Lenka.Vílka komentáře u knih

Původně jsem myslela, že každá povídka bude perla. Bohužel nebyla...
Autorka popisuje pohledy na rodinu a obecně vztahy jak pohledem Nigerijců, tak náplavových Nigerijců do Ameriky. A někde tam jsem měla problém. Protože když se čte dílo jenom z jednoho pohledu, působí to víc soumerně. A protože se jedná o sbírku věcí z různé doby, ne psanou a vydanou takhle, celou dobu mi tam chybělo...jakési sdělovací nosné téma. Jenže potom přišla povídka Umanutá historička a já věděla, že teď mohu být konečně spokojená. To nejlepší na závěr!

Napsala jsem i něco k povídám. Kdyby to (nedej!) někoho zajímalo, je to tam, kde pokaždé...

9 10.07.2023

No, tak tohle bylo...svým způsobem stejný, ale zároveň trochu jiný Mýty.

Asi bylo jasné, že se budou řešit následky a zároveň to bude příprava na finále. Přičemž se díl soustředí především na v to, co se postaví mezi Sněhu a Růžu. Sněhu truchlí a už jenom to rozhodnutí Růži je nebezpečné. A taky vytvořit Kamelot, což je dobrý nápad. Tedy, na první pohled. Než se ukáže, co to způsobí dál. A potom je tady Wolfi. Ten má spoustu důvodů, proč se vrátit. Ale taky spoustu důvodů, proč ne. Přičemž do jeho příběhu zasahují síly jiné, síly nebezpečné.
Ale kdo ví, zda se nechystá něco mnohem horší. Přeci jen...když se dva perou, třetí se směje. A kuje pikle.

Mýty jsou ve svém dvacátém díle stále dobrou sérií s kvalitním příběhu a Kamelot mě moc bavil. Přesto se už na finále moc těším. Nějak chci pro ty postavy, které jsem si oblíbila už trochu oddechu, klidu. A pokud to půjde, alespoň trochu toho obyčejného štěstí  :)

9 06.07.2023

Sednul mi každý z příběhu. A sednula mi myšlenka, že se nejedná o uzavření kompletní. Jako kdyby se uzavřela jenom nějaká z podzápletek, protože jednotlivé příběhy jsou vlastně jenom výseče. Výseče života...proto povídky na první pohled působí neuzavřeně. A mě se to moc líbilo. Takhle napsané. Tohle se moc povedlo. Kdo to nemá rád, tady bude trpět jako zvíře! A povídky? Trochu jsem se rozepsala tam, kde je k tomu místo určené  :)
4,5/5

14 05.07.2023

Tak jo, jak se povedla další kniha od Sigríður Hagalín Björnsdóttir?
Ostrov se mi líbil, přesto tam pro mě něco dřelo, a já si knihu nemohla užít naplno, přestože téma bylo skvělé. A fakt by mě hodně zajímalo, o čem je druhá kniha autorky! Snad u nás vyjde  :) 
Takže, asi bych se moc nepatlala v tom, o čem je tahle kniha. Ale spíš, jak jsem knihu Ohně. Láska a jiné katastrofy pochopila...

Žena je jako sopka. Možná si myslíte, že je v klidu. Možná si myslíte, že to zabírá. Že si ji můžete zotročit a dělat si věci podle svého, mimo jejího přesvědčení. Ale ona sčítá. A potom když vybuchne, ničí všechno kolem sebe, to jo, ale zároveň se tím vytvoří něco nového a krásného, na čem lze stavět nová a krásná budoucnost. Pokud ženu respektujete a naučíte se s ní žít s takovou, pochopit jaká je, bez potřeby zkrotit jí a zotročit si jí, možná nevychouchne až tak moc. Jenom bude chvíli bublat (klidně i třicet let) hezky pravidelně v cyklech, ale neublíží vám. Co by z toho měla?

Takže jo, ta kniha je napsaná moc dobře a poutavě. Nemá žádné "nudné vědecké pasáže", ale poměrně poutavě zakomponované vědecké pasáže, kolem kterých autorka obalila příběh, který se odráží právě v tom, jak fungují sopky. Právě proto tenhle příměr funguje s Islandem (a proto fungovala i pointa autorky první knihy Ostrov), protože i v případě, pokud nevíte, jak vzniknul Island, autorka vám to (společně s těmi všemi dalšími věcmi) vysvětlí. Takže pokud vám v současnosti vadí sopky, proč žít na Islandu? Přeci jen, právě sopky dopomohly vytvořit tohle krásné místo a nebýt jich, teď tady nejste ani vy. A pokud nemáte rádi to, z čeho pocházíte, proč zůstávate a snažíte se věci měnit. Můžete jít, dveře (letiště) jsou (je) otevřené (připravené). Ta bláhová představa, že vás příroda potřebuje je sladce naivní. Ne, vy potřebujete přírodu. Ale když jí začnete ničit, omezovat a chovat se nadřazeně, nebude se jí to rozhodně líbit. A tím se vracím do předchozího odstavce a hezky se ten příspěvek uzavírá...

Ale zároveň je tam ten svíravý pocit, že ztrácíme kontrolu nad tím, co se děje kolem nás. Jenže katastrofy jsou tady z důvodu, že se příroda brání. Chce věcem nastavit opět řád. A přestože je konec smutný, dává to smysl a zapadá do sebe. A i přes všechno to špatné, dává naději do budoucna, že se věci později...napraví. Protože příroda nezná jinou cestu. A stejně tak to je u lidí. Žijeme si své životy a občas jsou stále stejné. A to nám vyhovuje. A potom přijde něco, co odstartuje sérii dalších věcí, které potom jako domino ovlivňují další věci. A občas to skončí špatně. No, je jenom na nás, zda se tím necháme semlít nebo se z toho poučíme a možná příště to bude lepší nebo prostě jiný začátek. Protože ve světě blahobytu (jako notak, sice furt remcáme, ale co nám chybí?!) je těžké neztratit sebe sama. Celý život žijeme na sudu s prachem a svět drží zapalovač a z dálky se na to kouká. Přibližuje se, vzdálí se, občas tu šňůru i zapálí, ale potom jí zase uhasí a dá tam novou. Ale lidi stárnou a tak rádi zapomínají na to, že to bylo poměrně nedávno, kdy k té výměně došlo. Necháme se kolíbat falešnou představou světa ("nemusíme to předělávat jenom proto, abychom předělávali") a on nás za to sežere, spolkne, zasype. A to samé se děje s našimi životy. Nebo snad neděje? Jo...

Nebo to prostě berte jako příběh ženy, která ztratila sama sebe a musela udělat něco, čím se zase najde. Ale na druhou stranu (s přihlédnutím k té vědecké stránce příběhu) nebylo by to až moc jednoduché, pokud by příběhové paralely byly pouhá...náhoda? Jo, to by bylo...

Navíc bylo dost fajn, jak jsou psaný dialogy v rámci textu (a celkově jeho úspora).Kdy v dost momentech nejde poznat, zda je to pokračování toho, co začalo říkat nebo jestli to je jenom takový dovětek. Podpořeno vyprávěním v první osobě (navíc tady není oddělením odražka nového odstavce, že teď už jsme jindy, když kniha neobsahuje žádný druh uvozovek). A já si to musela domyslet na dost jednoduchém pricipu: Vážně by něco takového řekla nebo si to už jenom myslela ve své hlavě jako vsuvku?
Tak nějak celkově mi přišlo, že v téhle knize tím pádem nelze vůbec přeskakovat, protože v okamžik se ztratíte...

Mě se kniha moc líbila a doporučuju. Buď jako jednoduchý příběh, když u toho nebudete přemýšlet. Nebo jako komplikované vyprávění, které je náročné na přemýšlení. Protože to je největší síla knihy. Dá se interpretovat více způsoby.

10 04.07.2023

Osudný slib, další pokračování série o Kim...

Za mě byl tenhle díl trochu slabší. Proč?

Kniha se věnuje dvěma případům. Vraždě Gordona Cordella. Což je fajn. To není poprvé, co se autorka tímhle způsobem vrací. A protože tenhle chlápek nebyl žádný zlatíčko, tak mi nedělalo problém tohle číst. Ale prostě jsem z toho vyšetřování byla unavená. Především v té rovině, že Kim většinu času tráví s Bryanten a bylo na tom poznat, že si neuvědomuje, že všichni ostatní taky truchlí, ale neovlivňuje to jejich práci. Čím se dostáváme k druhému případu a ke Stacey...

Stacey mě tady bavila asi zatím nejvíc. Včetně jejího případu. A důvod, proč se tomu věnuje, byť by vlastně ani nemusela...prostě protože svou praci bere vážně. A i přestože byla na nového člena týmu vážně hnusná, jako kdyby on snad mohl za to, co se stalo, neovlivňovalo to její pracovní výkonnost. Právě naopak. Měla jsem tak trochu problém uvěřit Kim, že je z toho tak špatná, nebo zda si připouští skutečný důvod, přeci jen, četla jsem už dost knih, kde byla vážně zlá a hnusná i na Dawsona, a víme ty důvody. Problém je v tom, že asi chápu, že autorka asi plánuje něco v tom smyslu, že se z toho Kim poučí a začne lidem důvěřovat dřív, než o ně přijde. Ale tady to už bylo vážně otravný a hodněkrát neprofesionální.

Čímž se dostáváme zpátky se Stacey. Ta byla taky hodně zlá a já úplně chápu, proč se nový člen týmu nesnažil vykecávat a věci vysvětlovat. Prostě dělal svojí práci a já během čtení doufala, že to bude právě Stacey, kdo na konci řekne, aby se Kim zastavila a promyslela si to, protože Penn svojí práci dělá dobře. Což už stejně každý z předchozího děje moc dobře ví. Stalo se tedy tak? V knize.
Navíc případ Stacey byl vážně zajímavý. A na konci nastolil dost vážnou etickou otázku. Což byla přidaná hodnota výsledku vyšetřování.

Takže jo, celkově to byla dobrá kniha. Ale...měla nějaká ta "ale", přes která jsem nemohla a musela jsem tu jednu hvězdu dolů nakonec i dát. Vlastně ve výsledku ke konci se to hezky příběhově propojilo, ale ten začátek byl náročný...

A jak už je pravidlem u téhle série, opět napíšu...vazba knihy se hned na začátku rozlepila. Tentokrát už na straně 8. Ostře hned od začátku. Takovejch peněz a takhle to dopadá, co?

PS: nějak si nemůžu pomoct, ale tenhle díl mi prostě přišel jako něco, co bylo primárně vedeno jako něco, co má nastartovat postavy a zase je postavit na správná místa, a vyšetřování je vlastně takové pozadí. Což mi jinde nevadí, takové detektivky čtu ráda. Má to ale jeden háček. A to je fakt, že ty jiné knihy mají podstatně víc stran a víc se rozebírají postavy, víc se to okecává, víc se řeší jejich psychologie, víc jejich soukromí život, na mnohem více stránkách...což tady chybí.

17 02.07.2023

("Vždycky mě fascinovaly věci, které se lidi marně pokoušejí schovat.")

Jack Harriman je docela dost sympatický soukromý detektiv. A jeho nová práce je ze začátku hodně jednoduchá. Ale co se posrat má, to se prostě posere. A začne odkrývání dost špatné věci. A musím říct, že tohle bylo poměrně fajn. Ano, je to autorova hodně stará práce, která u nás vyšla až teď, ale...talent se prostě nezapře. Byť ještě na začátku kariéry. A možná je o to lepší přečíst si to až teď. Je to klasický Brubaker, který se v tomhle žánru cítí jako ryba ve vodě. Protože...byť mě mělo být jasné, o čem to všechno bylo od začátku, tak i na poměrně málo postav v příběhu, mě to nenapadlo. Tohle je hodně povedlo  :) jenom si nejsem jistá, zda toho anotace neprozrazuje zbytečně moc. Ono je to docela krátký příběh, vlastně jenom sto stran...

("Ta tragédie nebyla vlastně nijak výjimečná, ale pořád to byla tragédie.")

Na konci je ještě pár stránkový příběh, který vyšel těsně před Místem činu, Bůh a hříšníci. Je to krátké, možná o to víc s údernější pointou...

14 28.06.2023

Moc mě bavil styl psaní autora. Skoro až románově rozepsal skutečné události, ale stále se u toho drží dokumentárního psaní, takže na mě to nepůsonilo úplně jako literatura faktu, a proto se mi to skvěle četlo. Ale zároveň je to tím pádem těžké na hodnocení. Přece jen, u beletrie a naučné literatury se hodnotí jiné věci. Krvavé prachy pojednávají o špatných, bolestivých  krutých událostech, které jsou pro spoustu lidí (i pro mě) novou informací. Ale je to napsané neskutečně moc poutavě, tak čtení uteče vážně hodně rychle.

Jsem zvědavá na adaptaci, která dodá postavám víc charakteru. A jsem zvědavá, jak bude vedené vyprávění vzhledem k tomu, jak postupují informace tady. Protože ta třetí část dělá knihu ještě (reálněji) děsivější než to předtím.

(Jsem jediná, koho mrzí název knihy? Hned na začátku je neskutečně krásně a poeticky vysvětlen název...tak alespoň slovenský překlad si ho nechal. Předpokládám, že autor ten název zvolil kvůli té básni. Jako poctu. Tak je to trochu škoda.)

13 25.06.2023

Takže jak se povedl "Oficiální komiks k filmu"?

Ano, včera jsem viděla Flashe a dnes je čas na čtivo. Přeci jen, už po prolistování mi bylo jasný, že ono to zase tak horký nebude. Prostě si zaběháme s Barrym a zachráníme pár lidí. Protože tohle je fakt vážně jenom přílepek k filmu. Ne žádný důležitý milník nebo něco, od čeho je třeba se odpíchnout (tam se musíte odpíchnout úplně jinde), aby se vám film líbil...víc. Sorry, emoce, u mě to ani víc možný není. To bylo jako v cukrárně! Ale v tý, kde neztloustnete, když všechno sežerete! (Bla, bla, bla, to je zase keců v úvodu, co? Celá já. Sorry. A nebo ne. Žádný sorry. Tohle je můj komentář.) A nebo si to přečtěte prostě proto, že máte rádi Flashe jako postavu. Což jsem já.

Takže jak se povedl "Oficiální komiks k filmu"?

(Obashuje to tři příběhy, takže...)
První příběh je fajn. Nejistej Barry, proti němu drsnej zaporák a do toho Batman, kterej pomůže. Jako, jo, celý to je totálně jednoduchý a klišojdní. Ale zároveň takový milý. A konečně se stane to, na co Barry celou dobu čekal. Bruce mu dá z té velké lásky pořádný prsten. Mladá láska je vždycky tak krásná!  :D 
O kresbu se tady postaral Ricardo López Ortiz a ta mě vlastně docela bavila. Je to takové fajn a neurážlivé zobrazení. Ale jo, chápu, on se tady nemohl ještě vyblbnout právě v tom, co je na Flashovi v kresbě top.
4/5

Druhý příběh je fajn. Jako, jo, celý to je totálně jednoduchý a klišojdní. Ale zároveň takový milý. Už jsme trochu dál v kariéře Flashe jako zachránce, takže mu to dělá problémy především v práci. Ale kdo chodí pozdě nebo utíká během pracovní doby, ten to chudák nemá snadný. Lidi jsou nevděčníci, co? Zatímco Flash bojuje s něčím fakt hnusný...
Tentokrát se do toho po stránce kresby obul Juan Ferreyra. Což mi udělalo radost. Jeho kresbu mám ráda a pokaždé, když od něj čtu něco nového, tak mi to prostě udělá lepší den. Tady už je to vizuálem Flash se vším všudy. A já si to fakt užila  :)
5/5

Třetí příběh je fajn. Jako, jo, celý to je totálně jednoduchý a klišojdní. Ale zároveň takový milý. Flash musí zdolat jednoho dost silnýho parchanta a navíc jsou do toho všeho dost zajímavým způsobem zapojení lidi z města.
Tentokrát si s Flashem polítal Jason Howard a bylo to fajn. Měl na starost hned dvě postavy, na kterých se může dost dobře vizuálně vyblbnout. A evidentně si to užil.
5/5

A jak bych to shrnula?
Hodněkrát jsem použila slovo "fajn" a věty "Jako, jo, celý to je totálně jednoduchý a klišojdní. Ale zároveň takový milý.". Tak co to pro komiks znamená? Vyjádření, že tenhle komiks je fajn. Nemusíte u něj přemýšlet ani spřádat žádné komplikované teorie. Je to prostě fajn zábavný čtení. Když chcete víc, asi vás to nenaplní. Ale proč chtít pokaždý nutně víc? Ale zase bylo super, jak do toho zakomponovali to, jak Barry prohlubuje a zkoumá svoje schopnosti. V každém příběhu vždycky jednu. Mě to vždycky potěší. Když je to chytře :) protože já, já jsem bedna :D :D :D

11 21.06.2023

Kniha Košík plný hlav obsahuje příběh, který je hodně věcí, jenom ne jednoduchým vyprávěním o magické sekeře a sekání hlav. Je to především příběh o tom, že v tomhle světě se můžete spolehnout jenom na sebe. Protože jenom sebe znáte nejlépe. Druhé skutečně ne. A že se vaší novou kámoškou stane krásná vikinská sekera? To už je jenom bonus. Tak si navlékněte žluté pláštěnky, do ruky vemte košík s hlavama darebáků a nezapomeňte na sekeru. Noc ještě nekončí a určitě je tam místo i pro někoho dalšího...

Košík plný hlav je i přes to dost nepříjemný téma neskutečně zábavná kniha. Navíc mě bavilo, že jsem si hned několikrát myslela, že vím, jak na tom dějově jako čtenář jsem. Ale ne, vždycky mě Hill převezl. Tady vážně není nic takové, jak se na první pohled zdá. Celá kniha je poměrně dost násilná a naplňující nepříjemnými pocity. Ale zároveň neskutečně vtipná. Protože jestli něco Joe Hill (mimo všechny ty ostatní věci) tak to je: napasovat černý humor úplně všude. Ano, je to klasická "hilovština". A já dostala přesně to, co jsem očekávala.

Hlavní hrdinku June jsem si oblíbila hned. Je to přesně ten typ lehce přidrzlý holky, která na jednu stranu využívá toho, jak vypadá. Ale když jí na někom skutečně záleží, udělá všechno, co je v jejích silách, aby mu pomohla. Proto mě moc bavilo, jak se postupně měnila, když si z nich zkládala mozaiku informací během celého příběhu. A jak se zachovala v rámci svého morálního kompasu, když už znala všechny informace.
S ostatními postavami se sice moc neseznámíme, ale zase to někteří z nich mají dost dost dobré hlášky. Kdo by to řekl, že hlava, která školní useknutá v košíku překrytá americkou vlajkou, může být tak trefná argumenty!

Stačí pouze obálka. Už jen ta úplně křičí: "Jenom se do mě podívej a koukni, co schovávám za další dobrůtky! Odkryj košíček a koukni se dovnitř!". A jak vypadá to, co spolu upekli Joe Hill a Leomacs? Naprosto skvěle. Děj knihy se odehrává v roce 1983. A je fajn dívat se na kresbu, která není žádná ultra moderní ani žádným způsobem experimentální. Prostě skoro jako kdyby odpovídala své době. A to je strašně osvěžující. Všechno správně sedí. Je to temné a neučesané. Možná proto předěly kapitol působí jako z jiného světa a o to víc mě bavily. Že je pod přebalem jiná kresba beru už jako jasnou součást Black Labelu. A tady je hodně povedená.

Po přečtení jsem o tomhle přemýšlela vlastně docela dlouho. Dějově je Košík plný hlav sice zkratkový, ale úderný. S naprosto skvěle zpracovaným nápadem a prďáckou pointou. A pokud se na konci s June nerozesmějete na celé kolo, asi pro vás není nejenom tahle kniha, ale ani celá tvorba Joe Hilla. Pokud máte rádi svěží horory (přesto s lehkým odérem krve), tohle si užijete. Vlastně bych se nebála tuhle knihu půjčit k přečtení tomu, kdo ještě nečetl žádný komiks. S velkou pravděpodobností bych jí nikdy nedostala zpátky. Ale každá další dušička v týmu je vítána s otevřenou náručí...

Bez váhání dávám všech deset useknutých hlav z deseti, protože tahle kniha si to zaslouží. Už jenom kvůli tomu, jak mě příběh pohltil, pobavil a dostal. A upřímně doufám, že u nás vyjdou další knihy z Hill House Comics. My si to zasloužíme!

20 19.06.2023

Hodně těžká kniha plná emocí, kterou jsem si prožila od začátku do konce!

Dojemný příbeh jedné malé holčičky, která zůstala úplně sama na svůj život. A kromě přírody poznala to nejhorší možné: jak ji všichni postupně opouští. Je tady krásně popsaná samota dospívání a postarání se o sebe, která se zároveň pere s pocitem někam patřit. A hlavně: za jakou cenu? Za ztrátu sebe sama? Tak to mají lidi z města? Navíc, jo, někteří lidé jsou hodně zlý. Protože já jsem si nevšimla, že by Kya někomu něco udělala. Prostě byla. A to některým stačilo.

Hodně fajn je, jak je kniha vyprávěna. Protože bylo krásný a zároveň bolestivý číst si všechny ty čistý věci s vědomím, že tam zároveň probublává tahle špatná věc. A bylo smutný číst si o tom, jak hned místní mají jasno v tom, kdo ten zločin spáchal. Protože kdo by chtěl ublížit zrovna jemu? Přeci jen, byl to místní krasavec! Co na tom, že to byl pořádný sobecký hajzl? Byl to krasavec! Tak je jasný, že motiv měla jenom ta "holka z bažiny", o které nikdo nic neví. Kromě toho, že je holka z bažiny. A těch věcí, co si o ní vymysleli...

Autorka napsala příběh plný krásy, lásky k přírodě a životu v ní. O dospívání a věcech, které jsou s tím spojené. Ale na druhé straně o tom, že člověk je tady od toho, aby ze své sobeckosti a strachu věcí, které neznají a nerozumí, toužili jenom po jediné věcí: zničit to. Vzít tu krásu do svých rukou, potěžkat ji, a protože jim v dlani přijde lehká (nevidí skutečnou hodnotu), tak jí rozdrtí na prach. A jdou dál, protože si ničeho neváží. Je to jenom trapná romanťárná, kam jsou narvaný tyhle trapný keci? Určitě se najdou čtenáři s tímto názorem. Ale upřímně, tihle lidé mě nezajímají. Já si knihu užila. Všechno jsem v příběhu našla. A ostatní je mi jedno.

("Utíkala od něj, aniž by si jí všiml. Matoucí signály světlušek. Nic víc o lásce nevěděla.")

Moc oceňuji hodně podrobné popisy. Měla jsem to všechno před očima. Ale i tak se těším na filmovou adaptaci (ze stejného důvodu mám ráda filmy podle knih Sparkse), až to budu mít před očima tím jiným způsobem. Jsem zvědavá, jak to uchopili. Příběhy z právě téhle oblasti mám moc ráda. Byť mi bohužel občas přijde, že je jedno, zda je rok 1952, 1969, 1998 nebo 2015, protože lidi tam přemýšlejí stále stejně.

Navíc se mi moc líbilo to vysvětlení, co znamená "kde zpívají raci"...

A úplný konec si musí každý přebrat podle svého...

34 17.06.2023

Denži cítí, že s ním není něco v pořádku. Tedy, cítí...jak může cítit, že je s ním něco v nepořádku, když má obavy, že nic necítí? A jako kdyby toho nebylo málo, společně s Power prochází dost drsným výcvikem.

("Abychom ho porazili, musíme na to jít chytře!" ... "Máš pravdu! Poslední dobou nad tím fakt dost přemýšlim. Můžeme na to jít chytře jako postavy z mangy!" ... "Usmrtíme ho naší genialitou!" ... "Už teď se cejtim chytřejší!")

Ale jejich problémy, jako kdyby byly najendou úplně o ničem narozdíl od ostatních. Že? Dost dobrý díl, kde mi paradoxně nechyběly úchyloviny a bylo to drsný jiným způsobem. Holt byl to díl víc o ostatních, ne o Denžim.

Super!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

10 16.06.2023

("Jak jsi to udělal?" ... "Kouzlem." ... "Aha. Jasně.")

Kniha Okupované území se překvapivě ( :O ) podle názvu a obálky neodehrává v přítomnosti, ale v roce 1947. Po velkém a litém boji si musí většina party odfrknout. Tak se Edmont pustí do vyprávění...

("Můžeme, Smíšku?" ... "Matá se mi kebule." ... "To přejde." ... "Ale já nechci.")

Skvělý a děsivý příběh, který, jak správně řekli ostatní kluci, skončil trochu jinak než obvykle. Ale proč ne?  :)

10 15.06.2023

"Hele, nech toho, jo? Nejsi přece žádné stěně! Proboha, měj přece trochu té hrdosti!"

Možná jsem začala zvesela, ale třetí díl Bestií Burdenských je dost brutální, krvavý a děsivý. Protože tentokrát smečka dostane poměrně zabrat...

Co se všechno dělo v lese. Co se všechno dělo s členy kultu. No, dost to bylo! Ale strašně hezký příběh  :)

Go, salamandře, go!  :)

11 14.06.2023

Celý ten souboj (a jeho stupňování) na střeše byl prostě neskutečný! A potom když se do toho zapojila Nezuko, bylo to ještě o trochu neskutečnější. Vzhledem k tomu, kdo stojí za hlavní démonkou, očekávám, že to bude ještě dost vostrý!

Ale v téhle knize to přesně to, proč mám tuhle sérii ráda. Ta situace, kdy musí Tandžiró nějak zkrotit Nezuko. Právě proto, aby mu pomohla, byla ochotná riskovat zbytky svého lidství. Kvůli lásce, kterou mezi sebou mají. Kdy by bez sebe nemohli v tomhle světě existovat...

Bonusový příběh o tom, jak se Inosuke naučil mluvit, byl dokonalý!

9 14.06.2023

Hodně povedený díl. A taky moc vtipný. Jak značí název, infiltrace do vykřičené čtvrti bude vskutku velká. Autor nikam nepospíchá. Vlastně je z děje dost jasné, proč je tenhle díl jaký je. Předpokládám, že celý další díl bude věnován souboji s démonem. Nechci předbíhat, ale asi to tak bude. Vykřičená čtvrť je vtipný díl, který jsem měla hned přečtený a fakt mě bavil :)

9 14.06.2023

Začala bych celkovým designem. Pohádka je pořádná bichle, má přes sedmset stran. Ale zároveň je trochu jiná než ostatní knihy vydavatele. Jiný font a řádkování. Písmo je roztaženější a mezery mezi řádky jsou větší. Nejsou to tedy tedy žádné nahuštěné blešky, které mohou kazit dojem ze čtení. Ano, trochu to nafoukne knihu, ale to nevadí. Kniha je "kingovsky" rozdělena do kapitol, které obsahují číselné oddělení do podkapitolek. Navíc každá kapitola obsahuje vždy slovní spojení (tři až šest), které vám zhruba shrnou, co se v kapitole stane (a je to vybrané tak dobře, že se nic nedozvíte dřív, než máte, Stevie přece není žádný nemotora). Pokud si pamatujete, na co to má odkazovat v rámci literární historie, užijete si v knize ještě spoustu dalších věcí. Ale o tom později. A pokud si to nepamatujete, nic tolik vážného se zase neděje. Děj to neovlivňuje. Naopak, nemusíte si říkat: "Já jsem fakt starej!".

Rozhodla jsem se, že nebudu zmiňovat "hon za devatenáctkou" a různé odkazy do jiných děl autora. To nechám na každém čtenáři, ať si hledá a hraje sám. Přesto bych ráda zmínila, že podobně jako v Prokletí Salemu, kde svým pojetím vzdává King poctu Shirley Jackson, tady se vydal ještě o trochu hlouběji. Tak hluboko, až za Lovecraftem, kterého autor počítá mezi své nejoblíbenější (a spoustu dalších autorů, na které doslova odkazuje) a několikrát se pokusil i o podobné útvary. Kde nejvíc asi vyčnívá kniha Z Buicku 8, povídka Ve vysoké trávě, kterou napsal s Joe Hillem a Prokletí Jeruzalémské. Ale v Pohádce se King utrhnul ze řetězu. Protože svět Empis není žádné pohádkové místo. Je to drsný svět, který nedá nikomu nic zadarmo. Natož Charlimu Readovi. Ale co s tím vším má společného Howard Bowditch...

Co je ale na Pohádce hodně fajn, jsou ilustrace. Ilustrací na skoro celou stránku začíná každá hlavní kapitola. A proč to zmiňuji? Protože tyhle ilustrace mají na svědomí pánové Nicolas Delort a Gabriel Rodriguez. Přičemž druhý zmínění je českému čtenáři víc než známý svou prací na komiksové sérii Zámek a klíč od Joe Hilla. Pohádka má navíc krásnou obálku, která vás nutí stále se dívat. A kdo ví, možná právě proto sejdete ty schody do jiné říše a ani nebudete vědět, jak se to stalo. A jaká je Pohádka, když po těch schodek v kůlně sejdete dolů?

"Chtěl jsem najít sluneční hodiny a podívat se, zda skutečně dokážou to, co pan Bowitch tvrdil. A nesmíte zapomínat, že mi bylo sedmnáct, což je ten správný věk pro dobrodružství a nerozumná rozhodnutí."

Hned na začátku bych chtěla upozornit, že je kniha spíš pro ty, kdo už mají Kinga načteného a ví, jak příběhově přemýšlí. Nebo pro hodně trpělivého nové čtenáře. Ano, k užití si příběhu musíte mít pouze otevřenou mysl a užít si to. Protože první třetina je pouze o poznávání Charlieho a proč mu nedělá problém sejít po schodech dolů do nebezpečí a všechno riskovat. Kvůli nejlepšímu příteli. Kvůli psovi. Tedy feně, nesmím být drzá, nebo si mě Radar podá. Celou dobu s jemnými náznaky ze strany autora. Protože čtenář je právě v té první třetině informačně hodně před Charliem. Přesto je to strašně napínavé a stránky mizí a mizí. A když se Charlie rozhodne, že to musí udělat, budete mu držet pěsti a přát štěstí. Bude ho potřebovat. Hodně.

Jenže potom se to všechno otočí a King začne vyprávět příběh, který je napínavý, dobrodružný a je v něm mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Přeci jen...Charlie není jenom kluk, který chtěl zachránit svého přítele. Charlie je kluk, který chce zachránit všechny. A kdo ví, možná je Charlie právě ten, kdo přivede zpátky všechny motýly...

Pohádka je plná magických věcí a magických odkazů do jiných knih. Je plná mouder a poučení. Navíc způsobem zvoleného vyprávění dovoluje hrát si s textem i čtenářem různými vsuvkami a myšlenkami Charlieho. A pokud máte srdce, které se nestydíte použít, bude se vám to líbit :)

35 12.06.2023

Dejte mi tajemný les. Jsem vaše!
Dejte mi tajemství v lese. Jsem vaše!
Dejte mi tajemství z minulosti v lese. Jsem vaše!
Napsal to Harlan Coben? Jsem jenom jeho!

("Smrt je čistá, ničivá jako demoliční koule. Zasáhne vás, rozdrtí, a vy se začnete znovu dávat dohromady. Nejistota je jiná. Ty pochybnosti, ty náznaky hledají jako termiti nebo nějaký neúprosný mikrob. Požírá vás zevnitř. Nemůžete té hnilobě zabránit. Nemůžete se dát dohroamdy, protože vás neustále rozleptává pochybnost.")

Před dvaceti lety zmizely čtyři mladí lidé v lesích na letním táboře. Dva se našli. Mrtvý. Ale proč se najednou zjevil jeden z těch mrtvých, který je teď doopravdy mrtvý se články v kapsách vedoucích k bratrovi druhé, která byla též prohlášena za mrtvou? A druhá linka tomu taky moc nepřidává. Je tam navíc, aby "víc stránek" nebo to má spojení?

Tak dobře Harlane Cobene, už na straně 35 jste mě dostatečně zaháčkoval. Podařilo se vám to uhrát až do konce?

Ano, opět se mu to povedlo! Což vážně není spoiler  ;)  protože to propletení současného případu Paula s minulostí před dvaceti lety (a že by i minulosti jeho rodiny?) bylo fajn. Možná se někdo může ptát, proč je v knize zároveň ten Paulův případ u soudu. Ale ono na tom lze hezky ukázat jeho charakter. A samozřejmě ta jeho čistota, aby se dostal do vyšší funkce, kde je důležité, aby na vás "nepřátelé" nic nenašli. Ale je to opravdu tak? Nebo je to jenom maska, pravě aby se dostal výš? No, jak to všechno nakonec bylo a dopadlo, to jsem se dozvěděla. A byla s tím vším spojená. Super kniha ;)

Četla jsem vydání z roku  2008, které se mi líbí mnohem víc. Na obálce je víc vidět les. Jo, a moc se těším na seriálovou adaptaci. Snad co nejdřív. Jelikož mám právě rozkoukaný seriál Zone Blanche, algoritmus Netflixu se posere radostí  :D  třeba mi najde něco podobného. Jak jsem psala hned na začátku...

Dejte mi tajemný les. Jsem vaše!
Dejte mi tajemství v lese. Jsem vaše!
Dejte mi tajemství z minulosti v lese. Jsem vaše!

4,5/5

12 02.06.2023

Tak tohle bylo...!

Třetí Mlsoun je skvělé zakončení příběhu a zjištění toho, kdo je Gus a jak tohle všechno začalo. A já jsem za to vděčná. Jeff Lemire to skvěle ukočíroval, ale na druhou jsem též vděčná, že největší síla knihy je klasická Lemiřina. Protože zde se opět ukazuje to, v čem je autor nejsilnější. Jak umí vzít svoje postavy, poslat je na úplně na dno, nechat je padnout ještě níž a čtenář čeká, zda se z toho dostanou. Tedy, ne zda se z toho dostanou cajk, ale zda se z toho dostanou alespoň trochu cajk. A jak s tím následně naloží.

Tentokrát bude můj komentář kratší, protože se zde nechci rozepisovat o tom, kolikrát mi kniha zlomila srdce a kolikrát ho opět svou krásou slepila dohromady. Tohle si musíte přečíst sami. Celou sérii. Já moc děkuji! :)

PS: Jak jsem psala u tehdy u prvního dílu, viděla jsem pouze prvního díl adaptace. A do této doby u toho zůstalo. O to je rozhovor s autorem na konci knihy ještě vtipnější. Že by si jako Jepperda ideálně představoval Liama Neesona. Tak jo ooookkkkk. Ale stejně. Teď už se juknout můžu  :)

7 27.05.2023

Když se lidé dřív z dálky dívali na Pluto, asi nečekali, že se dostanou až tak daleko. Že budou schopni takových věcí. Například přeměnu Pluta v obyvatelnou planetu. Jenže tahle malá načervenalá planetka skrývá mnohem víc tajemství, než to na první pohled vypadá. Jako třeba...Co se tehdy stalo zakladateli základny, ze které má nyní tým vědců provést terraformaci? Je pravda, co viděla malá Nou (pokud si to nevymyslela) a na Plutu je vážně život? A ta hlavní otázka: je důležité, zda na Plutu život je, protože by se to je to v zájmu terraformace stejně ututlalo, a proběhla by tak jako tak? Protože ne každý je příznivec myšlenky upravování planet, aby vypadaly jako Země...

"Terraformace označuje též někdy i planetární inženýrství, avšak ve skutečnosti se jedná o jeden z jeho typů. Je to globální děj, při kterém dochází k záměrné přeměně atmosféry, teploty a přírodních podmínek přirozeného vesmírného tělesa (planety, měsíce) za účelem co nejvíce přiblížit podmínky, které na něm panují, těm na Zemi a učinit ho obyvatelný lidmi."

Přestože je tým složen z více různých vědců, včetně vědkyň jejíž prací je hledání života na jiných planetách a měsících, autorka si jako hlavní postavu pro vyprávění vybrala Luciena, solárního inženýra. Což je dobrý tah. Jeho prostřednictvím vědce, který je zde nový a nemá všechny informace, může čtenáři přes jeho postavu vysvětlit hodně věcí stravitelnou formou. A jako druhou vypravěčku si vybrala desetiletou Nou, která má svůj specifický pohled na svět a už rok "od tamté věci" nemluví. Nemusíte být tedy zkušený vědec, jako je i sama autorka Lucy Kissick, aby jste se v ději a informacích zorientovali. Včetně toho, jak bude probíhat oteplování Pluta a následná změna ovzduší.

Plutoshine není jenom další vědecká kniha pro čtenáře Andyho Weira, jak je obecně prezentována. Svým způsobem je o trochu víc. Autorka bravurně balancuje na hranici hard sci-fi pro zkušené čtenáře a zároveň vše vysvětluje a popisuje i pro čtenáře, kteří žánru teprve pomalu propadají. I mě bylo hned jasné po přečtení ukázky, že tohle mě bude bavit hodně. Proto jsem doufala, že mi zážitek nic nezkazí. Jenom doporučuji trochu trpělivosti. Lucy Kissick se dlouho zabývá budováním vztahu Luciena a Nou a prostřednictvím právě těch dvou postav prozkoumává jak technickou stránku mise Plutoshine, tak Pluto samotné. Já jsem si právě proto oba dva oblíbila. A tu smrt a hrůzu si autorka nechává, po vzoru mistrů žánru, jako třešničku na dortu jako odměnu pro čtenáře. A můžete mi věřit, že tuhle dobrůtku si sníte všichni moc rádi. Protože až to přijde, je to zasloužené.

Za sebe mohu rozhodně doporučit vlastně úplně všem, kteří mají rádi sci-fi nebo třeba jenom napínavé příběhy. Od obojího má kniha dost. Zábava je zaručena. Až na pomalý rozjezd, který si buď vychutnáte nebo kvůli němu knihu zatratíte, nemá Plutoshine žádné výrazné zaškobrtnutí.

4,5/5

10 26.05.2023

Takže je to tady. Po delší době přišel čas na to, abych se znovu ponořil do příběhu Guse. A musím říct, že to byla pecka. Jenom mě překvapilo, že jsem měla přečteno tak rychle...

Jo, první knihou jsem se dost prokousávala, protože obsahovala strašně moc informací. Ale teď už všechno víme a není čas s ničím zdržovat. Protože toho bylo fakt hodně!

Jestli jsem o první knize tvrdila, že mě emočně vyčerpala, tak druhá mě emočně úplně rozebrala. A vzhledem k tomu, co se asi nejspíš stane dál, tak mě třetí kniha jisto jistě rozdrtí úplně, žádný poskládání nepřijde.

Protože přišel čas velké záchrany. A pokusu o urovnání vztahu Jepparda a Guse. Což je protkané celou knihou. Nikam se nepospíchá a to je na tom to krásný. Stejně jako v případě ostatních vztahů. Aby se na konci (což bylo příběhově logický) všechno rozpadlo. A na mě to bylo moc. Všechno, co se tam stalo mi pomalu lámalo srdce. (Sorry, ale já jsem strašná měkota, když přijde na příběhy Jeffa.) A konec byl neskutečný. Ne jenom dějově...

...já jsem totiž zvyklá, že Jeff je i skvělý kreslíř. Umí prostě všechno. A podle použitého stylu vás navádí do emoce, kterou popisuje. A já si ten konec užila. Ten s Gusem. Četla jsem to a otáčela stránky se strachem, co najdu dál. Protože jsem se bála, že tam bude přesně to, co nechci. Jo, jo, když je někdo na dně, může padnout ještě níž. To opravdu není problém! Ukáže to, že na skutečném dně fakt nebyl.

Druhý Mlsoun je hodně emoční kniha, kterou jsem přečetla extrémně rychle. Vychutnala jsem si každou stranu a užila každé okno. A přestože tady byla spousta krutých věcí, ty krásné na usmátí to vyrovnavali. Tak doufám, že se s příběhem usměji znovu. Ty postavy si to zaslouží...

10 21.05.2023