lernami
komentáře u knih
Pod skleněným zvonem
Sylvia Plath
V knize je velmi zajímavě zachycen rychlý přechod člověka z poměrně stabilního stavu k těžké depresi. Myslím, že síla knihy vychází především z toho, že se Plathové podařilo zachytit existenciální pocity, které čas od času zasáhnou každého.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Zajímavá kniha, která se četla opravdu moc hezky. Osobně mě zaujala mnohem více než Norské dřevo.
Osudy dobrého vojáka Švejka 1. díl
Jaroslav Hašek
Myslela jsem, že Švejk nebude čtivý a do četby se budu muset přemáhat. O to víc mě překvapilo, jak snadno se kniha četla a že jsem si ji vlastně moc užila.
Za mě je Švejk geniální, svou “blbostí”dokázal pokaždé dokonale rozhodit své okolí a čtenáři si tak díky tomu mohli ještě více užít rozličných charakterů tehdejších autorit.
Kniha určitě stojí za přečtení.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Nejsem taková fanynka fantasy a nejspíše proto mě kniha (až) tolik nezaujala. Rozhodně jí však nemohu upřít její nesporné kvality - osobité a originální postavy (Gandalf, Aragorn - už jenom ta jména jsou skvělá!), vyzdvižení pravých hodnot (přátelství, pokora, vytrvalost), promyšlenost příběhu, barvitý popis míst a mnoho dalšího.
Zaujala mě autorova předmluva. V té se Tolkien vymezoval proti tomu, že je Pán prstenů alegorií druhé světové války. Nepopíral, že ho jeho životní zkušenosti mohly ovlivnit, přesto však apeloval na to, že příběh nevznikl za a ani nebyl inspirován tímto účelem.
„Pokud jde o nějaký vnitřní význam nebo „poselství“, podle autorova záměru žádné nemá. Příběh není ani alegorický, ani aktuální.“
Za mě je to jen další důkaz, že čtenář si toho dokáže v knize často najít víc, než autor zamýšlí. Což je jeho - jak říká Tolkien - čtenářská svoboda, jen bych si na to možná dala pozor při interpretaci.
„Myslím, že mnozí si pletou „aplikaci“ a „alegorii“; základem první je však čtenářova svoboda, kdežto základem druhé je cílevědomé autorovo řízení.“
Pán prstenů Společenstvo prstenu (Tolkien J.R.R.)
Další zajímavostí je také to, že Pán prstenů původně nebyl rozdělen do tří knih. V důsledku nedostatku papíru po druhé světové válce byl však Tolkien dílo nucen rozkouskovat.
Země zaslíbená
Barack Obama
Kniha byla parádní - svým rozsahem trochu výzva, ale zase byla napsána velmi čtivě a srozumitelně. Dá vám to takové behind the scenes politických kampaní a samotného úřadování v pozici prezidenta.
Jako Češku mě moc potěšilo, že byl v knize několikrát zmíněn Václav Havel, krásně to ukazuje, jak veliký dosah V. Havel doopravdy měl.
Určitě mi kniha pomohla nahlížet na problémy z více úhlů a pochopit motivy, které stojí za mnohdy na první pohled nepochopitelnými rozhodnutími světových lídrů. Svět není černobílý a je fajn si to čas od času připomenout.
A poslední, co bych ráda vyzdvihla, je tón, kterým je kniha protkaná - pokora a úcta ke svým spolupracovníkům se u Obamy zapřít nedá.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Musím přiznat, že prvních 150 stran jsem si úplně neužila. Ale jakmile se to ukotvilo u rodiny Joadových, tak to šlo jak na másle.
Silný příběh, s kterým by se daly najít paralely i dnes - například fráze typu ,,My jsme takový, my bychom takhle žít nemohli, ale oni jsou jiní, jim to nevadí.” a mnoho dalšího.
Za přečtení dílo určitě stojí!
Nadějné vyhlídky
Charles Dickens
Za mě poctivé dílo se vším všudy - autor dal čtenářovi vše, co si tak intuitivně mohl přát /a to i dobrý ale zároveň nepředpovídatelný závěr/. Je vidět, že Dickens čerpal ze svých vlastních zkušeností.
Oceňuji vykreslenost charakterů a celkově styl psaní.
Když někdo umí, tak prostě umí - to se jen tak neschová:)
Pan Theodor Mundstock
Ladislav Fuks
Židovská tématika z trochu jiné perspektivy. To důležité však zůstalo zachováno - bezvýchodnost doby byla zachycena velmi jasně.
Vlastně bylo zajímavé i to, že se Fuks nesoustředil na dobu strávenou v koncentračním táboře, nýbrž na to, co tomu bezprostředně předcházelo. Autorovi se totiž podařilo zachytit něco, co si mnoho lidí neuvědomuje - to, jaký zhoubný vliv může mít nejistota na lidskou psychiku.
Říkám si, co je horší. Představovat si nepředstavitelné a snažit se to utišovat planou nadějí, anebo zažívat nepředstavitelné, ale s vědomím toho, že člověk alespoň konečně ví, proti čemu čelí.
Faust
Johann Wolfgang Goethe
V zásadě se shoduji s ostatními komentáři.
1) četba vyžaduje velkou dávku pozornosti
2) první díl byl jasný a srozumitelný, druhý byl dost nepřehledný - triliarda postav, různé dějové odbočky apod. - neříkám, že v tom nikdo nemůže najít zalíbení, ale rozhodně to není pro každého.
Sama jsem se často v ději ztrácela.
Faust pro mě spadá do kategorie knih, které nestačí jen číst - musí se studovat. A na to jsem neměla trpělivost, i proto jsem si toho z knihy moc neodnesla a necítím se tak hodna toto “veledílo německé literatury” hodnotit.
Nikdy není pozdě na šťastné dětství
Beatrice Landovská
Skvělá kniha, která doslova obletěla celou rodinu!
Myslím, že její hlavní předností je její autentičnost - autentičnost doby, různorodých lidských charakterů a traumat (a že jich nebylo málo).
Co dodat, kniha by si zasloužila více pozornosti.
Na prašivky Landovské jen tak nezapomenu!
Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
Konečně jsem se dostala k tomuto slavnému románu a musím říct, že splnil má očekávání. Victor Hugo je skvělý vypravěč a nedivím se, proč se dílo řadí mezi klasiku. Nenechte se však mást, román má své nudnější části, které mě, jakožto čtenářku, úplně nenadchly. Například kapitola typu Paříž z ptačí perspektivy by za mě mohla být klidně vynechána. Řekla bych, že to je zajímavé spisovatelské cvičení (takto popisovat rozhodně nedokáže každý), ale z čtenářského hlediska mi to nepřineslo nic moc nového. Popisy prokladáné dějem mi však vůbec nevadily - krásně člověka uvedly do děje a obrazotvornost už udělala své.
Obecně bych knihu doporučila, myslím, že Quasimoda by měl znát každý správný milovník literatury!:)
Malé ženy (zkrácené vydání)
Louisa May Alcott
Dílo se mi líbilo. Oceňuji vykreslenost a stálost charakterů - i bez vědomí toho, kdo repliku pronesl, by se dalo snadno odhadnout, o koho se jedná.
Kniha má v sobě mnoho morálních ponaučení a místy na mě působila skoro jako dětská pohádka.
Ať už ale mluvíme o postavě Atticuse z Jako zabít ptáčka nebo o postavě maminky z Malých žen, tak stále platí - idealizované? Ano. Vadí to? Ne.
Tyto postavy naopak můžeme využít jako zdroj inspirace - snaha přiblížit se nadčasovým ideálům, jež nám tyto literární postavy předkládají, nebude nikdy od věci:)
Dáma s kaméliemi
Alexandre Dumas, ml.
Asi nemohu říct, že by mě dílo v něčem zásadně překvapilo, ale napsané je moc hezky a jako příběh, který vás bude provázet pár dní, dostačující.
Tess z d'Urbervillů
Thomas Hardy
(SPOILER) Ale jo - důležitá kniha. Proč? Zamýšlí se nad údělem prostých lidí, nad společenskou diferenciací, nesmyslnými konvencemi a náboženstvím. Nemluvě o velice dobré literární úrovni.
Jen je pro mě dost těžko stravitelné, jak to s Tess nakonec dopadlo - nazvala bych to bezmocí - bezmoc nad nespravedlností a nekontrovatelností života. V tomto ohledu kniha úplně veselým počinem nebyla.
Kde je zakopán pes: memoáromán
Pavel Kohout
Je zajímavé, jak se mi pocity v průběhu knihy proměňovaly. Musím říct, že ze začátku jsem z memoáru nebyla tak odvařená - text připomíná proud myšlenek a možná i z toho důvodu je někdy těžší se zorientovat. Také na mě ze začátku působila poměrně ublíženě, což je vzhledem k příkořím, jež autor zažíval, asi v pořádku, jen to nepůsobilo úplně velkomyslně.
Postupem doby jsem se však do knihy začetla a začaly se objevovat i smířlivější výroky: ,,Nejhorší na těchhle režimech je, že nutí slabé lidi, kteří si mohli do smrti připadat slušní, chovat se špatně a pak se i tak cítit."
Zároveň se sám Kouhout nesnažil popírat jeho ranou tvorbu, což mi bylo sympatické. Nikdo není neomylný, a proto si myslím, že by se na levicově píšící autory 50. let nemělo koukat tak příkře - důležité však je, jak se zachovali, když prohlédli a poznali pravou tvář nového režimu.
Kniha nemá moc silnou dějovou linku. Jak už název ale vypovídá, tak je protknuta motivem psa a tady musím ocenit postupnou gradaci děje - všichni víme, kam to směřuje, ale přesto ten moment člověka dostane, opravdu to má v sobě silnou symboliku.
a tím black-outem začne další
příběh nás dvou, co už víme
a nezapomenem,
kde je zakopán
pes.
Přínosnost díla tedy vnímám hlavně v autentickém popisu 70. let a praktik StB. Vůbec se nedívím, že v této době vznikala absurdní dramata, neboť každodenní život dával perzekuovaným autorům mnoho inspirace. Absurdita se hromadí nad absurditu a i zpětné čtení o těchto situacích je pro otrlé jedince, neboť nic člověka nevyčerpá tak jako lidská hloupost.
Myšlení: rychlé a pomalé
Daniel Kahneman
Skvělá kniha, která Vás určitě obohatí.
Myšlení rychlé a pomalé je napsáno velmi lidsky, přesto se nejedná o beletrii, a tak je na zdolání potřeba více času. Četby však nelituji a myslím, že v tomto případě se investice vyplatila.
Můj slovník je nyní obohacen o mnoho zajímavých termínů - regrese k průměru, averze ke ztrátě, kaskáda dostupnosti, framing, ukotvení apod. a já se těším, až s nimi budu bombardovat mé okolí.:)
Mohu jenom doporučit!:)
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Knihu jsem přečetla na jedno posezení, opravdu se od ní nejde odtrhnout. Silný román s neobvyklým koncem. Ani moc nevím, co k tomu mám říct. Je pravda, že knih na téma holocaustu bylo napsáno již nespočet, a tak nemohu říct, že by mě kniha něčím překvapila, nebo nějak výrazně vystupovala nad ostatní knihy podobného ladění. Přesto si myslím, že je přečtení důležité - nejenom kvůli tomu, aby se na hrůzy tohoto období nikdy nezapomnělo - ale také kvůli pokoře. Pokoře vůči svému životu a tomu, co člověk má, neboť se opravdu nemá špatně.
Atómové návyky
James Clear
Opět se nejedná o žádné přelomové dílo - při čtení jsem zjistila, že mnoho z těch tipů dělám intuitivně. Sílu knihy ovšem vnímám v tom, že tam jsou všechny ty rady hezky uspořádané a že vám může dát i jakousi krátkodobou motivaci začít s nějakým novým zvykem.
Asi bych neřekla, že se jedná o life-changing zážitek, ale přečtení určitě nikomu neuškodí. Kniha však nevyčnívá z knih podobného ladění.
Emma
Jane Austen
Myslím, že Austenová byla hrozně statečná! Dnes už nám rozhodnutí, že se dívka nikdy neprovdá, může připadat normální, ale v době vydání románu to nebylo zvykem. O to víc mě baví s jakou samozřejmostí a normalností autorka rozhodnutí Emmy čtenářovi předkládá.
K samotné Emmě - bohužel musím říct, že mě romance Emmy moc nezaujala a na můj vkus jsem až moc často odhalila dějové zvraty. Taky k samotným postavám mám své výhrady. Líbily se mi však charakteristiky jednotlivých povah.
Někomu by kniha mohla připadat nudná. Je pravda, že se tam toho tolik neděje a je tam hodně dialogů - ale myslím, že právě na zmíněných dialozích je nejlépe předvedena povaha tehdejší doby, kdy faleš, společenské postavení a intrikářství měla ve společnosti snad ještě větší roli, než má dnes.
Obecně bych řekla, že kniha patří ke slabším autorčiným počinům, ale i přesto si udržuje úrověň, na kterou je čtenář od Austenové zvyklý.
A přesto říci životu ano: (Psycholog prožívá koncentrační tábor)
Viktor Emil Frankl
Je neuvěřitelné, kolik moudrosti dokázal Viktor Frankl v takto útlé knížečce uchovat.
Někomu by mohly myšlenky nastíněné v knize připadat idealistické, ale tím, že autor sám si koncentračními tábory prošel, je knize dán takový důkaz toho, že řídit se zmíněnými ideály není nemožné. Frankl měl volnou ruku, neboť kdo má větší právo mluvit o koncentračních táborech než přeživší, kteří si těmi hrůzami prošli?
Líbila se mi část o pomstě, zde bych Frankla citovala: „Nikdo nemá právo působit bezpráví, dokonce ani ten ne, kdo sám utrpením trpěl.“ - a to připomínám, že Frankl v koncentračních táborech ztratil skoro celou svoji rodinu.
Kniha je opravdu plná zajímavých a inspirativních myšlenek.
Franklova moudrost a lidská velikost z knihy přímo sálá.