kurcatovium komentáře u knih

Jen stručně a víceméně bodech: Věk rozvratu má zajímavé téma, dobře propletené s nejrůznějšími mýty a bájemi, docela rozumně střídá akční pasáže s těmi klidnými, ale zároveň je dost neucelený a hlavně ... ty postavy. To je mor. Nejen, že jsou v zásadě všechny těžce nesympatické, ale jejich chování je často opravdu za hranou stupidity. Na to, že má jít de facto o výběr z hroznů a to nejlepší, čím křehké bytosti disponují, je to dost smutné. Jako celek slabší 4*.

2 08.04.2021

Spojení poněkud nešťastné. Zatímco Poslední Atlantiďan působí spíš jako jakýsi romanticko-historický román s násilím vloženou naivní předmluvou, která s příběhem téměř nesouvisí a ani se k němu nehodí. Hlava profesora Dowella je naopak dílo dost zajímavé a originální - zejména vzhledem k době a místu, kdy a kde bylo napsáno. Zápletka je sice docela snadno předvídatelná, ale četlo se to (narozdíl od první povídky) dobře. Kdybych měl hodnotit povídky jednotlivě, tak Poslední Atlantiďan by ode mě dostal sotva jednu hvězdičku a Hlava profesora Dowella zasloužené čtyři.

1 27.11.2020

V poslední době jsem přelouskal několik dalších ČS sci-fi povídkových sbírek (jako třeba Železo přichází z hvězd nebo Tajná společnost SF) a tahle je z nich všech s obrovským náskokem nejhorší.

Nevím, co mi vadí víc. Jestli je to ta opravdu až hloupá naivita většiny povídek nebo styl psaní (sazby). Náměty jsou povětšinou triviální až trapné a spíš než nějakou sci-fi práci připomínají nepovedenou sociologickou etudu založenou na rozvinutí centrálního plánování a s nevelkým rozhledem mimo tuto bariéru. A sazba je naprosto tragická, protože v knize snad neexistuje strana, kde by nebylo alespoň 500 pomlček. Vůbec nejlépe ve více kusech za sebou sloužících k ukončení odstavce/řádku. Tohle je fakt hnus.

Nejspíš ve mě ten odpor a nízké hodnocení vzbuzuje kombinace obojího výše zmíněného. A korunu tomu dodává neustále se opakující zaměňování pojmů hvězda a planeta, což působí jako pěst na oko. Tím spíš, že se kniha hrdě prezentuje jako sci-fi.

1 08.07.2020

Les má super námět, ale je na můj vkus až moc absurdní a tím pádem se se dost těžko čte. Pasáže o byrokracií prosycené Správě s návštěvníkem Perecem mi zrovna dvakrát neubíhaly, zatímco kousky přímo z Lesa s trosečníkem Candidem a jeho útrapami mezi obyvateli Lesa měly podstatně víc šťávy. Tajemno je absolutní a různých zajímavých nitek a odboček je nespočet, bohužel však většina z nich zůstává nerozpletena a kniha končí de facto bez konce. Škoda, z mého pohledu jasně promarněný potenciál, ale co já jsem? Obyčejný človíček, který zdaleka nevidí všechny paralely a skryté významy.

Je těžké být bohem je spíše fantasy se SF prvky. Četlo se mi to podstatně lépe, protože se jedná víceméně o lineární, přímočarou příběhovou linku. Kdybych i zde chtěl hledat nejrůznějšíé narážky a skryté významy, určitě bych jich našel celou kupu, ale já se spokojím s jednoduchým zkonzumováním povrchního obsahu, který má hlavu a patu sám o sobě.

Jako celek je to sice nesourodé, ale proč ne? Beru to jako povídkovou knihu o dvou povídkách. Jistá podoba v jinotajích tam koneckonců stejně je.

6 29.03.2020

Společně se "sesterskou" knihou Železo přichází z hvězd považuji sbírku za zdařilou. Samozřejmostí je stejně jako v případě jiných antologií značná nesourodost a různost v kvalitě i námětech, ale jako celek to vůbec není špatné. Tentokrát mne sice příliš nenadchl jindy zpravidla skvělý Neff, ale zachránili to jiní - Volný, Chrastina nebo Kajdoš.

1 14.11.2019

S posledním dílem tak nějak zhodnotím celou sérii. Rozjezd je vážně super, setkání s velkou neznámou Chtorrem, první krůčky, postupné objevování vzájemných vazeb, odhalování roušky tajemna, prostě parádní. Invazi červů z vesmíru jsem doslova hltal, protože působila opravdu mrazivě - uvěřitelně. Celé tohle střetávání dvou diametrálně odlišných světů je vlastně to jediné, co drží sérii velmi dobře čtivou. Jakmile se jedná o popis Chtorranů, klátičů, chlupáčů, žihadláků a celé té cizí ekologie, je Gerrold opravdu famózní.

Problém je, když od emzáků odbočí jinam. Takové kapitoly jsou pak zpravidla hluchá místa a nudné pasáže - třeba výcvik modu mě fakt nebral a prakticky se ani dál na Džimíkovi nijak nepodepsal; stejně tak intermezzo s Rodinou působilo vysloveně jako stafáž na splnění počtu normostran; atd. Ani v poslední knize se Gerrold nudným "potřebuju-to-natáhnout-ještě-o-X-stránek" pasážím nevyhnul, protože jinak si rozvleklý popis kolem vzducholodě a svatby uvnitř opravdu vysvětlit nedokážu...

Přes to přese všechno... Je to super. I když McCarthy není žádná nabušená hvězda a ani to není zrovna sympaťák, je to v kontextu vlastně dobře. Jaké jiné než pošahané lidi čekat v situaci, kdy se Země zmítá v naprostém chaosu nad propastí bytí a nebytí? Chtorr je až do konce spíš neznámá "entita", takže je od začátku do konce neustále prostor přijít s něčím novým, další chuťovkou, zvratem a objevem. Škoda jen, že dva závěrečné naplánované díly jsou podle všeho jen autorovou halucinací a nikdy se jich nedočkáme :-( Na plný počet to není, ale za přečtení rozhodně stojí i takhle nedokončené.

2 10.06.2019

Samotné vypořádání se s nepřítelem bylo sice až trochu uspěchané, ale konečně se zase něco dělo a kniha celou dobu opravdu odsýpala. Některé uzlíky zůstaly zavázány, většina se jich rozmotala, pro poslední (dvoj)díl to vypadá na víceméně jasný průběh.

28.12.2018

Na to, že zkáza je za rohem, se toho v knize zas tak mnoho nestalo. Některé pasáže s Rupem byly slabší a to nejzajímavější (a podle všeho pro další děj i nejdůležitější), tedy další výprava na Novindus, bylo velmi upozaděno.

26.11.2018

Což o to, zajímavé čtení to určitě je, ale po prvním díle (dvoudíle) to působí to skoro až tak, jako že se vlastně ani žádná invaze (a s ní spojený konec světa) nechystá. Všechno je cca 3/4 knihy fajn, protože co oko nevidí... Uvidíme, jak se rozjede druhá (čtvrtá) část. Nakročeno je dobře.

14.11.2018

Klasický Pratchett - na první pohled velice vtipný, na ten druhý také, ale zároveň s humorem přichází i něco víc. Zeměplocha už dávno není jen ta bláznivá divočina, za kterou jsem ji měl, když mi bylo -náct. Čím je člověk starší, tím víc v ní spatřuje ta umně vetkaná zrnka reality a s nimi přicházející další rozměr.

No a samozřejmě k dokreslení té správné atmosféry nesmí chybět celá eskadra "skvělých charakterů" od Elánia, Karotky, Nóblhócha, Tračníka, přes Patricie, vodního ptáka*, Nejvyššího Velmistra až po několikrát se nenápadně objevujícího Smrtě.

*Co by to bylo jiného než vodní pták?

9 05.06.2018

Cyklus Stárnoucí slunce je u mě za jednoznačných 5 hvězdiček. Líbila se mi i Stanice Pell, byť je pro někoho taky zbytečně rozvláčná, ale se Stárnoucím sluncem se mi Cherryh trefila do vkusu ještě o kus víc.

Celá trilogie je v podstatě o hledání vzájemného kompromisu a místa pro život. Soužití tří zcela rozdílných ras s naprosto odlišnými zvyklostmi a kulturou ani nemůže být snadné. (Troj)Román je tak spíš o politice a psychologii než o sci-fi reáliích, kde právě umístění do daleké budoucnosti je jen jakousi kulisou pro velkou hru. Ale je to zajímavé a napínavé, všechny nitky se vzájemně proplétají a celý pavouk různých návazností postupně vygraduje právě zde ve třetím dílu.

A jakkoliv je konec docela drsný, přeci jen v něm svítá špetka naděje. Pro lidi, pro Mri a koneckonců dost možná i pro Reguly.

1 30.04.2018

Za zmínku dnes stojí maximálně Neffovo Bludiště, obstojné jsou pak ještě povídky Odkud přicházejí? Kdo jsou? Kam jdou? a Rozštěpená Karla. Zbytek je podprůměrný až průměrný s tím, že dvě vložené "básně" jsou naprostý odpad. Celkové skóre vyznívá spíš negativně, protože poměr povídek solidních ku špatným hraje ve prospěch těch druhých.

1 04.01.2018

Trilogie o Krispovi se uzavřela v podobném rytmu, jakým běžela celou dobu. Z mého pohledu stěží průměrném. Tento komentář je tak hodnocením celé trilogie.

Krispovi všechno jde, vše se mu daří a všechny zádrhele se vyřeší takřka samy. Postavy jsou čitelné od začátku do konce a jejich množství je malé, takže jakmile se objeví někdo pojmenovaný, je předem jasné, že se s ním budeme setkávat ještě dlouho. Zápletky jsou zajímavé, nejsou zbytečně překomplikované, ale řešení je často velmi naivní právě díky absenci více postav (každý druhý je skoro takový držák a všeuměl jako Krispos). Kvalitu v neposlední řadě stahuje dolů mizerný překlad a kopce pravopisných chyb a překlepů, zvláště druhý díl byl v tomto směru utrpení.

Za mě navzdory velmi pozitivním hodnocením jasné zklamání, které se dílům podobného ražení ani zdaleka neblíží (Sparhawk od Eddingse, Pug of Feista nebo třeba Koniáš od Žambocha).

29.10.2017

Soumrak na Worlornu je neprávem poněkud opomíjená kniha. Nabízí velice zajímavý setting, spoustu zajímavých postav a zápletku, která je zajímavá a netrpí syndromem "po pár stranách vím, jak to dopadne". Worlorn je umírající svět plný umírajících zákonů a citů a přesto přese všechno kniha nepůsobí přehnaně depresivně. Návštěva tohoto světa měla rozhodně co do sebe. Za mě jen drobné mínus v podobě příliš otevřeného konce.

4 30.07.2017

Stejně jako u prvního dílu se jedná o odpočinkové dobrodružné čtení, které si na nic zbytečně nehraje a plyne si svým tempem. A stejně jako u prvního dílu jsem již zřejmě odrostl z kategorie, ve které bych knihu docenil více. Z mého pohledu je to ideální čtení pro náctileté, kteří chtějí okusit i jiné dobrodružství než například kapitána Bigglese.

Co mi osobně vadilo, opět stejně jako v prvním díle, je neucelený vypravěčský styl a hluchá místa sloužící snad jen k natažení počtu stran. Navíc občasné projevy hrdinky ke čtenáři jsou vysloveně nepatřičné.

Sečteno a podtrženo: Lepší tři hvězdičky.

1 27.06.2017

Jak už to tak u antologií bývá, kvalita jednotlivých kusů značně kolísá. Některé povídky bych se nebál ohodnotit plným počtem, některé jiné zase zcela naopak. V součtu to tak dává takový ten zlatý střed. Dle mě asi nejpovedenější kusy jsou: Hlídka u mrtvého, Cesta mrazem, Maska, Sen Yen Babbo a nebeští zástupcové, Palebná zóna Smaragd. Opět se mi také potvrdilo, že mi nesedí Bradbury.

09.08.2016

Jak tu spousta lidí přirovnává Mistra písní k Duně, s tou se mi to ani nespojilo, ale připomnělo mi to svým pozvolným plynutím děje a rozvážným stylem vyprávění Sněhovou královnu od Joan Vinge. A tu pro změnu zase všichni přirovnávají k Duně, takže tam možná přeci jen nějaká paralela je.

03.06.2016

Rozjezd Nepřemožitelného je velmi dobrý, žádné zbytečné pasáže a jen čistý a strohý popis co, kde, jak a proč. Střední část knihy a šmátrání "v temnotách" na planetě je přímo super, ale konec... Konec je otevřený. A s tím mám já osobně poněkud problém, protože když se něco načne, mělo by se to i dokončit a ne to nechat pouze na (kdo ví jak pokřivené) fantazii čtenáře. Vypůjčil bych si tak známé jednoduché řešení Věry Pohlové, důchodkyně 72 let, a trochu ho upravil: "Tyhle otevřené konce každého jen otravují. Já bych všechny ty useknuté závěry a nedokončené děje zakázala." :-)

4 25.02.2016

Mně se Zahájení velice líbilo. Byť je cítit, že je to jen "mrzký úvod", zápletka je nastíněná velmi dobře. Jak to zpočátku vypadá na téměř one man show, osob zapletených do čachrů se Schopností bude asi poněkud více a celkově se to tváří na megalomanské "konspirační fantasy". Tohle já rád, líbí, líbí!

1 17.09.2015

Pro:
- zajímavá témata a/nebo literární zpracování některých povídek (např. Hlava Matky Lampreyové, Jack, Oběť, Vykuchávač potkává Světlo, Jež Nikdy Nesvítí)
- krátká část diskuse o New Weirdu + slova redaktorů

Proti:
- většina diskuse o New Weirdu, alias potrhlé blábolení pár ušmudlaných šašků zcela o ničem
- nudná a nezajímavá část povídek (např. Města v horách, Nepěstěná zahrada, Tichý hlas nic nešeptá)

Po pravdě je mi úplně jedno jestli je to nový směr nebo ne, jestli to má nálepku new weird nebo sci-fi nebo fantasy nebo horror nebo klidně veselé žvanění s fialovými puntíky. Buď je to dobré (což můžu s klidným svědomím o pár povídkách říct) nebo to dobré není (což můžu s klidným svědomím o pár povídkách říct). Nálepka to nezachrání a šťourání se v tom se mi z větší části opravdu příčilo.

1 31.08.2015