laepus komentáře u knih

Útlý román, ale hustý a nabitý. Žádná nabubřelost a autorova exhibice ve stylu "koukněte, kolik přídavných jmen znám a jak psychologicky rozeberu postavy." Jen děj, fakta, minulost, argumenty. Stroze, srozumitelně a jasně. Přesto (nebo možná právě proto!) jde z knihy obrovská síla a napětí, která vám nedovolí ji ani na vteřinu odložit. Pro mě hodně silný čtenářský zážitek. Jen trocha postav, žádná zvlášť záporná nebo nesympatická, všechny naopak příjemné, o to těžší je pak brát na vědomí, že (lehký spoiler) obět i viník jsou oba vrazi. Ale kdo větší? Kdo má na své straně právo? A na čí straně je spravedlnost?

4 28.08.2018

Slušná historická detektivka. Už jsem od Červenáka (jakožto milovník Vídně) četl Ďábla v zrcadle a řekl jsem si, jak celá SteinBarbaričJaroš série asi začala... No tak teď už to vím - zlato, Turci, spiknutí, čarodějnice, vraždy, honičky, zrada, napětí, zvraty... Není to žádná kniha na pulicera nebo magneziji, je to napínavá jednodenní oddychovka, která neurazí, naopak potěší. Hlavní hrdinové se zatím oťukávají, přesto to mezi nimi příjemně jiskří, vtipné a suché hlášky zde také mají své místo, tak proč se takovéto literatuře bránit? :)

4 27.08.2018

Naprosto úžasná kombinace Pratchetta a Gaimana. V současné chvíli si možná i přeji, aby většina toho byla práce Gaimanova, abych měl naději, že někdo dokáže pokračovat v pratchettově stylu dál - obrovská nadsázka a lehkost, jeden vtip za druhým, docela zajímavé myšlenky a názory zabalené do totálně absurdních situací... Moc se líbilo. Sáhl jsem po knížce co nejdřív (jestli se to tak dá vůbec říct), protože jsem chtěl znát předlohu, než bude dodělána podoba filmová, u níž mě výkvět britského herectva rozhodně nenechává chladným. Rozhodně to není knížka pro mladé či nevzdělané, protože ti by podle mě nepochopili asi 50% vtipů, obzvlášť když je to v originále skoro už 30 let stará kniha - zub času na ní však vůbec nehlodal, naopak získává krásnou patinu a mnohdy je o to vtipnější.

14 22.08.2018

Podle mě povinná literatura v současné době. Přesná, jasná, výstižná, srozumitelná analýza těch základních problémů, jaké má současný svět s islámem. Nebo spíš islám se světem. A nebo spíš islám sám se sebou...
V několika kapitolách autor na pár tezích srovnává fašismus a islamismus a přichází k závěru, že společného mají mnohem víc než jen např. nenávist k židům. Dále se zaobírá zřejmě nejzásadnějším problémem islámu - samotným momentem vzniku - motivací a okolnostmi, které k tomu vedly, že se v 7. století z jednoho nasraného arabského padesátníka stal pedofil, znásilňovač a masový vrah, který pro svůj businessplán vymyslel náboženství.
Jelikož je autor původem z Egypta, věnuje velkou část své rodné zemi a vlivu Muslimského bratrstva. Zabývá se i odlišnou situací v Íránu, Saudské Arábii i dalších blízkovýchodních státech - Erdoganem v Turecku, Hizballáhem a Hamásem v Libanonu, arabským jarem v Tunisu apod. Není to jen suchý výčet dat, to by ta kniha byla dlouhá a nudná - což není - ale vše je psáno pochopitelně a v souvislostech - nějaké věci se sice mohou opakovat, ale to pro lepší zapamatování vůbec neškodí. Hodně zajímavé jsou i kapitoly o několika jedincích, kteří se rozhodli islám odvrhnout a vyjít s tím v konkrétní islámské zemi na veřejnost - je peklo, jaké věci je pak potkaly, příp. dodnes potkávají. Velice jsem ocenil i kapitoly o vlivu médií a jejich možnostech - ty působí ze všech nejnadějněji.
Závěrem - na to, že v České republice je muslimů asi šest a půl :) je bizarní, že už několikery volby je nejzásadnějším tématem zahraniční politiky zastavení statisícových muslimských hord, které čekají na našich hranicích. A chválabohu (kterému?), že u nás máme takové borce jako Pitomia a Tuzemana - jen díky nim se k nám všichni ti teroristi bojí přijít. Ale teď vážně - je smutné, že tuto pseudoproblematiku u nás rozviřují právě takoví hlupáci a ještě větší hlupáci jim na to skáčou. A i o tom je v této knize psáno - jak je to vlastně s různými postoji Evropanů k nárůstu islamismu v našem civilizačním okruhu.
A úplně závěrem si neodpustím dvě citace:
"Pokaždé, když se vyspíme s některou huriskou, tato se posléze opět promění v pannu. Muslimův penis nikdy neochabne. Erekce trvá věčně a požitek z takového spojení je sladký a není z tohoto světa. Každý vyvolený bude mít kromě svých žen, které měl v pozemském životě, i semdesát hurisek. Všechny budou mít nádherně svůdnou vagínu." - i tohle je rozebráno - postoj islámu k sexualitě.
"Fašismus byl odsouzen k zániku nezávisle na tom, jak dokázal být v jisté fázi variabilní a silný. Atmosféra a okolnosti, které vedly k jeho rozmachu, stejně jako energie a víra, které ho nadnášely, nebyly udržitelné navěky. Fašismus potřeboval války, které mu topily pod kotlem, vymývání mozků, jež mělo za následek hořký konec, a oběti, které za sebou táhly další oběti. Ale na konci bude fašismus vždycky poražen. Otázka zní: Jak dlouho to potrvá? A jakou cenu si toto vítězství vyžádá?"

2 27.07.2018

Pokud chcete zažít opravdu hutné dvě hodinky - přečtěte si Údolí včel - pro mě klenot české literatury. Film jsem kdysi viděl a dost mě dostal. Přiznávám, od té doby jsem nenašel odvahu se na něj podívat znovu, možná po přečtení literární verze si ho dám. Úplně jsem viděl Kačera s Čepkem při čtení, vybral je Vláčil výborně. Kniha je tak smyslová - zvuky, pachy, obrazy té spousty přírody, která tady často hraje důležitou roli. Stejně tak zvířecí motivy - často se opakující zejména vlci a včely (jinak by asi nebyly i v názvu, že?). Zajímavé je, že Ondřej pro mě nebyl ten absolutní klaďas a sympaťák, byly chvíle, a nebylo jich málo, kdy jsme stál spíše na straně Armina - jeho oddanost a smysl pro čest za každou cenu, když naopak Ondřej se někdy choval dost frackovitě. Samozřejmě, lehká frackovitost je sympatické rošťáctví a přehnaná oddanost se mění ve fanatismus. I tohle v té knize jsem viděl - tu tenkou hranici ve vnímání různých vlastností. Ale nejsilnější je pro mě ta úspornost, až minimalismus celé knihy - není tady nic navíc a nic tady nechybí - ani písmeno, slabika, slovo, věta či odstavec - žádná zbytečná vata, žádné nepochopitelné zkratky. Jen čistá krása, čistá literatura.

12 26.07.2018

Nemůžu výš než tři, prostě to nejde. Je to pořádná orientální krávovina - emoce, sny, představy, fantazie, touhy, vzpomínky... Jestli za tohle byla nad autorem vyhlášena fatwa, tak to nevypovídá něco ani tak o něm, jako spíš o těch, kteří ho za tuhle knihu chtěli zabít. Proč? Za jednu asi třicetistránkovou kapitolu, kde si lehce udělá legraci z Mohameda tím, že ho nazve Mahounem a ironicky vykreslí jeho působení? To je smutný pohled na náboženství, které není schopné ne smíchu (to by bylo silné slovo), ale aspoň lehkého nadhledu samo nad sebou. Ostatně náboženský fanatismus se knihou prolíná pořád - nejen ten islámský, ale také hinduistický či náckovský (dobře, ten není náboženský). Další nezpochybnitelnou rovinou pak zůstává rozdíl mezi kulturami a hlavně postoj jednotlivce, jestli vlastně je vůbec možné se ze svého rodného prostředí zcela vyvázat.
Tento odstavec je SPOILER. Co říct k ději? Dva týpci přežijí leteckou nehodu, rozejdou se ve zlém, oba se promění v nadpřirozenou bytost (jeden v kozla, druhý v anděla), aby je to za pár týdnů přešlo a zase se zpět vrátili do Indie, kde jeden z nich spáchá sebevraždu. To je motiv na stostránkovou novelu a ne pětisetstránkový román.
Vynikající je první kapitola o pádu letadla, která mě fakt nažhavila, pak se objasní charakter a osobní historie hlavních dvou postav, aby asi ve třetině se kniha stala nečitelnou (přichází tisíc nových postav a snových vizí). Když pak sny skončí, lehce se křivka zvedá a napínavě vrcholí události v Anglii. Pak přichází (k předchozímu i následujícímu ději nijak nepatřící!) ona kapitola o Mahounovi - přiznávám, autor musel mít odvahu, takhle si s muslimy zašpásovat. Pak opět plno snů a nesrozumitelností. A nakonec finále v Indii, kdy poslední kapitola je opět vynikající. Takže asi jako profil etapy na Tour de France - jeden vrchol na začátku, menší uprostřed a závěrečné nádherné stoupání na Tourmalet v závěru :)
Jsem ale rád, že jsem tuhle knihu přečetl: 1. jsem pořád schopen zvládnout tak tlustou bichli, 2. potvrdilo se, že často další osud knihy může stonásobně překonat její samotný obsah.

7 25.07.2018

Škoda, že to není delší. Fatk to stojí za to - půlhodinka upřímného smíchu nad lidskou hloupostí, která se snaží tvářit vážně aneb lidoví vypravěči nad rakví. Snad jen pár z nejlepších (snad tu nejsou v nějakém jiném komentáři):
Tvůj odchod pokazil dnešní krásné počasí.
Byl těžce raněn pod Duklou, kde se ukrýval v křoví.
Měl šest dětí, naživu zanechal jenom tři.
Od mládí pracoval v zemědělství, později na státním statku.
Měla šest dětí, takže to jistě neměla se svým manželem lehké.
Pracoval čtyřicet let na dole Prezident Gottwald, který byl dříve znám jako Ksindl.
Měla pěkný poměr s celým naším kolektivem.
Hledáme útěchu ve slovech útěchy, ale tuto útěchu možno hledat jenom ve slovech útěchy.
Měl jednu sestru a středoškolské vzdělání.
Jeho koníčkem bylo mimo jiné zahrádkaření, rybaření a také gynekologie.

4 23.07.2018

Kdo nemá tušení, co je to stalking, ať si přečte tuto skrovnou knížku o Munchovi, největším norském malíři všech dob. Dost krutý osud, se kterým musel žít až do osmdesáti let. Je fajn dovědět se, že Munch nerovná se jen Výkřik, ale i něco dalšího. V jeho malbách je vidět inspirace (nebo vzdání holdu?) vším - Manet, Klimt, Mucha, Pissaro, van Gogh, Gaugin, Kokoschka... ti všichni se v Munchově tvorbě odrážejí. A je otázka? Inspiroval se on u nich, nebo oni u něj? Řekl bych (podle datace obrazů) tak napůl. Opět ale tradiční nešvar této edice, kdy o nějakém obraze se píše a jiný je u textu a čtenář se často musí vracet či listovat dopředu, aby si psané informace ověřil. Za mě ale jako vždy - výborná hodinka základních věcí o daném malíři.

4 22.07.2018

Jako malý kluk jsem zbožňoval tuhle knížku. Možná že někde na půdě u našich ještě bude. Snad se k ní z nostalgie ještě někdy dostanu.

22.07.2018

Pro historické detektivky mám slabost, až no Vondruškovy slátaniny pochopitelně :) Kdysi jsem tento kousek zahlídl v televizi, ale nedíval jsem se, pak jsem knihu zahlédl v akci v knihkupectví ve slevě, no a teď jsem se konečně k ní odhodlal. A nelituji. Děj svižně odsýpá, od hlavní linky nijak neodbočuje, střídají se tady ty malé městské pouliční dějiny s těmi velkými královskými, hlavní hrdina je sympaťák až na půdu a navíc čtenář dostane i závěrečné poirotovské sezení s odhalením případu a usvědčením viníka. Určitě se podívám na televizní verzi.

5 21.07.2018

Přečteno na jeden zátah za půlden. To je dost pádný argument nijak zásadně hvězdičkové hodnocení nesnižovat. Pravda, dvě drobné výtky bych měl - občas jsou vědecká vysvětlení příliš složitá a příliš častá; nad zbytečnou složitostí některých rozhodnutí, jak vyřešit danou situaci, taky zůstává párkrát rozum stát. A vlastně ještě ten konec - na jednu stranu brutálně napínavý, ale zároveň hodně přitažený za vlasy. Nejsou to důvody dát jen čtyři? Ne, když se dívám na průměrných pouhých 75%, tak snad to aspoň trochu vylepším. Je to výborná knížka - akční, napínavá, se zajímavou hlavní postavou. Je napěchována akcí, napětím i vtipem. Co se týká autorského stylu, jde o důstojného Marťanova nástupce. Je trochu stříknutý pošmourností Bladerunnera (hlavně ta představa toho měsíčního města) a to se mi líbí.

4 20.07.2018

Opravdu uvažuji, jestli dát za plno, ale je to čím dál lepší a čím dál drsnější. Mohlo by to mít podtitul "Aneb jak z nevinného dítětě udělat stvůru, aniž by mu to došlo". Až z toho mrazí, jak je dětská duše jak houba a nasává vše, co je okolo něj. Pro mě je to další z příběhů, který mě jen utvrzuje v tom, že genetická výbava každého z nás je jedna věc, ale 90% toho, jací jsme, stejně utváří naše okolí, rodina, blízcí, události, které prožijeme, prostředí, ve kterém se pohybujeme. Ano, malý Pierrot možná nemohl za to, jaká se z něj stala svině, ale zkrátka stala se. A bude s tím muset žít. Jakoby jste začali číst příběh od Dickense o tom, jak nebohý sirotek ke štěstí přišel... a ten se pak změní v hluboké osobní drama na pozadí těch nejstrašnějších událostí 20. století. Tohle není primárně určeno pro dětského čtenáře, ale pro někoho, kdo už se alespoň zběžně orientuje v dějepise a uvědomuje si fungování mezilidských vztahů. Knížká výborná, závěr vynikající.

4 19.07.2018

Jak jsem mohl na tuhle knížku zapomenout ji tady ohodnotit a okomentovat?! Možná v tom návalu nadšení nejspíš. Je to fantastická záležitost - komedie, drama a zároveň politická i sociologická studie současné společnosti. Scénáře, jak by lidé reagovali, jsou přesné a smutné zároveň. Vždyť je tak lehké uvěřit někomu, kdo Vlám řekne, že za svůj posraný život nemůžete sami, ale někdo jiný... dejme tomu Kalousek, Evropská unie, Romové, uprchlíci, muslimové... A já to za vás vyřeším. To je naše země. A bude znovu jen naše. A bude znovu velká... Kde to jen člověk okolo sebe pořád slyší... No nic, zpět ke knize - smál jsem se od začátku do konce, i když s tím smíchem vždy šlo mrazení v zádech, zvláštní pocit. Jo a doporučuju i film - trošku se možná liší, ale atmosféru předlohy vystihl absolutně přesně.

4 19.07.2018

Váhal jsem jsem jestli dát pět, nebo čtyři, když je to tak mezi - buď dobré čtyři, nebo slabších pět... nakonec se přece jen přikloním k pěti, protože mi došlo, že vlastně nemám nic, co bych této knize vytknul. A naopak mám dost věcí, které se mi opravdu líbily - ač nesnáším rap a celé tohle gangsta prostředí, tady mi to vůbec nevadilo, naopak jsem se o to víc bavil jednoduchostí mnoha postav; Isaiah je opravdu klaďák se vším všudy, jen víc takových hrdinů; krásně se prolínají dvě časové roviny a důležité věci se dozvídáme postupně; kniha je přitom napínavá už od samého začátku, ale přesto na konci graduje a je stále napínavější; ke konci i dost dojemná a skutečně "nastaví zrcadlo" (nevím, jak to líp napsat :) ), jestli i my bychom se dokázali zachovat tak jako IQ. Že by to byla vyloženě holmesovka, to asi ani ne - ale pokud řekneme, že je to holmesovka silně střihnutá tarantinovkou, nebudeme příliš daleko od pravdy. Sfouknuto za den - i to je pro mě důkaz toho, že jsem ji zkrátka nechtěl odložit.

18.07.2018

Výborné. Zpočátku jsem se do toho chvíli začítal, než jsem se definitivně naladil na stejnou vlnu jako autor. Pak ony příběhy dokonce na sebe lehce navazují a opravdu dávají jakýsi přehled toho, co 20. století pro český národ přineslo. Samozřejmě to očekává alespoň minimální znalost nejnovějších dějin, aby pointy mohly opravdu vyznít. Snad jedinou výtku - přišlo mi, že příliš dlouho autor zůstal v období druhé světové války (která pochopitelně je jinak jeho prvotřídní oblastí), že některé motivy zejména z roku 1945 trochu splývaly a pak jakoby nezbylo místo na zajímavé příběhy z poválečného období. Jakožto pro učitele dějepisu je to pro mě báječná záležitost, kdy "suchý" výklad může být doplněn ukázkou krásné (ve všech významech toho slova) literatury. A které události mě chytly nejvíce? Švédské šance, Grebeníček, Palach, Horáková, Protektorá, Ribbentrop, příběhy z Osvětimi... vlastně všechny.

9 17.07.2018

V jednu chvíli těsně před závěrečným vysvětlením už jsem se lekl, že kniha skončí jiným vrahem než seriálové zpracování, jelikož jednu změnu v charakteru (a minulosti) jednoho z podezřelých si v televizi neodpustili. Nakonec se ale klasicky Poirot vytasil se svým zdůvodněním, které ale v tomto případě bylo trochu na vodě a nebýt vrahova sesypání se a přiznání, asi by mu ho.no dokázal. V každém případě je to jeden z mých nejoblíbenějších příběhů - uzavřený prostor - jasně daní podezřelí a teď jen vyštrachat v jejich minulosti, čí motiv byl zásadnější a kdo měl odvahu k tomu zbavit se Shaitany. Četlo se to velice dobře, nebyl tam žádný přehnaně dlouhý dialog, který by se topil ve zbytečných detailech (což se Agathě občas stávalo) a charakter všech postav byl uvěřitelný. Výborná kniha.

6 17.07.2018

Od Eca jsem zatím četl jen Jméno růže (na další se chystám) a tohle si dal jen jako takovou jednodenní oddechovku. Musím se oprostit od obřích očekávání, která jméno Eco vyvolávají, v tom případě pak nemám problém hodnotit tuto knihu veskrze kladně - je napínavá, je čtivá, má minimum slabších stránek (nikdy delší slabší úseky), děj odsýpá svižně a zajímavě, základní zápletka s novinami, které nikdy nemají vyjít, je dostatečně tajemná (stejně tak jejich investor) atd. Ale to nejcennější se ukrývá ještě dál - dějová linka tady není to hlavní (novináři na něco přijdou, řeknou si to mezi sebou a pak...). To, co mě nejvíce potěšilo, jsou přesahy i k nám a do dnešní doby - jak fungují redakce novin, jak udělat z hovna senzaci, jak pomluvit oponenta, jak ututlat opravdu důležitou zprávu, jak na každého schraňovat kompro... Nepřipadá vám to jako situace v anoferťácké mafře? Mi teda stoprocentně: Přísáhám na svě děti, že nebudu zasahovat do novin... střih... to asi nevíte, s kým máte tu čest... já bych s tím počkal až po jejich sjezdu... :) možná, že to teď vyvolává úsměšky, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak je to dost odpudivá a smutná situace českých médií. A za tenhle vhled si této knihy nesmírně cením.

3 16.07.2018

Nejde to výš než za dva. Po pár stránkách mě začala štvát hlavní ženská postava a její laciné flirtování s architektem. Pak k tomu přišly další postavy, kterým jsem prostě nevěřil ani slovo. Když se pak přidaly i naprosto zbytečné (a navíc jich bylo čím dál víc) sexuální scény, říkal jsem si - čtu knihu o historii rodiny a domu, nebo šestákovou růžovou knihovnu o tom, kterak chudinka paninka mužem podvedena byla, aby nakonec došla zadostiučinění? Copak ti lidé tehdy nedělali nic jiného, než že souložili? Všichni se všemi. Možná jo, televize nebyla, peněz, že nevěděli, co snimi, pak venku zuřila válka nebo komunisti, tak co dělat jiného... Na můj vkus až příliš často si taky autor dopředu připravoval půdu pro "zvrat", který ale byl patrný už deset stránek dopředu. Měl jsem velká očekávání, která byla naplněna jen zčásti. Ty dvě hvězdy tak zůstávají jen díky: 1. obdivu k oné budově, která je popsána jako opravdu živoucí organismus a čtenáře to nutí se tam zajet podívat, 2. schopnosti autora napsat opravdu napínavou scénu, u které ani nedutáte a jste napnutí, co se stane. Bohužel tyto scény byly v celé knize pouze dvě - odjezd z Brna a útěk do Španělska. Nevím, jestli se k Mawerovi vrátím, protože se opravdu bojím, že se opět další kniha o čemkoli zvhrne v dívčí softporno román.

11 15.07.2018

Kurase mám rád a vážím si ho. Avšak toto je to nejslabší, co jsem od něho četl. Jakoby už ztratil vtip a lehkost, tedy právě ty vlastnosti, díky kterým ho mám rád a vážím si ho. Ty tři hvězdy jsou víceméně jen za turistické informace o Itálii - kam zajet, co si dát, co vypít, co vidět, čemu se vyhnout apod. Ale to je prostě málo. Zvlášť když už asi ve třetině knihy je to asi stopadesáty kostel, devadesátý migrační tok, zcela neznámá odrůda vína a nějaký italský pokrm, jehož název zní absolutně stejně jako už dvacetkrát předtím. Kniha se stává čím dál víc stejnou a v důsledku je tak vlastně jedno, ve kterém italském městečku se zastavíte - katedrála, kostelík, palác, náměstí, trattorie... Na druhou stranu chápu, že právě v tomhle je krása Itálie - že není třeba jezdit podle jakýchkoli průvodců, ale opravdu je možné jet absolutně kamkoli a bude to nádhera. Proto chápu i název té knihy a obavy autora z toho, že právě tohle své unikum by Itálie mohla ztratit... podle něj... Trošku mě mrzí jeho zřejmá zapšklost vůči všemu co je made in EU nebo made in islam. V jeho dřívějších knihách bylo vše vyargumentováno a zdůvoděno, čtenář neměl důvod to brát na lehkou váhu. Tady je to zbytečně násilně roubováno do každého městečka: "a na schodišti katedrály sedí migrační toky" (pořád dokola; a když náhodou nesedí, tak je aspoň zmíněno, že tam migrační toky nejsou, zatím...). Kuras pro mě je borec, který bez obav řekne, co si myslí, a toho si na něm vždy budu cenit bez ohledu na to, jestli s ním stoprocentně souhlasím. Poslední z výtek - docela dost mě točila jeho překladatelská exhibice, kdy za každou cenu překládá vše jinak, než je ve spisovné češtině zvykem (jiné rody, jiné přípony, jiná výslovnost...) - proč? Jen pro to dokázat, co všechno vím? Závěrem: Tato bezesporu zajímavá kniha je bohužel spíchnuta velice horkou jehlou, vše působí zbytečně tlačené na sílu a v mnoha ohledech je škoda, že se autor nedržel hesla "méně je někdy více".

3 09.07.2018

Jasně, v mnohém je to dnes naivní a překonané. Ale když si člověk uvědomí, že je to napsáno před 120 lety - před všemy letadly, vesmírnými lety apod., tak je to neuvěřitelné. Všichni autoři sci-fi prostě chtě nechtě musejí z Wellse vycházet. Chvílemi sice knížka působí jako podrobný místopis okolí Londýna, kdy je zmíněna každá dědina, která tam kdy existovala, ale když se tím člověk prokouše a začne to brát spíše jako důkaz dokumentárnosti jazyka a ne zpomalování děje, tak je to bez problému svižně čitelné i dnes. Je těžké číst knížku, když dokonale znáte filmová zpracování a víte, jak to dopadne, přesto jsem byl napnut a musel jsem to zkrátka dočíst. Zajímavá byla i postava dělostřelce, který nastiňuje možnosti lidstva, kdybychom to s Marťany opravdu jednou projeli, co bychom pak dělali... Výborná je také kombinace sci-fi s pozdně viktoriánskou Anglií - žádné stíhačky, kulomety atd., ale jen kavalerie a artilerie, která se hrdinně staví do cesty nepřemožitelným monstrům. Zkrátka klasika, která pohladí :)

05.07.2018