kuruteku
komentáře u knih
I v cizině jsem s tebou
Vratislav Blažek
Při hledání Mariáše v Reykjavíku jsem našel tento skvost. Jenže, kdo dnes tuší, kdo to byl Vratislav Blažek, kdo zná Starce na chmelu, Hudbu z Marsu, Ženu na kolejích či koho dojímá Tři přání? Tak mne stále ano.
Roseanna
Per Wahlöö
Nádhera. Pro mne počátek "severské" detektivky, kde jde daleko více o člověka, o společnost, než o záhadu. Ostatně tou záhadou není tolik nalezení pachatele, ale jeho motivů. Díky školnímu bazaru detektivka za dvacet korun, ale potěšení nevyčíslitelné.
Zápisky potulného lidopisce
Jiří Plocek
Střípky života, názorů a zkušeností. Milé čtení. Ostatně od muzikanta Poutníků, Teagrassu, autora knihy o Písni, to ani jinak není možné.
Život na Mississippi
Mark Twain (p)
To byla nádhera - nejlepší spisovatele jsou ti, co si své dílo odzili a odpracovali. Jejich knihy jsou opravdovým odrazem života. Odteď už pro mne Twain není jen autorem Toma Sawyera a Hučka Finna, ale spisovatelem Jihu Ameriky.
Smrt šumavského poustevníka
Vlastimil Vondruška
Po delší době celkem nesablonovite, změna prostředí a velmi čtivé. Překlep jsem našel jen jeden. Morální poučení pro bohaté i chudé, zlo potrestáno. Spokojenost.
Naše bouřlivé konce
Chloe Gong
Je zajímavé, jak se do zpracování historických témat zapojuje fantaskní prvek, jakoby ta realita byla příliš nudná. A zde navíc i varianta Julie a Romea. Přesto je to čtivé a zajímavé. I když se dá čekat, že to dobře neskončí, naděje tu pořád je. A zůstane i po přečtení.
V srdci šumavských hvozdů (11 povídek)
Karel Klostermann
Nádhera, sto a více let, ale člověk jako takový se vlastně nezměnil - jen místo pramaru a poříčních poberu máme montovniky a agenturní zaměstnance, místo tabáku a alkoholu máme THC a kratom, ale lidská pýcha, hříšná touha, hloupost jsou tu s námi dál. Ale také pokora, stud, zodpovědnost a láska. Ať tedy vítězí. Jenom, Tomas@S, pogrom byl v Sušici, vojsko přišlo z Písku. I tak je to výborné popsaná událost - jak se blázni, zloději, nešťastní lidé a zvědavci dostanou do něčeho zhuverileho. Jak tohle dokázal obyčejný spisovatel před více jak sto lety? Smekam na dálku pomyslný klobouk a zdravím, pane Klostermanna.
Dračí carevna
Juraj Červenák
Tak Perunovy dcery, Čeremisové, Permové, Varjagové a bohatýrská družina jsou za mnou. A Baba Jaga, Nesmrtelný Kostěj a ti další, jejichž jména se ztratí. A další fantazijní kamínek do historické šňůrky perel plné kostí, krve, zubů. Zvlášť v dnešní době dobré čtení, že se blblo od pradávna. Už se těším na další díl. A moc děkuji.
Kult
Camilla Läckberg
Jako vždy - do třetiny si říkám, zda to vůbec dočtu a po půlce začnu hltat. Až na konci zůstanou otázky - co z toho platí v reálném životě, jak to, že detektivové/Mentalista přijdou na způsob, ale ne na příčinu. A proč to celé má být na tolika stránkách. Ale což - televize a film to ještě více ošidí, rozmělní, takže je to možná dobře (ta délka). Čtenáři, smiř se.
Alchymistova šifra
Kevin Sands
Skvělá dětská/pubescenti/náctiletá četba o věrnosti, zodpovědnosti, touze po vědění. Nový svět šifer a chemie, plus trocha historie a londýnského zeměpisu. Už se těším na další díly. Schváleno, přijato
Souboj na Araluenu
John Flanagan
Bez předchozí knihy nefunguje. A vlastně vše dopadne naprosto očekávaně - s Dimonem přijde rodinný večírek, Skandijci si užijí boje, Thorn není bez slabin, stejně jako Jesper. Jenom bych rád věděl, jak se naložili se zrádci, co dělali lidé v podhradí a hraničáři, když probíhal puč a kde vzal Klan rudé lišky svou sílu - vždyť půlka byli najatí žoldáci a druhá vlastně neschopní příznivci. Že by byl Dimon tak mazaný? No, možné to je.
Klan Rudé lišky
John Flanagan
Tak další krásná pohádka dočtena. Vše je, jak má být. Zlo, dobro, zkušenost, vzdělání, zodpovědnost. Prostě skvělý příběh pro náctileté i malinko mladší. Občas se dobré i příjemné si něco takového přečíst.
Krev pro divoženku
Kristýna Sněgoňová
Nějak mi to přišlo zajímavější než první díl - pohled řadové mladé speciálky, který se postupně mění. Pořád mi vrtá hlavou, co je touto alegorií sledováno - postoj k uprchlíkům, menšinám, ... nebo je to jenom fantazie? V každém případě o nás mnohé vypovídá: že ne všechny prostředky ke splnění účelu jsou vhodné, přínosné. I to v dnešním divokém světě má nějakou hodnotu.
Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
Není to čtení pro každého, ale každého turistu, trampa, šotouše a modrého blázna potěší. Člověk by nejraději hned teď začal hledat kdekoliv jakékoliv BahnBlues a kupoval si kilometrické banky a těšil se na kulinářské a kulturní zážitky. A říká si v duchu: Tam jsem byl, tam ne, tam mne to láká, tam ne.
Určitě je to méně náročné než Winterbergova cesta, ale hodnotné je to také. Jen ne pro každého.
Už chápu tu spřízněnost s Hrabalem, ale připomněl i Branalda, sice občas poplatného době, ale vůči železnici příznivě naladěného.
Jediné, co mi tam chybělo, byla právě ten trampský rozměr, ta romantika dálek, báglů a ohníčků, která začíná a končí na nádražích. Jaroslave, za chybějící Tempo di vlak, hvězda dolů!
Plzeň punková a metalová: Punková a metalová alternativní hudební scéna v Plzni (1983-1995)
Lucie Fikarová
Mno, sociologická sonda to není, fanouškovská upomínka také ne, tak já nevím. Z kazet jsem tu dobu, kapely, písně měl a mám rád, ale tady se v těch zdrojích a odkazech všechno ztratilo. Škoda.
Rezervace goblinů
Clifford D. Simak
Jak mám Šimáka rád, tady jsem se ptal proč. Proč to bylo napsáno, co chtěl říci: že jsou dračí krásní, že by mohla existovat paměť z jiného vesmíru, že někdy musíme něco obětovat, abychom něco získali? O přátelství? Duch, Op, Silvestr, Karolína a Petr Maxwell na jedné straně. Nejmenoval se náhodou Silvestr kocour stařenky Oggové u Pratchetta? A na druhé straně Churchill, kolečkár, možná Drayton, ale ten chtěl všechno pochopit, Sharp, ale ten chtěl peníze na výzkum. Na to, jak to bylo krátké, to bylo hodně bláznivé. A nevím proč, cítil jsem zase spřízněnost se Strugackymi. Snad ta autorova fantazie.
Stručná historie věčného života
Jaroslav Kalfař
Trochu mne mrzí, že autor honí moc zajíců. Ale zase by tam toho nebylo tolik. Až z toho mrazí - floridský guvernér nebo bývalý prezident, hnutí obnovy nebo jen zradikalizovaní republikáni a zhrzení bílí dělníci; hledači věčného života nebo vyznavači AI (tedy její současné rozšiřující se blábolivé (pardon, halucinující) podoby). Zase se autor ve své vizi společnosti za šest let od reality tolik neliší. Co my víme, co je v hlavách dnešních vizionářů Google, Microsoft, Apple. A ve startupech za jejich zdmi.
Linie s historizující linkou a připomínkou Války s Mloky byla funkční, jednak prolnutím s oceánem a Floridou a jednak s pocitem marnosti pana Povondry (který znají jen čtenáři Čapkovy knihy), že už je vše ztraceno.
Přesto mi to přišlo v něčem nedodělané, nedokončené. Ale otázky/problémy položené skvěle.
Sudetenland
Leoš Kyša
Tak když Kyša něco vydá pod svým jménem, nestydí se za své dílo, považuje ho za vyšší literaturu. Na rozdíl od Kotlety, který píše brak, ale nádherně čtivý. Čekal jsem alternativní historii, dočkal jsem se detektivky. S trochou alternativní historie. Jakoby někdo zkřížil Velinského Otu Finka s Burešovou Říší, ve smyslu vezmi amatérského detektiva, trochu protektorátní historie, německo-česko-romské vyrovnání. No dobře, tak Bureš tam moc není. Je to velmi čtivé, velmi uvěřitelné a vypointované. Takhle nějak mohla vypadat historie, kdyby Němci nebyli většinově odsunuti. Někteří by se zapojili, někteří tak jako tak odešli, v některých zůstala zášť až do konce a někteří zmoudřeli. Bohužel jako v reálném životě, jsou ti moudří odstraněni první. Tady sice až na konci, ale je jich (jí) škoda. Skoro bych si i přál, kdyby kniha byla delší. Jak by asi Heimat dopadl ve volbách?
Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
Nalákán reklamou, že byvší Lars Kepler napsal(i) novou detektivku ve stylu Agathy Christie, jsem čekal. A nedočkal se. Detektivka to je, zápletka zajímavá, postavy živé, hlavní detektivka s vnitřními problémy. Ale nějak mi to přišlo chladné, vykalkulované, jakoby zčásti opsané od Galbraitha (Cormoran Strike). Nicméně pořád ještě literatura oproti jednomu českému zubaři, který si plní své sny a dopisuje Saturnina a jiné.
Černá smečka
František Kotleta (p)
Co toho Kotletu na tom světě démonů, abonormálů, upírů (tady teda ne) tak láká? Snaha je všem ezoterikům, okultistům a pošukům různých druhů otrávit? Jenom pobavit? Nebo se vypisuje ze svých černých snů? Anebo ho jen baví si ze čtenářů dělat srandu, hodně drsnou, černou, nechutnou? Asi si od něj dám teď na chvíli pokoj, na rozdíl od jeho alter-ega.