Lea komentáře u knih

Abych pravdu řekla, ta ocenění úplně nechápu, nicméně po dočtení si u mě Green reputaci vylepšil. Čte se to lehko a rychle, sem tam se objeví vtipná vložka, často jde o humor, který každému úsměv na rtech vytvořit nedokáže. Zkrátka je to o povaze a emoční rovině čtenáře. Čekala jsem hlubší myšlenku, co se týče Císařského neduhu, a dala se využít. Líbily se mi občasné filosofické debaty a náhled do světa rakoviny očima těch opravdu statečných. Poslední stránky mě každopádně zasáhly. Dost jsem se zaměřila na Hazel, což u mě osobně nahrálo v autorův prospěch. Jestli bych knížku doporučila dalším? Rozhodně. Patří v přeplněných regálech knihkupectví k těm potřebnějším.

22.07.2013

Nádherná knížka plná prostých, opravdu funkčních pravd. Trochu jako by mi lidi fackovali dítě, když vidím ten, snad, vztek(?) na tak něžný příběh. Jejich komentáře jsou ale vlastně jen další prostinkou pravdou - o nich samotných. Někteří z toho doufám, vyrostou. Ohánět se tu iq každopádně je spíš chvástačka, anebo hořkost z vlastního nedocenění. Emoční vzdělání nemá s nadprůměrnou inteligencí nic společného. Já můžu číst zas a znova a vždycky je to poprvé.

7 02.04.2013

Četla jsem různé thrillery i horory od uznávaných spisovatelů, ale nic mi nenahnalo takovou husí kůži jako toto. Ten příběh je hrozný. A to v tom nejuctivějším smyslu. Bylo to dobrodružství, zvrácenost i sonda do nejsyrovější deprese, jaká se v člověku skrývá. Velice obdivuju McCarthyho úsporný styl. Úžasná práce s popisy bez zbytečných sloves - stručně a atmosfericky. Dialogy, skvělé. Má to emoce, má to myšlenku, má to osobitost. Dostala mě kniha stejně jako film, který nezašel od své předlohy daleko. Autora rozhodně nespustím z očí.

10 01.04.2013

Tak tuhle knížku rozhodně nepovažuju za reprezentativní ukázku Kingovy tvorby. Hodně roztažené a pořád dokola. Byly pasáže, kdy jsem se opravdu začetla, ale chápu i lidi, kterým příběh prakticky nic neříká. Možná je to proto, že se nikdy neztratili v americké divočině. Sama si vzpomínám, když se mi to stalo v obyčejném českém lese, a tehdy mi nebylo o moc míň než Trishe. Každopádně v tomhle ohledu jsem se do malé hrdinky vcítila velmi dobře. Asociace s Tomem Gordonem se mi líbila, stejně jako typicky kingovská hra s myšlenkami vystrašeného dítka. Stále se ale jako někteří nemůžu zbavit pocitu, že nespatřit tenhle příběh světlo světa, nic moc by se nestalo. Trochu mi připadá, že je to jeden z těch příběhů, které autora pohltí a musí je dokončit, přestože jeho nadšení nebude překonáno čtenářem. Jak ale vidno, tak známé jméno si své spokojené čtenáře i přesto našlo.

2 01.04.2013

Anna mě bavila hned od začátku a nemyslím, že se na tom podílel chudý čtenářský zážitek s knihou, kterou jsem četla před ní. Že je to něco jiného, bylo jasné už z ukázky. První třetinou jsem byla skutečně nadšená. Autorka nezapře svůj diplom z kreativního psaní, což se mně osobně moc líbilo, Casovo vyprávění si drželo tak málo vídanou originalitu a nápad. Kdo je zvyklý na klasické strohé texty, může mít se stylem Kendare trochu problém. Bohužel trpí nešvarem, který spisovatele jejího typu postihuje často - složitý sloh a perfektní atmosféra na úkor jednoduššího děje a menší plasticity postav. Atmosféru má Anna úžasnou, bude vás mrazit a možná ve vás staré, jakoby živoucí, a duchy prolezlé domy probudí úzkost. Jak ale dojde na vztahy, příběh ztrácí náboj. Ani gradace není kdovíjak dramatická. Jako by se autorka unavila první stovkou vyšperkovaných stránek a dál se jen snažila táhnout příběh ke konci. Škoda, ta první stovka mi skutečně sedla. Další díl si každopádně přečtu, i kdyby jen kvůli atmosféře a stylu. Určitě patří mezi YA knihami k těm lepším.

2 24.02.2013

Zklamání. Začátek mě ihned vtáhl do čtení, jenže nadšení nevydrželo dlouho. Zmatky, nijak originální postavy a víc než opravdový vtip spíš pokusy o něj. Autorka si neschopnost mystifikovat čtenáře kompenzuje chaotickým prokládáním informací, kterých je až moc a těžko se v nich vyznat. Patrně to mělo za úkol donutit mě bažit přijít všemu na kloub, pravdou ale je, že mě tímhle stylem spíš vystrčila z děje, takže mě osud a problémy Cassie přestaly úplně zajímat. Ani žhavý mocný upír nepřinesl do světa paranormálních romancí nic nového, ačkoliv pasáže s Mirceou se mně osobně četly nejlíp. Každopádně dál do série se asi nepustím.

1 24.02.2013

Pokoj je kniha, která si vás udrží až do konce. Na styl vyprávění jsem si zvykat nemusela, naopak, byl pro mě velmi příjemnou změnou. Ať se v tom kritici hnípou sebevíc, autorka (a také lidé, kteří jí pomáhali zpracovat dílo do této podoby) si zaslouží neskutečný obdiv. Jackovo vyprávění bylo velmi realistické, plné úžasných propojek a návazností na vše, co se dozvídá o světě a lidech. Knížka by se pravděpodobně dala snadno přečíst i v angličtině, ale pro procvičování jazyka příliš vhodná nebude - při čtení jsem si občas vzpomněla na perličky Google překladače :) O to větší kus díku si zaslouží i překladatelka za to, že všechny slovní hříčky a Jackovy úvahy o doslovnosti některých klasických frází dávaly v češtině smysl. A že jich tam muselo být! V knize se našlo pár nudných chvilek, kdy děj začal upadat do stereotypu, to ale naštěstí vždycky brzy zachránil nový zvrat. Je to smutný příběh, ale skrývá také pozitivní poselství - že i v těžkých chvílích máme volbu, jak se ke své situaci postavíme, a volba Mami byla úžasná.

6 10.02.2013

Temná horečka je v žánru zajímavá určitě svým světem. Myšlenka Dananů krásných a těch krásných jen na první nedbalý pohled je celkem neotřelá, ovšem představit si podle popisu jejich skutečnou podobu bylo občas těžší. Dojem mi bohužel během celého čtení kazila povrchní, nesympatická a neustále oponentská hrdinka a její několika odstavcové úvahy o nehtech a duhových barvách. Neříkám, že je Mac postava nereálná, jen jsme se během čtení ani na okamžik nestaly kamarádkami, což pro mě v příběhu takového druhu hraje důležitou roli. Být to psychologický román nebo cokoli, v čem námět a zpracování předčí všechno ostatní, moje hodnocení o stupínek vzroste. Takhle jen doufám, že druhý díl může nabídnout mnohem víc.

3 07.11.2012

Síla. Bylo to moje první setkání se severskou krimi, takže nemohu s ničím porovnat, ale z pohledu čtenáře je jen málo co vytknout. Smutné, otevřené, a co je nejhorší, zřejmě dost blízko pravdy. Autoři si libují v dlouhých souvětích, klidně propojí celý odstavec čárkami, a provedou to tak, že se člověk v textu nezamotá. Začátek běží svižně, téma je zajímavé a jeho zvrácenost nenechá čtenáře v klidu. V polovině jsem se trochu zasekla. Děj tak nějak zpomalil, kriminalisté se začali poněkud točit v kolečku, dloubat sami v sobě. Posledních sto padesát stran už ale čtenáře nepustí. Někoho rozuzlení naštvalo (popravdě mě trochu taky). I když chápu - svůj účel to splnilo, s člověkem to pořádně pohne. Závěr knihy jako takový mě na rozdíl od jiných nepřekvapil. Hned, jak se objevila "tepláková souprava", jsem tušila, co najdu na poslední stránce. Nemůžu říct, že by tím pro mě příběh klesl na kvalitě nebo dojmu.
K hodnocení. Kniha si podle mě zaslouží lepší čtyři hvězdičky. Sem tam mi něco nesedlo. Například, kolika způsoby asi může znát prostitutka, která strávila všechen čas ve Švédsku zamčená v bytech, švédského policistu? Doslov autorů mi nakonec nedovolí jednu hvězdičku strhnout. Za sebe Box 21 rozhodně doporučuju. Budete mít o čem přemýšlet.

5 31.10.2012

Pro někoho byl tenhle díl příliš natahovaný. Já za sebe musím říct, že se mi nezdál delší než kterýkoliv jiný, protože přímo hltám autorčin styl, a tak nebyla jediná stránka, kde bych si nepřišla na svoje. Nu, možná až na dlouhé debaty o nesmrtelnosti chrousta s Ramirezem. Oproti jiným jsem se taky naopak těšila, že se Anita vydává za dobrodružstvím mimo St. Louis, protože to věstilo míň sexu a víc pořádné akce. Navíc mám Edwarda ráda. Ale že se v Santa Fe chlapec vybarvil! A není velkým překvapením, že jsem tenhle tah autorky díky brilantní promyšlenosti psychiky postav zase bez protestů spolkla. Snad jen si dovolím tvrdit, že už podle mě Anita stála proti děsivějším nepřátelům než právě tady. Možná mi ten dojem zkazila poslední dramatická scéna. *maliličký spoiler* Jazyky, holobrádek, střívka tančící kolem pasu? Ta představa mě rozesmívá, ne děsí :) A Olaf nepřekvapil. Anita má ve zvyku chlapa buď dostat, nebo odpravit. Nebo spíš její stvořitelka :)

4 31.10.2012

Zkusila jsem tohoto autora poté, co ho někdo vyzdvihl nad Stephena Kinga. A nejsem zklamaná, ačkoliv vyloženě unešená taky ne. Barkerovo psaní je o něčem trochu jiném, lehčí, ale mají i pár společných bodů, například skutečně bizarní gradaci zpočátku obyčejných věcí, jestli se to tak dá říct. Není to jen krvák na efekt, autor si vcelku dobře pohrál i s psychologií. Mého krále hororu nenahradil, ale nezdráhám se po dalších jeho knihách sáhnout. Ohodnotním každou povídku zvlášť, protože ono to jinak ani nepůjde.
Mrtví mají své dálnice *****
Za mě velmi dobrá povídka, od první věty, prvního odstavce, jsem věděla, že mě bude bavit. A nepletla jsem se. Tísnivá, depresivní duchařina.
Půlnoční vlak smrti ****
Po správně temném rozjezdu "dálnice" se tato jeví poněkud slabší. Je zase pojatá jinak, syrověji. Ve výsledku slušné mrazení v patách lidského řezníka.
Azrael a Jack **
Povídka o pekelném škůdci mě vůbec neoslovila, přišlo mi, že k pojetí sbírky ani příliš neladí.
Blues prasečí krve ****
Velmi obskurní nápad, ale o to lépe zapůsobí. Atmosféra nápravných zařízení většinou udělá v dobře vedeném příběhu své, a tady se to povedlo dvojnásobně.
Sex, smrt a hvězdy zář ***
Dosti natahovaný příběh z divadelního prostředí, ale za závěr, který mi spravil náladu (v hororovém slova smyslu), hodnocení trochu zvedám.
Města v horách **
Nápad jako obvykle bizarní, až mrazí, ale ve výsledku dle mě strašná blbost. Obr svázaný z (víceméně) živých lidských těl? Na mě prostě příliš mnoho nelogičností.

1 26.10.2012

Svižné čtení, osekané o Kingovskou zálibu v detailech charakterů jednotlivých postav, na čemž se hodně podílela také perspektiva, kterou si vypravěč zvolil. Styl vyprávění by se snesl i v ich formě, zaměření se na hlavního hrdinu Richardse tomu bylo velmi blízko. Ono tu o postavy vlastně tolik nejde. Hlavním záporákem je tu koneckonců celý zvrácený systém budoucnosti. King si po Bachmanovsku vybral dobře - hutná forma vyprávění by příběh patrně pohřbila. Nikterak dlouhý děj si udrží svého čtenáře do konce a lépe stráví i ty méně zajímavé upřesňovací pasáže, bez kterých se samozřejmě věrohodný příběh neobejde. Milovníci klasického Kinga se ale nemusejí bát, protože se všude nezapře. Pokud je potřeba prošťourat někomu vývody, autor vás o to zaručeně neochudí! Rozuzlení skvělé a konec uspokojivý, snad jen trochu váhám, co na ten předlouhý taneček střev soudruzi doktoři? Mnohem líp teď rozumím Kingovu nadšení z aktuálně populárních Hunger Games. Vždyť pro nenasytného čtenáře je pak k téhle knize i Dlouhému pochodu mnohem schůdnější cesta. Jedna z mála slabostí téhle knihy je ale fakt, že ji napsal už přibližně třicet let nazpět, a tak se jeho svět budoucnosti sem tam prolne s dobou, kterou jsme už zažili a pamatujeme si ji jinak, než nám King předpověděl. V některých dedukcích měl na druhou stranu znepokojivou pravdu.

2 24.09.2012

Příběh Koralíny je poutavý a originální, ale bohužel poměrně rychle vyprchává z paměti. Patrně ji můžu považovat za knihu, k níž se v budoucnu vrátím - pro ty mrazivé okamžiky, neotřelé dialogy a opravdu zajímavý nápad s "tím druhým světem". S atmosférou to autor rozhodně umí. Přečíst doporučuju.

1 06.09.2012

Hearneho svět připomíná svým rozložením magické fauny knihy Patricie Briggs. Fae, vlkodlaci, upíři, démoni a čarodějnice ve vzájemné symbióze i nepřízni. Tím ale podobnost končí. Zbytek je příběh nemastného druida, co x století utíká před bohem, kterého kdysi obral o meč. Už taková zápletka ve mně nevzbudila příliš důvěry a autorovo podání dokonalo zbytek. Bohové švindlují jako všude, čarodějky zrovna tak (Atticus navíc tuhle neřest čarodějných žen čtenáři pořád opakuje), takže ve výsledku žádná zrada není překvapením, protože na nebohého chlapce přírody kuje něco každý, a všechno už se žene k závěrečného střetu, který byl jasný od anotace. Styl humoru velice suchý, o blábolech v dialozích se psem ani nemluvě. Ty dají čtenáři, který se těšil na krutě vtipnou fantasy, vážně zabrat, protože autor spíš než jednoduché psí myšlení nasadil do hlavy vlkodava hloupoučké myšlení lidské. Tři hvězdičky dám za to, že je to opravdu čtení svižné, vtip se z něj sem tam přece jen vytřese a za to, že autor celkem zajímavě vykreslil druidskou magii. Zbytek je jednolitá směs bohů s prakticky neměnnou povahou, typické vlkodlačí smečky, sexuálně náruživého hlavního hrdiny, kterému cvičí s poklopcem téměř každá ženská postava. To vše ovšem podáno ve verzi mládeži přístupné. Korunu tomu všemu dal Oberon a francouzské pudlice. Marně hledám pointu nakrývání pěti pudlic vlkodavem. Na další díl se nechystám.

7 31.08.2012

Kniha, kterou jsem teď přesně potřebovala. Příběh, který mě od první chvíle zaujme tak, že vůbec nezáleží na tom, jak je napsaný, kde se co dalo napsat líp, kde je co špatně popsané. Během čtení jsem se neubránila husí kůži a to je dobře, protože kniha o drogové závislosti musí přesně takový dojem vyvolat. Já věděla o drogách dost. Potkávala jsem dost lidí, co s nimi přišli do styku nebo na nich stále byli závislí. Není to legrace a tato kniha mě na prvních stranách svou otevřeností a popisy slasti při jejich užívání poněkud šokovala. Následky byly ale dostatečné, aby člověk pochopil, kam až může mladické experimentování zajít. Odrovnaná játra, prostituce, krádeže - ve čtrnácti! A chvilkový svět dokonalosti, který splaskává jako duhová bublina a člověk zase klečí v šedi a ve sra*kách. Síla vůle už nepomůže, protože tělo si žádá přídavek a mozek s tím nic nenadělá. Příkladem toho byla už Christianina nutkání přepočíst každou utrženou minci na počet dávek. Neustále. Do roztrhání. I když překonala absťák. A přitom byl celý její drogový život jen sprostá iluze. Bez lásky, bez přátel, prázdno. Nejstrašlivější ale není samotný ten příběh, jak ho pánové Hermann a Rieck sepsali, protože konec nabízí čtenáři jistou malou naději. Zkuste si ale dát tu práci a hledejte, jak to s Christianne bylo dál, v jednadvacátém století.

4 27.08.2012

Tři z autorek znám jen letem světem, takže se zaměřím na povídku, která dala název celé povídkové knize. Povídka bude na každého působit jinak. Kdo Laurell zná, ví, co v desátém dílu Anity Blake (čímž vlastně tenhle úryvek je) čekat. Kdo nezná, jeho nadšení se bude odvíjet od jediné věci, a to - jak se staví k S/M praktikám. Pokud jim nemůže přijít ani na jméno, špatně. Pokud má z černých pokojů s nástroji k mučení a řetězi chřestícími nad postelí husí kůži a svíravý pocit v žaludku, dobře. Pokud se mu zvrácená strana sexuálních praktik líbí, výborně. K tomu všemu trocha nadpřirozeného "nepohlavního" milování ústřední trojice, a povídka skutečně dostojí svému názvu. Narozdíl od povídky "Dívka, která byla okouzlena smrtí" (Česky oficiálně nevyšla.), která se zasazením řadí mezi díly Modrý měsíc a Obsidiánový motýl, tahle povídka má skutečný děj a dokonce jakési nečekané rozuzlení. Forma výňatků z románové formy autorce rozhodně svědčí, jen nevím, jaký smysl mělo tenhle útržek z desátého dílu vydávat v letech, kdy se u nás Anita sotva dostávala na literární scénu.

22.08.2012

Dlouho jsem kroužila kolem tohoto autora, až se mi konečně dostalo do ruky Osm černých koní. V krimi a detektivkách se teprve rozhlížím, takže nemám s čím porovnávat a podle toho se taky utvořil můj názor. Co se aurotovi nedá upřít, je skvělá práce s jazykem. Svým způsobem vyjadřování chytne od první stránky a bez větších škobrtnutí vtahuje čtenáře do svého města hříchů. Svět Isoly je snadno uvěřitelný, čemuž napomáhají nápadité detaily, kterých ale není v knize o tak malém počtu stran nijak přehnaně. To vše podává autor způsobem, který od knihy očekávám - nejen příběh, nepředvidatelnost, ale taky nový náhled na obyčejné věci. Když si s tímhle autor vyhraje, odpustím mu i nějaké to uklouznutí v dějové lince. Nadto nezapomíná ani upravovat tok a způsob vyprávění podle charakteru postavy, jejíž linku právě sledujeme.
Tento díl není prvním ze série detektivních příběhu o pachateli přezdívaném "Hluchý", nikdo se ale nemusí bát, že se neobejde bez informací z předchozích vyšetřování. Všechno podstatné se dozvíte mezi řádky.
Proč nedám pět hvězdiček? Zaprvé. Trochu mi vadila linie, v níž autor nahlíží do mysli Hluchého. Čtenář je pak o krok napřed před detektivy a tím se pasáže o jejich práci stávají poněkud nudnějšími. Zadruhé. Právě oněch osm černých koní si nechali policisté ujít dost lacino - nebylo moc možností, co se stane dál. Zatřetí. Předpokládám, že tato kniha není autorovým vrcholovým dílem. Směle se těším na ta další.

2 20.08.2012

A mně se Nekromant líbil. Tak zvláštní kniha.... Ironie, černý humor, báječně propracovaný styl... a tolik postav, které dělají všechno proto, aby si je čtenář neoblíbil :) Konec mě dostal, proto i přes kolísavou kvalitu příběhu (jako by autorovi sem tam došel dech, a pak zase chytil takový nádech, že mě až rozbolela bránice) musím dát pět hvězdiček a těším se na pokračování. Ale pozor, porovnávání s Pratchettem je poněkud scestné. Podobnost najdete možná ve stylistice, ale pokud hledáte "novou" Zeměplochu, budete zklamaní. Právě v tom nejspíš vězí prapůvod tolika rozdílných hodnocení. Kdo má rád cynické hlavní hrdiny, charismatické vedlejší role, humor, horor i nadsázku, tomu se líbit bude.

5 13.08.2012

Hodnotila jsem zde Arénu smrti a Sílu vzoru zvlášť, s rozdílným výsledkem. Za komplet se přikláním k pěti hvězdám. Je to na čtyři a půl, ale ta nádherná obálka tu trochu rozčarování přebije.

6 18.07.2012

Dočteno ve tři ráno. Konec. Byla jsem tak plná dojmů, a teď nevím, odkud začít. Pustila jsem se do posledního dílu hned po dočtení Vražedné pomsty. Původně jsem mezi ty dva díly chtěla vtlačit jinou knihu, ale nakonec mě Hladové hry stejně přitáhly zpátky. První půlka slušná. Prostředek mě nudil - tolik stran o věcech, které vlastně v nic překvapivého neústily. Výcvik, strategie, "Peeta". Bylo to na mě přehnané a mnohdy opravdu natahované čtení. Po mnohem čtivějších bojích o život přišla politika a mocenské intriky, což bylo sice obdivuhodně propletené, ale oproti předchozím dílům nastal tématicky velký skok. Síla vzdoru mě strhla vlastně až v srdci Kapitolu. Potom už to stálo za to. Nemám slov. Jsem rozčilená, mrzutá, nevyspalá, v rozporu. A zároveň neskutečně šťastná. Přesně tuhle směs pocitů u mě musí navodit opravdu silný příběh. První díl si určitě přečtu znova. Druhý nevím. Ze třetího se každopádně budu často vracet k posledním kapitolám. Suzanne nám ukázala válku takovou, jaká skutečně je.

7 18.07.2012