laura komentáře u knih

Každý z nás aspoň jednou v životě někoho miloval...

Jsou příběhy a PŘÍBĚHY. Ty, které vám něco dají. A něco ve vás zanechají. Které s vámi svým způsobem už navždy zůstanou. A tohle je jeden z nich.

Vesmír se roztříštil na miliony drobounkých, zlatě blikajících lucerniček, které ke mně pomalu, s neuvěřitelnou lehkostí padaly. Bože můj, viděla jsem někdy něco krásnějšího?

...já jsem se také roztříštila. Na milion střípků a v každém z nich je úžas. Bolest. Krása. Poznání. Viděla jsem kdy něco krásnějšího? Děsivějšího? Naléhavějšího?

Krásné. Vtipné. Dech beroucí. Bolavé. Pravdivé. Něžné.

Už jsme nechtěli mluvit. Nechtěli jsme přemýšlet o věcech, které nás děsí.
Chtěli jsme si prostě jen patřit...

Autorka má osobitý smysl pro humor, který mě baví. Je to nenápadné, nenásilné, ale nakonec vás stejně dostane :) Rozbije váš svět, změní úhel vašeho pohledu - a nic už nebude stejné.

Bůh má mnohem větší smysl pro humor, než bych se nadála...

Pořád nevím, jestli jsem víc dojatá nebo smutná. Jestli ve mě doznívá víc krása, nebo stesk. Tenhle příběh vlastně není JEN příběh. Je to život. Smrt. Bolest poznání. Naděje. Víra. Odvaha. Je to přijmutí toho, čím jsme. A kam směřujeme. Svět už nikdy nebude stejný. A nebe? Kde začíná? Kde končí? To už záleží na každém z nás...

Vždyť tohle je nebe.
Tohle je místo, kde končí lidské příběhy.
Kde vlastně všechny znovu začínají...

Kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo pochybuje. Kdo tápe. Kdo si klade otázky a nenalézá odpovědi. Neříkám, že tady je najde. Ale možná, jen možná, něco pochopíme. Protože...

...kolikrát za život potkáš toho pravého?

SKVĚLÉ!!!

23 14.09.2023

Srdce se zlomí mnohem snáz než ty nejslabší vodíkové vazby...

Krásné. Úsměvné. Vtipné. Romantické. Tohle mi sedlo a to tak moc, že lituju, že už je konec. Víte, jak to skončí. Víte, co se bude dít. Víte vlastně všechno už na začátku a přesto... přesto...

...zatímco oba pod zavřenými víčky prostě jen byli... tady, jeden s druhým.
Tiše. Nehybně. Naposledy.

Autorka napsala svižný, humorný příběh z univerzitního prostředí, který nenudí, pobaví, vykouzlí vám úsměv na tváři, dokáže vás odbourat, že se smějete nahlas, a chcete víc. Chcete mnohem víc...

Copak jsou nějaké jiné ženy? Já myslel, že jsi jen ty...

Příběh o lásce, postgraduálním studiu, nepřístupném profesorovi, prošlých čočkách, jednom setkání v univerzitní umývárně, jednom bláznivém polibku a spoustě náhod, které možná náhodami nebyly... Příběh o přátelství, samotě, opuštěnosti, touze něco dokázat, o naději, snech, které se plní (když opravdu chcete), o zradě a bolesti, nedorozuměních, podpoře a touze. Příběh dvou lidí, kteří by se možná nepotkali, nebýt TOHO večera...

Bylo to děsivé. Děsivé tím, jak krásné to bylo. Jak snadné by bylo s tím nikdy nepřestat. Nechat čas, aby plynul do nekonečna, zapomenout na všechno ostatní a prostě zůstat v tomhle okamžiku... Navždycky.

Úžasné, něžné. Ještě teď mám připitomnělý úsměv na tváři a v duši krásno. Jo! Tohle rozhodně ANO...

32 12.09.2023

Jaký smysl má záchrana jednoho člověka v situaci, kdy tisíc jiných zemře?

Krásné, silné, dechberoucí, a přitom hrozné, kruté, bolavé, šílené, zvrácené.... Příběh židovky a nacisty v Osvětimi, v místě, kde by se nechtěl ocitnout žádný z nás...

...na místě mezi životem a smrtí, kde čas už nemá žádný význam, a jedinou cestou ven je komín krematoria....

Emočně náročné, drtivé, čtivé a zároveň tak těžce stravitelné, že jsem chvílema vůbec nemohla číst dál... v takových chvílích si člověk váží každého nadechnutí, teplé vody... pití, jídla... svobody...

...toho, že je, tady, teď... daleko od všech těch hrůz, beznaděje, bestiality, nechutností, sadismu a týrání...

Pro lidi, žijící v míru a blahobytu, nejsou boty ničím výjimečným. V Osvětimi mohla odpovídající obuv rozhodovat o životě, nebo smrti.

Příběh o hrůzách války, svědomí, krutosti, cti, přesvědčení i lásce. O vášni, ztracených životech, bezejmenných obětech, strachu, trýzni i o naději. O víře, ztrátách, ponížení a zvrácenosti.

...na zabíjení se dá zvyknout...

Dvě odvrácené strany života. Smrt ve své nejděsivější podobě. Neodvratitelná, nesmyslná, krutá, špinavá.

Je-li nám dáno zemřít, tak každý den bude k umírání dobrý...

Smrad, nemoci, zvratky, výkaly, vši, špína. A bezbřehá, nekončící hrůza. A přesto chtěli žít. Tak zoufale, odhodlaně chtěli žít...

...když někdo zachrání jeden život, je to jako by zachránil celý svět...

NEZAPOMENUTELNÉ!!!

25 08.09.2023

Představ si, jak by svět byl šedivý, kdybychom byli všichni stejní...

Příběh dvou dívek, které by se za normálních okolností nikdy nepotkaly. Židovka Sára a dobře situovaná, ale osamělá katolička Ela nemají zdánlivě nic společného. Ale něco přece jenom ano: tajemství.

Jednoho dne Ela, stojící nad mříží krakovské kanalizace, náhodou pohlédne dolů a spatří Sáru, která se na ni dívá z hlubin kanálu.

O naději, víře, odvaze, touze žít a přežít - cokoli... O hladu, špíně, nebezpečí a neskonalé vůli přes to všechno vidět hvězdy. O lásce i beznaději, o osamění, bolesti a ztrátách.

Každý je ve svém hoři opuštěný jako osamělý ostrov...

O tom, že vždycky vede cesta ven. Jen ji musíme umět najít. A že to nejdůležitější máme často někde blízko - jen se umět dobře dívat.

Nejhorší vězení jsou vlastní myšlenky...

O přátelství dvou dívek, o důvěře, boji o přežití i o smrti. Silné, dech beroucí, čtivé a bolavé.

Dvě tváře lásky. Dvě tváře smrti. A přece jsme všichni lidé - nebo ne?

15 03.09.2023

Po prvním, značně nereálném příběhu (Velitelovo děvče), přichází druhý (Diplomatova žena), který ho svou nereálností v mnohém překonává...

Všechny ty do očí bijící náhody, situace postavené na vodě (například poklidné překročení hranic v době, kdy přejít hranice bez ohrožení života vůbec nebylo možné) a spousta dalších autorských přešlapů vás nutí se usmívat - a příliš nevěřit tomu, co se na stránkách knihy děje. Příběh sám je čtivý, napínavý, zalidněný spoustou zajímavých postav, ale tak moc nevěrohodný, že si na konci řeknete: co to jako bylo? Pohádka? Parodie na bondovky? Nebo zoufalý pokus o válečný román, který se zvrtl v cosi ... cosi...

Příběh o zradě, bolesti, intrikách, zoufalství i osamění. Příběh o agentech, velvyslancích, diplomatech i obyčejných lidech. O touze po svobodě, porozumění i náklonnosti. O lásce. O naději. I o beznadějné bezútěšnosti...

Příběh o pravdě i lžích, nejistotě a poválečných zmatcích. O světě, kde se ti mocní přetahují o vládu a ti ostatní si přejí jediné: žít...

Bylo by to skvělé, kdyby to nebylo postavené na hlavu v mnoha ohledech nepravděpodobných náhod. Bylo nebylo, dávno nedávno...

Ale od čeho jsou příběhy? Aby se vyprávěly a četly. Věřit jim nemusíme :)

17 24.08.2023

Když si Emma bere Jacoba, netuší, že za pár týdnů přijde o všechno. Válka jí vezme práci, rodiče i manžela, a nakonec i vlastní identitu, když se jako Židovka musí skrývat a vydávat za někoho jiného...

Příběh o lásce, ztrátě, nevinnosti i prozření. O lžích, nenávisti, zradě a bolesti. Příběh o síle přátelství, odvaze i nemilosrdnosti osudu. O tom, že člověk má vždycky na vybranou...

Co všechno jsme ochotni obětovat pro lásku?

Emma zvláštním zásahem osudu začíná pracovat pro nacistického velitele Richwaldera jako jeho asistentka Anna Lipowská a postupně se s ním sbližuje... Nenávidí ho (nebo by ho měla nenávidět), ale...

O tom, že i nacisté byli (občas) jen lidé. O výčitkách svědomí, alkoholu i vině. O odboji, neuvěřitelné houževnatosti a síle.

Četlo se to dobře a nebýt toho nereálného konce, všech těch náhod, byla by to skvělá kniha. Ale v reálném životě by se to takhle nikdy nemohlo odehrát. Na to tam bylo moc nesrovnalostí. Škoda.

Krásný příběh když odhlédnete od dobových reálií. Jinak nepravděpodobná pohádka pro ty, kteří jsou ochotni uvěřit i nemožnému...

Co my víme? Třeba se to opravdu mohlo stát...

18 24.08.2023

Téměř 700 stran o ničem... Inu, i to je umění...

Někdy s tím, co jste, bojujete. A někdy se tomu poddáte...

A Anita se, jak se zdá, poddala...

Oč zajímavější bylo, když měla pletky pouze s Jean-Claudem! Víc smyslnější, víc vábivější, víc napínavější - než všechen ten chtíč, zvrácenost a sex. Začínám se v tom ztrácet. Muži přicházejí a odcházejí, někteří zůstávají - jako by se stála fronta: kdo dřív, kdo potom, kdo teď a kdo za chvíli... Když je toho však příliš, časem se toho přejíte.

Srdce rozbité na kousky se nedá slepit pokaždé, jednou vám dojde lepidlo a zůstanou jen střepy...

První díly super - adrenalin, napětí, nestvůry, přestřelky, spousta krve, nebezpečí, intriky a nečekané zvraty. Teď? Jen kecy a sex. Škoda. Taková škoda...

...prostě jít domů a být šťastný. Tak jednoduché. Tak těžké. Tak děsivé...

Chybí mi ta stará známá Anita a tuhle novou, tu nějak přestávám chápat. A to jiskření, svádění, náznaky, co se mi dřív tak líbilo, už mě nudí. Čeho je moc, toho je zkrátka příliš...

15 14.08.2023

Kecy, kecy, sex, sex... Kecy, sex... Kecy...
Nudáááááá....

Hádky, násilí, krutost. Napětí se kamsi vytratilo...

Poprvé se mi tento díl líbil, ale teď, s odstupem času, mi připadá, že se tam vlastně vůbec nic nedělo. Metafyzično (které tak úplně nejsem schopná pobrat), mocenské hrátky, mocenské boje, natřásání peří, chtíč, ardeur (kterou jsem taky úplně nepobrala :), ménage a trois (Asher je miláček, inu dobrá, jsem ochotná to akceptovat, ale ty tanečky okolo už byly celkem zbytečné - stejně jsme nějak všichni věděli, kam to spěje - a dospěje...)...

Vlastně netuším, o čem tenhle díl byl. Že by o ničem?

Njn...

13 09.08.2023

Někdy nezáleží na tom, jak moc se snažíš. Někdy prostě nedokážeš zachránit všechny...

Šílené, nezáživné, ujeté. Stará dobrá Anita je pryč a místo ní - no nevím...

Nezáleží na tom, jak špatně se cítíte nebo jak hrozné věci se vám dějí, svět se prostě točí dál...

Počínaje tímto dílem to začíná jít s Anitou z kopce. Tento díl je totiž totálně o ničem. Začátek slibný a na konci troška adrenalinu, ale mezitím jen spousta nudy, keců a sexu. Ztrácela jsem se v tom.

Z některých skutků se dokážete vzpamatovat, z jiných ne.

Kolem Anity se to rojí jako na mraveništi. Micah mi nesedl a vztah mezi nimi mi připadá stejně ujetý jako celý tento díl. Sex kam se podíváš. Pokaždé s někým jiným. Všechny miluje. Všechny chce. Všichni chtějí ji. Kam zmizel Jean-Claude? Kam Richard? Kam ta stará známá Anita, která s příšerami bojuje?

Za mě je to už na hraně. Všechny ty hry o moc, lásku, nadvládu, ideály... Všechna ta tvrdost, nesmiřitelnost, arogance... Všechno to soupeření, chtíč, zvrácenost i nechutnosti. Chybí mi její pošťuchování s Jean-Claudem. Richard, jaký byl na začátku. Zerbrowski, Dolph. Ghoulové, zombie, adrenalin, napětí. Troška flirtu je super. Troška sexu je fajn. Láska - ou jé. Ale tyhle mocenské boje, intriky, sex kam se podíváš, erotické dusno a chtíč - to už je zkrátka přes čáru...

Někdy jsou nejhlubšími ranami ty, které jsme se skutečně snažili nezasadit...

...a kdo půjde z kola ven, praštíme ho koš-tě-teeeem :)

13 07.07.2023

Vždycky, když si myslím, že nás autorka už nemůže ničím šokovat, se pletu. Vždycky to totiž může být ještě horší...

Smrti se není potřeba bát. Strach musíme mít z toho, v jakém stavu přežijeme...

Tentokrát žádné upíří ani vlkodlačí hrátky. Žádný Jean-Claude ani Richard. Anita odjíždí do Santa Fe, aby pomohla vyřešit případ dávnému příteli, kterému dluží "laskavost"...

Když se pořád ohlížíte, jestli za vámi nestojí ďábel, za chvíli ho taky uvidíte, ať už tam je nebo ne.

Edwardovi říkají Smrt. Nebo také Hrobař. Je to nájemný vrah. Je nepředvídatelný, chladnokrevný a nemá s nikým slitování. Ale když Anita přijíždí do Santa Fe, zjišťuje, že Edward má i jinou stránku. Tu, o které doteď vůbec netušila...

Jestli jsou oči oknem do duše, pak je Edward v maléru, protože doma nikdo není...

Tento díl je adrenalinovou jízdou od začátku až do konce. Žádná hluchá místa. Jen čirý děs a hrůza. A smrt. Krvavá, krutá a zvrácená. Je to nechutné, hrůzné a šokující. Napínavé. Nervydrásající. Bolavé. A překvapivé. Pořád je čím překvapovat. A pořád je čím děsit. Jo, tahle jízda byla skutečně strhující!

Zachráním svět a ztratím sebe samu. Nemůžu nechat monstra vyhrát, ani kdyby to mělo znamenat, že se stanu jedním z nich...

VYNIKAJÍCÍ!!!

13 28.06.2023

Lidé nejsou určeni k tomu, aby někomu patřili...

Další koktejl nadpřirozena, intrik, násilí, chtíče a smrti. Anitin bývalý přítel Richard je obviněn ze znásilnění a uvězněn. A tak se Anita vydává do Tennessee, aby se utkala s něčím, co jen tak snadno nepotkáte: se zlem toho nejděsivějšího kalibru. Se zlem, které vám nevezme jen život, ale i duši...

Často nemyslíme vážně to, co říkáme. Jenže stvůry kolem nás pořád poslouchají a vždycky vás vezmou za slovo...

Anita však nebojuje jen se stvůrami. Bojuje i sama se sebou. Snaží se naučit ovládat munin, který má nad ní děsivou moc. A také svoje emoce. S Richardem se sice rozešla, ale... Upír nebo vlkodlak? Otázka však nezní: Koho z nich miluje? Otázka zní: Koho miluje víc?

Světlo a tma. Chlad a žár. Život a smrt.

A tak nás čeká spousta krve (jak jinak) i jiných tekutin, spousta šokujících situací, spousta nebezpečí, hrůza i neviditelné zlo, jež číhá v temnotě... A samozřejmě (čím dál tím víc) i spousta erotického jiskření, sexu, flirtu a her lásky šálivé...

Bez ohledu na to, co uděláš nebo jak blbě se kvůli tomu cítíš, život jde prostě dál. Životu je úplně fuk, jestli je ti to líto, jestli jsi naštvaná, zmatená nebo se trápíš. Život si jde klidně dál, a ty můžeš jít s ním, nebo si sednout doprostřed cesty a litovat se.

Čtivé, pořádně zamotané, nabité takovým množstvím zvratů, že to chvílemi ani pořádně nestačíte sledovat, nepředvídatelné a plné emocí. Láska, vášeň, nenávist. Čest, touha, zrada i pomsta.

Láska je otravná. Jindy je příjemná. A někdy je to jen jiné jméno pro krvácení..

Poprvé mě tento díl až tolik neuchvátil. Ale když to teď čtu znovu, musím změnit hodnocení. Nakonec to bylo dobré. Ne tak dobré jako předchozí díly, ale skoro...

14 21.06.2023

Bez ohledu na to, jak dlouho žijeme nebo kým se nakonec staneme, začínáme jako lidi...

Anita řeší případ pyrokinetického žháře a zároveň se snaží zaštítit Leopardodlaky, kteří po smrti svého vůdce zůstali bez ochrany. Aby toho nebylo málo, do města přijíždí vyslanci Upířího koncilu...

Soucit vás může připravit o život, jenže někdy to je to jediné, co z nás dělá lidi...

Spousta nových postav, zajímavých charakterů i šílených situací, kterým Anita musí čelit. Spousta falše, lží, intrik, nebezpečí, krve i jiných tekutin. Příslib hříchu a sexu, nezkrocená magie, nezvladatelný munin i zvrácenost ve své nejhorší možné podobě. Autorka jde až na samý okraj propasti a možná i dál.

Pokušení je jenom pokušení. Nemusíte mu podlehnout...

Ale co když podlehnete? Anita se zmítá ve víru vášně, lásky, zrady i bolesti. Jedno ví ale jistě: Jestli někomu patří, tak jenom sama sobě...

Strašidelný, obscénní, šokující i krutý - takový je Anitin svět. A někdy i její vlastní život.

S Bohem se nemůžete hádat. Můžete se na něj naštvat, ale tím se nic nezmění.

Do tohoto dílu (včetně) měla série vzestupnou tendenci - jedna lepší adrenalinová jízda za druhou. Od dalšího dílu však nastává propad. A pak už to jde jako na kolotoči - nahoru, dolů, nahoru, dolů, dolů, dolů...

Jisté není nic. Dokonce ani smrt ne...

...ale zabíjet je o tolik snadnější..

VYNIKAJÍCÍ!!!

13 14.06.2023

Strach vás udrží naživu. Netečnost ne.

Mrtví ji poslouchají na slovo a nemrtví z ní mají strach. Anita, lovkyně upírů, se v tomto díle sama stává lovnou zvěří. Někdo si přeje její smrt. A přeje si ji rychle. Nastává boj s časem i nájemnými zabijáky.

Ve chvílích veliké nouze často saháme ke schopnostem, které přesahují ty běžné...

Děj plný zvratů, krve (jak jinak), násilí i zvrácenosti. Sex, láska, chtíč i smrt. Nebezpečí číhající na každém rohu (či stránce). Lži, faleš i zrada. Když nemůžeme věřit ani sami sobě, komu tedy? Anita někdy pochybuje o všem. O lásce, o sobě, o tom, co dělá - a proč. Bojuje proti stvůrám - ale co když je sama jedna z nich?

Víra je jeden z nejdůležitějších aspektů magie...

Můj oblíbený díl. Napínavé, čtivé, vtipné i maličko romantické. Anita, i přes všechnu tvrdost, je přece jen žena. A každá žena jednou podlehne svodům lásky. Vlkodlak - nebo upír? Živý nebo mrtvý?

Vášeň vyhasne snadno, ale láska ne. Opravdová láska je bestie, která se nedá jenom tak zabít...

Láska má mnoho tváří. A často bolí. Na začátku byli tři. Na konci už jsou jen dva...

Skvělé!

14 12.06.2023

Každý upír byl kdysi člověkem. Smrt vás nevyléčí z žádných problémů, které jste měli jako lidská bytost...

První hodina odbila - a lampa ještě svítila... Kdo by neznal strašidelnou dětskou říkanku o příšeře, která vám neublíží, když jí utečete. Jako malí jsme to nejspíš hráli všichni. Co se ale stane, pokud Krvavé koleno skutečně přijde a začne mezi dětmi rozsévat smrt?

To dělám. Tím jsem...

I tenhle díl je krvavý, nechutný, až po okraj naplněný pachem smrti, hrůzy, šílenství i těch nejhorších nočních můr...

Bůh nemůže zachránit vždycky všechny. Často vám jenom pomůže vyrovnat se se ztrátou...

Anita odjíždí mimo město, aby se pokusila oživit hřbitov na pozemku, kde se má začít stavět. Co se stane, pokud se jí to povede?

Předpokládat to nejhorší je vždycky bezpečnější. A realističtější.

Ani všechny předpoklady ji však nemůžou připravit na to, co ji čeká. Z temných koutů noci povstává příšera z dávných věků. Ale nejspíš nebude jediná, které se Anita musí postavit. Příběh se hemží novými postavami, upíry, nadpřirozenem, policisty, obyčejnými lidmi, zombiemi i duchy. A nesmí chybět ani Jean-Claude...

Jsi otravný parchant.
Ach, ma petite, jak jen bych ti mohl odolat, když mi šeptáš tak sladké něžnosti?

Jejich slovní přestřelky mě baví. Jsou sarkastické, vtipné, jiskří flirtem a náklonností, kterou Jean-Claude neskrývá a Anita si ji odmítá připustit. Chce, aby zemřel? Nebo aby žil? A může někdo, kdo už mrtvý je, žít?

Skvělé!

15 05.06.2023

Existuje víc způsobů, jak se stát netvorem, než si většina lidí uvědomuje...

Autorka nám předkládá další příběh plný krve, násilí, krutosti i jisté zvrácenosti. Anita se stává součástí světa lykantropů, jejich pokřivených charakterů i pevných zákonů, hierarchie a neustálých bojů o moc ve smečkách. Pokud si myslíte, že už vás nic nemůže překvapit, zřejmě zjistíte, že jste se spletli.

Je to napínavé, strašidelné, drsné, nabité nečekanými zvraty, adrenalinem i spoustou nových postav, které vám zamotají hlavu ještě víc než by se zdálo možné. Příběh plný intrik, nástrah, živočišného strachu i smrti, ale i flirtu a lásky. Richard nebo Jean-Claude? Vlkodlak nebo upír? Hnědé oči nebo ty temně modré? Čistota duše nebo temné vábení?

Kdo už četl, ví. Ale ti, kdo se s Anitou setkávají poprvé, budou zcela jistě napjatí, jak tenhle taneček nakonec dopadne.

Pokud někoho milujete, neměli byste být důvodem, aby se cítil mizerně...

Svým způsobem jsme všichni šílenci, takže - vzhůru do Kavárny šílenců, vážení :) Já jsem si tento díl užila...

13 05.06.2023

Odvaha vás před nestvůrami nezachrání. Jen máte větší naději...

Příběh se rozvíjí, přibývají nové postavy, vztahy se komplikují. Děs, hrůza, šílenství, spousta krve, spousta násilí, nebezpečných tvorů i koutů. Anita něco získává, ale zároveň něco i ztrácí...

Jediná věc, kterou chceš, je jediná věc, kterou ti nemůžu dát - abych byl člověk...

Příběh, kde se nemůžete spolehnout na nic. Kde za každou další stranou vyskočí nějaká nová šílenost, nestvůra, nebezpečí a naservíruje vám váš příděl plíživé hrůzy.

Když nikomu nedovolíš, aby ti byl blízký, nikdo ti neublíží...

Anita se musí bránit nejen nepřátelům, ale i svým vlastním démonům - svým touhám, svým strachům. A není to snadné.

Láska k nestvůře dopadne pro člověka vždycky špatně...

...a na scénu přichází Richard. Člověk. Muž, který má vlastní tíživé tajemství. Ale na rozdíl od upírů je - živý...

Mrtví většinou živým celkem odpouštějí, ale ne vždycky..

Krvavé, napínavé, děsivé, strašidelné, temné. Místy zvrácené. Ale na to už jsou ti, kdo tuhle sérii čtou, zvyklí. Nebo ne? :)

16 19.05.2023

Všechny nestvůry byly kdysi lidmi...

Pokračování série o lovkyni upírů a zákonné popravčí Anitě Blake. Tenhle díl je děsivý, krvavý, strašidelný, šílený. Je nabitý adrenalinem, nebezpečím, hrůzou, rituálními vraždami, nestvůrami, nadpřirozenými příšerami i těmi lidskými. Krev, zlo v celé jeho podstatě, krutost, zášť, zloba i touha po moci a penězích.

Příběh o nevšední oživovatelce mrtvých, která spolupracuje s policií na obzvlášť hrůzném a krvavém případu vražd. Kdo povolal vraždící zombie? A je možné ji zastavit? Co když to nakonec není zombie, ale něco daleko hrůznějšího? Něco, s čím si nebude vědět rady ani Anita Blake?

Mrtvé není snadné vystrašit...

Tuhle sérii čtu už podruhé a předpokládala bych, že když vím, oč tu půjde, strach už nebude takový jako při prvním setkání. Omyl. Bála jsem se vystrčit nos ze dveří...

Napínavé až do konce. Překvapivé. Drsné. Kruté. Ale i zábavné. Anita mě zkrátka baví.

17 15.05.2023

Pojďte a budete se bát. Budete nadskakovat při každém jen trošku podezřelém šelestu, budete se krčit před každým stínem, který se mihne na zdi, budete se bát v noci zhasnout.

Anita se možná nebojí, já klidně přiznávám - bála jsem se. Ale přesto jsem nedokázala přestat číst...

Svět upírů, lykantropů, zombie, ghoulů, oživovatelů, kněží vo-doo i lovců odměn. Svět natolik barvitý, že vás nepřestane bavit, naopak, nakonec budete litovat, že už nemáte co číst...

Je to čtivé, nabité energií, tajemnem, nebezpečím, kouzly, nenávistí i láskou... Sotva se Anitě podaří vyřešit jednu záhadu, hned je tu další a další a další...

Čtenář se nemá kdy nudit, nemá kdy popadnout dech a oddychnout si, že je nebezpečí zažehnáno, protože než si to stihne uvědomit, hlavní hrdinka už zase vězí v další šlamastyce a je nucena čelit dalším zkouškám své odvahy, čestnosti a nezřídka i svému svědomí... Odolá svodům nadpozemsky krásného a svůdného upíra Jean-Clauda? Nebo ho raději vydá jeho nepřátelům, aby se ho navždy zbavila?

Napětí, dynamický spád, čtivost, barvitý děj, nečekané zvraty, vývoj postav zdaleka ne černobílých... Jo, tohle mě moc bavilo!

19 10.05.2023

Tragédie stáří není v tom, že je člověk starý, ale v tom, že je člověk mladý...

Příběh o přátelství, zkaženosti, kráse, mládí, slabosti, svodech, lžích a prostopášnostech.

Ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši...

Obraz Doriana Graye je dvojí. Ten namalovaný a ten, který nám autor předkládá. Temný, zvrácený, hříšný, pohrdavý.

Každý žije sám svůj život, a za to, že ho žije, také sám platí...

Těžkopádné, zdlouhavé, zvláštní. Spousta mouder a spousta nudy (alespoň v mém případě). Vlastně se tam nic moc nedělo, jen neustále tlachali :)

Lidé si lehají na obětní oltář dobrovolně...

O jednom životě, o mládí, o snech, o lásce, o zradě i o smrti.

Svědomí a zbabělost, to je ve skutečnosti jedno a totéž...

Po nadšení z předchozích děl jsem zklamaná. Nejspíš jsme si s Dorianem Grayem do oka zrovna nepadli...

Každičký prchající okamžik nás o něco obírá...

Duch má bezesporu delší trvání než krása. Tím také lze vysvětlit, proč se tolik namáháme být tak přehnaně vzdělaní. V tom zuřivém boji o pouhé bytí toužíme mít v sobě něco, co nepomíjí, a proto si plníme hlavu veteší a fakty a bláhově doufáme, že tak se tu udržíme...

Ponuré, tíživé, burcující, pravdivé.

Dnes může člověk přežít všechno, jenom ne smrt.

28 27.04.2023

Pravda je málokdy čistá a jednoduchá není nikdy.

Vtipné, sarkastické, absurdní, skvělé! Smála jsem se nahlas.

To je hrozně těžká práce, nedělat nic. Ale mně těžká práce nevadí, když nevede k žádnému určitému cíli...

Příbuzenstvo, to je prostě smečka nudných lidí, kteří nemají nejmenší ponětí, jak žít, a ani trochu instinktu, kdy umřít.

Úžasné, DOKONALÉ! Tohle mě moc bavilo. Nejlepší lék na špatnou náladu je pořídit si nějakého toho Filipa, nejlépe jehož otcem je Oscar Wilde.

Kouříte?
Inu ano, musím přiznat, že kouřím.
To slyším ráda. Muž má mít stále nějaké zaměstnání. Beztak je v Londýně příliš mnoho zahalečů.

Ztrátu jednoho rodiče lze považovat za nehodu, pane Worthingu, ale ztráta obou, to už vypadá jako nedbalost.

Upřímně řečeno, nejsem přítelkyní dlouhých zásnub. Pak mají lidé příležitost, aby se už před svatbou navzájem prokoukli, a to není nikdy radno.

Svěží, nadčasové dílko, které vám zlepší náladu, vyčaruje úsměv na tváři a i po dočtení se budete stále tiše pochechtávat. Za mě prostě BOMBA!

Lane, vy jste úplný pesimista.
Dělám co můžu, abych se zavděčil, pane...

Jo, dělejme, co můžeme :D

35 14.04.2023