Lavran komentáře u knih

"(...) jsme v domě pohledu a nic není zapotřebí než vidět,
znovu zabydlit dům oka,
obydlit očima svět, být věrný
znaku,
TVOŘIT, ABYCHOM VIDĚLI."

Nebo také:

"Milovat možná je naučit se
jít tímto světem.
Naučit se být klidný
jak lípa a dub z báje.
Naučit se dívat."

2 31.10.2017

“Většina zázraků, o nichž se dozvídáme, není ani zdaleka tak úžasná jako ty nejběžnější přírodní jevy, které důkladně pozorujeme."

Nakladatelství Paseka by zasloužilo metál, ne-li rovnou celý batalion metálů. A stejně tak i překladatel Jan Hokeš, v jehož podání každé slovo Muirova ryzího, mladickým nadšením hýřícího textu jen zvoní, tančí, zurčí, švitoří a zpívá. Kéž by se někdy v budoucnu dostalo podobně příkladné péče také knihám Lorena Eiseleyho, Henryho Bestona či Rachel Carsonové!

Bez debat nakladatelský počin roku.

3 14.09.2015

"Takový je svět, jako oltář s pohárem, ozářený světlem hvězdy, která teprve začala umírat."

Na jedné straně mám ohromnou radost z toho, že se u nás Poutník konečně také dočkal českého překladu - koneckonců tu běží o jedno z nejzásadnějších děl moderní americké literatury (nebo přinejmenším žánru tzv. "nature writing" - přírodní esejistiky, jakkoli autorka sama tuto nálepku odmítá) a knih jako je tato (takových, které by nás učili skutečně "vidět" svět kolem nás), je dnes zapotřebí více než jindy, na druhé ale nedokáži skrývat rozčarování nad tím, jaký je výsledek.

Překlad sám o sobě je vcelku obstojný, byť místy až nezdravě zavádějící, pokud jde o názvy cizokrajných zvířat a rostlin, jimiž se to v knize jen hemží (opravdu by mě zajímalo, odkud překladatel vykouzlil např. takového "zlatého stehlíka"), to samé už se ale nedá říct o dosti ledabylé redakční práci (výčet roztodivných chyb a překlepů by vydal na obsáhlejší seznam), natož o celkovém "zjevu" - přemýšlím, kdy naposledy jsem vzhledem k obsahu nějaké knihy viděl tak naprosto nevhodně zvolenou obálku (jen si zkuste pro porovnání dohledat dokonale padnoucí obálky polského či britského vydání...). Pro většinu čtenářů, troufám si říct, se samo o sobě nejedná o kdovíjak lákavý titul, prezentace podobně nešťastnou formou ale zaručuje, že kniha již od pohledu odradí i toho největšího odvážlivce, jakkoli by mohla obohatit jeho život jako málokterá jiná. Osobně mě rovněž zamrzelo, že v knize vyjma kratičkého životopisného medailonku nenalezneme nic dalšího o autorčině bohaté a neméně pozoruhodné tvorbě; pokud je mi známo, jedná se o první "dillardovskou" vlaštovku na české knižní scéně, tudíž by nějaká ta obsáhlejší esej - ideálně doprovázená zasvěcenými poznámkami v textu - byla záhodná a poučná zároveň. Mimochodem, velmi pěkné britské vydání z roku 2011 obsahuje také dva krátké bilancující doslovy z autorčina pera datované lety 1999 a 2007. Nic takového ale v českém vydání nehledejte.

Výše řečené sice nemusí nutně kazit požitek ze čtení, je nicméně poněkud nedůstojné s ohledem na estetický i duchovní potenciál, jaký v sobě tato mimořádně moudrá kniha skrývá. Upřímně tedy doufám, že někdy v budoucnu se Poutník dočká nového, důstojnějšího vydání - nejlépe snad v rukách jiného, na podobnou literaturu úžeji zaměřeného nakladatelství (v koutku duše si myslím na nakladatelství Paseka, kteréžto u nás věnuje příkladnou péči dílu H. D. Thoreaua, filosofa od jezera Walden, jehož stále živý a zelenající se odkaz stojí i v pozadí Dillardové knihy). Do té doby jej každému doporučuji číst spíše v některém z jeho původních vydání...

"Všude, kam se podívám, vidím jen oheň. Všechno kolem nás jsou křesací kamínky nebo troud a celý svět kolem jen jiskří a hoří."

7 15.06.2014

Ve Spojených státech mají svého Sibleyho a Petersona, v Evropě máme Svenssona. Hledáte-li referenční určovací příručku, nemusíte již pátrat dál - tady je. ;)

Z dalších doporučeníhodných zejména: http://www.databazeknih.cz/knihy/ptaci-evropy-urcovaci-atlas-90797

3 25.03.2014

Už jen při zběžném listování mě velmi zaskočilo, o jak moc dobrou určovací příručku se jedná. Je to takové ideální vyjednání mezi skladností českého Atlasu ptáků (Hudec, Dungel) a obsažností Svenssonových Ptáků Evropy, kteří jsou, přiznejme si, přes všechny nesporné kvality přeci jen spíše na listování v poklidu domácím. Samostatnou kapitolou jsou pak naprosto bezkonkureční - tím myšleno: krásné a výstižné zároveň - ilustrace Paschalise Dougalise, jehož malby si tímto doporučuji najít i samostatně.

3 27.02.2014

Já bych se dokonce nebál říct, že Kacířské eseje jsou jedno z nejvýznamnějších filosofických děl, jaká kdy byla na našem území sepsána - minimálně tedy, pro ty, kdož se v soudech raději drží při zemi, jde o vrchol Patočkova celoživotního filosofického snažení; a to vrchol myšlenkový i jazykový, protože Patočka se tu ukazuje nejen jako velký myslitel, ale také jako velký básník. Je to kniha rozsahem sice nevelká, ale nenechte se zdáním uvést v omyl; její důkladné čtení - protože (má-li pro nás mít nějaký smysl, nějakou hodnotu, něco dám přinést) jinak než důkladně, ba ponorně se číst nedá - je závažným úkolem na několik týdnů, ne-li měsíců, ne-li na celý vezdejší život. A možná ještě dál. Kdo ale v onom lítém čtenářském "sváru" (nebo "zápasu o vědomí", chcete-li) vytrvá do samého konce, ten nemůže odejít bez toho, aniž by se v něm udála jakási vnitřní proměna, aniž by v něm bylo cosi -- snad jiskra, pochodeň, nová hvězda - zažehnuto...

18 06.01.2014

Povinná četba pro každého, komu hory a řeky "opíjejí srdce".

"Měsíce a dny jsou pocestní věků a roky, jež plynou a míjejí, nic než poutníci času. I těm, kdož prožijí život na palubě korábu či potkají stáří vedouce za uzdu koně, jsou dny pouhou poutí a cesta jejich příbytkem. Nejeden bard dávných dob na cestách zemřel, a i mne po léta zval s větrem plynoucí obláček, až jsem nemyslel na nic než na daleké toulky."

11 28.12.2013

"Dojem, který Eureka v člověku zachovává, je smíšený, ale mocný. Na jedné straně je nutné pročítat celé stránky neplatných vědeckých racionalizací, na druhé straně doopravdy působí nějakou vesmírnou silou, jakou mohou zahlédnout jen platónští mudrci nebo žalem zlomení alkoholičtí básníci." napsal o Eurece filosofující geolog Václav Cílek. Postřeh je to natolik trefný, že vlastně nemám moc co dodat. Snad jen několikero dostatečně výmluvných citátů z eseje samotné, které onen "smíšený, ale mocný" dojem dokáží v čtenáři (i kdyby jen na zlomek času) roznítit:

"Chci-li změřiti vliv atomu ve slunečním paprsku na jeho nejbližší atom, nemohu tak učiniti, aniž dříve spočtu a zvážím všechny atomy ve vesmíru a určím přesnou posici všech v daném okamžiku. Odvážím-li se přemístiti, byť i jen o bilióntou část palce, mikroskopické zrnko prachu, ležící na špičce mého prstu, jaká je povaha tohoto činu, kterého jsem se odvážil? Provedl jsem výkon, který otřásl Měsícem na jeho cestě, který způsobil, že Slunce již není Sluncem, a který pro vždy mění osud množství myriád hvězd, které obíhají a září ve vznešené přítomnosti svého stvořitele."

"Prohlašuji jen, že, jakožto individuum, cítím, že jsem puzen k tomu, abych si představoval - neodvažuji se nazvati to přesněji - že existuje neohraničený sled vesmírů, více či méně podobných tomu, který známe - tomu, který jediný budeme kdy znáti - aspoň do té doby, dokud se nevrátíme ze svého vesmíru do jednoty. Jestliže však takové shluky shluků existují - a existují - je dokonale jasné, že nemají, poněvadž neměly podílu na našem původu, žádného podílu na našich zákonech. Nepřitahují ani nás, ani my nepřitahujeme je. Jejich hmota - jejich duch nejsou naše - nejsou to, co vidíme kdekoli v našem vesmíru. Nemohou míti účinek na naše smysly nebo na naše duše. Mezi nimi a námi - když uvažujeme o nich všech společně - není vzájemných vlivů. Každý z nich existuje, pro sebe a neodvisle v lůně svého zvláštního Boha."

"Smysl pro symetričnost je vskutku pud, který je závislý na důvěře, téměř slepé. Je to poetický výtažek vesníru - vesmíru, který se svrchovaností své symetrie je toliko nejvznešenější ze všech básní."

28.12.2013

Pokud s poznáváním našich opeřených přátel začínáte, nebo je pro vás pozorování ptáčků jen příležitostným koníčkem, pak atlas nemohu než doporučit - pro běžnou potřebu, jakou je určování nejběžnějších druhů, je jistě skvělým společníkem (byť mně osobně ilustrace páně Dungela, při vší úctě k jeho nespornému umu, přijdou spíše matoucí než věrné). Hodláte-li se však ptáčkaření věnovat více do hloubky, pak raději (což už stejně dobře víte) sáhněte kupříkladu po Ptácích Evropy, Severní Afriky, Blízkého východu (viz http://www.databazeknih.cz/knihy/ptaci-evropy-severni-afriky-blizkeho-vychodu-185821) - to je nejen bezkonkurenční určovací příručka, ale také - přinejmenším na některých panelech - velmi krásné výtvarné dílo. I když to poslední asi platí pro všechny knihy tohoto druhu. :)

O co se, chápu-li to alespoň trošku správně, Bateson ve své fascinující knize pokouší, je odhalení hluboké vnitřní spjatosti mezi člověkem a přírodou prostřednictvím logického jazyka vědy, která by ve své podstatě odpovídala spjatosti, jejímž pramenem a potvrzením - dávno před "smrtí Boha" - bylo skutečně hluboké náboženské přesvědčení (takové, které neutrpělo vulgarizací, dezinterpretací, vyprázdněním). Celá kniha je tedy jakousi (vcelku trnitou, ale odměňující, ba oslňující) cestou za znovuoceněním krásy ve světě, krásy plynoucí z vědomí jednoty. A vědomí jednoty, to je podle Batesonova přesvědčení uznání sounáležitostí mezi způsoby, jimiž přemýšlíme, vnímáme a poznáváme, a tvořivými procesy v přírodě. Není divu, že Zdeněk Neubauer považuje Mysl a přírodu za v jistém smyslu náboženskou knihu. Což je o to úžasnější, oč se autor k pojmům jako krása, estetika či posvátno obrací jen v několika málo případech.

4 23.03.2013

Jedna ze zásadních knih mého života.

Mimochodem, na autorových osobních stránkách si lze rovněž, a především zcela zdarma a volně, stáhnout novější, dosud nevydanou verzi: http://www.fysis.cz/Texty/FZP.pdf. ;)

6 10.02.2013

Čtení Hory duše je jako výstup na vysokou horu, jejíž vrchol se skrývá v nedohlednu, v oblacích, věru to není snadný podnik. Jsou úseky, kdy tě přepadají pochybnosti nad tím, zda má vůbec smysl stoupat dále, stoupat do výšky, zda knihu nezavřít, neodložit, nechat být, nesestoupit zpátky do údolí, kam tě vábí touha po přízni praskajícího ohně. Jsou ale také úseky, kdy se mračna, která dosud halila vzdálený, do nebe utopený vrcholek hory, rozestoupí, kdy se horské štíty zablesknou v ostrém poledním slunci a vše se naráz ponoří do zvláštně nasyceného ticha, srdce samou radostí poskočí, jednou a stokrát, taková je to čistá a nezkalená krása. A v tom nastáleném tichu, tichu, které je a není, jako by se zdálo, byť na kratičký okamžik, že celý svět vychází a vchází přímo z tvého srdce, do tvého srdce, z tebe a pro tebe - a to tě naplňuje svrchovaným klidem. Pro tyto a podobné okamžiky, kdy bytí a nebytí splývají v počáteční jedno, stojí za to na Horu duše stoupat, třeba i opakovaně, třeba i bez rozmyslu, jen pro ten nejasný pocit osvobození a marnosti, když se s prázdnýma rukama ocitáš na rozcestí příběhů, časů a vzpomínek, pro radost i smutek z nikdy nekončícího hledání, pro život sám, tu nedozírnou cestu cest...

16 09.12.2012

Chcete-li vstoupit do myšlenkového světa transcendentalismu, jehož je Emerson zakladatelem, rozhodně doporučuji začít jinde - a to buďto u knih H. D. Thoreaua, Emersonova kolegy a přítele, které - s maximální péčí - vycházejí pod patronátem nakl. Paseka, nebo u Emersonových esejů v původním znění a hlavně (!) v autorem zamýšlené podobě. Richard Whelan předkládá z Emersonova esejistického díla krajně subjektivní koláž - tedy to, co on, nikoli Emerson považuje za podstatné a moudré, pročež jednotlivé eseje neváhá vcelku drasticky - a mnohdy ne ze zcela pochopitelných důvodů - krátit. Překlad je ke všemu velmi volný a nepřesný, takže se v něm Emersonova genialita (i krása jeho vytříbeného slohu) nejednou rozplývá do nenávratna.