lenka3340
komentáře u knih
Nespočítala bych, kolikrát jsem u knížky četla.
Syn mi ji zakazoval číst. Nechápal, proč si to dělám.. ale jak jsem Elišku poznala, potřebovala jsem vědět víc.
Příběh je geniálně vystavěný. Často má souvislost minulá a přítomná linka skrz emoci nebo postavy.
Budete s Eliškou trpět, budete jí fandit. Vzbuzuje pokoru a v neposlední řadě mi připomíná i moji babičku...
Líbí se mi příběhy a atmosféra, ale i když mám japonskou kulturu moc ráda, jsem v těch jídlech dost ztracená a transkripce čajů a pár věcí, které znám je mimo to, jak se používají v Čr. Až si říkám, jestli to bylo přeloženo z japonštiny z jiného překladu, že by transkripce odpovídala jiné normě.
Přála bych si ji bývala byla číst před Oba na konci zemřou. Je to prequel.
(SPOILER) Nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby v knížce neumřela většina hlavních postav, líbila by se mi mnohem víc.
Skvělá fikce. Dost si umím představit, že by to tu přesně takhle vypadalo.
Bezmoc odkapávající z řádků a nádherný příběh rodiny roztříštěně režimem do mozaiky střepů.
Absolutně nemám knize co vytknout!
Je to první dílo autorky, které jsem četla. A nešlo přestat.
Důkazem toho je, že je čtvrt na pět ráno a já ještě nespala!
Miru je snadné si zamilovat od prvních řádků. Vlastně i Rosu a další postavy, ale Haně, té teprve musíte přijít na chuť! Jak lehké je soudit a odsoudit. Na první pohled. Obzvláßť toho, kdo se nehájí, nevysvětluje, kdo už boj o své místo pod sluncem vzdal... Nebo ne?
Na prvotinu je to moc fajn. Velmi čtivé. Pár originálních nápadů a kdybych byla znovu na gymplu, tak jsem asi z knížky dost nadšená.
Do pěti hvězd bych si přála super dialogy doplnit i o soukromé myšlenky a pohledy jednotlivých postav. Dolít jim trochu hloubky, do dialogů, které by skvěle fungovaly i v seriálu.
Konec za mě super.
Jsem velká fanynka Star Treku, takže jsem se do této knihy postila, i když autobiografií jsem v životě přečetla míň, než prstů na jedné ruce.
Nejvíc mě bavila část o dětství a dospívání. Vpodstatě vše, než se dostal na hereckou školu. Potom jsem se neotientovala ve všech těch jménech britských divadelních herců a tuto pasáž jsem četla velmi dlouho.
Znovu mě bavilo zase vnímání jeho postavy Picarda a vývoje seriálu Nové generace, ve kterém jsem musela často souhlasit s tím, jak na mě které díly působily dost podobně jako na jejich hlavního protagonistu.
Líbí se mi zároveň míra zranitelnosti, kterou si herec dovoluje čtenáři ukázat
Na základní příběh Akíši a Mukéše, kteří naváží přátelství díky knihovně v jejich městské části, navazují linky jejich velmi rozdílných životů a trápení a jejich úvahy o knihách, které souběžně čtou.
Pokud si některou z knih z jejich "seznamu" chcete přečíst, doporučuji hned jak se o ní poprvé zmíní, než vám vyspoilují zápletku.
Osobně bych byla radši, kdyby povídání o knihách bylo buď míň a nebo naopak se z něj vytěžilo ještě víc a měli občas na přečtené knihy odlišné názory a víc se skrz ně obohacovali.
Četla jsem ji dlouho, velmi dlouho.
Přišla mi tak pravdivá a bolestná, že jsem si ji musela dávkovat.
Myslím, že je opravdu škoda jak málo toho o Vietnamu víme.
Co kdybyste věděli jak dlouho budete žít?
Před touto otázkou stojí hrdinové této knihy.
Za mě ji ale pojali velmi americky. Zatímco ve mně vyvolává tato možnost otázky: Jak nejlépe prožít roky, které mi zbývají? Jak smysluplně investovat peníze a zabezpečit rodinu? Kniha řeší společenskou situaci, změny v armádě, volbu prezidenta a zda je lukrativní seznámit se s někým, komu zbývá "pouhých" 14 let života. Přála bych si, aby bylo v knize více naděje a laskavosti.
Musím jí však nechat, že všechny postavy, které zpočátku působí dost nesourodě, proplete osudy a to někdy i nečekaně, což mě bavilo.
Drsná kniha. Pokud chcete něco miloučkého a chundelatého, sáhněte po jiné. Uvěřitelně na dřeň odhalený říběh, kde jsou úžasně věrohodně vykresleny důsledky zážitků s dětství pro vnímání a prožívání života mladé dospělé ženy.
(SPOILER) Nejdojemnější moment pro mě nastal, když Sam mluví se svým mladším bratrem... Naposledy ..
Cítím se při četbě téhle knihy jako by mě autor pozval do svého srdce. Osobité, atmosférické, miluju...
Poklidná atmosféra. Jako když hladíte kočičí strs.
Kde hlavní hrdinka potkává jak čtyřnohé mazlíčky, tak, hlavně, sama sebe.
Miluju, miluju a miluju Olomouc.
Úplně jsem se přenesla do jejího středu. Jejího ducha. Který jako by se za celé věky neproměnil.
To jsem si zase jednou hezky pobrečela.
Obzvlášť potěší samotáře, kteří jen říkají, že nikoho nepotřebují...
Tak silné emoce u čtení knihy jsem snad ještě neprožívala...
Prvních 120 stran se rozjíždělo pomalu, ale to bohatě vynahradilo dnešních posledních 180!
(SPOILER) Jsem v rozpacích.
Za prvních šest kapitol 4 i 4,5 hvězdičky, ale bez poslední bych se naprosto obešla.
Prvních šest kapitol tempo psaní svižné. Směřující. Úžasně vykreslující strach. Ze ztráty rozumu. Komu věřit? Stírání hranice mezi realitou a myšlenkou. Mezi vlastními myšlenkami a cizímy. Kdo je nepřítel a kdo spojenec?
Poslední kapitola je na mě snová, zbytečně krvavá a z jiné reality. Možná otvírá prostor po pokračování, ale mně to takto stačí. Mohu si ji v hlavě nějak vyresetovat, prosím?
Kniha má úplně jinou atmosféru, než první díl. Tentokrát jsem se tolik neponořila do příběhu, tolik ho nehltala a trochu se bojím, jestli se mám do Pána močálu vůbec pouštět, ale když už leží v poličce, dostane časem šanci.