LEGACY komentáře u knih

"Každý z nás s něčím bojuje, ale někteří bojují hlasitěji".1/10 Stále moc nerozumím problematice hraničářů, to ale mnohdy ani oni samotní. Už jen fakt, že se autorka s námi, cizími lidmi, podělila o své hoře a půlnoční běsy je super. Zkrátka nedávat si za vinu věci, co člověk neovlivní a začít něčím menším, třeba sepsáním věcí, ve kterých je dobrý a nechat se pochválit.
- Pohled do zrcadla, v němž pravda se skrývá. Nevidíš sebe a to tě sžírá.

4 24.12.2022

Nejspíše nejčtenější kniha, která v sobě snoubí takové množství moudrosti až autora podezírám, kde k tomu všemu v tak mladém věku přišel. Navíc ve společnosti, která té moudrosti a Wildovi procítěnosti moc neměla. V mých očích není kniha daleko od dokonalosti. Popisuje typ člověka, o kterém Aronofsky dělá filmy. Proměnu člověka, z relativně nevinného a slibného, v nabubřelého, marnivého, klamného a destruktivního. Kniha učí, že člověk před sebou a svou minulostí neuteče, že vzdorovat daným zákonitostem se nevyplácí a život je krásný a smysluplný právě díky své pomíjivosti. Mládí je kouzelná věc a jsem šťasten, že si touto fází procházím nyní, ale neposunout se dále by bylo devastující mind prison. Je to zkrátka Wildova exhibice a paráda, která nechává ostatní daleko za sebou (asi jako teď Messi na MS). Wilde byl spisovatel jak hrom a ke komu nepromlouvají jeho texty i dnes je ignorant. Já svým perem podtrhával a kroužkoval úryvky, jak Bohdalka v Penny letáku, navíc se mi stalo, že jsem byl schopen číst aniž by mě okolní ruch rozptyloval. I proto říkám, že je to kniha, kterou bych si vzal na opuštěný ostrov, kniha pro jejíž kopie stojí za to kácet stromy, kniha, jenž bych chtěl namísto Bible misonářsky vnucovat v zapadlejších koutek světa. Nejoblíbenější postavou mám kupodivu chuděru Sibyl.

11 20.12.2022

Dickens se stejně, jako třeba ruští klasici, umí skvěle pohybovat v různých společenských vrstvách a mísit je. Bál jsem se autorovo stylu, ale je to čtenářský požitek, během kterého máte při čtení jiskru v oku a zasněně navazujete atmosféru přicházejících Vánoc. Tohle je příběh stokrát ohraný, ale přesto nikdy neomrzí. Každou stránku si člověk šetří, čte o podstatě a kouzlu Vánoc, kdy by i hamižní a pyšní měli myslet na druhé, méně šťastné a zlomené. Je to kniha o dobrotě a nezkorumpovanosti dobrých lidí, jenž se nedají opít vánočním rohlíčkem a vědí, že to pravé bohatství si člověk nese v sobě a v dobrých skutcích, jenž rozveselí a cení se ----- a dobré skutky spolu s štědrostí by se neměli projevovat jen na Vánoce. --------------------------------------------Zkrátka kniha hodná statusu klasiky, čtěte svým malým, starým, komukoliv na potkání - další důkaz toho, že změnit se může každý, nehledě na věk.

16 07.12.2022

Nejsme náhodou všichni zavřeni v Hailshamu? Toužící najít k sobě svého Tommyho, Ruth a nějaký projev kreativity, jenž naplní naše dny. Z té paralely jejich světa s tím naším až mrazí, a je to úžasný počin člověka, že je schopen nadchnout se pro život v nalajnovaných podmínkách, které jistojistě vedou ke zkáze. Je to vzkaz nám, abychom si byli vědomi toho, co nám bylo přiděleno, přijmout náš úděl, ale zároveň cenit si každého dne a zužitkovat své nejlepší kvality, než to skončí. Některé pasáže se ovšem četli hůře, to ale záleží na pozornosti čtenáře.

11 02.12.2022

Nikdy jsem nebyl největším fanouškem Brna, ale to město mě nějakou oklikou vždy přitáhne zpět. Jelikož Brno není nejturistyčtější město, lidé vaří vlastně pro místní, a proto se musí velmi snažit. Pokud jste milovníci chození na blind, tak je tady velká šance, že skončíte na nějakém uhrančivém místě, kde to frčí elánem. My jsme se tahle slézali po úmorné škole v Bonjour Vietnam, na druhé straně ulice jsme měli Ramen, odkud jsme měli výhled na cukroví ze "Sorry pečeme jinak". Zkrátka gastro dělá Brnu dobrý jméno, transformuje ho a je tou nejlepší reklamou. To vše díky místním.
Těším se: Manya, Coffee Fusion, Matyho Chálka nebo Carlini.

2 27.11.2022

Kdysi se, před autogramiádou Jo Nesba, o této knize v hledišti šuškalo jako o jeho nejlepší knize, navíc podpořené skvělým filmem - k tomu mám jisté porozumění. Napadl první sníh a já dočetl první severskou knihu tohoto roku. Nelibuji si v ani thrillerech, ani v detektivkách, ale v této knize to zvraty tak hýří, že to člověka prostě strhne. Je to zkrátka maniakální hra na kočku a myš, která dá každému z nás zavzpomínat na našeho nejhoršího stalkera a na náš nejhorší den blbec, kdy se vám váš život a jistoty roztříští na milion kousečků. Ve zpětném pohledu bylo drsnější to ostříhání vlasů, než banzaj do vlastních sraček, no a životní motivaci v naších vlastních Dianách nás také donutí jít až na hranu.

3 19.11.2022

Nebudu lhát, jsem z této knihy otevírající queer témata nadšený. Rozpomněl jsem se jak jsem kdysi dávno šel v Manchesteru po proslulé Canal Street a viděl jsem komunitu otevřených lidí, jenž si museli přes coming out, lynčování maloměsta, předsudky a vlastní přiznání vyšlapat trnitou cestu až mezi stejně smýšlející. Jsem zastáncem názoru žij a nechej žít, aneb respektuji tvůj osobní prostor a očekávám to stejné na oplátku, aneb profit oboustrané tolerance. Věci, které stále zpracovávám (snažím se pochopit without being jugemental) jsou trans lidi a otázka binarity (protože je to nelehké pochopit, když se tak necítíte). Když jsem však před třemi lety v Edinburghu narazil na první trans osobu, byl jsem překvapivě zvědav a nadšen. Pomohla mi v lecčem tahle kniha, která je strukturována, tak, aby nám celou skupinu otevřela z hlediska psychologického a historického, představila reálie popkultury, či zneužití komunity v politice, obchodu, či pochopit těch spoustu nových termínů, aby bylo jasné, co je fluidní člověk zač.
Já mám bohužel ve svém okolí známého v mém věku (pod 30), jenž má ročního syna. Veřejně říká, že pokud se jeho syn stane "buzerantem", tak to z něho vymlátí. Člověk by řekl, že je to ojedinělé téma, ale před týdnem mi poslal náhodný dopisovatel (z Ruska) obrázky upřednostňující white supremacy, podle jehož slov jsou LGBTQ degradací společnosti a "nenormální". Nad tím zůstává rozum stát, takhle ospravedlňovat vlastní pochyby a strach. Já, mám chuť jít sexuálním menšinám vstříc, mrknout se z povzdálí na Prague Pride, či nemám problém podepsat petici, aby na naší pedagogické fakultě dostali nebinární jeden blbej záchod pro sebe. Né všemu rozumím, ale jsem vstřícný ...nepohoršuje mě to - je to obohacení společnosti a v budoucnosti to bude zcela běžné ať se to někomu líbí, nebo ne. Ostrakizovat lidi za to, že se drží ve společnosti za ruku je postavený na hlavu, však i já sám jsem jednomu klukovi nevinou pusu párkrát dal - co to o mě vypovídá, dělá to ze mě někoho méněceného?

10 01.11.2022

"Učili jsme se, že vyčištěný knoflík je důležitější než čtyři svazky Schopenhauera"

Je fascinující se pomocí slov přenést v čase o sto let a představit si, že bychom na jejich místě byli my. Bratránkům bude v prosinci 20 let. Představa, že tito kluci (co by se o sebe ani nepostarali) jdou s bajonety, brodícím se bahnem, proti přesile a vlastně i tankům je otřesná. Otřesnější je, že vylezou z třídy, kde jím bylo něco vštěpováno a nevědí vlastně proč a proti čemu bojují. Rutina jednoho dne v zákopech na tuřínové dietě s lékařským ošetřením z třetího světa po boku stovek hladových krys, nabízí mizerné šance na přežití. Je to zkrátka kniha, která má být čtena už v útlém věku, aby mladí věděli, co to obnáší upsat svoji duši ďáblu a chopit se zbraně. Stejně jako třeba Solženicyn, tak i Remarque nám zachoval bravůrně vylíčené svědectví doby, na níž by se rádo zapomnělo, ale pro budoucí pokolení je potřeba právě tohle číst. Válka nás pro všechno zkazila.

"Nejdřív udiveně, pak rozhořčeně a na konec lhostejně jsme poznávali, že nerozhoduje, jak se zdá duch, ale kartáč na boty, ne myšlenka, ale systém, nikoli svoboda, ale dril. Po třech týdnech má nad námi listonoš více moci, než dříve naši rodiče, naši vychovatelé a všechny kulturní oblasti Platona, až ke Goethovi."
Vydání: 1929 dušičky 2022

17 30.10.2022

Hrobnická kolonoskopie perem.
Pro mého nejlepšího kamaráda je Krchovský persóna, jenž ho utvářela, přivedla k poezii a dost možná i vlastní tvorbě. Napsal jsem mu, že se mi líbí název sbírky Mladost - Radost, načež odepsal, že to ať si na začátek nedávám - prý je to čistá depka. Já depku nechtěl, ale nic jiného jsem narychlo nenašel. Depka to byla, ale sakra Krcháču já nemohl se nabažit a listoval dál tvým hnusem, byť takovým mizantropem sám nejsem.

TUPĚ HLEDÍM DO NOVIN
nemohu usnout přesto
když o své smrti
zas se nic nedovím...
za zády hoří město
v tunelu štěkaj chrti
a v ruce s pivem ledovým
já hledám v tváři gesto
kterým si odpovím...
kam zmizela jsi, cesto?
ve tmě i proti světlu
dál tupě hledím do novin
zprávy o nebi, bohu i peklu
zprávy o všem
ale o mně nic...
sedím na štosu volovin
vyčkávám a čtu si...
uprostřed dvou kolejnic
tahám si střeva z pusy

Bílovice nemám daleko a tamní krajina má pro mě velmi osobní význam, jelikož jsme v těchto končinách ztratili jednoho nám velmi blízkého člověka. Je proto milé číst tuhle oslavu přírody, z pera člověka vyhnaného z dědiny, z dob ještě císaře pána. Lidé, co se ženou za architektonickými skvosty a nedokáží se zastavit u říčky své vesničky, nevzhlédnou čas od času na hvězdy, neotrhají plody své zahrádky, či se nepozastaví před vyplašenou zvěří, těch je mi líto - to je to pravé bytí.

Na věky hotov s bohem, s osudem usmířený,
marnými blasfémiemi nedráždím nervů;
miluji slunce, zemi, lesy, vody a ženy –
s lidmi se, když je to nutné, bez bázně servu.
Jen abych nezradil sebe, toho jest nejvíce dbáti,
bytosti rytmus sblížiti s rytmem země,
na pevný půdě co nejpevněji státi
a vteřinu pochopit jemně…

Kratičké a vkusné.

Má nečinnost se mně již k smrti hnusí
a k práci své jsem vždy byl bez lásky.
Ó moci rázem roztrhati v kusy
své cíle, poměry a závazky!
Však nově začít –je to bezvýsledné,
když zklamání mé všecko proklíná,
a ruka moje, sotva že se zvedne,
již znavená mi padá do klína.
A to vím jistě: Kdybych dnes byl ženou
tak slinám světa nastavil bych líc
a s drzým smíchem, sukní vyzdviženou
své tělo šel bych prodat do ulic.

Jméno Gellner píšu si.

"Já sám jsem sobě nepřítelem, stejně jako jsem sám sobě bohem" F.

Každý člověk, co si něčím zlým prošel, musí s těmito lidmi soucítit. Musí je ale i obdivovat, jelikož si myslím, že keroacká myšlenka úprku napadne v dnešní rychlé době sem tam hodně lidí, ovšem nápad zrealizovat, prosadit si ho před sebou a druhými, to je věc jiná. Naši poustevníci jsou většinou vzdělaní, sečtělí a řekl bych i vyzrálí lidé, co mají přehled a v porovnání s pohodlnými maloměšťáky vědí jak věci fungují, na čem záleží. Každopádně mě překvapilo nakolik tihle lidé nachází útěchu v konspiracích, magii, homeopatii, či ezoterice. Říkám si zkrátka, že někteří (včetně mě) mají sklon k sabotování svého života, ovšem když si člověk přečte skládanku příběhu, tak se občas uchýlení na okraj civilizace jeví jako jediné, nebo alespoň nejlepší řešení. Zároveň se ovšem nemůžeme bavit o ryzí svobodě a nezávislosti. Divočina jako taková v naší zemi zkrátka není. Ohledně nezávislosti, samotáři jsou soběstační jak nikdo, ovšem jak bez vnějšího sociálního vlivu, tak bez konzumerizmu si prostě nevystačili a často si vypomáhali - moc rádi.
Každý dělá rozhodnutí za sebe, má právo na jakýkoliv život, nese zodpovědnost právě a jen za sebe (pokud nemá rodinu). Věřím, že žijí plnohodnotný život, kterého si člověk váží o to více po tvrdé zimě, kdy mu jediným společníkem byl jeho pes. Ať už jde o vyhoření v práci, rozchod, ztrátu blízkého člověka, či detox - jejich démoni jsou v přírodě zredukováni. A tak prosím, aby všichni umaštění pojišťováci VZP bloudící v kravatách s vymazlenými CVíčky, nehledali po šumavských pláních maringotky s těmito ušlechtilými lidmi. Nechme je žít a v něčem se nechme poučit - mají, co říct.

16 03.09.2022

Nedávno jsem si uvědomil, že si v knihovně ponechám pouze knihy, ke kterým se budu opakovaně vracet a zbytek pošlu zpátky do světa. Po tomto zjištění si člověk zároveň uvědomí, které knihy mu chybí - mě chyběla tahle. Tahle buclatá, historicko-politická kniha východního světa je odpovědí na otázku, kdo jsme, odkud pocházíme, proč se tak chováme, co nás formovalo a co k nám v minulém století vstoupilo za zemi. Řeknu zcela upřímně, že je konec léta a já bych měl brouzdat spoustou jiných učebnic, předepsaných školou, ale zkrátka cítím, že ke správnému pochopení rozdílů mezi námi a východem je potřeba pročítat knihy právě Zubova, nebo si poslechnout moudra pana Dvořáka, kteří se nesnižují k náhlým a zbrklým tvrzením, jenž slýchám dost často i kupodivu ze západních médií, kde se donedávna zkrátka nikdo o nějaký historický vývoj postsovětských stran nezajímal. Jedna z mála dobrých věcí na 24.2.22 je fakt, že se svět začal zajímat. Skvělá kniha.

2 28.08.2022

"Nikdy se nevracet ani ke kráse, ani ke zklamání, ani ke štěstí, ani k bolesti. Jen z výšky a dálky pozorovány zdají se hřbitovy zahradami"

Ten přehled, vytrvalost, vitalita a paměť pana Zikmunda je těžko uvěřitelná. Co se týče informací je zde text trochu zahlcen obrázky, avšak člověk si zde udělá představu o výlučnosti Cejlonu na vzpomínkové mapě pana Zikmunda. Jak popisuje pan Horký na konci, byla to pro něj velká cesta, která oživila staré radosti, ale i šrámy dlouho usazené v slze Indie. Botanika, bojující etnika, spisovatel Clarke, sloni bohové, česká dvanáctka s Gagarinem, loď Orlík, Zikmundova nostalgie. Přesto má člověk, jenž prožil život naplno, trošku pocit, že život úplný během chvilky a momentů blýsknout se je jen pár. - Minulost je jen pytlík popela

4 09.08.2022

"Díky cestování neberete věci za samozřejmé"
Hanzelka a Zikmund zůstávají neskutečné osobnosti českého národa, jenž svými názory, myšlenkami, postřehy a zevrubným popisem přesahují do politiky, či historie a antropologie. Skvěle se doplňují, jeden druhého nevymění, paměť jim slouží, ale hlavně ten globální přehled se jen tak nevidí. Několik rekordů Tatry, neutuchající žízeň po dobrodružství a nových cestách kvůli kterým zanedbávali jejich rodiny, přesto když přišlo na lámání chleba zachovali se jako pravý patrioti. A právě ona lidskost, nulová nabubřelost, zato čisté svědomí před národem, pro blaho kterého si vzájemně editovali řádky a snažili se jeden druhého překvapit je přesně to, co z nich činí významné osobnosti s pevnou páteří. Mají můj bezbřehý obdiv a já sám už si plánuji svoji cestu kolem světa, i když mně chybí parťák. Kdyby tak každý člověk cestoval a budoval v sobě cennosti, kterým věřili tito dva - svět a jeho kultury jsou důvodem poznání a údivů, ne rozdělenosti a strachu z neznámého. Je mi 26 let a cestopisy těchto machrů na mě mají velký vliv, což značí, že i v dnešní rychlé, ustarané době má H+Z, co dát jak starým, tak hlavně těm mladým. Děkuji.

1 26.07.2022

Kniha naplnila očekávání z přednášky a autor dostál vysokým standardům práce zahraničního reportéra. Dozvěděl jsem se jaké mám mezery týkající se Asie a rád jsem se v tomto exotickém ale i nesmlouvavém světě ztratil. Nastudoval jsem si Indočínské války, řeku Mekong, vyvraždění nepálské královské rodiny, Čínu-Tibet, zrůdnosti Rudých Khmerů, nevybíravý přístup k Rohingům, ale i Hmongům, občanská válka v Laosu, houževnatost Vietnamců, vtipný příběh o Kimovi v opancéřovaném vlaku, autorovo líčení o duchách phí a vzájemná konkurence mezi jednotlivými státy. Je to stejně důležitá část planety jako je Evropa, kde se naše kultura láme a přechází v jinou. Když příletí Jágr a Nedvěd do USA všichni si jdou pro podpis k Jardovi, v Číně by ale o fotku s Jágrem nikdo nestál.

3 21.07.2022

Tak jsem se zcela neplánovaně znovu zastavil v kouzelnickém světě čar a kouzel. Tentokrát jsem se nemohl nabažit skvělých příběhů, kde nechyběla autorčina moudrost, přehled anglických dějin, folkloru, povídaček, starých rytířů a ponaučeních, jenž nám vyobrazují lidské plémě se všemi ctnostmi i neduhy. Tohle je nejlepší literární promudlovskej plátek, který by neměl chybět v kotlíku nikoho z nás. Určitě čtěte i dětem. Za mě nejlepší první příběh o skákajícím hrnci a pak také chlupaté srdce.
PONÁMKA I: Myslím si, že Albusi Percivalu Wulfricu Brianu Brumbálovi by recenzování zde na databázi šlo stejně dobře, jako v této útlé knížce.
POZNÁMKA II. Určitě se nejedná o zbytečné okořenění této ságy.

"To hurt is for human as to breathe"

5 08.06.2022

Nikdy by mě nenapadlo, že dospěji do bodu, kdy si vyberu z celé škály evropských zemí právě Balt ... but here we go pivní knihovno!
Do Baltikonu se chystám za necelý měsíc a jsem hrozně rád, že jsem na své narozeniny obdržel právě tohoto společníka na cesty. Dozvíte se zde užitečnosti typu jaké ubytování vybrat, nakolik je rozdílná mentalita obyvatel, něco z legend, něco z gastra, ale i architektury, náboženství , či sportu. Mě zaujalo estonské houpačkování kiiking, množství čápů ve volné přírodě, působení sovětských KGB služeb v těch oblastech, ale i litevský desetičlený tým kontrolorů-puristů, jenž dohlíží na čistotu jazyka. Z historického hlediska mělo bylo jasné, že se zde bude pohybovat Rus, ovšem početnost a tradice Němců jsem si neuvědomoval. V neposlední řadě jsem byl také rád, že jsem z knihy pochopil, že propast mezi stálicema a venkovem bude obří a jižanská nátura v Litvě je v kontrastu se skandinávským Estonskem. Záměrně do pobaltí putuju na 24.6., tedy v době letního slunovratu, který se zde patřičně oslavuje. Jsem zvědav nakolik mě tenhle koutek Evropy nadchne/zklame a jaké budou mé závěry po procestování na svou vlastní pěst. Talinské letiště vypadá skvostně, stejně tak jako ostrovy Saaremaa, či Cesis.

03.06.2022

Ani nevíte jak musí být člověk vděčný, když se mu do rukou namane nějaká sovětská groteska. Ona si teda tu křivou podlou vraždu neodpustí ani tato kniha, ovšem než k tomu dojde můžeme si pochutnat na skutečném a nefalšovaném rat race, kdy se pár bláznů uhání křížem krážem, přes souš, vodu i hory za něčím, co ve skutečnosti neexistuje. Je proto humorné sledovat kolik jsou toho postavy tohoto skvěle vykonstruovaného románu schopni vydržet, do jakých extrémů zachází, jak manipulují s lidmi, jak se patolízalsky pitvoří a ve výsledku jsou to jen moly letící za světlem, jenž jim srazí vaz. Jak jsou schopni dva autoři fungovat nechápu, nechápu to obzvláště, když je jeden introvertní a sebou pochybující introvert a druhý sebejistý lev salónu. NEP v pozadí a jakákoliv analogie, nebo podobenství spojené s tím mi ovšem utekla .... Důležité je ale, že jsem se smál, Bender je všemi mastmi mazaný a kdybych byl býval v létě v Oděse věděl, že to škaredé křeslo, u kterého se všichni fotí, má i nějaký význam ... no řekněme, že si tu frontu vyčkám taky a tu svojí fotku s briliantama si na památku odvezu i já.

7 30.05.2022

Svoji poslední knihu z dlouhého seznamu ruské literatury 20. století jsem se rozhodl prubnout v podobě audioknihy, jež byla perfektně namluvena frontmanem skupiny Leningrad (S.Šnurov). Jedná se o peprný jazyk, kde si člověk musí hlídat hladinku v krvi hlavního hrdiny, protože se od toho značně odvíjí dlouhá a strastiplná cesta do utopického města Petušky. Potřeboval jsem si během čtení zapamatovat rovněž metodu Stanislavského, a tak jsem se rozhodl, že budu knihu poslouchat a zároveň se postarám o to, abych sám měl trochu alkoholu při ruce. Hádanky se Sfinx, ustavičné rady a připomínky ke čtenáři, kulturní význam vodky jako prostředku sociální interakce a přijetí byl vynikající, stejně tak jako vypichování různých historických postav ve spojitosti s alkoholem. Je to trošku halucinogení pouť, ve které vás alkohol dosti vykoupe, vystřízlivět se ale nikomu nechce. Je to óda na absurdum, které se do jisté míry dotýká nás všech. Chlast je zde vlastně prostředek procitnutí z dlouhého spánku, kdy jsme upadli do jakéhosi transu, ve kterém jsme si zvykli na to, že se přetvářka stala součástí nás samých. Pomatencům patří svět, umírají sice mladí, ale jsou tak opravdoví jak jen to lze. Hold ve světě, který působí vyumělkovaně, se vlastně reakce stát se její plnohodnotnou parodií jeví jako velmi rozumná protiváha a projev vzdoru.

2 29.05.2022