Lie komentáře u knih

Zápletka a postavy jsou skvělé, ale docela mi vadilo, že tu není jeden konkrétní vyšetřovatel, ale pohled skáče od jednoho k druhému a spousta věcí se opakuje.
Na knihách A. Christie mám nejradši to, že ačkoli jde celou dobu o vraždu, jsou takové milé a veselé, a to mi tady taky chybělo. Ale ten nápad je fakt super, rozhodně doporučuji

3 27.01.2022

Já se musím naprosto ztotožnit s komentářem pod sebou. Čekala jsem něco veselého a milého, trochu jako mého milovaného Forresta, ale bohužel. Vlastně nemám co dodat, Evar88 všechno napsala. Já už přidám jen, že mi hodně vadilo množství sprostých a nechutných “vtipů”

5 27.01.2022

Docela chápu, že tu spousta lidí píše, že knihu nedali. Mně se nečetla těžce, ale byla tak prostoupená smutkem a samotou, že jsem ji musela číst po kouscích, abych se nepropadla do deprese. Fakt to není oddychovka na dovolenou. Ačkoli jsem si občas říkala, jestli to není až moc ujetý (a občas i perverzní), bylo to tak krásné napsaný a nakonec to do sebe všechno tak krásně zapadlo, že nemůžu než ji zařadit k nejlepším knihám, co jsem kdy četla.

8 31.08.2021

Opět výborná, napínavá detektivka, jen jedna věc mě mate (pozor, teď bude trochu spoiler) : ví někdo, jak mohl vrah vědět, že si Elinor nedá ten v čaj?

Výborná detektivka, oproti jiným spisovatelům naprosto geniální, ovšem oproti jiným Poirotovkám malinko slabší, jak již někdo psal. Vadilo mi, že řešení záhady bylo strašně rychle vysypané, přičemž čtenàř ani nezjistí, kde na to Poirot přišel a už vůbec nemá šanci přijít na to sám. Ale stejně to bylo dobré.

4 19.08.2021

Tak tohle mě nezaujalo. Zezačátku se mi zdálo, že to bude napínavý lehký román, ale bohužel. Hlavní hrdina byl absolutně nijaký, ostatní postavy primitivní a neuvěřitelné, padouši byli Ach tak strašně zlí, že se chovali úplně nelogicky, jen aby ta jejich zlost opravdu vynikla a připomínali šablonovité padouchy z pohádek, hrdinové byli naopak hrozně šlechetní a za všech okolností úžasní. Když už tu byl pokus o nějakou postavu, která by nebyla černobílá (Aledis, Joan…) působilo to neuvěřitelně. Děj mi přišel naivní, zvraty byly neuvěřitelné a nebetyčně mě štvalo, že všichni bohatí šlechtici jsou strašně zlí a všichni chudí dělníci strašně hodní. Ani na mě z toho nedýchla atmosféra doby, jak jsem zvyklá u románů třeba od Waltariho nebo Eca (Nechápu, jak to k jejich dílům v některých starších recenzích může někdo přirovnávat, tahle kniha Jim nesahá ani po kotníky. A celkově té spoustě nadšených recenzí moc nerozumím) Bohužel to spíš připomínalo české pohádky z éry před rokem 89 než historický román pro dospělé. Ale pokud chcete něco lehkého na letní večery, pak i přes negativní recenzi doporučuji.

6 22.06.2021

Miluju Sinuheta i Jeho království, ale tahle kniha se podle mého názoru moc nepovedla. Byl by to úžasně napínavý a skvěle napsaný historický román, ale proč do toho Waltari motal to prapodivné nadpřirozeno? Vůbec se mi to tam nehodilo a hrozně mi to knihu zkazilo. Opravdu, nebýt toho, budu ji milovat. Souhlasím s některými staršími komentáři, že postavy opravdu nebyly moc sympatické, obzvlášť hlavní hrdina, ale dobré knihy nemusí být o dobrých lidech, že. A jen tak mimochodem, zdá se to jenom mně, nebo měl autor problém se ženami? :-D Protože zatím ve všech třech knihách, co jsem četla, je hlavní hrdina inteligentní vzdělaný muž, co si dovede poradit, ale jak přijde na ženy, úplně zblbne a nechá se ovládat, případně nevidí něco naprosto zjevného.

3 22.06.2021

Nádherný román, není tak napínavý a dobrodružný jako Sinuhet, ale rozhodně to nevadí. Já nejvíce oceňuji to, že příběh je paralelou k hledání Boha. Marcus ho hledá fyzicky, když cestuje po Judsku a Galileji, ale Waltari přitom popisuje hledání duchovní, které jsem zažila také a v mnoha situacích jsem se poznala, takže myslím, že knihu obzvlášť ocení věřící a nejvíc ti, kteří ve víře nevyrostli, ale našli si k ní cestu sami, protože právě o tom kniha je.

4 26.04.2021

Knihu mi doporučila kamarádka, jinak bych si ji asi na základě anotace nepřečetla, nicméně po dočtení vidím, že anotace je asi tak výstižná, jako kdybych řekla, že Harry Potter je o tom, jak se pomalu dávají dohromady Ron a Hermiona. Je to skvělá a napínavá kniha a velmi oceňuji i okénko do života ve Švédsku na konci 19. století, o němž jsem dosud příliš nevěděla.

Myslím že nikdo nemá právo hodnotit Bibli, jako by to byl nový bestseller od Stephena Kinga nebo něco podobného. Pro věřící je to asi jasné, ale i pro nevěřící by to měla být kniha, kterou psalo mnoho lidí po dlouhou dobu před dávnými lety a která naprosto zásadním způsobem ovlivnila a utvářela svět, ve kterém žijeme. Nebýt Bible, naše civilizace vypadá absolutně jinak. Proto nehodnotím, přišlo by mi dost absurdní hodnotu Bible shrnout do pěti hvězdiček.

Rozhodně to nebyla příjemná četba, ač jsou zde ďáblové podáni rádoby vtipně, člověk pod touto Lewisovou metaforou tuší hluboké zlo. A s hrůzou zjišťuje, v kolika věcech pozná sám sebe, aniž by do té doby tušil, že je na těch drobnostech něco špatného. Jak už někdo psal níže, nevěřím, že by se našel někdo, kdo by se v tom nepoznal. Ale každopádně, ačkoli jsem z knih měla hodně hnusný a nehezký pocit, jsem moc ráda, že jsem ji četla, snad díky ní dokážu ty myšlenky podstrkované nějakým zkušeným ďáblem rozeznávat o něco lépe. Určitě bych ji doporučila každému věřícímu (ale i nevěřícímu, třeba díky ní aspoň trochu lépe pochopí křesťanství a přestane si ho spojovat jen s pravidelným chozením do kostela a bezmyšlenkovitým drmolením otčenášů)

10 20.02.2021

Z Hodin jsou všichni nějak moc nadšení, mamka mě doslova donutila je přečíst, což nechápu, protože mě a bráchu vždycky kritizovala za čtení “těch fantasy slátanin”. Já moc nadšená nejsem. Mitchell umí nádherně a záživně psát i o úplně obyčejných věcech a bylo to úžasně čtivé, hlavně Ed, ale mám s tím několik problémů. Ta fantasy linka... Já proti fantasy nic nemám, dřív jsem jiné žánry pomalu nečetla a v Atlasu mraků mi ta kombinace fantasy, sci-fi a úplně obyčejného světa přišla skvělá, ale tady mi to fakt nesedlo. (Tady bude lehký spoiler) Ta bitva v kapli byla fakt úlet a dost špatně napsaný. Spíš mi to stylem připomínalo nějakou podprůměrnou young adult fantasy. Spousta ezo-psycho-čakrových schopností, které si autor cucal z prstu jak se mu zrovna hodilo a já se nostalgicky vrátila ke svému dětství, kdy jsem sledovala seriál o vílách Winx.
Další problém je to, že mi Hodiny moc připomínaly Atlas. Já od autora nic jiného nečetla, takže to na mě trochu působí, že ani nic jiného neumí. Ale to je spíš moje neznalost.
A ten konec... Čtivý, ale trochu moc moralizující. Už mi to jde docela krkem.
Jo a Mitchell sice píše krásně, ale nepotřebuji vědět pokaždé, když hrdina potřebuje na toaletu a podobně. Hrozně mě to ruší.
Doufám, že za ne moc přívětivou recenzi neskončím na pár let za mřížemi.

3 05.02.2021

Nic děsivějšího jsem ještě nečetla. Konec jsem už vůbec nedávala, knihu jsem zavřela a nechala si to radši dovyprávět, protože mi z toho bylo zle. Něco velmi podobného se klidně může jednou stát. Mimo varování před totalitou kniha obsahuje také rozbor lidské psychiky, který je neméně děsivý.

Kdybych už nevěřila, tak myslím, že mě to o ničem nepřesvědčí. Většina uvedených důkazů pro nevěřící nebude mít žádnou váhu, protože jsou založeny buď na víře v pravdivost Bible (ovšem nevěřící člověk pochopitelně v absolutní pravdivost Bible nevěří) nebo na osobní zkušenosti. Autor říká, že Ježíš nemohl být zlý nebo blázen, protože ho zná a ví, že takový opravdu není, ale nevěřící si řekne A proč by nemohl? Ale každopádně když si člověk dá tu práci se nad tím zamyslet, musí uznat, že některé důkazy nelze jen tak shodit ze stolu. Jak už tu bylo řečeno, věřící přesvědčovat nepotřebují a nevěřící to nejspíš nepřesvědčí, ale některým to možná nasadí brouka do hlavy. A to se počítá.

3 28.09.2020

Jsem velká fanynka Hercula Poirota a pro srovnání jsem chtěla zkusit i slavného Holmese, tak jsem zvolila jeho asi nejznámější příběh. Bylo to dobré, ale na to, jak je to slavné, ne dost dobré. Od Agathy Christie jsem si už zvykla na naprosto nečekaná rozuzlení a tohle bylo takové celkem předvídatelné, kdo má trochu zkušenosti s detektivkami, brzo přijde na to, kdo asi vraždí a proč. Nicméně příběh měl skvělou tajemnou atmosféru a číst to v noci, možná bych se i bála. A pro mě je vždycky plus fakt, že se kniha odehrává v mé oblíbené době kolem přelomu 19 a 20 století.

7 23.08.2020

Fascinuje mě, že vrahem je vždycky někdo naprosto nečekaný, ale přitom to nepůsobí nijak násilně ani nepravděpodobně, naopak to dává dokonale smysl. Líbí se mi, že u Agathy má čtenář stejné informace a stejnou možnost odhalit vraha jako Poirot (tedy já si narozdíl od něj můžu pomoct úvahami typu “on to udělat nemohl, protože to by bylo moc jednoduchý a to k Christie nesedí” ale stejně mi to většinou k ničemu není). Naprosto nechápu, jak je možné vymyslet takhle geniální detektivku. Moderní severští autoři se můžou jít vycpat.

9 22.08.2020

Myslím že po tom, kolik jsem toho od Agathy přečetla, bych už měla vědět, že vrah je vždycky ten jediný člověk, který vás ani nenapadl, ale stejně mě skoro vždycky překvapí. Tady už jsem skoro začala uvažovat, jestli to opravdu nespáchal duch.

9 22.08.2020

Trošku jsem čekala něco víc, vzhledem k tomu, jak je Victor Hugo slavný. Vůbec mi nevadily dlouhé popisné pasáže, naopak! A první polovina knihy byla výborná. Nicméně ve druhé polovině mi vadily dvě věci, kvůli kterým nedám plný počet: Za prvé, na začátku nám autor představuje Quasimoda jako duševně zaostalého, který téměř nechápe, co se kolem děje, nicméně ke konci se ten stejný Quasimodo chová dost inteligentně, což mě trochu zarazilo. Za druhé, jsem vážně jediná, komu ta všemi opěvovaná Esmeralda přišla úplně blbá? Nakonec mi jí ani nebylo líto. Jo, a taky mi ten konec připadal dost rychlý, jako sešitý horkou jehlou, což působí tak jako nepříjemně v kontrastu s rozvláčnou první polovinou. Ale byla to dobrá kniha a stojí za přečtení, jen má člověk tendenci vzhledem k její slávě čekat něco dokonalého, takže pak neodpouští drobné chybky.

3 23.05.2020

Ani nevím, za co dávám jednu hvězdu, ale odpad prostě nemám ráda. Každopádně tohle není žádný thriller, ale manifest pomatených švédských feministek, takže pokud jste na ně a na #metoo stejně alergičtí jako já, raději to nečtěte, mohli byste se osypat. Pokud vám však připadá v pořádku vyhodit chlapa z práce, protože sem tam plácne kolegyni přes zadek, pak je to tedy asi kniha pro vás. Každopádně jsem teď zas o něco raději, že nežiju ve Švédsku.
Jen hodně málo žen umí psát a tato autorka k nim zjevně nepatří.

08.05.2020

O Hru o trůny jsem se pokoušela asi ve 12ti, ale byla jsem na to opavdu ještě malá, docela se divím, že jsem se prokousala až ke třetímu dílu, než to na mě začlo být moc drsný. Teď jsem teda využila karantény a pustila se do toho znova. Nemůžu to sice srovnávat s mým oblíbeným Zaklínačem a už vůbec ne s Pánem prstenů, ale je to fajn knížka. Je to jen příběh, žádný filosofický podtext, žádné hluboké úvahy o dobru a zlu, ale je to dobrý příběh, napínavý, spletitý a klobouk dolů před autorem za to, jak to všechno provázal. Sem tam nějaké to klišé nebo velice neuvěřitelná událost, ale člověk si toho ani nevšimne. Jen mě tedy štve, jak se vždycky začtu do jednoho příběhu a hned musím zas jinam. A z postav nemám ráda snad nikoho kromě Tiriona a Varyse, protože ti dva jsou v celé téhle sáze zřejmě zatím jediní, kteří mají rozum a nejde jim jen o vlastní prospěch. Jsem zvědavá na další díly a rozhodně doporučuji všem, kdo se nudí doma. U Hry o trůny vám dojde, že jsou horší věci než korona.

6 03.04.2020