Lenísek

Příspěvky

Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Kdysi dávno jsem viděla film o blonďaté holčičce, které říkali zlodějka knih. A teď - o pár let později - jsem se konečně pustila do knihy. Myslela jsem si, že vím, co mě čeká, ale šeredně jsem se pletla. Když jsem začala číst, netušila jsem, do čeho jsem se to pustila.

Ten styl vyprávění, pohled, ze kterého Markus Zusak napsal Zlodějku knih, všechny myšlenky, kresby, bylo to něco neskutečného. Já ani neumím popsat, jak moc se mi to líbilo, jak na Liesel, Hanse, Rosu, Maxe a Rudyho budu dlouho vzpomínat, jak si mě všichni - i sama Smrt - získala.

Na konci jsem se neubránila slzám.

25. září


FajaFajaPetra Stehlíková

Tady neexistuje nic jako vycpávkový druhý díl. Faja je plnohodnotným pokračováním Naslouchače a nemohlo to být lepší.

Kápněte božskou, kdo z vás tento skvost ještě nečetl? Protože k tomu se už ani nemůžete veřejně přiznat, že? To bych vám ji totiž jela hned teď koupit a doručit z ruky do ruky a stála bych nad vámi, dokud byste neskončili úplně unešení na poslední straně.

15.04.2020


Pravda, nebo ležPravda, nebo ležColleen Hoover

Na další knihu od Colleen Hooverové jsem se strašně moc těšila. Máte (a četli jste) je taky úplně všechny jako já?

Psychothrillerům zrovna moc neholduji, ale když ten příběh napsala Colleen, ani na chvilku mě nenapadlo, že bych si to nepřečetla. Vždyť je jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek. A opět nezklamala.

Bylo to skvělý. Od první strany jsem se do knihy ponořila a dokud jsem ji neměla přečtenou, myslela jsem na ni pořád. Stále jsem netušila, jak to celé autorka zakončí. Myslela jsem na všechny postavy a měla několik teorií. Kam jsem se s nima ale po dočtení hrabala, to vám řeknu..

Že to bylo čtivé, to je vám určitě jasné. Že strany ubíhaly jedna báseň, ani divit jste se nestačili, to je taky jasné. Všem starším čtenářům knihu doporučuji a úplně všem čtenářům doporučuji ostatní autorčiny knihy.

Přiznám se, že mi nakonec změna žánru vůbec nevadila. Naopak si myslím, že mi hodně prospěla a teď přemýšlím, že bych mohla být ve čtení trochu pestřejší a sahat pro knihy i do (pro mě) neznámých vod thrillerů, detektivek a jiných žánrů.

01.07.2020


To nejlepší v násTo nejlepší v násColleen Hoover

Od Colleen Hooverové jsem četla všechny knihy, které u nás vyšly a musím přiznat, že opravdu není nad ty knihy, u kterých jsem ta pravá cílovka já. Právě tak je tomu u To nejlepší v nás a Námi to končí. A přesně tyhle příběhy ve mně zanechaly něco, na co budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Tím nechci říct, že se mi ty ostatní knihy nelíbily, samozřejmě je zbožňuju všechny, ale tyhle dvě bych doporučila na prvním místě.

Doufám, že o stylu psaní Vás nemusím poučovat a máte alespoň jednu knihu od Colleen přečtenou. Občas to od toho fantasy chce vypnout a potom je přesně Hooverová tou správnou volbou.

Když nechci fantasy, ale ani úplně tak jednoduchou, optimistickou a milou četbu například do Kasie Westové, tak je jediná správná volba. A ti chytří už vědí. Pro čtenáře do dvaceti let doporučuji knihy, které vyšly u Yoli, ti starší by se měli zaměřit na knihy od Ikaru.

15.04.2020


Kroniky prachuKroniky prachuLin Rina

Původně jsem se měla držet plánu společného čtení a přečíst jednu až dvě kapitoly denně, ale já to bez Animant a pana Reeda nemohla vydržet. Snažila jsem se soustředit na jinou knihu, ale nešlo to. V hlavě jsem měla jen Londýn, tajemného vedoucího knihovny a jeho asistentku.

Byla to moje asi nejrychleji přečtená bichlička vůbec. Chtěla bych víc takových knih, protože mě to neskutečně bavilo, četlo se to samo a já doteď nechápu, jak mi tady mohla jen tak půl roku ležet v knihovně.

Prostředí Londýna se mi moc líbilo. Kdykoli se Animant vydala do města, jela drožkou nebo šla jen krátkou cestou do práce, jako bych tam byla s ní.
Romantická linka byla skvělá. Co si budeme povídat, já zbožňuju, když se na začátku nemají v lásce a na konci jí propadnou. A v tomto případě bych klidně přečetla dalších 100 stran, jen aby ten konec nebyl tak uspěchaný.

Závěrem bych Kroniky prachu doporučila snad úplně všem. K podzimnímu počasí se knížka skvěle hodí, krásně si u ní odpočinete a já závidím těm, kteří ji budou číst poprvé.

17.11.2020


Za pět letZa pět letRebecca Serle

"Za pět let je nezapomenutelným příběhem nejen o lásce, ale hlavně o síle loajality, přátelství a nepředvídatelné cesty osudu."

Vypůjčila jsem si poslední větu z anotace, která tvrdí, že na Za pět let jen tak nezapomenu. Bohužel, je to pravda. V tomto případě bych si ale z celého srdce zapomenout přála. A proč?

Ani jedna postava mi nebyla sympatická. Nemohla jsem si pomoct, k žádné z nich jsem nenašla cestu. Přišlo mi úplně zbytečné vyjmenovávat tolik luxusních značek, klubů, restaurací, adres, protože mi stejně většina z toho vůbec nic neříkala.

Oficiální anotace slibuje úplně jiný příběh, než se ukrývá uvnitř a pro někoho to nemusí být zrovna příjemné překvapení.

Naštěstí má kniha pouhých 232 stran, takže jsem netrpěla dlouho. Nicméně se tam občas objevily zajímavé myšlenky a momenty, které ale autorka nijak dál nerozvíjela (škoda) a jen se do toho zamotávala čím dál víc.

07. května


Po tvém bokuPo tvém bokuKasie West

Další kniha od Kasie Westové, kterou jsem přečetla na jeden zátah. I když jsou ty příběhy předvídatelné a celkem jednoduché, jsou také naprosto boží.

A skoro polovina děje Po tvém boku se odehrává v knihovně. No a jaký knihomol by o prodlouženém víkendu netoužil být zavřený v knihovně? Kdyby mu k tomu navíc dělal společnost tajemný, ale na první pohled moc hezký protějšek?

Obálka napovídá v jakém ročním období se děj odehrává a já si dokážu představit, že mi každou zimu bude tato knížka dělat společnost. Bylo by to úžasně strávené odpoledne.

03.10.2020


Dívka beze jménaDívka beze jménaLisa Regan

Na druhou knihu Lisy Reganové jsem se moc těšila, protože Mizející dívky se mi četly velmi dobře. A to samé můžu říct i o Dívce beze jména.

Vždycky jsem si říkala, že dočtu kapitolu a jdu už něco dělat (třeba uklízet), ale každá kapitola končila tak napínavě, že jsem automaticky musela začít další a další, až jsem se ocitla na konci.

Nemusíte číst Mizející dívky, abyste se mohli pustit do druhého případu Josie Quinnové, ale je tam hodně odkazů na první díl a hlavně jsou i vedlejší postavy stejné, takže bych vám doporučila začít s loňskou knihou.

16. května


Z krve a popelaZ krve a popelaJennifer L. Armentrout

Pro fanoušky Sarah J. Maasové. Doposud jsem nečetla knihu, u které bych na 100 % mohla souhlasit, že je pro fanoušky Skleněného trůnu, Dvorů a Půlměsíčního města. To se ale dnes změnilo. Z krve a popela tohle označení může hrdě nosit.

Poppy je Vyvolená a je budoucností celého království. Jenže jako velmi důležitá osoba se bez stráží nesmí nikam hnout, má rozkazy s kým (ne)může mluvit, kam a kdy (ne)chodit, co (ne)nosit a dokonce i co (ne)číst. Dodržování pravidel jí ale nikdy moc nešlo.
Hawke je prostě a jednoduše neodolatelný. Umí se ohánět nejenom mečem a lukem. Jeho vzhled je (jak u ž to tak bývá) bez jediné chybičky a já myslím, že jsem našla fantasy hrdinu, který se může dělit o první místo s Rhysandem.
Obě dvě hlavní postavy jsou silné a chytré a spolu jim to náramně ladí. Doplňují se, dohadují se, srší vtipnými poznámkami, přitahují se a jiskry létají do všech stran.

Pro mě byl konec překvapivý. Já vůbec neměla čas myslet a předvídat, co se stane dál, protože jsem hltala každý odstavec, větu, slovo… rozumíme si. Než jsem vůbec měla čas něco vymyslet, už jsem otáčela poslední stránky.

Hrátky v posteli (i když se zrovna v posteli moc často neodehrávaly), násilí, týrání, smrt - to vše popsala Jennifer L. Armentrout do každičkého detailu. První díl série Z krve a popela doporučuji každému dospělému čtenáři, který v příběhu očekává explicitní scény a (překvapivě) je fanoušek SJM.

06. října


Kluk odvedleKluk odvedleKasie West

Další Westovka nezklamala. Ještě mi zbývají přečíst dvě, které u nás vyšly a mám ji kompletní.

Přiznám se, že mám radši romantickou linku, kde se na začátku hlavní hrdinové nemají moc v lásce, ale u Kluka odvedle mi ani nevadilo, že tady byli dlouholetí přátelé.

Je to přesně ten typ knihy, ke kterým od fantasy žánru občas utíkám. A v případě Kasie Westové dostanu vždycky to, co aktuálně potřebuji.

03.09.2020


Společenstvo PrstenuSpolečenstvo PrstenuJ. R. R. Tolkien

Neskutečně dlouho jsem s Pánem prstenů otálela. Filmy miluju a mohla bych se na ně dívat pořád, ale knih jsem se bála. Měla jsem strach, že se budu u delších popisů nudit, budu ji chtít odložit a trvalo by dlouho, než bych ji vůbec dočetla. Tak jsem se rozhodla pro audioknihu a bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí vůbec.

Společenstvo prstenu se mi moc líbilo i v knižní podobě. Nemusím vám říkat, že je tam pár věcí jinak, to je případ každého filmu natočeného podle předlohy. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací a celkově to bylo moc příjemné - vrátit se zpátky do Středozemě, ponořit se do toho samého příběhu, který již dávno znám, ale přitom to všechno působilo nově, jako kdybych o Frodovi slyšela úplně poprvé.

Hlas Aleše Procházky působil velice klidným dojmem. Tak moc mě vtáhl do příběhu, že jsem si ani jednou nevzpomněla na Severuse Snapea. Nemůžu ho zatím s nikým jiným porovnávat, ale pro mě to byl neskutečný zážitek a naopak mě více a více utvrzoval v tom, že jsem se s audioknihou rozhodla správně.

17.11.2020


Nelituju ničehoNelituju ničehoColleen Hoover

Na novou Colleen jsem se moc těšila. Vždycky je to čtení maximálně na dva dny, protože její knihy prostě nejdou odložit. A Nelituju ničeho mi uteklo až příliš rychle.

Kapitoly se střídají z pohledů matky Morgan a její dcery Clary a já si obě dvě oblíbila. Je až neuvěřitelné, jak moc mě autorka dokázala vtáhnout do děje a já sama jsem se několikrát přistihla, že myslím na to, jaké to bude za 15 let s mojí dcerou.

V této knize mě Colleen překvapila hned v první třetině a poté jsem se s ostatními postavami vyrovnávala s následky oné události. A občas jsem měla i slzy na krajíčku.

Nelituju ničeho doporučuji starším slečnám. Ať už si vyberete jakoukoli její knihu, neuděláte chybu. Já všechny její knížky zbožňuju.

10.12.2020


Kudy ke hvězdámKudy ke hvězdámJenn Bennett

Kdyby u nás nevyšla další kniha od Jen Bennetové, zřejmě bych se do Kudy ke hvězdám ani nepustila. A udělala bych strašnou chybu.

Já nemám nic, co bych vytkla. Příběh mě nadchl, postavy si mě získaly od prvních stran a kempování v severokalifornské divočině bylo naprosto úžasné!

Připadalo mi, jako bych i já stanovala a plahočila se po stezkách. Dokázala jsem se ponořit do knihy a nemyslet na nic jiného. Líbila se mi i romantická linka.

Kudy ke hvězdám doporučuji všem čtenářům. Opravdu byste ji neměli jen tak minout.

19. června


Daisy Jones & The SixDaisy Jones & The SixTaylor Jenkins Reid

Po všech těch pozitivních recenzí jsem se té knihy šíleně moc bála. Měla jsem strach ze zklamání. A také jsem se jí docela dlouho vyhýbala. A když už pak přišly na scénu jiné bomby, já se v klidu mohla do Daisy Jones & The Six pustit. A pane bože!

Tohle bylo tak skvělé čtení. Já jsem měla každou chvíli chuť si kapelu i Daisy Jones vygooglit. Chtěla jsem si pustit jejich písničky, chtěla jsem slyšet jejich hlas, chtěla jsem jít na jejich koncert. Stále dokola jsem si opakovala, že tohle je jen vymyšlený příběh. Že to není skutečné.

Postavy, myšlenky, styl psaní - nemůžu vůbec nic vytknout.
Na druhou stranu chápu, že to nemusí sedět všem, ale dejte knize aspoň šanci. Tohle chcete číst.

29. května


Hořím pro tebeHořím pro tebeJ. T. Geissinger

Skvěle jsem si u této knihy odpočinula, občas se i uchechtla a náramně si to užila.

Šéfkuchařka Bianca mi padla do noty už od první strany a to samé se dá říct o milionáři Jacksonovi (ten u mě má ale vroubek).
Hlavní hrdinka byla upřímná, líbilo se mi, jak se chovala ke svým zaměstnancům i rodině.
Na bohatého dědice bourbonské dynastie jsem ale názor postupně měnila. Jakmile mu hrozilo, že o rodinné dědictví přijde, musel se oženit. Nebo si také podle mého mohl najít i svůj vlastní výdělek. Neříkejte mi, že takový chlap radši bude sedět doma na zadku a přizná si, že nic neumí, než aby s tím něco udělal. Kor když vidí Biancu, která sama šéfuje celé restauraci...

Příběh se mi ale jinak četl skvěle, stránky mi ubíhaly pod rukama a hned druhý den jsem měla přečteno.

Zajímá vás, jestli si od J. T. Geissinger ještě něco přečtu? Rozhodně ano. Těším se na druhou knihu Taju pro tebe ze série Vzplanutí, která vychází na začátku listopadu.

06. října


Město dušíMěsto dušíMartina Čekalová

Město duší dokázalo, proč se stále nehrnu do té české tvorby. Samozřejmě je pár výjimek a s touhle knihou jsem chtěla jen utvrdit to, že se mezi českými knihami najdou takové skvosty, které by si zasloužily poslat do světa. Ale zrovna tohle moc nedopadlo.

Po přečtení jsem si to všechno nechala uležet v hlavě a ve výsledku bych knihu nedoporučila. Když si Město duší nepřečtete, tak o nic nepřijdete. Netuším, proč se zrovna tahle kniha stala HumbookStartem, ale pro mě to znamená jen to, že si příště hodně dobře rozmyslím, zda tento projekt podpořím, protože tohle byly vyhozené peníze.

Jedna hvězda je za to, že měl příběh hodně slibný začátek a druhá hvězda za to, že jsem to dočetla do konce.

15.04.2020


Píseň zimyPíseň zimyS. Jae-Jones

Jedná se o převyprávění pohádky o Králi duchů. Já se přiznám, že originální příběh neznám, ale tenhle retelling se mi moc líbil a hned vám povím proč.

Autorka píše tak úžasným stylem, že jsem do něj už od začátku totálně zamilovala. Je to tak poeticky a pohádkově napsané a já si užívala každé slovo, každou větu, odstavec i stranu. Na druhou stranu zase chápu, že právě ten styl psaní může být problémem pro ostatní čtenáře.

Strašně moc se mi líbila postava Krále duchů. Myslím si, že jeho všechny podoby i tajemnost autorka vystihla dokonale. Ostatní postavy ale nezaostávaly. I s nimi si Jae-Jonesová dokázala vyhrát a každá byla jedinečná.

Plný počet hvězdiček jsem nedala, protože mohla být kniha trochu kratší. Někdy to přeci jenom bylo příliš natahované, i přes ten boží styl psaní.

15.04.2020


KráskyKráskyDhonielle Clayton

Co všechno jsou lidé schopni obětovat pro krásu? Byli by ochotni i zabít, aby nikdo nebyl krásnější?

Jedno musím knize přiznat. Dnes se už těžko hledá originální námět, který není nikde jinde vidět. Myslím si, že Krásky originální jsou. Alespoň já podobný příběh zatím nečetla.

Je fakt, že více postav se mi v příběhu spíš nelíbilo, ale kupodivu se to četlo samo. I přes ty velmi časté popisy mi stránky ubíhaly. Tolik barevných odstínů pleti, vlasů, neskutečně moc krásných rób.. klobouk dolů před bujnou fantazií autorky.

A jako milovník romantiky v knihách mi tady ani nevadilo, že nedostala svůj prostor. Za mě vám Krásky určitě doporučuji.

15.04.2020


Náhradní klukNáhradní klukKasie West

Jak mám ještě tu Kasie Westovou vychvalovat? Copak jsem už všechno neřekla v recenzích na její předchozí knihy?

Náhradní kluk se mi překvapivě také líbil. I když mi tady pár věcí logicky moc nesedělo, nemělo to na to, aby mě to odrazovalo od čtení. Akorát jsem zrovna u téhle knihy myslela na to, že já opravdu nejsem ta správná cílová kategorie. Ale co. Bylo mi to fuk.

Do Náhradního kluka se také určitě můžete pustit, ale na P. S. Líbíš se mi a Po tvém boku to nemá.

03.10.2020


Projekt KronosProjekt KronosPavel Bareš

Od Pavla Bareše jsem četla nejdřív Metu a poté až Projekt Kronos. A myslím si, že jsem udělala hodně dobře. Proč?

Barešův styl psaní je trošku chaotický, ale zas je jiný a to oceňuji. Protože je ale Meta mnohem kratší kniha, je hodně malá šance, že byste se v ní ztratili. Kdybych nevěděla, co mě v Projektu Kronos čeká, trvalo by mi mnohem déle se v příběhu zorientovat a pochopit, co se to sakra děje. Takže jsem hezky v Metě objevila kouzlo Pavlova psaní a myslela si, že v další jeho knize mě už nic tak nepřekvapí. Jak hloupá jsem to byla.

Vlastně jsem ani na chvíli netušila, co se bude dít na další straně. A jak jsem se dostávala dál a dál, už jsem ani nedoufala, že bych někdy mohla děj předvídat.

Do sci-fi žánru zabrousím jen výjimečně a opravdu to musí stát za to. Jsem moc ráda, že mě Projekt Kronos bavil a nezklamal, protože mám takhle dalšího českého autora, kterého můžu jen a jen doporučovat.

10.09.2020


Začít znovuZačít znovuMona Kasten

Bylo to neskutečně čtivé. Ani jsem se nenadála a už jsem měla přečteno. Musím ale knihu hodnotit průměrně, protože mi vůbec nesedly hlavní postavy.
Allie občas šla, ale někdy to s ní bylo k nevydržení.
A Kaden byl hrozný od začátku do konce. Obvykle je právě tohle můj typ knižních hrdinů, ale já jsem tady prostě Kadenovi nevěřila ani nos mezi očima. Něco vypouštěl z pusy, ale přitom se choval úplně jinak.

14. dubna


No a jáNo a jáDelphine de Vigan

Moje první přečtená odeonka nemohla být lepší. Tenoučká knížka No a já toho obsahuje mnohem víc než jen bezdomovectví. Po tomhle nemůžu jinak a musím si přečíst i další autorčiny knihy.

14. dubna


Nedej seNedej seRainbow Rowell

S Nedej se jsem po knihách Fangirl a Eleanor & Park vůbec neváhala. Jenže jsem měla až příliš velká očekávání.
Ve Fangirl jsem si krátké úryvky o Simonovi užívala a těšila jsem se na knihu jen o něm. A protože brzy vyjde Nezdárný syn, konečně jsem se do ní mohla pustit.

Blížila jsem se do poloviny Nedej se a stále jsem nevěděla, co si o tom všem myslet. Asi mi v této době moc nesedla ta podobnost s jinou školou pro čaroděje a třemi hlavními hrdiny. Stále jsem si říkala, jestli je tohle jako všechno..

Trochu to zachraňoval Baz, se kterým mě scény bavily, ale čekala jsem od Rainbow Rowellové mnohem víc. Teď mi nezbývá nic jiného, než knihu jen průměrně ohodnotit. A zda se chystám na další díl? To si budu muset teprve rozmyslet.

18.11.2020


Oceán na konci cestyOceán na konci cestyNeil Gaiman

Věřím, že i když jste od Neila Gaimana doposud nic nečetli, jeho jméno znáte. Alespoň já jsem to tak měla. Nedávno se mi ale autor slavné Koralíny a Hvězdného prachu (oba filmy zbožňuju) a plno dalších skvostů dostal díky knihkupectví Kosmas do ruky a totálně mě zničil.

„Na tohle si vzpomíná, když sedí u oceánu na konci cesty:

Na mrtvého muže na zadním sedadle auta a na teplé mléko na statku.
Na prastarou holčičku a na stařenku, která viděla, jak byl stvořen měsíc.
Na překrásnou hospodyni s nestvůrným úsměvem.
Na to, jak se probudily temné síly, které je nejlepší nerušit.

Těm vzpomínkám se dá jen těžko věřit, čekají někde na okrajích.
Rozpomínání člověka, který si myslel, že je ztracený, ale teď si vybavuje dobu, kdy byl zachráněn...“

Oceán na konci cesty bych označila jako fantasy pohádku s hororovým nádechem. Menším dětem bych ji ale do ruky rozhodně nedávala. Strašidelné prvky tam jsou a není jich málo, do toho ty překrásně hrozivé a k příběhu ladící ilustrace.

Je to krátký příběh, kouzelně napsaný a neskutečně čtivý. Zamilovala jsem se do Gaimanova vyprávění, do toho jazyka, do těch slov a překladu Viktora Janiše.

Nebojím se vám doporučit všechna autorova díla. I já se na ně chystám. A už teď se těším na další setkání s autorem, jehož fantazie nemá hranice.

10. března


S láskou, LukovS láskou, LukovMariana Zapata

Nejdřív fotbal, pak hudební kapela a teď krasobruslení - prostředí, na které jsem se těšila ze všech nejvíc.

I když se každá kniha odehrává někde jinde, ten romantický příběh je stále stejný. I postavy v ničem zásadním nevybočují a jsou si hodně podobné. A je to případ i Ivana Lukova a Jasmine Santosové. Místo kopaček jim ale autorka nasadila brusle a fotbalový stadion vyměnila za zimní.

Humor Mariany Zapaty mám ale ráda a její nejnovější knihu jsem přečetla extrémně rychle, a to je to téměř pětisetstránková bichle!

Je S láskou, Lukov lepší než Rytmus, já & Malychin? Rozhodně!
A je lepší než Kulti? Není. Ale ani není o nic horší.

27. května


Knihkupectví ztrát a nálezůKnihkupectví ztrát a nálezůSusan Wiggs

San Francisco. Historická budova s nádhernými detaily. Výloha plná těch nejkrásnějších vydání klasické literatury. Dluhy. Staré a zašlé trubky. Málo zákazníků.

Knihkupectví ztrát a nálezů padne jednoho dne neplánovaně do rukou Natalie Harperové. Nejen obchod, ale i celý dům má problémy, které je nutné vyřešit. Zatímco se nová majitelka knihkupectví topí ve fakturách a upomínkách, Peach Gallagher má na starosti stavební práce a rekonstruuje budovu.

Prostředí a atmosféru knihkupectví vystihla Susan Wiggsová dokonale. Měla jsem pocit, že sama chodím mezi regály, v pozadí slyším řemeslníka Peache, za pokladnou Natalii, že cítím vůni starých i nových knih a čerstvé kávy.

Příběh se příjemně odvíjel, nikam nespěchal, vše mělo svůj čas. Romantická linka byla slabší a s kýčovitým koncem jsem počítala. Ale myslím si, že obzvlášť Natalie si takový pohádkový konec zasloužila.

23. července


Ne tak úplně soukromé e-maily Coco PinchardovéNe tak úplně soukromé e-maily Coco PinchardovéRobert Bryndza

Předpokládám, že většina z vás autora Roberta Bryndzu zná. Jeho nejnovější knihou ale není detektivka, je to román pro ženy Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové.

Jak má ženská po čtyřicítce začít znovu? Těžko, ale hlavní hrdinka je odhodlaná vše zvládnout. Místy mi Coco připomínala puberťačku, které hormony ovládají mozek, ale nevadilo mi to. Naopak jsem se s ní dost nasmála a o nudě nemůže být řeč.

Byla příjemná změna číst pro jednou knihu psanou jen formou e-mailů. (Na normální souvislý text se ale už teď těším.) Příběh mi rychle utekl, odpočinula jsem si u něj a díky suprové vazbě bych si přesně takový paperback vzala někam na cesty nebo k vodě.

24. července


Chlap snůChlap snůKim Jones

Po dlouhé době jsem se pustila do peprnější knihy a řeknu vám, že jsem si teda moc dobře nevybrala.

Ze začátku mi to přišlo celkem vtipné, ale to jsem ještě netušila, co mě čeká. Opakovaný vtip už není vtipem a v Chlapovi snů se opakovalo úplně všechno.

Hlavní postavy byly hrozné, nesympatické, neuvěřitelné (né v tom dobrém slova smyslu). Na to, že je Penelope spisovatelka, se nějak postupně zapomnělo a já si upřímně takhle praštěnou buranku jako spisovatelku nedokážu představit. Dokonalý Jake má všechno a to je jeho problém, je totiž nereálný.
Oblíbila jsem si jen Cama, který tam byl bohužel jen minimálně, jenže po epilogu jsem neměla ráda už ani jeho.

Chlap snů je jeden velký omyl. Celé mi to přišlo absurdní a naprosto šílené.

Naštěstí mi to rychle uteklo a já jen doufám, že Pan Romantik a Hořím pro tebe, na které mám zálusk, budou mnohem lepší.

26. července


Skandál na spadnutíSkandál na spadnutíJulia Quinn

Že vám jméno Georgiana Bridgertonová nic neříká? Je zvědavá, zajímá se o medicínu a její všetečné dotazy dokáží nejednoho vytočit. A to nejdůležitější - je to teta námi známých sourozenců Anthony, Benedicta a Colina. Zatím jen těchto tří, protože víc jich ve Skandálu na spadnutí neexistovalo.

Na romantickou linku, jak se z dlouholetých přátel stane pár, moc nejsem, ale tady se mi líbila. Správně to mezi nimi jiskřilo a nechyběla mi ani vtipná výměna názorů. Dokonce jsem se i nahlas rozesmála (konkrétně u kapitoly 13 aneb jízda v kočáře s kocourem).

Bridgertonovi nemusíte číst popořadě, takže i do Skandálu na spadnutí se můžete pustit, aniž byste znali díly Vévoda a já, Vikomt, který mě miloval nebo Nevhodný návrh. Ale věřím, že jen u jedné knihy od Julie Quinnové nezůstanete. Já jsem na nich závislá.

11. srpna


VýměnaVýměnaBeth O’Leary

Babička se míří seznámit do Londýna a vnučka zkouší zapadnout na venkov. Jak tohle jen dopadne?

Po dokonalé Spolubydlící měla Výměna nelehký úkol. Musela splnit všechna ta vysoká očekávání, která jsem od další knihy Beth O'Leary měla. A to se nepovedlo. Autorka holt nastavila laťku až příliš vysoko a nebude snadné ji překonat.

Stejně jako Spolubydlící, i Výměna neměla originální zápletku a tentokrát si s ní Beth neporadila tak skvěle. Vůbec jsem se nedokázala vcítit do postav, ani mě popravdě moc žádná nezaujala. Všechno si tak jednoduše plynulo, občas nějaké to drama bylo, někdy tam byla i vtipná scéna, ale bohužel je Výměna stále jen průměrná romantická oddechovka.

20. srpna


1 ...