lidunka1 komentáře u knih

Četla jsem to jedním dechem. Ale ty osudy jsou hodně smutné. Co mi přijde skvělé je odvaha a energie, s jakou se tázané s osudem perou.
Neumím si představit, že bych se živila prostitucí a mluvila o tom s takovou samozřejmostí jako kdybych byla prodavačka

2 13.04.2024

Není to žádná velká literatura, ale ani si na to nehraje. Jsem přesně ve věku hrdinek knihy a rozuměla jsem jim. Paní Keleová-Vasilková ovládá dobře své řemeslo a kniha byla čtivá. Trochu jsem těm čtyřem kamarádkám záviděl jejich přátelství.

2 09.04.2024

Jedno z hodnocení zde na DK je " odpad". To se mi zdá přehnané. Ale určitě to není na 5 hvězdiček. A nemyslím si, že je nutné knihu číst. Podle mého autorka neumí psát, tedy postrádá kvalitní řemeslo. Její " kdyby tehdy věděla" mě příšerně iritovalo. Postava Božidary byla až příliš černobílá, některé situace neuvěřitelné. Mě čtení docela bavilo, ale něco tomu chybí. Autorka sice tlustý román napsala, ale myslím, že brzy upadne v zapomnění.

2 31.03.2024

Kniha mi mnohé dala. Hlavně chuť být sama sebou a žít autentický. Co mě ale nebetyčně štvalo byly vysvětlivky": "Kdyby věděla, že za 15 let zemře na rakovinu." "Kdyby věděli, že za pět minut už v autě sedět nebudou, užívali vy by si auta víc." Přišlo mi, že autorka prozrazuje něco, co vědět nechci ani nepotřebuju. Navzdory tomu dávám 4 hvězdičky.
Pár moudrých vět jsem si pro sebe opsala.

2 29.03.2024

Kniha je velmi laskavá a hladivá. A není to žádná sladká limonáda. Mukéš ani Alíša nemají lehký život.
Co udělá s lidskými osudy jeden lísteček se seznamem knih, to se v knize dočtete.

4 18.03.2024

Kniha mě velmi oslovila z několika důvodů: jsme s autorkou stejný ročník, starala se o nemocnou maminku, hledala sama sebe.
Terapií procházím několik let, na terapii tmou odvahu nemám.
Myslím, že mnohým, zvláště ženám ve středním věku, může kniha pomocí k odvaze vystoupit že zánětech kolejí, opustit nefunkční stav.
Velmi na mě zapůsobilo, že mělo Kristýna odvahu k hlubokém rozhovoru s otcem. No, přečtěte si to.

3 05.03.2024

Porovnání života v totalitním Íránu a v liberální Americe. Mně osobně hodně zasáhlo, když se Darja zamilovala a přesto zůstala věrná svému muži, protože spolu překonávali vysoké hory.
Krása rituálů a pevných rodinných vztahů.

5 11.02.2024

Nejprve jsem se nemohla začíst. Pár lidí s Aspergerem znám a tak pro mě bylo zajímavé sledovat Dona. Jsem spíš úplný opak: řád mi dělá problémy a emoce mnou cloumají. Bavilo mě, jak u každého odhadnul BMI. A jak měl všechno vypočítává. A moc jsem mu přála, aby se zamiloval.

6 26.01.2024

Číst rozhovory s moudrými lidmi je skvělou inspirací do vlastního života. Chtěla bych vyzdvihnout skvělé se tázajícího Josefa Beránka.
"Každá bolest nám má něco říct."

6 24.01.2024

Obdivuju knihy, při jejichž psaní si autoři musí ověřovat spoustu historických faktů. Kniha se četla dobře. Ale do 5 hvězdiček mi něco chybělo.

5 17.01.2024

Je to hodně drsný příběh, ale literárně je kniha slabší.

3 13.01.2024

Několik příběhů řadových sester s hezkou obrazovou přílohou. Nejstarší řeholnici víc než 90 let, nejmladší necelých třicet. Víc než potřebná kniha do naší ateistické zmatené společnosti. Řeholnice si v 50.letech velmi vytrpěly buď přímo ve vězení nebo při těžké práci v továrnách. Dnes je mnozí vidí jako podivínky. A tady jsou příběhy krásných žen, které Ježíš přitáhl nepochopitelnou láskou.
Ta nádherná sestra Lucie s úsměvem filmové hvězdy mě bude provázet dlouho

12 10.01.2024

Příběh o klavírní virtuózovi Richardovi, který dostane ALS (měl Stanislav Gross). Nejpodstatnější myslím nejsou informace o této strašné nemoci, ale mezilidské vztahy. O Richarda se začne starat jeho bývalá žena. Vynořují se mnohá zranění, která si navzájem způsobili. Zaujalo mě, jak se Karina, sama nadaná klavírista vžila do tole oběti a dlouho trvalo než prohlédla.

5 08.01.2024

Nebavilo. Vracím do knihovny. Pobavilo mě tohle vyšinutí z větné vazby: "Zdá se, že dům je už dlouho opuštěný a nikdo se o něj nestará. Vytáhnu foťák a udělám několik snímků. Je tak starý a zpustlý, až je nádherný." Ten foťák?

5 06.01.2024

Knížka mě nadchla. Sice není v době nemoci asi moudré číst knihu z války. V knížce ale víc než o válku jde o vztahy. Autorka má hezký jazyk. Taky se mi líbilo, že píše o sportovní organizací Orel, který v Čechách narozdíl od Miravy není příliš známý. Lehce připomíná jak nacisti i komunisti neměli katolíky rádi. Příběh Daniely je krásně vystavěný, konec je trošku "přitažený" za vlasy, ale víra v sílu lásky je v knize opravdu krásně zdůraznění.

Tak už vím, že Klevisová je sázka na jistotu. Dlouho jsem se detektivkám vyhýbala, protože prostě mrtvoly nemusím. Ale ono jde hlavně o to vyšetřování.

17 03.01.2024

To je tak ponurý, že to prostě nechci a nedokážu číst. Vracím do knihovny.

Tak to byla soda. Kolik je žen, které se úplně obětuje pro druhé a zůstanou pak samy! Měla Símčina máma vůbec někoho ráda? Obětovat lásku, vzdělání, volný čas pro mámu? Já říkám: NE. Byla jsem nedávno v podobné situaci a to mám maminku milující. Totálně se obětovat pro druhé je myslím patologické. Kniha napsaná čtivě.

8 23.12.2023

Paní Klevisová prostě umí. Občas si jejími detektivkami proložím jinou četbu a je to dobré čtení.

16 10.12.2023

Po Podbrdských ženách, Cyklistice a Nulté hodině mě tato kniha zklamala. Téma zajímavé, ale ty zdlouhavé popisy! Fakt nepotřebuju číst, jak pivo zhořklo a na stěnách ulpívala pěna. A teď mě popis zatápění v kamnech, kdy vzala z košíku třísky, udělala hraničku a škrtla pevný podpalovač, tak naštvala, že knihu bez výčitek odkládám.

3 01.12.2023