Kverulant komentáře u knih

Tři příběhy ze série Darkness od Gartha Ennise v pořádně velké knize v kvalitním českém vydání. Příběh o tom, jak mafiánský zabiják ke štěstí přišel, je klasický Ennis v dobré formě, sexy mrchy, černý humor, brutalita. Kresba je výborná a ve velkém formátu je radost to číst, i když do MHD si to sebou nevezmete. Minimálně první dva mě bavily, třetí už byl slabší, ale tak to už někdy s kompilacemi chodí, že se předávkujete.

Bylo by asi jednodušší napsat, že Jodorowsky má na kontě další historický nářez. Složitěji: Bouncer nás od prvních stran zatahuje do víru temných vod období dějin, kdy platilo právo silnějšího a prachatějšího. Americké westerny o šlechetných pistolnících a neporazitelných spravedlivých šerifech mě nebavily ani v mládí a mám vlídný vztah jen k italské pochmurnější vizi Leoneho filmů zvané spaghetti western - kdyby měl být Bouncer vyjádřen v této gastronomické terminologii, byly by to špagety topící se v sépiové omáčce. Možná jsem nikdy nenarazil na depresivnější western. Autor nám představuje Divoký západ skrz životy outsiderů - prostitutek, desperátů, bastardů, mrzáků v době, kde si nikdo nemůže být jistý, co sebou přináší další banda cválající do města a čeká nás koktejl násilí, bezpráví a absurdního humoru, kde majetek v rukou losera znamená jen příval neštěstí a starostí a kde je vlastně výhra přežít nebo probrat se nezmrzačený. V dnešní době, kdy se USA se zbytkem světa ohlíží na vlastní dějiny kritičtěji, je přes 10 let starý Bouncer cynika Jodorowského svěží historická vize i s bezuzdnou exploitací. Spousta dobře napsaných postav a mikropříběhů, výtečná atmosférická kresba a opět kvalitní překlad, jak už je u Arga zvykem - co dodat?

7 30.09.2021

Je to příběh, který trochu dospělejším dětem pomůže pochopit čas, proč na ně jejich rodiče nemají čas a cpou je do škol a koníčků, aby na ně čekala skvělá kariéra a prachy. Michael Ende se svou bohatou představivostí rozjíždí zdánlivě obyčejnou pohádku, aby nám podobně jako v nezapomenutelném Nekonečném příběhu vypověděl o tom, co ho u západní civilizace trápilo v sedmdesátých letech (a je to poplatné i dnes). Vůbec ne špatné vyprávění o souboji nevinnosti a přátelství s kapitalismem a produktivitou, přečteno jedním dechem. Dá se ale vůbec něco dělat se šedými pány s jejich doutníky?

3 07.09.2021

Jodorowsky je jeden z mých komiksových oblíbenců od momentu, kdy mě pobavil Šílenou ze Sacré-Coeur neboli nekorektním vtipkováním na účet filozofie a náboženství v rytmu orgií. A dostává mě dál - Papež ukrutný je odvázaná jízda renesancí poháněná chtíčem a bojem o moc.

Renesance je jedno z mých oblíbených období historie (nejen protože se v té době Evropa začala trochu osvobozovat intelektem a kulturou od církevního teroru) a proto mě o to víc bavil způsob a nadsázka, s jakou Jodorowsky splétá drby a osobnosti té doby do pavučiny spojené s požitkářským papežem. Vidí křesťanskou Evropu jako bojiště o moc, prachy a potěšení, a kdo chce vyhrát, musí být nejlstivější.

Kresba je samozřejmě vynikající a souzní s obdobím, ve kterém se příběh odehrává. V renesančním umění došlo k jistému návratu k antice, tedy zdůrazňování svalnatosti mužského těla a komiks to nezapomíná naplnit. Urostlý prošedivělý papež má navíc rád pánskou společnost a útlocitnější čtenáři budou mít možná problém unést bombardování nahotou a sexem. Chilský démon klasicky kašle na hranice (respektive co na to řekne církev a její fanoušci, a dost možná i ostatní čtenáři) a utahuje si ze všech tehdejších velmocí, mocenských figur i dobových celebrit. Jsem rád, že (ještě pořád) žijeme v zemi, kdy je možné vydat takhle kacířský komiks a žádná instituce ho nezakáže a nespálí na hranici. Jeden z nejzábavnějších kacířsky drzých momentů je vznik proslulého doteku Boha a člověka ze stropu Sixtinské kaple.

Julius II je neskutečný intrikán a dovolí si toho během jeho vlády fakt hodně. V historických šarvátkách padá pomalu víc vulgárních mačo hlášek než ve filmu Komando. Se svým parťákem Machiavellim a příležitostnými partnery mě velmi bavil a komiks mi utekl až moc rychle. Je to skvěle přeložené a smeče typu "Ti nadržení psi mají tu drzost obvinit mě ze sodomie, ačkoliv v jejich vlastních prdelích je větší provoz než na náměstí svatého Petra?" jen tak nezapomenu. Těším se na další dílo.

5 04.09.2021

Alan Moore pořád umí spojovat různé postavy a příběhy a to je ta nejzajímavější věc na Nemovi - při prvním záběru na jisté hory jsem pocítil knihomolské vzrušení vzhledem k dobrému dlouhotrvajícímu vztahu autora s dílem jistého spisovatele. Tentokrát ale nějak oproti Lize 1 a 2 chybí radost ze samotných postav, jejich příběhu nebo interakce mezi nimi. Dočetl jsem díky pěkné kresbě a z úcty k autoru, ale neřadím to mezi svá oblíbená díla.

2 11.08.2021

Nula se rozjíždí se třemi postavami a ze začátku to vypadá slibně, ale nějak se pak nedařilo udržet zajímavost a zábavnost všech příběhových linií. Závěr je vymyšlený dobře. Gibson opět umně vykreslil svět budoucnosti, boj korporací a prostředí nájemných profesionálů. Občas má dobrý odhad na směřování společnosti, ať už je to oblíbený seriál Bobbyho matky nebo "na základě vašeho profilu jsme odhadli, kam budete mít namířeno". I když jsem se nebavil tolik jako u Neuromancera, přečtení knihy nelituju.

26.07.2021

Pojetí Punishera od Jasona Aarona se od Gartha Ennise liší tím, že Ennis je lepší spisovatel a některé díly jeho série Punishera Maxe mě svou literární kvalitou ohromily. Jason Aaron je taky dobrej (a úplně nejlepší je tam, kde si může vytvořit svůj vlastní rybníček, jako se sérií Skalpy, ne když přebírá dlouhou ustálenou ságu), ale část Ennisových fandů může zklamat tím, že své figurky zločinců tady píše jako sociopaty, ve kterých už něco dávno umřelo a to, co v nich zůstalo, je velký násilný mlýnek na maso, který se točí, protože mu nedělá radost nic jiného - a v tomhle díle vlastně Punisher přemýšlí (a zjistí), zda se s vyjímkou motivace od nich od mrtvých kriminálníků moc neliší. Podobně jako u různých verzí Batmanů to beru jako nezávislou sérii a bavím se nad nihilistickým humorem a ultranásilím, tentokrát ale Frankův soupeř je spíš on sám a chybí eso jako Kingpin nebo Bullseye z předchozích dílů.

3 09.07.2021

Přečetl jsem Neuromancer po mnoha letech s velmi dobrým překladem od Josefa Rauwolfa a musím říct, že mě opět okouzlil (aniž bych si neustále připomínal, kdy Gibson tu knihu napsal a kolik věcí v kultuře nebo IT vědě ovlivnila a inspirovala - když se mu říká Bible žánru, vůbec to není špatný kompliment). Příběh hackera Caseyho ve fantasticky popsaném světě budoucnosti s novodobými problémy je postupně se rozvíjející nářez s výborným finále - možná odradí lenivější mozky a mladší ročníky, kteří viděli díla postavená na stavebních kamenech z Neuromancera a nepotřebují se vracet k začátkům, ale old school ročníky si knihu určitě užijí.

2 25.06.2021

Menzel měl zajímavý život a uměl o něm dobře psát. Kniha vás spolehlivě uvede do společenského klimatu 50-80. let, fanoušci zákulisí Barrandova v ní najdou nové neuvěřitelné příhody o praktikách komunistické kulturní mašinérie a milovníci Menzelových filmů najdou dostatek informací o vzniku a natáčení, i o osobních přátelstvích režiséra s herci a spisovatelem Hrabalem, i o jeho divadelních a zahraničních aktivitách. Zamrzí trochu zrychlující se tempo pamětí v 80. letech. V závěru knihy pak Menzel v pár větách nastřeluje, o čem v porevolučních letech by se dalo psát a je škoda, že pokračování pamětí zřejmě nedopsal, protože by bylo hrozně zajímavé sledovat upřímně popsanou slabší éru jeho kariéry v kapitalistickém prostředí. I když nebyl můj nejoblíbenější český režisér, mám k němu po přečtení knihy velký respekt.

4 09.03.2021

Depresivní příběh hlavního hrdiny, popíjejícího outsidera pracujícího ve sběrně, který v komunistické éře obsluhuje likvidaci sběru. Haňta sleduje, jak jedna doba končí a začíná nová, do které už nepatří ani knihy nežádoucích autorů procházejících jeho lisem, ani on a lidé z jeho vzpomínek. Vedle anglického krále asi nejtemnější a nejsmutnější Hrabalova kniha, což znamená, že je skvělá. :-)

5 08.09.2020

Kresba je kvalitní a její psychedeličnost umožňuje představit si stavy dvou ústředních postav. Skoro je mi kvůli ní líto říct, že příběh je navzdory skvělé zápletce a nečekanému parťáckému duu průměrný. Cestování po Evropě je dobré zpestření, a vlastenci zaplesají nad Prahou, ale cestopis obsahuje pár chybek/úletů typu "planetárium" na berlínském Teufelsbergu. Jako jednohubka OK.

5 08.09.2020

Je to takový obyčejný příběh, ale líbil se mi ten sexuální optimismus.

1 02.09.2020

Mám rád příběhy Čechů, kteří odešli do cizí země a dokázali se tam prosadit (pokud možno ne kriminální činností nebo půjčováním peněz) a tento knižní rozhovor moje očekávání naplnil dvojnásobně. Etzler mě zaujal už dřív svými názory a postřehy v různých článcích a jeho životní příběh je neméně zajímavý (a po tom všem českém fňukání a servilnosti Číně nebo Rusku nesmírně osvěžující). Čtenář se dozví hodně informací ze zákulisí zpravodajství, o zaměstnání novináře v profi prostředí, postřehů o mentalitě národů a obtížném skloubení soukromí s náročným posláním. Velmi inspirující počtení.

3 24.08.2020

Výborně napsaná kniha o jídle a jeho zpracování a využití tělem, což využijí nejen lidi se zájmem o efektivní pěstování postavy sportem, ale i ti, co chtějí zhubnout a nechtějí nesmyslně trpět nějakou ideologickou dietou. Najdete tam jak podrobné "chemické" pasáže, tak i pro biologického laika srozumitelné informace k použití. Nejspíš pak už nebudete žádnou další knihu nebo články o výživě potřebovat :)

05.08.2020

Můj nejoblíbenější komiksový spisovatel se vydal na procházku světem Lovecraftových příběhů a podíval se trochu hlouběji za oponu všech těch nezadaných bádajících hrdinů jeho povídek. A je to opět silný zážitek svědčící o Moorově genialitě, který doceníte díky obeznámení s Lovecraftovým dílem (případně jeho životopisem) - to je zároveň mínus nepřipravených čtenářů, že jim tak dobrý komiks zřejmě nepřijde, protože neidentifikují postavy a propojení s původním dílem spisovatele. V příhodně ilustrovaných příbězích dokáže imitovat styl hrůzy hororového klasika i potěšit fanoušky, nechybí klasické překvapivé pointy a zvraty.

Komiks se mi líbil už od začátku, měl jsem problém si užít dlouhé psané pasáže na konci kapitol (zpočátku nepřinášející mnoho informací navíc, později naopak umí dovysvětlit), ale velmi rychle jsem s postupným chápáním autorova plánu knize propadl. Providence je další ze špičkových děl Moora a pokud je to opravdu jeho poslední dílo, tak se rozloučil na vrcholu.

(Provedení prvního českého vydání je až na ten strašlivý průser s jednou pokaženou kapitolou super, je to požitek knihou listovat. Pozor, finále předpokládá, že už jste četli předchozí díla v sérii (The Courtyard a Neonomicon, které u nás vyšla pohromadě pod názvem Neonomicon).

2 14.07.2020

Skvělá cynická konverzačka, která nezestárla. Ideální čtivo k maturitě.

1 20.03.2020

Na této krátké povídce vhodné pro posezení na záchodě Flynnová opět vyniká v tvorbě zajímavých postav z netradičního prostředí. Postupem času se všechno hodně překombinuje a jako žánrové cvičení je to ok, beru to jako chlebíček při čekání, až autorka uvaří novou večeři :-)

2 20.03.2020

Špičková sonda do skrytých životů manželských párů - ve své době to musela být pecka (i filmová adaptace zůstává neobvykle svěží). Současník dnes možná úplně nepochopí soudobé souvislosti typu proč Marta jako žena v domácnosti prožívá kariérní neúspěch svého manžela jako svůj vlastní nebo že dítě bývalo symbolem úspěchu manželství.

4 05.01.2020

Velmi vtipná divadelní hra založená na hraní s vypravováním, s divácky vděčnými postavami, které si navzájem vyprávění hodnotí a mění. Hodně podařené dílko bavícího se Kundery, potěší i předmluva autora.

4 05.01.2020

Rozmazlený Werther deprimuje čtenáře svým příběhem líčeným přes hysterické bědování o zamilování se v dopisech příteli. Věřím, že chudák adresát všech těch dopisů nafoukaného fracka uvažoval o sebevraždě mnohem dřív než postava. Ve své době možná kniha učila mladé čtenáře prožívat svou lásku jako nejdůležitější záležitost v životě, jejíž nenaplnění znamená zahodit všechno ostatní, ale dnešní čtenář už to vidí jen jako vztek rozmazleného fracka, který tu ženskou nedostal do postele a trpí víc než sám Werther až do radostného závěru.