lernami
komentáře u knih
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Kniha asi není nejpřevratnější knihou, jakou jsem kdy četla, ale myslím, že pro někoho může být užitečná.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
Ze série mám takové smíšené pocity. Začnu tedy s těmi kladnými.
Co na knihách určitě musím ocenit je jejich čtivost - Maasová má barvitý a pestrý jazyk (některé fráze se sice opakovaly, ale to je pochopitelné vzhledem k rozsahu). Svazky se četly opravdu samy. Také se mi líbily překvapivé zvraty a svět, do kterého byla série zasazena - autorka si tam moc hezky vyhrála s všemožnými kouzelnými bytostmi.
Co ale na knihách neoceňuji jsou erotické scény. Myslím, že je strašně težké psát o erotických scénách tak, aby nepůsobily lacině a jako vystřižené z Wattpadu. A Maasové se to bohužel taky nepodařilo. Zejména tyto scény knize ubírají - příště bych možná doporučila nechat čtenářům více fantazie - asi za to může i český překlad, ale některé fráze byly opravdu špatné, až jsem se někdy zastyděla nad tím, co to vůbec čtu. Což je hrozná škoda, protože v jiných místech byly knihy kvalitní.
Taky si myslím, že ten příběh nebyl vždy úplně domyšlený, na druhou stranu pro běžné přečtení byl asi dostačující.
I přesto, že tato recenze vyznívá spíše negativně, tak se mi série líbila. Asi v tom člověk nemůže hledat nějakou vysokou literaturu, je to opravdu oddechové, ale jestli máte chuť na něco, co Vás vtáhne a poskytne únik od reality, tak toto by mohlo být to pravé.
Nesmrtelnost
Milan Kundera
Kniha se mi moc líbila. Román mi přišel velmi osvěžující - oceňuji, že se Kundera nedržel předpovídatelných zákonitostí románu a prostě si to udělal po svém. Velmi originální dílo, tak jako autor sám.
Asi bych však nechtěla někomu převypravovat děj - dějová linka je slabší, ale to vůbec nevadí, protože to dle mého názoru není to, na co bychom se zde měli zaměřovat.
Nezbývá mi už nic jiného než knihu doporučit, snad se bude líbit!
1984
George Orwell (p)
Geniální dílo, které si mě pro jeho nadčasovost a autentičnost naprosto získalo.
Knihu jsem četla již po druhé a věřím, že ne naposledy. Také jsem zrovna po dotčení Svědectví o životě v KLDR a některé paralely jsou opravdu děsivé. Jedna věc je fikce, ale něco úplně jiného je, když si člověk uvědomí, že mnoho principů předložených v knize je reálných a že takovým způsobem někdo i v dnešní době může žít.
1984 je velké dílo.
Klaním se, Orwelle!
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Kniha mi připomínala spíše antiutopický román nežli realitu a je hrozné si uvědomit, že takhle někdo opravdu žije.
Toto dílo rozhodně patří mezi knihy, které vás vrátí na zem a zdůrazní malichernost našich každodenních problémů.
Myslím, že kniha přináší řadu
témat na zamyšlení. Pro demonstraci - Jak moc je člověk vytvořeným konstruktem společnosti? Do jaké míry je možné se takové všeobecné demagogii ubránit? Je možné být po celý život obklopen utrpením a krutostí (= která je ke všemu předkládána jako “spravedlnost” a norma) a přesto si zachovat lidskost?
Můj životopis
Charles Spencer Chaplin
Kniha je napsána velmi čtivě a kariéra Charlieho Chaplina je opravdu inspirující.
Myslím, že nedává pouze vhled na osobnost Chaplina, nýbrž i na dobu, ve které žil.
Je však hodně poznat, že je autobiografická - některé události ve svém životě autor zcela vynechal.
Pro mě osobně se Chaplin možná až moc rozpovídával o tom, koho všechno zná, neboť mnohá jména už současnému čtenáři nejsou známá. Na druhou stranu bylo neuvěřitelné vidět, s kým vším se autor za svého života seznámil - od Chruščova až po Gándhího.
Přesto je kniha moc hezká, oceňovala jsem fotografie vložené do knihy a příjemně mě překvapila lidskost a intelekt samotného autora.
Život je jinde
Milan Kundera
Naprostá harmonie slov a obsahu!
Zrovna jsem dočetla Idiota od Dostojevského a o po psychologické stránce mi paradoxně přijde mnohem zajímavější tento Kunderův titul - to, jakým způsobem autor popisuje pohnutky a motivy chování postav, je prostě geniální - sama jsem trochu cynická, takže asi není divu, že se mi to tak líbí.
Rovněž mě vůbec neurazily autorovy vsuvky dávající do souvislosti Jaromila se světovými básníky - za prvé to byla fajn intelektuální výzva a za druhé to bylo pro samotný příběh velice osvěžující.
Opravdu mě baví s jakou lehkostí a hlavně bez pocitu vulgárnosti dokáže Kundera popisovat erotické scény, myslím, že to je nesmírně těžká disciplína, ale autor to hravě zvládnul - v knize se to eufemismy jenom hýřilo!
Kundera je prostě sázka na jistotu - knihu jsem přečetla za jediný den, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Asi jsem se ještě nesetkala s autorem, jehož styl psaní a myšlenky by mi tak seděly.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Z knihy mám takové rozporuplné pocity. Rozhodně má krásný jazyk a je vidět, že Dostojevskij je spisovatel s velkým S.
Přesto v knize byly věci, které mi bohužel úplně nesedly.
Dostojevskij je znám pro jeho dokonalou psychologii postav. Musím uznat, že charakteristika postav byla opravdu velmi podrobná a po literární stránce se mi líbila. Po psychologické stránce mě však dílo nepřesvědčilo, což je škoda, protože u Zločinu a trestu se to autorovi povedlo. Jednání postav mi často přišlo velmi přehnané, nelogické a rozporuplné. Možná už jsem příliš vzdálená mentalitě 19. století?
Rovněž se mi místy nelíbily zbytečné tlachy (omlouvám se za ten výraz, ale opravdu mě výstižnější pojmenování nenapadá).
Abych však nebyla jen kritická, tak mezi pasáže, které se mi líbily, patří Ippolitův dopis (aneb myšlenky člověka, kterého čeká smrt), anebo závěr, který mi naopak přišel velmi vyvedený.
K samotnému Myškinovi asi netřeba nic dodávat, po dočtení se mi vybavil citát od Johna Steinbecka:
"Věci, které na lidech obdivujeme - laskavost, štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúspěchu. A rysy, které se nám protiví - vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví, jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to, co pochází z těch druhých."
Divoké labutě
Jung Chang
Dějepis skrz lidské příběhy. Některé části byly dost drsné a jako vytržené z Orwellova románu 1984 (myšlenkové reformy, veřejné obžaloby apod.).
Celkově je kniha psaná čtivě a zachycuje deziluzi komunismu - kdy i nejdůležitější osobnosti režimu jsou nakonec semlety, nemluvě o lidech, kteří do Strany vstoupili ze svých ideálů.
Listopád
Alena Mornštajnová
Kniha je velmi dobře napsaná. Moc se mi líbily použité metafory a propojenost příběhu.
Oceňuju, že autorka vycházela z pravdivých událostí a dat - rovněž je vidět, že se snažila zaznamenat reálný život v komunismu - všudypřítomnou lež, podezřívavost, špatnou ekonomickou situaci, převrácené hodnoty apod.
Svoboda není samozřejmá - a tuto myšlenku si neuškodí čas od času připomenout - třeba i prostřednictvím knihy Aleny Mornštajnové.
Asi to není nejsilnější kniha, kterou jsem od autorky četla - nemůžu říct, že by mě něčím nějak zásadně překvapila a ani do děje se mi nepodařilo moc začíst - přesto se jedná o velmi hezkou literaturu a kniha za přečtení stojí:)
Siddhártha
Hermann Hesse
Moudrá kniha. Z celého díla na mě plynul velmi uklidňující pocit.
Jih proti Severu 1
Margaret Mitchell
V knize byl velmi znát autorčin vřelý vztah k Jihu - z toho důvodu se mi zdály některé pasáže dost idealizované (např. to jak se majitelé plantáží chovali k otrokům apod.).
Knihu však beru jako náhled do jižanské mentality a jejich zvyků.
Válka je prostě válka. Ať už člověk stojí na jakékoliv straně, hrůznost války zasáhne všechny.
Červený a černý
Stendhal (p)
Poctivě napsaná kniha. Líbily se mi tématické citáty, které byly přidány ke každé kapitole. Po psychologické stránce mi dílo přišlo také v pořádku, děj byl uvěřitelný.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Myslím, že na knize je hodně poznat, že autor čerpal i ze svých osobních prožitků. Psychologie dlužníka, ale i psychologie samotného podvádění je v knize popsána velmi autenticky.
Kniha se četla lehce, přesto se však nemohu zbavit dojmu, že už jsem v minulosti něco podobného děje/stylu četla, ale to vůbec nevadí, protože jsem si čtení užila.
Na závěr přidávám pár vět, které mě zaujaly.
„Sebevědomí je závislé na prostředí, v němž se projevuje.“
„Není dobře dotýkat se modly, pozlátko z ní utkví člověku na prstech.“
„Nalézala v cizoložném poměru všechnu všednost manželství.“
„Budoucnost je černočerná chodba, která má na konci jen pevně uzavřené dveře.“
Po povrchu
Tomáš Třeštík
Dávám 5 hvězd, protože mi kniha poskytla přesně to, co jsem očekávala - drobný náhled do soukromého života rodiny Třeštíkových, ale i trochu jiný pohled na svět. Jasný, Tomáš Třeštík asi není další Čapek, na druhou stranu si myslím, že už vyšly mnohem horší autobiografie od českých známých osobností.
Vlastně bych řekla, že kniha je vyprávění o obyčejném životě (v tom smyslu, že se autor nestal americkým prezidentem a ani nepodniknul nějakou šílenou cestu). Když volím slovo obyčejný, tak to nemyslím vůbec zle - například se dočteme, jak Tomáš Třeštík dlouho kalil, pak si přerovnal priority, přestal pít a začal se víc věnovat rodině. Ve své podstatě to vlastně není nic ojedinělého a takovým vývojem si prošlo mnoho lidí.
Samozřejmě to, co se vymyká normálu, je povolání a intelekt rodičů, dobré konexe, sběratelství, umělecká profese, zájem o kulturu apod. - to asi každý nemá.
Líbila se mi autorova sebereflexe - pro někoho, kdo na ostatní působí tak suverénně, muselo být jistě těžké jít se svými nejistotami a strachy ven.
Povrchnost jako motiv knihy posloužila dobře a zase se mi líbilo, že autor to o sobě otevřeně přiznával. Sama povrchnost nemám ráda (i když si myslím, že do určité míry jsme povrchní všichni) a jen doufám, že autor si nevytváří názor na ostatní na základě značky jejich bot (= po dočtení knihy ale takový dojem nemám).
Na závěr musím říct, že se mi kniha četla velmi lehce a líbila se mi i forma celého vyprávění.
Továrna na Absolutno
Karel Čapek
Kniha se mi nečetla lehce, chyběl mi souvislejší děj. Celkově mi příběh s karburátorem přišel poněkud uspěchaný. Každopádně chápu, že dílo má především vyvolat zamyšlení a tématizovat problémy, což kniha rozhodně splňuje. Také se Čapkovi podařilo ukázat svůj rozhled, i když bych se bez některých enumerací dokázala obejít. Oceňuji zejména konec knihy - tolerance, a to nejenom v náboženství, je moc důležitá.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Při čtení mi pomáhalo otevřít si Wikipedii, kde je krásně zpracován rodokmen rodu Buendíů - v tomhle ohledu je čtení poměrně náročné. Kniha má však krásný jazyk a musím říct, že děj mě zaujal mnohem více než v Lásce za časů cholery.
Celkově se kniha četla hezky.
Útěk do divočiny
Jon Krakauer
Řekla bych, že kniha podává poměrně komplexní pohled na fenomén ve stylu odpoutání se od civilizace a žití na základě tzv. vyšších principů. Líbilo se mi, že v knize byly paralely s ostaními dobrodruhy a i s osobními zážitky autora.
I přesto všechno, co bylo v knize řečeno, však musím konstatovat, že Chrisovu smrt považuji za zbytečnou a je mi líto, že celé jeho dobrodružství skončilo smrtí.
Rovněž oceňuji výňatky z klasických knih - a to i přesto, že to přehnané idealizování a romantizování přírody je mi relativně cizí.
Doktor Živago
Boris Leonidovič Pasternak
Krásný jazyk. Je vidět, že Pasternak byl především básník.
Ke knize - souhlasím s tím, co již bylo napsáno. Trvá poměrně dlouho, než se člověk do knihy začte a také je někdy těžší se zorientovat v ději a postavách. Oceňuji však Pasternakovu snahu postavy v průběhu knihy přípomínat a znovu představovat.
Audience
Václav Havel
Nečekala jsem, že se mi absurdní drama bude líbit, ale hrozně mile mě to překvapilo! Poslouchala jsem jako audioknihu, kde byl Vaněk ztvárněn přímo Václavem Havlem. Při psaní díla Havel čerpal za svého soukromého života, což jde na knize dost poznat - dialogy, postavy, atmosféra doby...vše působí velmi autenticky.