lenka0383
komentáře u knih
Můj boj s úzkostí
Tomáš Vondra
Tak do půlky mě to hodně bralo. Hodně zajímavé nahlédnutí do každodenního života chlapce, který bojuje s úzkostmi. Od půlky mi to už přišlo, že se dokola opakují stejné situace, ale tak není se čemu divit, když je to deník :-) Možná se to mohlo trochu zkrátit. Líbí se mi závěrečné slovo autora a doporučení pro ostatní.
Jak podpořit dítě s problémovým chováním ve škole: Z pohledu dítěte, rodiče a učitele
Jana Divoká
Velmi zajímavá kniha, která čtenáře zve, aby se na tzv. problematické dítě podívali z jeho pohledu a zamysleli se nad tím, co asi dítě prožívá a jaké starosti má, že se uchyluje k problematickému chování. Přečteme si tu devět příběhů, každý z různých úhlů pohledu, k tomu jsou otázky k zamyšlení. Co mi trochu chybělo, tak přece jen trochu víc zabrousit do toho, jak k dítěti přistupovat, na co si dát pozor, co by mohlo pomoci atd., než jen opakovat to, že dítěti je potřeba poskytnout odbornou pomoc.
Úzkost a strach u dětí
Jan Vymětal
Asi jsem od knihy čekala něco víc než jen rozebírání věci, které už jsou dnes obecně známé - jak dítě potřebuje harmonickou rodinu a co všechno mu může způsobit úzkost. Čekala jsem trochu víc praktických rad a tipů k řešení, bohužel o tomhle tato kniha není.
Příběh jedné duše
Thérèse de Lisieux
Asi to není čtení pro každého, je to místy zdlouhavé a dá se říci že "o ničem", mě to ale hrozně bavilo. Terezie z Lisieux je skvělá spisovatelka, text je velmi vyšperkovaný a jazykově krásný. K tomu se mi hrozně líbila ta exkurze do duše světice, do jejího dětství a dospívání, které velmi upřímně a otevřeně popisuje. Ze všeho prýští tak neskutečná láska ke všem, k sestrám, k tatínkovi, k Ježíši... Nádherné čtení.
Supertajný seznam věcí
Theo Addair (p)
Tak tahle kniha byla absolutně o ničem. Nápad rozhodně zajímavý, ale postavit to jenom na tom... Nevím, no. Nějak mě děj vůbec nezaujal.
Holky odnikud
Amy Reed
Tohle je kniha o jedné střední škole, kde se dívky semkly, aby se postavily násilníkům ve škole. Mrazí mě, jak trefné a upřímné to je, jak věrně to popisuje, jaká očekávání a pohledy mají mladé dívky na sex. Holky během příběhu odkládají své předsudky jedna vůči druhé, aby si vzájemně pomohly, podpořily se, a postupně zjišťují, že v tom nejsou samy. Učí se sebeúctě a úctě k druhým. Učí se, že každý může mít jiný pohled na věc a je to v pořádku. Tuhle knihu bych doporučila každé dívce, protože o zneužívání je potřeba mluvit, je potřeba, aby to nebylo tabu a aby se nenechaly zastrašit. Aby viníkem nebyla oběť, protože měla krátkou sukni nebo se nechala opít, ale aby viníkem byl skutečný násilník. Krásná kniha a moc díky za ni.
Můj brácha se jmenuje Jessica
John Boyne
Velmi čtivá knížka na jedno odpoledne. Moc oceňuji pohled mladšího bratra, která krásně ukazuje, jak nemá vypadat přijetí trans osoby. Příběh se totiž vůbec nezabýval tranzicí nebo pocity Jessicy (Jasona), ale tím, jak se rozvíjelo ne/pochopení jejího mladšího bratra, který celou knihu tvrdohlavě opakuje "můj bratr Jason", protože se mu těžko přijímá fakt, že žádného bratra nemá, a ač si to dosud myslel, tak nikdy žádného bratra neměl. Na jednu stranu je mi Sama vlastně líto, protože po coming outu Jessicy se mu celá škola směje, rodina se rozpadá a on přichází o člověka, který mu byl po celý život oporou a byl mu velmi blízko, a to vše z mého pohledu zapříčinil přístup všech dospělých okolo. Z dospělých lidí se tam vlastně nikdo nezachoval dobře. Rodiče jedna velká zrůdnost (divím se, že po zmínění elektrošoků před terapeutem, je ten terapeut rovnou nenahlásil za pokus o týrání dítěte), učitelé zcela okázale ignorují šikanu ve škole a budou se divit, až celá situace vyeskaluje do otevřeného násilí. Ani tetička Rose mi nepřišla jako nic extra. Proč to tomu Samovi líp nevysvětlila? Nedala mu knihu, nepustila videa o trans lidech...? A terapeut? Proč se nechtěl bavit i se Samem? Evidentně měl před sebou dítě, co také potřebovalo pomoc, stejně jako Jessica. A novináři... no, možná jsem naivní, ale v dnešní době bych nečekala, že budou většinová média tak nekorektní. Nevím, jaký byl autorský záměr, ale pokud jím bylo ukázat, jak to NEMÁ vypadat po všech stranách, tak to se podařilo splnit. Sama je mi líto, protože o sourozence přišel vinou naprosto nepodporujících dospělých ve svém okolí. Jeho pohled je ve třinácti letech naprosto pochopitelný. Závěrečná kapitola je jedna velká hrůza, vývoj celé knihy k takovému závěru naprosto nesměřoval, a kdyby byl konec otevřený a tahle sluníčková kapitola vynechaná, odnášela bych si lepší dojem. Ono to vlastně ani nedopadlo tak sluníčkově, jak se to snaží tvářit, protože to vlastně dobře nedopadlo, když se tak nad tím zamyslím, protože nedošlo k žádné změně, žádnému vývoji, rodina prošla krizí, ale nezměnilo ji to, jen to celé ignorací a předstíráním obešla a vyhnula se katastrofě, která by ji buď položila úplně, nebo naopak nastartovala dobrým směrem. A nevím, proč kniha nese název Jessicy, když o Jessice tam padly asi dvě zmínky, jinak byl příběh o Samové představě svého bráchy Jasona. Příhodnější název by byl "Vraťte mi mého bráchu Jasona" nebo tak něco. Nevím, moje dojmy jsou rozporuplné. Přijde mi, že autor brilantně vystihl něco zvráceného, co se děje v naší společnosti (každý se tu stará jen sám o sebe a nikomu se tu nedostane účinné pomoci a podpory, přitom se tváříme, jak to přece řešíme), ale moc se mi nedaří věřit tomu, že to zrovna byl jeho záměr.
Slibuji, že celou záležitost vyřešíme co nejdříve. Jason navštěvuje výborného psychologa a doufáme, že se věci brzy vrátí do normálu."
Tahle věta asi vystihuje celý dej a jde mi z ní slušný mráz po zádech.
Praktikum školní psychologie
Richard Braun
Velmi praktický konkrétní úvod do práce školního psychologa, upozornění na běžná úskalí, rozbor toho, co školní psycholog dělá nejčastěji, zpracované příklady vstupů do tříd. Je to pořád jen základ a "úvod", ale pro udělání si představy je kniha velmi užitečná.
Felix až navěky
Kacen Callender
Felix je velice sympatická postava. Normální puberťák, který občas udělá nějaký kiks a pak ho lituje. Oceňuji téma nekonečného hledání identity a že je úplně normální, že občas každý pochybuje, i ten, který už si myslel, že má svou cestu jasnou a on i jeho blízcí té cestě hodně obětovali. Líbí se mi i téma jeho vztahu s tátou - myslím si, že se to může stát hodně mladým, že si sice rozumem něco uvědomují, přesto jsou jejich pocity někde jinde, a Felix to tady celou dobu krásně reflektuje. Kromě toho je kniha taky velmi čtivá a odsýpá a - což se mi v young adult moc nestává - byla jsem tak od půlky vážně napjatá, jak to celé dopadne, jestli se odhalí viník té výstavy na začátku a kdo to bude, a s kým Felix nakonec skončí. Docela nezvyk byl kreativní překlad amerických reálií, na jednu stranu je super, že se překladatel snažil dosadit tam naše české ekvivalenty (Pošta pro tebe, Seš jak malej Jarda...), na druhou stranu si říkám, že to do toho New Yorku moc nesedělo a pokaždé se mi nad tím rozum trochu pozastavil.
neexistence
Eva Pospíšilová
Styl autorek prostě miluju a tahle kniha byla jedna velká jízda. Heslo na obálce, že nám příběh uštědří pořádnou facku, je naprosto pravdivé. Netušila jsem, že bych někdy fandila feťákovi, a možná to prostě udělal ten skvělý styl autorek, ale musím říct, že většinu příběhu jsem s Eliasem soucítila a vlastně jsem ten jeho postoj k životu dost chápala. Ten jeho postoj k životu je na mnoha místech dost k zamyšlení a přistihla jsem se, že vůbec nezávidím Kennymu, taky bych netušila, co Eliasovi odpovědět. Obrat v příběhu i závěr byly perfektní. Občas jsem nevěřila té spisovné mluvě (věta "Dám si to posrané kafe" mě na chvíli vykolejila, protože si nedokážu představit, že by tohle někdo takto fakt řekl.) A taky mi vůbec nesedělo, že dva zfetované mozky budou tak zvládat školu. A předmět dějiny umění? Na jaké střední se tohle učí?
Ale jinak fakt smekám klobouk, autorky umí psát tak, že máte pocit, že tam s těmi lidmi jste, že cítíte ten kouř, vnímáte tu jejich závrať... Paráda.
Úvod do školní psychologie
Stanislav Štech
Kniha je jistě průlomová, neboť je to asi první kniha o této oblasti psychologie. Text vychází z výzkumů, které byly dělány mezi českými školními psychology, a je tedy spíš popisem situace a přehledem toho, co tito psychologové považují za rizika profese, jaké jsou jejich nejčastější zakázky a intervence. Nečekejte žádné praktické rady, text je dosti hutný a je opravdu spíše přehledovou studií.
Koruna z kostí a zlata
Jennifer L. Armentrout
Po druhém dílu už jsem nic moc neočekávala, a stejně jsem zklamaná. Zvrat za zvratem, ale vůbec to nemyslím v dobrém. Místo jakékoli důležité akce se Poppy jen neustále něčemu diví a něčemu nevěří, někdo jí nesmyslně lže.
Všechna ta pompézní odhalení jsou... No, prostě nudná. Žádné to odhalení není nijak ohromující, protože je buď očekávatelné, nebo pro děj nepodstatné. Vážně je tak důležité, kdo je ve skutečnosti Ileana? Nebo kdo jsou Poppyini rodiče? Neměla by spíš své schopnosti trénovat a vymýšlet, jak je použít ke sjednocení království? Na jejich původu přece až tak nezáleží. Motivy a záměry královny Eloany doteď nechápu. Jediné, co to zachraňovalo, bylo popichování mezi Poppy, Casteelem a Kieranem, Willin deník a orgie na vlkodlačí svatbě.
Poradenská psychologická diagnostika dětí a dospívajících
Marie Vágnerová
Jiné knihy o psychodiagnostice jsou jen seznamem metod, ale tato ke skutečně praktická, plná příkladů a kazuistik, včetně podrobných příkladů, jak interpretovat výsledky.
Věc Makropulos
Karel Čapek
První čtyři pětiny knihy byly takové jalové. Možná kdyby člověk nevěděl, o čem to má být, kdyby už v předmluvě Čapek neprozradil pointu, tak by to bylo tajemné a byla bych zvědavá, co se z té Marty asi vyvrbí. Ale takhle vlastně jen člověk čekal, kdy všechny postavy konečně přijdou na to, co on věděl už od začátku. Poslední cca pětina mě tedy dostala, už jen kvůli ní jsem ráda, že jsem knihu četla. Zase hřebík na hlavičku, pravý Čapek s mrazivou znalostí lidské přirozenosti.
"A byli by šťastnější, kdyby žili tak dlouho?"
Bílá nemoc
Karel Čapek
U čtení jsem si pořád říkala, že ty lidi znám. Takoví přece jsme. Jsem si jistá, že kdyby se lidstvo dostalo do stejných podmínek jako v této knize, dopadlo by to úplně stejně. A to mi přijde geniální - jak přesně a mrazivě Čapek vykreslil lidskou povahu. Chápu, proč měla jeho díla takový úspěch.
Válka s Mloky
Karel Čapek
(SPOILER) Z téhle knihy vyloženě mrazí. Příběh o univerzální lidské povaze, která dokáže všechno využít a zneužít a pak na to sama zajde. Asi nejmrazivější okamžik pro mě byl, když přišli mločí zástupci vyjednávat o míru a ukázalo se, že jsou to lidé.
Svět bez Boha
Anselm Grün
Člověk věřící se s ateismem okolo sebe vyrovnává různě, ale ještě mě nenapadlo nad tím ateismem tolik přemýšlet a uvědomit si, že určitá forma ateismu je i součástí křesťanství a že je pro křesťana nejen obohacující, ale nezbytná. Kniha je čtivější a má větší spád než jiné Halíkovy knihy, takže vřele doporučuji. Oceňuji velice i kapitolu, kde Halík píše o své vlastní cestě konverze a o krizích víry, kterými prošel a jak se s nimi vypořádal. Díky za to.
Chlapec, který létal s dráčky
Andy Shepherd
Moc se mi líbí, jak jsou do děje zlehka zapracována těžká témata jako je nemoc v rodině, lhaní kamarádům, rozpad party, loučení s kamarádem, ztráta blízké osoby... Hlavní hrdina pomocí jednoduchých metafor a přirovnání analyzuje a názorně ukazuje své emoce a myšlenky, což může být pro děti cenné, jelikož vidí, jak emoce pracují, jak jsou nebezpečné, když se potlačují, jak můžou člověka zavalit jako lavina atd. Navíc Tomasův vztah s malou sestřičkou je naprosto úžasný a příkladný, jak může fungovat velký brácha.
Člověk hledá Boha
Abraham Heschel
Krásné myšlenky. Mnohé z nich jsem si opsala a mám je na očích, když se modlím. První část knihy, kde autor píše o modlitbě a jejích výzvách a úskalích, je pastvou pro duši a podnětem k přemýšlení a zlepšení vlastního duchovního života. Další část knihy je více teoretická, ta už mě tolik nezaujala. Mnohé myšlenky se také neustále dokola opakovaly.
Číst Bibli jako Ježíš
Richard Rohr
Myšlenka dobrá, ale podle mě tedy málo rozvedená. Celá knížečka má 60 stran a to důležité je na posledních deseti shrnuto do pár odrážek. Nějak si z této knihy nenesu žádné poselství, nebo alespoň žádné, kvůli kterému bylo potřeba tisknout knihu. Všechno důležité by se dalo shrnout do pár vět.
