LEGACY komentáře u knih

"Zacházejte opatrně-se vším-i s dravci" Leslie
Poklad z knihobudky jejíž film mě před lety totálně emocionálně zrušil. Teď po letech se dojímám mnohem méně, většinou spíše nad akty lidské dobroty. Přesto všechno si mě kniha opětovně získala a hrála na mé city jako před lety, no a jedno oko nezůstalo suché. Je to pro mě kniha o důležitosti správných lidí v životě, o vzájemném ovlivnění v tom dobré smyslu slova a zároveň je to pro děti jakýsi první kapitola porozumění o tom, že svět a lidé nejsou černobílý a strach, či ztráta mohou přijít z nenadání. Je to prostě kniha o síle přátelství, volnomyšlenkářství, síle osobnosti, moje stará rána, vzpomínka a největší srdcebol.

"Než se objevila Leslie, nebyl vůbec nic, prostě hloupý podivínský kluk, který kreslil legrační obrázky a proháněl se po pastvisku, jen aby se vytahoval, aby zakryl spoustu pošetilých obav, které mu nedávaly klid. To Leslie ho odvedla do Terabithie a udělala z něho krále. .... Teď nastal čas, kdy se musí vydat do světa on. Ona tu není, a tak musí vykročit za ně oba. Musí světu splatit krásou a zájmem za to, co mu Leslie poskytla - fantazii a sílu"

16.03.2024

Ilustračně komiksový neberáj, jehož protagonisty včetně toho hlavního vyvrhlo samotné peklo. Kniha pro někoho, kdo ztratil někoho hrozně blízkého a spolu s tím i svůj rozum. Kniha s trochou textu, ale fůrou akce, kde se autor musel podusit ve vlastní šťávě. Říká se oko za oko, dnes se ale také už říká, že oko za oko zanechá svět slepým. Do komiksového světa je tohle ale výborné vytržení z reality, no a jestli jste šikovaný outsider typu Sheldona Coopera, tak vás Vrána chytne za srdce. Já mám ale teď celkem fajn život bez konfliktů s okolním světem, a tak mohu hrdinovi jen z dálky tleskat, ale nesoucítím s ním. Ovšem kdyby mi někdo udělal to, co jemu, tak bych jen těžko dokázal nastavit druhou tvář. Přesto přát druhému smrt nevypovídá o dotyčném nic dobrého. Ledaže by v něm už nic dobrého nezůstalo. Jsem rád, že se tady o tom jen fantazíruje.

2 23.02.2024

Knihu s šíleným názvem, od dosti šílené osoby, která nám ráda připomíná jak bychom si měli cenit lidí v našem okolí, protože bychom taky takové štěstí mít nemuseli a mohli bychom mít doma právě Lucku Macháčkovou a její eskapády. Knihu prvně sfoukla mamka, potom sestra, všichni se u toho smáli jak puberťáci, no a když byla stejná reakce i u mého padesátiletého tatínka, tak už to bylo prostě divné. Tak jsem to přečetl za pár dní též, no a čůral jsem smíchy stejně tak. Je prostě bavička, vtipy jsou úderné, místy morbidní, urazit se musí každý a Tinder to je klenotnice příběhů do hospod. Takže jo, na odlehčení beru, vykouzlí vám to úsměv.

2 17.02.2024

Takhle si nějak představuji brakový cestopis pro sebeukájení. Nevím jestli už o Rusku vím první poslední a kluci mě prostě nemohli ničím překvapit ba ani poučit, nebo mě prostě iritovalo jak se dokola popisovalo kolik stojí pivo, jak se lidi kolem fotí a sami hrdinové příběhu vlastně neměli pořádně žádný zážitky, kromě těch, kdy do sebe něco lili. Tohle je něco, co má zůstat v deníčku, nic publikovatelného, nic záživného a fakt, že si ve Vladivostoku poklepou po zádech a řeknou si, že si zvládli koupit lístky do vlaku je něco dost úsměvného. O to víc je kniha úsměvná v tom, že "boří mýty" o stereotypech. Kluci nemají jedinou špatnou zkušenost z Ruska, kde nepadla jediná zmínka o historii, nebo politice. Rusové samo o sobě nejsou špatný národ i v těchto časech, ale do těch jejich tělnatých mozkomíšních trychtýřů se jim sypou úplně jiný informace, než nám, no a jejich nacionalismus by udělal zbytek. z mého pohledu to nějaká forma dobrodružství je, kluci se naučili snad trochu rusky, zjistili jakou palandu si zarezervovat ve vlaku, aby se jim dobře spalo, ale jinak je to docela hloupě naplánované klišé po Rusku, kde turisté jedou po hlavní lince a dívají se doleva doprava jak je všechno ne tak úplně špatný. Pro mě je to ale naivní pokus o knihu od někoho, kdo má nakladatelství a tu knihu si pro sebe udělá. Ne pro veřejnost, spíše pro sebe - takhle by to být nemělo.

24.01.2024

Gruzie a Kavkaz celkově je skvostné, ryzí, ale i drsné místo, kde máte záruku velkých zážitků. Proto sám doufám, že se do těchto odlehlých končin vypravím a pokud zažiji aspoň polovinu toho, co tahle ztřeštěná holka, tak budu v euforii. Oproti mým vrstevníkům a navzdory válce se mi stále nezhnusila ruština, a tak o Kavkaze leccos vím. I proto mě mimo opravdu nevšedních a místy bizarních zážitků, kdy ji odněkud deportovali, či sváděli, zaujaly jednak její mistrné fotky, styl jakým cestuje a zejména "stanuje". Ale ještě jedna celkem novinka, kterou má autorka zmáknutou více, než jiní dobrodruzi. Zkrátka a dobře se nebojí být emoční, filozofovat, srovnávat si v hlavě, co od života chce a jaké privilegium jako Češka má. Co je ale nejlepší je fakt, že je schopná pojmenovat své pocity a myšlenky, které mnohdy sdílím. Tuším, že v některých věcech jsem na stejný vlně a i já jsem šel na první cestu obtěžkán traumatama a vnitřními běsy, které se postupem času stáhli do ústraní a z pěších túr na zahnání nočních můr se stalo menší náboženství - asi to tak má spousta z nás. Sám si člověk během čtení klade dosti zapeklité otázky, jako když Viktorce nabídnou někde uprostřed krásných hor, kde se zastavil čas, aby tam s místními žila jako dcera, daleko od komfortu a vymožeností západního světa, izolace od zpráv, kultury měst, ale třeba v absolutní harmonii se sebou, se světem. Prostě vám tahle kniha opětovně rozšíří vnímání a lidi znovu dokázali, že by měli být objektem zájmu. Jsou skvělí, obzvláště ti co nemají nic.

08.01.2024

Často se stane, že nám moje sestra domu dotáhne knihu, o kterou bych běžně ani nezavadil a k mému štěstí se většinou jedná o téma otvírající zážitek. Navíc jsem poslední dobou měl chuť na komiks, což Srdcovka je se vším všudy. Graficky a esteticky je všechno do puntíku parádní a fakt, že se autorka před svými traumaty uzavirala do světa kreslení z ní nakonec udělalo umelkyni uvědomující si i svoji cenu. Jinými slovy všechno zlé je k něčemu dobré. Vnitřní boj s dětstvím, odmítnutím partnerů, vlastním vzhledem nejsou v dnešní době ojedinělé, každý si musí věci přebrat a ideálně mít někoho empatického vedle sebe s kým se dá vést rozhovor. Jinak ale nejsem holka, nejsem cilovka a Štěpánka mně místy přišla prostě trochu nevyzrálá, nesympatická postava, která vlastně padá z bláta do louže a často vstoupí s nějakou naivitou do té stejné řeky dvakrát. Každopádně v dospívajícím věku celkem hezky shrnuje určité prvky, se kterými se potýkají mladí dnes a to krásné na lidech je, že se nepřestávají vzdalovat od svých snů, jsou vytrvalí a nakonec se třeba dočkají i té magické věty "Miluju tě". Takže v kostce musím autorce vzdát poklonu tím, že šla se svou kůží na trh, vylila do komiksu své tělo i duši a myslim, že si svůj život dost dobře uspořádala, našla se a přijmula věci, se kterými nic neudělá. Věřím, že právě Srdcovka byla tím prvotním impulsem a díky za ni. Citová vazba. Jo a Veselé Vánoce lidi:)

5 23.12.2023

"Proč jsou tady všichni šťastní a já ne?"
"Protože kolem sebe nedokážeš vidět to, co nedokážeš vidět v sobě"

Většinou se jedná opravdu z mé strany o spíše nesmysly, které se ovšem čtou relativně snadno a dají člověku do startovací pozice celkem dobrý základ. Navíc, největší plus tkví v tom, že tyhle aforismy člověka utěší a dají mu pocit rovnováhy, když se zem třese. Hodně z nich se ale smyslem opakují, či si protiřečí, s jinými nesouhlasím, ty cílící na Osvícení byly také spíše pro jedno publikum. I přes spíše slabší myšlenky jsem si několik částí vybral a uložil do paměti. --- Všechno je tak dobré, nebo zlé podle toho jak na to nahlížíme.

1 18.08.2023

Díky Matce jsem pochopil matku.
Konečně jsem pochopil velikost jména Čapek. Je až k nevíře jak přesně dokáže Čapek vylíčit emoce ženy ve vztahu ke svým synům a příbuzným na pozadí rodící se války. Člověk chápe obě strany. Mateřskou lásku i mužské ego a čest. Zatímco muži jsou zralý pokořit svět a dokazovat si jak silnými jsou, v srdci matky je to navždy malý, ustrašený klouček. Mám to doma zrovna tak a Čapkova Matka je úplným předobrazem matky mé. Pokud ale čtenáře toto pouto nezajímá, musí jej strhnout jiné věci, které jsou na knize skvělé. Jako otázky lidské integrity. Co pro nás znamená svoboda, naše země, jazyk a šli bychom za naše cennosti s puškou do války. Otázky, který si mohly klást před rokem a půl Ukrajinci a jednoho dne bychom i my měli mít v některých věcech jasno.

Jedno z nejsilnějších protiválečných děl bez děl a hrozně uvěřitelné postavy.

"Víš, když ses měla narodit tvoji maminku to mohlo stát život. Říkal jsem si tady má žena dává všechno v sázku, aby se narodilo dítě, a co já? Tak vidíš, v tom je cena životay že se za něj platí, třeba i životem. A to máš tak se vším. Kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu víš? Jen ho nech jít, toho svého synka, je to tak v pořádku".

11 31.07.2023

Se čtením potterovské ságy jsem začal pár let zpátky s tím, že to bude osvěžující doplněk k filmům, a ono to bylo naopak. Dnes jsem definitivně uzavřel jednu z nejkouzelnějších kapitol svého života a musím konstatovat, že knihy mě proměnily a minimálně pozdější díly byly knižně mnohem propracovanější a vývoj postav a jejich vzájemné vztahy mnohem lépe vykresleny. Byť je mně už 27 let, tak mně HP dovolil cestovat časem a znovu a znovu pronikat do svého dětství, kde má HP své nezastupitelné místo. Zároveň si uvědomuji, že čas letí a nové generace už HP neznají, nečtou a je to tak v pořádku. I tak bych jim ale HP ságu doporučil a to z jiného důvodu. Angličtina. Tato série je psaná nejprve pro děti až postupně se z ní stane kniha pro dospělé, no a slovní zásoba je tomu přizpůsobená a vy se můžete skvěle učit a bavit zároveň. Mně se četl tento díl moc dobře, svižně, nepotřeboval jsem záložku, vždy jsem věděl, kde jsem skončil a nejčastějí jsem kapitolu prostě musel dočíst. Byla to strhující jízda, ve které JK vyplnila takřka všechna hluchá místa z předchozích dílu, doplnila tajemství, má to vynikající návaznost a člověk až žasne kolik času musela v tomto perfektně vykonstruovaném světě strávit, aby mohla vymyslet tak moc dobré zvraty. Miluji její fantazii a vyprávění, a proto pociťuji dost silné zklamání z toho, že režisér Yates udělal jen druhořadé, mdlé a laciné zakončení, které je dobré leda tak pro Mudly, kteří to chtěli mít rychle za sebou. Hodně vzdálená pravda od kouzla posledních knih. Dokladem oné propasti v kvalitě je i fakt, že mám totálně rozdílné, oblíbené postavy v knize a ve filmu. V knize mě ohromil génius a pokání Albuse Percivala, potrhlost a dobrotivost Luny Lovegood, no a snad tím nejpoutavějším byl Remus Lupin. Člověk, co zná film zná příběh jen tří hlavní hrdinů a z těch si zpravidla vybere. Už chápete proč se čte? Tohle je zkrátka komerční, ale bohaté čtivo, velmi morální, plné citací a pro mě osobně odzbrojující manuál pro život (například když jde Harry vstříc jisté smrti, prostě protože musí udělat správnou věc). Jakmile jsem knihu dočetl, z nějakého důvodu jsem ji musel dát pusu, neuběhla ani minuta a ze srandy jsem jí pohladil po hřbetě a bláhově si přál, aby začala kousat jako ty Monster books z učeben Obrany proti černé magie.) Uvidíme jestli se třeba někdy podívám do ateliéru Harry Pottera, abych viděl Privet Drive, nebo si dal máslový ležák.
Neplecha Ukončena NOX

11 09.07.2023

Knížka, kterou jsem zvládl za dovolenou. To se mi ještě nikdy nestalo. Většinou si knihu vezmu, ale neotevřu. Četla se rychle, ale dějem a popisem mě neuchvátila. Myslím, že v pozadí knihy je mnohem více než se zdá, nesedl mě starší formát vyprávění. Každopádně H.G.Wells je srdce scifi a ve vědě se vyzná - je moc fajn, že nám zanechal takové dědictví.

3 26.06.2023

Je celkem povzbuzující si přečíst Orwellova přívětivá slova k pracující třídě, jejímu nasazení, postoji a uvědomění si, čemu všemu této skupině tvrdě pracujících vděčíme. Díky pracovní třídě si můžeme hrát na kanceláře, byrokracii a sledovat kolesa mašinérie zpovzdálí. To drsné svědectví, které světu zpracoval na severu v industriálních ghettech starého Wiganu je silné kafe i pro posledního mohykána dolu Darkov. Neustálý prach, vedro k zešílení, klaustrofobie, hrbení se, lámajíce podpěry nad hlavou, v temnotě několika set metrů podzemí, a to vše za pár mizerných šupů. Tihle lidi a jejich osudy by se měli citovat do novodobých fabrik a pracovišť, kde se lidé ohánějí právy, bonusy, placeným volnem, nemocenskou a dovolenou navíc. Přál bych si, aby věděli jak vypadal "GRIT", když se rubali peníze a statusy zemí na úkor blaha pracujících. Jak se dřelo, s čím se museli vypořádat, že je ty autobusy nevyhodili přímo před recepcí, že někteří by neměli ani na ten autobus, někteří možná museli i ten oběd vynechat, aby měli něco více pro rodinu tísnící se v jedné shnilé chatrči, kam zatékalo a vy jste nevěděli jestli jste na záchodě, nebo v obýváku. Tahle kniha mně osobně moc pomáhá. Zejména, když jsem sám v pracovním procesu a doléhá na mě únava. Asi už to někdo řekl, ale zopakuji to - je sakra neuvěřitelný jak jsme zpohodlněli a jak líní jsme - ano, stárnu.

2 02.06.2023

Komiks na pár minut, který nás nutí přemýšlet nad problémem starým celá staletí. Sám jsem byl emigrantem, který se jim stál dobrovolně a nezanechal za sebou ženu s dětmi. V mém případě jsem utíkal sám před sebou, ale možná jsem se našel právě tehdy, když jsem se po náročné zkušenosti v cizí zemi vrátil tam kde to znám. Jazyk je jedna věc, ale zbytek nedomýšlíme. Pokud máme práci, tak je tradičně velmi úmorná, mizerně placená, funny shifts apd. Člověk je neinformovaný, nezná reálie, nezasměje se vtipům, nepostřehne narážky na staré pořady, či hudbu. Dlouho člověku trvá než se zorientuje v obchodech, zjistí kam má jít na úřad, ale to nejhorší je když víte, že vás místní přes každodenní dřinu, snahu a pokusy o konverzaci a začlenění nepřijímají. Vždy existuje procento lidí, kteří jsou nepřejícně zaujatí, odplivnou si u vás, vždyť jim bereme práci a znásilňujeme. Proto jsem dnes vstřícný a nápomocný k jakémukoliv cizinci, jenž je v ČR v nouzi, chce se online učit česky, nebo jen potřebuje radu. Ať už je to Ukrajinec v teplákovce rábotajuščí na noční lince, Uzbekistánec u stánku s Kebabem, Bulhar opírající se o lopatu při stavbě dálnice, ke všem mám silné pochopení, protože jsem kdysi byl na jejich místě, na druhé straně - outsider. Samota, odloučení, zoufalství, opakované zklamání, stesk po domově a strach, protože nemáte jisté nic, někdy ani střechu nad hlavou - to si dobře situovaný krajánek nepředstaví. Zkrátka je vše, i ten nejobyčejnější problém a překážka mnohonásobně těžší překonat. No a v Česku oblíbené slovo "naplavenina" to je tak otřesný a arogantní slovo a přístup - však jsme lidi a stěhování není věc hodná zatracování ne?

Je příjemné zjistit, že v mém okolí působil spisovatel, který měl potenciál světového formátu. Jedná se o to kouzelnější literární zážitek, když člověk velmi dobře zná zákoutí boskovické židovské čtvrti, která si přímo říká o napsání něčeho nápaditého. Soubor povídek byl i přes mou prvotní skepsi chytlavý, autor mě dokázal strhnout, upoutat slovy, neotřelým jazykem, ale i druhem surovosti jak fyzickou, tak ale i emoční. Kratší párstránkové věci mě ke konci už tolik neoslovily, každopádně hned první příběh z hospice - A Man and A Maid se mi vryla hluboko pod kůži. Je to pro mě dílo hodné zfilmování, diskuze, mnoha rešerší, diplomek a zaráží mě, že tohoto autora musíme druhým dohazovat, aby i oni poodkryli jakýsi nový odstín literatury, díky které můžeme pochopit lidi se všemi jejich zvrhlosti, které ostatní zavrhnou bez sebemenší úvahy, či znejištění.
"I can't take the risk of having people think that I am always writing about myself. The thought so paralyze me that I just can't go on working. - Kafka, Ungar - kdo dál?

2 21.05.2023

Pokud jste se nechali v minulosti zmrazit v ledu, byli jste desetiletí Schumachrovsky v kómatu, či jste měli jinak možnost "prospat" tok posledních několik dekád pokroku, určitě by tato kniha posloužila jako skvělý, i když možná trochu šokující, úvod do světa, ve kterém žijeme. Harari jako jeden z mála drží krok s aktuálním děním a trefně o tom dál referuje široké veřejnosti. Trochu ho podezírám, že meditace nemůže být jediná forma jeho skvělého uvažování a sběru dat, protože pokrýt sapiense, nebo lidstvo od kolébky po robohrob je úkol pro pár vyvolených. Určitě mám teď pár nových argumentů, další knihu si asi koupím a tu fotku myšky s uchem na zádech si nechám za pár let z paměti odstranit - až to tedy půjde.

6 30.04.2023

Myslím, že je mnohem lepší skutečně jít ven a běhat, než si číst o tom jak běhají druzí. Kniha představuje ty nejvytrvalejší běžce světa, co zaběhnout sto mil džunglí, pouští, větrem, bouří. Kniha vás postrčí správným směrem k zažití té správné běžecké kultury. Ale. Kniha vám může dát spoustu otazníků. Mé rady jsou - vegetariánství-ano, rozcvičování nepřehánět a měnit různorodost jak povrchu, tak stoupání i počtu kilometrů. Běh na boso si teprve vyzkouším. Běhám šest let bez zranění, před týdnem jsem zaběhl první maraton a další mám za měsíc. Jestli jsme evolučně přizpůsobeni k běhu? Dost možná. Kniha a její protagonisté jsou jasným svědectvím o tom, že tomu všechno napovídá. - Tak tedy běhejme, protože zdraví je jen špička ledovce všech úžasných benefitů.

4 10.04.2023

"Beautiful Blueberries"
Kerouac, nebo Thoreau jsou pro mě velká jména a jejich životní příběh se nezapomíná a právem slouží jako potrava pro další nespoutaný dobrodruhy. Každopádně, jejich knihy mě nebavily, a tak jsem se logicky bál, že mě můj další hrdina, který spadá do této branže, prostě zklame. Nestalo se. Začal jsem číst jako o závod, Krakauer vyšel ven se všemi možnými informacemi, vše uceleně poskládal, obratně doplnil o své osobní pohledy, zážitky, či citáty z knih, které Chris sebou vláčel. Jasně Chris byl trochu arogantní extremista, co nikdy nešel proti svému svědomí a zásadám, přesto bychom si měli vážit jeho odkazu - jehož výpovědní hodnota je jak inspirující, tak varovná. Jak říkal kdysi táta "Ten kluk umřít nechtěl" Zároveň bych ale já jako jeho vrstevník doplnil, že mládí je bouřlivé, plné frustrace, nespravedlnosti a hledání. Chris běžel od toho všeho na jediné místo, kde nebyl ničím a nikým vázán, kde mohl obdivovat přírodu a zanechat za sebou zkaženost a zhýčkanost společnosti v honbě za materialismem. Šel tvrdohlavě proti. Otázka "living off the land" je sama o sobě moc zajímavá, ale myslím, že v dnešní době už toho člověk není schopen čistě proto, že se narodil v civilizaci. Náhražkou jsou túry se stanem, národní parky, což je ovšem jen zlomek dobrodružství, které podnikl Chris. Žil krátce, ale naplno. Myslím, že ty zážitky, které člověku dá život na cestě, jsou silnější než si ostatní mohou jen představit. V konečném důsledku můžeme jen spekulovat stojí-li za to utrhnout se ze řetězu, změnit si jméno, stopovat napříč státy a s červeným diplomem makat po fastfoodech. Bojím se, že lidé, co si každý den musí dát dvě teplé sprchy tomuto neporozumí. Každý, na sebe bere míru rizika a já ze svého pohledu Chrise samozřejmě obdivuji za kuráž, silnou páteř a celkově má vlastnosti, které bych rád viděl kolem sebe. Rozhodně se ale nepřidám k ostatním fanouškům, co se jedou po jeho vzoru ztratit do divočiny, či hledat jeho legendární autobus 142 kousek od Fairbanks. Myslím si, že pokud jsem Chrise aspoň trochu z tohoto vyprávění pochopil, tak by mu přišlo úsměvné, že teď zná půlka světa jeho příběh, když by byla nějaká pozornost, či nedejbože sláva to poslední, o co by tenhle pokorný mladík stál.

6 06.04.2023

Frajera Gatsbyho jsem zprvu vůbec neměl chuť číst, navíc jsem ho podrobně znal z celkem slušného filmu. Ale nedalo mně to, protože jsem měl několik důvodů. První byl samotný autor Fitzgerald, jehož život a dílo mě přijde přinejmenším úchvatný. Další důvod byly různé analýzy tohoto díla, americká společnost, honba za zeleným světlem a celkový obrázek amerického snu zase z jiného pohledu. No a poslední důvod byl ten, že se jedná o nejoblíbenější knihu mého nejoblíbenějšího spisovatele, bez které by se onen spisovatel (HM1949) spisovatelem možná vůbec nestal.
Já se ale naneštěstí knihou hořkotěžko prokousával. Vlastně mě v tomto případě mnohem více baví poslech, či čtení rozboru této klasiky v různých pracích, či kontextu. Samotné čtení, ale bylo dost nudné, pro mě nepřehledné, nezáživné. Nic moc jsem necítil, postavy jsem neprožíval. Postavy zde jsou trochu nevybíravé sv*ně, které jedna druhou využívají a vykořisťují nižší vrstvu. Sami žijí zhýralé životy bez sebemenší empatie, či sebereflexe. Tehdy bylo prostě důležitější než kdy jindy, do jaké rodiny ses narodil. Gatsbyů, co zvrátili osud, bylo minumum a jak jsme se ještě dozvěděli, musel jít proti zákonům. Je zde ještě znát přebytek rasismu a otroctví, ale já mám vesměs prohnilé postavy rád. I proto mi doteď vrtá hlavou proč to bylo za mě průměrné, možná i podprůměrné čtení. Snad mě za pár let ohromí KRÁSNÍ A PROKLETÍ. "Gatsby believed in the green light. It eluded us then, but that's no matter - tomorrow we will run faster, stretch out our arms father ... And one fine morning.

7 27.02.2023

Dost možná nejlepší kniha od jakéhokoliv amerického spisovatele, která mně sedí na míru a čtu ji v podmínkách, jenž mi umožňují se s příběhem intelektuálního, ale i nabubřelého mladíka ztotožnit. Je to kniha, která je tragická, ale vlastně mi dává hroznou úlevu. V konečném důsledku nám napovídá, že jedna z nejdůležitějších věcí jsou naše rozhodnutí, jejíchž následky nás mohou dostat z zářné kariéry právníka až do zákopů války, jenž je nám cizí, někde na druhé straně planety. Mohl Roth vymyslet lepší kontrast pokud je nyní válka za humny a má univerzitní dráha jde do kopru? Navíc mám s Markusem moc společného. Odtažitá povaha, výsměch tupým pravidlům, konformitě, náboženství, otcovské patálie a frustrace a to vše na pozadí hrozivé a nesmyslné války v Koreji. Líbí se mi jak je autor konkrétní a dává si záležet na detailech, jako když Markus zcela záměrně vepsal do formuláře, že pracoval jako pouhý řezník, nikoliv košer řezník. Markus i Olivia se dají krásně psychologicky pitvat hodiny, každý kdo si pamatuje svá mladistvá léta na ně nesmí být moc přísný, jelikož mladí jsou často nerozvážní a impulzivní, nejde to jinak - mají své důvody a nesmyslné činy jsou v jejich hlavách dost dobře odůvodněny. Většina z nás se přes to dostane, poučí se a je silnější, jsou ale i případy, kdy si následky neseme navždy - je to vlastně často ruleta a hra na nespravedlivost. Stejně tak jako, když na jedné straně vybuchují do vzduchu končetiny tvých bývalých spolužáků, když ty jsi v teple doma a nevážíš si každodenního sluníčka. Jak film, tak kniha jsou světová extratřída a to poučení a nadhled, který příběh dává je obrovský.

2 05.02.2023

Čte se to snadno, což skvělé, jelikož má člověk čas nad vlastními úvahami, ale to nejpodstatnější mě osobně mnohdy nedochází. Beatníková život začínající Fialka bojujíc s identitou i svým textem, zhoubná, přesto půvabná bojovnice něčeho ztraceného v minulosti i v sobě samé Mjú, či rozhovor nejspíš výtečného učitele K. s podivným klukem kleptomaniakem, jehož máti tak trochu o přestávkách klátí. Spousta nových momentek, postav, přesto si však myslím, že má Murakami mnohem lepší knihy a Sputnik je jeho průměr.
Dodatek: Byť každou Murakamiho knihu hltám a s každou jeho postavou mám patrně více společného, než se spoustou lidí z mého okolí, tak jsem až u této knihy zjistil, do jaké míry je pro mě důležitý vševysvětlující závěr pana překladatele Tomáše Jurkoviče i z oblasti japonských reálií. .

2 05.01.2023

"Největším strachem je naše představivost" Žabák
Vlastně jsem si spletl knížku s jinou, ale v konečném důsledku jsem za tuhle nehodu náhodu rád. Kniha a samotný Murakami ve mně vzbuzuje touhu začít psát nějaký svý vlastní povídky do kapsy, kde budou vystupovat mý neohrabaní a společností ne přílíš docenění hrdinové, jejichž protloukání časoprostorem zasluhuje rozepsat. Ať už jde o pána, co se bojí ledniček, božské dítě spící se svojí zranitelnou sexy mámou, žabáka zachraňujícího Tokio před nenávistnou žížalou, či mluvícího medvídka pečícího medovníky - vše je čtivé, záživné, dobrodružné a ukazuje na široký arzenál Murakamiho pera. Hlavně ale ukazuje, co všechno se může z člověka stát, odůvodňuje jeho mnohdy zdánlivě neracionální pohnutky a dává mu dech a prostor se projevit. Je to hrozně intimní čtení, skoro až zakázané pro větší publikum.

6 26.12.2022