Lennis komentáře u knih

Dlouho a dlouho jsem váhala, zda se mám do čtení tohoto dílu Harryho Pottera pustit. Po přečtení názorů čtenářů i recenzí, ke kterým jsem se dostala, jsem se bála, že bych si zkazila dobrý pocit z předešlých dílů. Už párkrát se mi vymstilo, že jsem si přečetla poslední díly některých sérií a u HP jsem to nechtěla riskovat. K 7 knihám se totiž vracím velice často, upřímně poslední tři čtyři roky je jedu dokolečka, poslouchám je načtené během práce v kuchyni, nerada totiž vařím v tichu. Ale to jsem odbočila.

Včera jsem se odhodlala to tedy přece jen zkusit. A docela mě překvapilo, co jsem v knize vyčetla. Přišlo mi, že některé komentáře tady i na jiných stránkách či v diskuzích musí snad být o jiném ději. Každá postava, která se v HPaPD vyskytla zcela odpovídala svému mladšímu já, jen s větší dávkou životních zkušeností. Ale postavy se přece vyvíjely i v dílech 1-7. Teď to byl zkrátka trochu větší skok.

Postava Albuse Severuse Pottera nám podle mě uzavřela děj předešlé knihy a defakto zapříčinila posun od válečných následků ke klidu a míru, neboť ani +-20 let na to nestačilo. Snažím se volit slova tak, abych neprozradila děj, ale zároveň, abych něco napsat mohla. Snad to bude dávat smysl.

Hlavní "zlomový bod" (myslím tím např. postavu, názor, předmět; -kdo četl asi ví, o čem mluvím- nechci upřesňovat, abych neprozradila pointu) knihy byl důkladně vybraný a opravdu mi nepřišlo, že by šlo o rušivý nebo zkopírovaný element. Právě naopak, myslím, že to byla jediná věc, která mohla pomoct vyřešit všechny obtíže, které se zde objevily a které byly vybrány autory opravdu důmyslně.

Potíže vynořené z minulosti i ty stvořené v současnosti, vše zapadá do základního pojetí celé série, kterého se Rowlingová snažila dosáhnout od první kapitoly první knihy. Jen díky tomu, že jde o fantasy příběh, měla možnost využít mnohem více prvků než třeba autor detektivních románů.

Teď něco k tomu, že tento díl byl napsán formou divadelní hry. Já osobně si nemyslím, že to bylo na škodu. Právě proto, že předešlé díly byly opravdu dopodrobna rozpracované, měla se divadelní hra od čeho odrážet. A zbytečně nám neopakovala to, co již víme z předešlých knih. V těch naopak na začátku každého dílů byl čtenář seznamován s hlavní postavou i se základním dějem pořád dokola. Na druhou stranu ačkoliv šlo o pouhou divadelní hru (myslím stylem psaní), konečně jsme se dozvěděli důležité informace o některých postavách z jiného pohledu. A také jsme se vyhnuli složitému propletení - Předešlé knihy berte jako cop upletený z osmi pramenů, tento jen z klasických tří.

A teď k poslednímu bodu, který podle mě stojí za zmínku. Já si žádných nesrovnalostí v ději vědoma nejsem (dobře, jedné ano, ale ta jde vysvětlit zmatkem ve věznici, mozkomorové nikdy nebyli zrovna na pořádek). Postavy, které podle této knihy, v minulých knihách něco udělaly, mohly tak skutečně konat, ač o tom nikde nebyla zmínka. Nezapomeňte, že jde o svět kouzel. Mohly tak konat skrytě, tajně, aby nikdo nevěděl. K dispozici měly mnohem lepší prostředky než jen líčidla, kožichy, masky atd.

Ale základní pointa celé série zůstala zachována:
"Nikdy nikdo nic nemůže dělat sám."
Tak byla vyhrána jejich válka, a tak také se tato divadelní hra dopracovala ke svému konci.

10 27.11.2017