a tátou a postava Chris. Na další díly se možná podívám, ale číst je neplánuji.
Možná to nebyl konec podle mých představ, ale konečně kniha, kde se ve válce umírá a má to psychické následky. Boží série, až mě mrzí, že jsem ji přečetla za týden.
Ano, možná to má pár nelogičností a scén “deus ex machina”, ale víte co? Mně je to jedno. Pořád má příběh hlubší přesah, zajímavé zvraty a nečernobílé postavy, takže jsem naprosto spokojená.