Kunafix komentáře u knih

(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, ve které se opět představil David Matásek. Zpracování skvělé a poslech libový. Tak to mám rád.

Ale k tomu hlavnímu a to je děj. Harry tady kupodivu skoro vůbec nechlastá. Sice ho opustila Rachel, ale on se soustředí na svou práci. A ta je tentokrát armádně spásná. Nutno říct, že jsem je měl vždy jen za obyčejnou charitu, ale dohnalo mě to k tomu, abych si zjistil o této instituci něco více. A ona je to rovnou i církev a navíc s napůl vojenskou strukturou, kde jsou vojáci i důstojníci! Docela mě to překvapilo, i když název "armáda" v názvu mi to měl napovědět.

Kriminální zápletka byla zapletená hlavně mnoha postavami, ve kterých jsem se z počátku moc neorientoval. Když už jsem jakž takž zvládnul mužské, pořád tady ještě byly ženy a různé příbuzenské vztahy.

Na štěstí tady byl Malý Spasitel - zajímavá postava, která má jakés takés zásady, přestože je to nájemný vrah. Ale nelíbila se mi ta jeho schopnost "pantomimického obličeje", kvůli kterému pak nešel identifikovat. To se mi zdálo hodně přehnané a zbytečně přitažené za uši. A tak je lepší se spíše soustředit na jeho činy.

Rozpletení zápletky tentokrát také nebyla žádná sláva. Ale vysavačová scéna s okem zůstává v mé hlavě jako oko v hlavě a krásně nám rozčeřila průběh vyšetřování. Kniha dobrá, takže za tři (a něco).

(SPOILER) S Pentagramem jako audioknihou přichází interpret David Matásek a střídá tak dokonalého Hynka Čermáka. Nicméně ani on není vůbec špatnej a atmosféru vůbec ničím nekazí a dokonce v něčem svého předchůdce i předčí (i když v něčem zase zadčí, hehe).

Ale teď k obsahu. Samozřejmě celou knihu nás doprovází Harryho sebezničující tendence, ale hlavně tu je sériový vrah. A ten je zatraceně skvělej a není lehké dostat se mu na kobylku a když se to konečně stane, je to nakonec pořádná kobyla. I když pravda, ten konec byl trošku až moc kostrbatý. Ale použít jako důkaz výkaly, které uvízly na prstu po dráždění análního otvoru, to je bomba.

A taky zde vrcholí a kulminuje vše kolem zparchantělého kolegy, vrchního komisaře Toma Waalera, který se pěkně vybarvoval již v předchozích dílech a tady je z něj už dokonalá omalovánka. Jeho snaha dostat Harryho na svou stranu nedopadne podle jeho představ, ale představy čtenářů jistě potěšily jeho závěrečné nesnáze ve výtahu. Ruku na to.

Kniha měla potenciál... a ten taky využila. Nemám si v podstatě na co stěžovat. Nějakou rezervu si ještě ponechám, ale jinak je to prozatím jeden z nejlepších dílů série. Byl jsem u něj spokojený jak malé dítě, které v mateřské školce vyhrálo tahacího koníka.

(SPOILER) Protože jsem věděl, že audiokniha je zkrácená a formou dramatizace, nenechal jsem nic náhodě a nejdřív se vrhnul na papírovou knihu a strašně moc mě to bavilo a byla to radost číst.

Přesto jsem si potom pustil i to audio zpracování, ve kterém se vyskytuje asi tak 20 interpretů a musím se k tomu také vyjádřit. Po technické stránce je to vynikající - jak jednotliví interpreti, tak zvukaři/ruchaři odvedli mistrovskou práci a je lahoda to poslouchat. Ovšem jen s podmínkou, že víte, o co tam jde. Je to totiž ochuzeno o tolik knižních detailů, že dialogy složené z přímých řečí ukrajují podstatnou část knihy - a to je atmosféra. Nevědět, jak to vlastně všechno bylo a neznat ten děj, jsem ztracený. Je tam prostě hodně postav a hodně hlasů a špatně se v nich orientuje, stejně jako v situacích a místech, kde se co odehrává.

A nyní se můžeme věnovat knižní verzi. Musím pochválit spisovatele, jakým stylem píše. Vše je krásně srozumitelné, jazyk přirozený a nejsou tam zdržující zdlouhavé odbočky někam ke zbytečnostem a tak to mám rád (narážím na to, že jsem poznamenaný několika knihami od Stephena Kinga, u kterých na podobné věci nadávám). Styl je jedna věc a druhá je děj samotný.

Ten je rozvrstven na několik různých úrovní - v první řadě vyšetřování přepadení banky a pak vražda Harryho bývalé milenky. Že se v jednu dobu objeví dva nesouvisející případy, se kterými je úplnou náhodou spojena postava tajemného Raskola, to mi moc rafinované nepřišlo. Ale postava je to skvělá a doufám, že se s ní ještě v dalších knihách potkáme. Je vidět, že Nesbø nezná české Romy, protože jinak by z Raskola neudělal takového geniálního zločineckého kmotra, který ovlivňuje kriminální scénu i zpoza mříží, chch. Pak tu ještě máme taky okrajová témata jako soudní spor o dítě v Rusku, nějaké to cestování po světě a opětovné začlenění zákeřného Waalera.

Líbily se mi postavy staré známé, ale i ty nové, jako třeba kolegyně Beáta, která má schopnost zapamatovat si každou tvář, kterou kdy v životě viděla. A jinak těch vedlejších (jednorázových) postav je tady docela dost a každá z nich má bratra nebo otce nebo manžele/manželku/milence/milenku a je to dost komplikované si to všechno hlídat a neztratit se, obzvláště když to dost přeskakuje mezi jednotlivými dějovými linkami.

Ale právě ta různorodost se mi líbí. A taky to, jak je to promyšlené. Člověk si už už myslí, že je něco vyřešené, ale pak vyvstane něco, co to překroutí úplně jinak. Ale i když to pořád dává jakž takž smysl, moc se mi nechce věřit tomu, že někdo naplánoval tak složitý plán, který mu nakonec přesně vyšel bez dalšího přičinění. Je to prostě nakonec celé nějaké překombinované.

Ale i tak jsem si knihu vlastně užil, takže spokojenost.

(SPOILER) Dostalo se to ke mě ne jako kniha, ale jako audio načtené Jiřím Kubešem. Nerad kritizuju něčí práci, ale bylo docela utrpení ho poslouchat. Kolikrát se mi zdálo, že když četl, měl jsem dojem, jak kdyby se mu chtělo grgnout. Do toho ty kostrbaté anglické jména/názvy a příležitostné slovní chyby. Je možné, že chyby byly již v tištěném titulu nebo i v překladu, ale sakra - režisér by si měl takovéhle věci ohlídat. Ale hlavní zásluhu na tom, že se mi kniha nelíbila, je samotný obsah knihy. Takže jdeme na to.

Již poněkolikáté se King rozhodl, že hlavním hrdinou bude zase trapně spisovatel. To už je tak neoriginální a chabé, že se mi v hlavě objevuje otvor velikosti zívajících úst. A abychom se dokázali vcítit do jeho spisovatelského života, v několika dlouhých předlouhých nudných kapitolách nám popíše, jaké útrapy a strasti toto povolání obnáší. Ale utrpení a strast je spíše o tom číst.

Zrovna nedávno jsem chválil, když King napíše knihu v ich-formě (Zelená míle, Dolores Claibornová), ale tady chválit nebudu. Má to jednoduchý důvod - je tam hromada okecávání a nic se tam neděje. Proč je Pytel kostí protkaný tolika zbytečnostmi, do pytle!? To je to, co jsem na Kingovi vždy kritizoval a tato kniha se tomu opět nevyhnula. Dokáže napsat tak skvělé knihy a pak tyhle blbosti.

K nějakému zajímavému zvratu se dostaneme až v poslední desetině knihy a vše, co se tam probírá před tím, je jenom kaše. Spor o opatrovnictví dítěte je zrovna takový kašovitý příklad. Sem tam se objeví slabé náznaky duchařiny, ale jenom tak, aby se neřeklo. Neustálé vzpomínání na mrtvou manželku (a imaginární dialogy s ní) mi šlo na nervy tím víc, čím se to tam objevovalo. A my čekáme a čekáme, než tam začne být něco zajímavého. A to se projeví jen jako útržek brutálního zločinu z minulosti s nějakou tou pomstou nebo prokletím nebo co to bylo.

Ale než se k tomu dostaneme, kroutím očima v sloup tak moc, že se mi přesunují na temeno hlavy. Křížovky, jména na K, sovy, Sára a Smějící se Sára, sraní do stejné díry, otravná malá holka, snové propojení myslí s malou holkou a jiné nesmysly... a to v kombinaci s tím, že se mi přestává líbit Kingův spisovatelský styl, to z toho dělá jednu z nejblbějších knih, co jsem od něj zažil. Dalo by se z toho vypreparovat jen to, co se tam stane na konci, přidat k tomu nějaký úvod a stačilo by. Ale vlastně ani to ne.

Zjistil jsem o sobě jednu neblahou věc - že jsem alergický na slovo "potáplice", které se tam pořád objevovalo. Myslel jsem, že mi pomůže, když zjistím, co to vlastně je (vodní pták to je), ale ani to nepomohlo.

Nechtěl bych to číst. Nedoporučuju.

Na tuhle ikonickou knihu jsem se hodně a dlouho těšil. Nespěchal jsem na ni. Nechal jsem si to v sobě pěkně uzrát a konečně se do ní pustil. A to formou audioknihy, kterou načetl Vladislav Beneš. Skvělá volba - na přednes nemůžu říct ani Ň. Ani Ř. A ani H s háčkem. Zaháčkovalo si mě to od začátku až do konce a byla radost to poslouchat a prokousávat se dějem s jeho hlasem v uších.

Nevím, jestli je to náhoda, ale vyprávění z pohledu první osoby Kingovi jde asi ze všeho nejlíp (viz Dolores Claiborneová). Ale co je nejhlavnější - necpe nám hromadu zbytečné vaty - vše, co v knize je, tam být má a to je věc u Kinga hodně nevídaná, nečítaná, neslýchaná.

Ani se to nehemží hromadou odkazů na americkou kulturu, historii, popkulturu, zeměpis. Vyzdvihuji dokonalé vykreslení doby 30. let v USA a hlavně to originální prostředí, ve kterém se děj odehrává. Je to nezaměnitelné s čímkoliv jiným a hlavně nám přiblíží život v celách smrti a smrt na elektrickém křesle.

Ale to všechno je jen kulisou pro samotný děj a to je teprve ta pravá síla románu. Na jednu stranu zde máme lidské zrůdy a vrahouny, na druhou stranu je vám některých z nich přesto líto. Vraždy malých holčiček a jiné smutné skutky. Dobrou partu dozorců s jednou černou ovcí mezi nimi. A k tomu i lehké nadpřirozeno - jen tak hezky okrajově, s jednou zásadní zázračnou schopností, a žádné psycho nápady a abstraktní zlo, jaké od spisovatele známe z jiných knih.

Kniha obsahuje řadu emocí, ze kterých nakonec zvítězí smutek. Z toho, jak je svět nespravedlivý, plný zlých lidí, kteří v životě všem dokážou všechno nějakým způsobem podělat a zkomplikovat a dělat peklo. Ale také obsahuje naději, že ti zlí na to vždy nějak dojedou. Dobří dojedou taky, ale tak nějak lépe.

Zfilmovaná verze se také velmi povedla a od předlohy se v ničem zásadním neliší. Režisér Frank Darabont to dokázal už u Vykoupení z věznice Shawshank a je vidět, že s Kingem si umí poradit tím nejlepším způsobem.

(SPOILER) Audioknihu mi načetl Petr Jeništa. Nevím proč, ale vždy, když slyším jeho jméno, vzpomenu si na "Jáchyme, hoď ho do stroje!" a japonského malíře miniatur Uko Ješitu a hlášku "Ješito, Ješito, už to máš ušito"... ale s Jeništou by se to tak nerýmovalo. Každopádně stejně jako u prvního dílu Osvícení to Peťa ušil na jedničku a jeho hlasový projev mi zážitek z knihy obohatil.

Ten děj bych zase ale až tak nevychvaloval. Už ani ta lapálie z hotelu Overlook mi zrovna nějak geniální nepřipadala a tady to mám podobně.

Zjišťujeme, že "osvícení" má mnohem širší spektrum schopností, než jen telepatii. A navíc se dá žrát ve formě páry! Ale jsou zde zase takové ty abstraktnosti, na které je King expert. Hodně se tam pracuje s myslí protagonistů - dokážou se dostat do cizí hlavy, vidět svět z jejich pohledu, číst jejich myšlenky, přenášet myšlenky, provádět mentální útoky atd. To se mi většinou nezamlouvá a tady je to vlastně stavební kámen všeho.

A do toho je tu Pravý rod jakožto hlavní antagonisté - skupina karavanových lidí, kteří sami o sobě mají různé nadpřirozené mentální schopnosti. Jejich existence, potřeby, životní postoje, způsob lovu - to vše je dostatečně mrazivé a to se musí nechat, že i povedené. Ale že při jakékoliv konfrontaci vždycky dostanou tak na prdel a chovají se často tak hloupě, to je podezřelé a do nebe volající. Chtělo to trochu víc vygradovat situaci a přidat tam i nějaké ztráty na straně dobra.

Vyskytuje se tu dost postav, okolností a odkazů na původní knihu Osvícení... a nevím, jestli by se to dalo číst i bez těchto znalostí. Pokud jo, tak budete minimálně hodně zmatení. No, prostě a jednoduše, moc jsem si to neužil. Možná kdybych byl člověk obdařený osvícením, bylo by to jinak.

Ale také víme, že existuje film Doktor Spánek, který natočil Mike Flanagan, v hlavní roli s Ewanem McGregorem, a ten se mi kupodivu líbil. Tak se v tom pak vyznejte.

Samozřejmě jsem to prvně viděl jako film, ale tentokrát jsem sáhnul po audioknize, která se celkem dost zásadně odlišuje. Audioknihu si vzal na starosti Petr Jeništa a byl to super poslech. Četl to příjemně a hlasy měnil dle postav a situace, jak bylo potřeba, a přitom to nebylo žádné pitvoření. Takže takhle spokojenost. Ale já nehodnotím film ani audioknihu, ale obsah knihy.

Je to dobrá kniha, ale nějaké výhrady mám. Týká se to kingovin. Kingovina č. 1 je ta, že jednou z hlavních postav je zase děcko - tentokrát dokonce pětileté, ale opět přehnaně chytré a chovající se na svůj věk neuvěřitelně. Ano, chápu, že je to zvláštní dítě se schopností telepatie (neboli osvícení), ale to ještě neznamená, že musí být takhle dospělé, ne? Na druhou stranu, když se chová jak normální děcko, tak je dost otravné a lištil bych mu taky. Ale já už jen čekám, až spisovatel napíše knihu, kdy bude hrdinou mimino, protože ten věk v různých knihách neustále snižuje.

Kingovina č. 2 je hotel samotný. Není to jen strašidelné místo plné duchů, ale zase jakási inteligentní zlá entita. A kingovina č. 3 je to, že se úplnou náhodou skříží cesty tohoto místa a osvíceného dítěte. Další kingoviny už nečísluju.

Líbila se mi ta tatínkova cesta. Jak se z Jacka Torrance stal alkoholik a usurpátor a násilník a co s ním udělal hotel. Udělal z něj raněné zvíře, které chce zničit vše a všechny kolem sebe. Pohltil ho a využil k tomu jeho vnitřní démony. Horší to bylo s manželkou, kterou jsem přes veškerou snahu viděl jako neschopnou slabou ženu, která se nedokázala zbavit vlivu svého muže, a často se chovala divně a nelogicky. Nepochopil jsem, proč synáčkovi vlastně říkali Doktore. Asi proto, že byl chytrej jak Šalamounovo hovno.

Prostředí hotelu i jeho hosté z minulosti bylo ok, až na ty oživlá keřová zvířata - to se mi tam vůbec nehodilo. Co je to roque jsem si musel najít na internetu - že to je něco podobného jak kroket a něco úplně jiného než kriket. Ani jedno neznám, ale hlavně že to má ve vybavení palici. Duchařina mě časem štvala tím, jak se tam pořád opakovalo "Odmaskujte se!".

Jen pro pořádek tady uvedu i nějaké to srovnání s filmem od Stanleyho Kubricka - ten z toho udělal docela jinej film. A nutno říct, že to vylepšil, protože se zbavil většiny kingovin. Hotel je jen tajemné místo s duchy minulosti, nadpřirozeno je výrazně minimalizované, malej parchant je mnohem snesitelnější, manželku podle mě vystihnul (i když hodně lidí si stěžovalo, že v knize byla mnohem kompetentnější a uvědomělá a né tak paralyzovaná strachem), roqueové hřiště a živé živé keře jsou nahrazeny mnohem smysluplnějším bludištěm, objeví se úplně nové prvky (jako třeba krvavá vlna nebo mrtvé holčičky) a místo palice na neznámý sport je tu mnohem známější sekera. A samozřejmě Jack Nicholson, který tomu celému dominuje. Film tak pro mě vychází mnohem lépe, než kniha.

Z té mi nakonec plyne ponaučení "rači nechlastejte". Ale ponaučení jsou od toho, aby se ignorovala, že.

(SPOILER) Poslechl jsem si Hynka Čermáka v hlavní roli, s hlasem vyloženě "hole"ovitým, takže ideální volba. Jako audiokniha se to vážně povedlo a nemůžu si na nic stěžovat.

Sáhnout až do dob druhé světové války a zkombinovat to s vyšetřováním v současnosti nebyl vůbec špatný nápad. Problém byl jenom v tom, že se mi trochu domrvily jména, když se to začalo spřádat dohromady. Taky ta rozdvojená osobnost byla na mě už trochu moc.

Ale jinak to má vše, co to má mít. Napětí, záhadného atentátníka, schopného vyšetřovatele, vraždy, nácky a neonácky, zkorumpované cajty a rozuzlení dle mého gusta.

(SPOILER) Tentokrát mi z časových důvodů nějak trvalo, než jsem se po předchozím díle k této sérii vrátil, ale nakonec se povedlo. Samozřejmě jsem čekal nějaké to uzavření a vysvětlení všech těch fuck-upů z dřívějška. Což bylo částečně splněno, ale také bych řekl, že až moc zjednodušeno.

Sice se vrátila bojová kombinéza i Pistol (ale nezaznamenal jsem, že by ji použil). A také Elvíra a Hnusák. No, i když... ti trochu "jinak". Ale celé je to jakési až moc mega destruktivní a rapidně ubylo humoru.

Abych řekl pravdu, byl jsem z toho zmatenej jak lesní včela ve městě. Nejlíp to vystihnu několika větami, které jsem vyjmul z poslední kapitoly:

---
„No řekni proč“, nějak mi to nedocházelo, jako většina věcí poslední dobou.
...
„Nevím, kdo to je, nevím, jak se jmenují. Říká se jim všelijak.“
...
„Světlo, které ukazuje cestu,“ zamračil jsem se na Spasitele, „vypadá trochu vysvíceně. Jako že by nenašel cestu ani na záchod.“ Ten plán se mi příliš nelíbil - už jen začátek se zdál nedotažený.
---

Ono by bylo bláhové se domnívat, že to všechno půjde vysvětlit nějakým rozumným způsobem. A tak se hrálo s kartami, které byly rozdány už dříve a zdánlivě se rozmotalo několik nejasností. Ale mě z toho hlava stejně pořád jde kolem a mám z ní tatrgelovou kaši. Mimo jiné za to může harakiri s časem, ale i nadpřirozeně nepravděpodobnostní události jak z pera šíleného chovance z blázince, který uprchl jen kvůli tomu, aby mohl vzít všechno, co mu přijde pod ruku a narvat to do mixéru.

Mesiášské zakončení nabídlo snad nejlepší vtip celé knihy:
„To abych si sakra nechal narůst háro - aby o mně mohli napsat muzikál.“
Ale jinak toho vtipu bylo opravdu málo.

Řekl bych, že tohle byl nejslabší díl série. Ale i tak díky za ni. Kulhánka nijak nezatracuji, protože stále to byla kvalitní ujetost, která mě bavila nadprůměrně.

Poslouchal jsem jako audio, které načetl Jiří Žák, se kterým mám už po několikáté problémy. Hlavně s jeho angličtinou - jeho Džilbertson místo Gilbertson nebo Judy čtená jako DžAdy místo Džúdy mi rvaly uši na cimpr a na campr taky. Ale to není všechno - dočkáme se i takových kiksů jako "dajrty" místo "dirty", "taser" místo "tejzr" nebo pistole "Rudžr" místo "Rúger". Vím, že zejména King je tím známej, že všude nasere spoustu jmen a názvů a je obtížné se s tím poprat, ale co je moc, to je moc. Starší ročníky to možná ani nepostřehnou, ale mě to tedy vadilo. Jako sorry, ale poslouchat ho je fakt tragédie a tím nemyslím jen tu angličtinu. Čte prostě blbě (to je nejlepší popis) a už mi s ním došla trpělivost. Kdybych měl hodnotit zpracování audia, dostane to odpad jak z děla. Ale kvůli tomu tady nejsem, hodnotím tedy jen děj.

A to taky není žádná sláva. Nejprve tady vyjádřím myšlenku, že King si to celé asi uzmul pro sebe. Na rozdíl od Talismanu tady toho Kinga totiž cítím na sto honů, jakoby on chcal plným proudem, ale Straubovi (kterého jinak neznám) jenom prostaticky ukapávala moč. A navíc jsou v ději zakomponované souvislosti z jeho Temné věže. Kterou jsem zmiňoval už i u Talismanu, který mi připadal úplně stejně nejapný. A tady se to jen potvrdilo. Nejapnost z toho jen sálá. Sálá do všech stran, jak kdyby tu spisovatelskou moč rozstřikovali rozprašovačem močůvky.

Taky ta forma, kterou je děj vyprávěn, byla pitomě divná. Proč spisovatel mluví k nám jakože "my"? "Dostaneme se někam" a "zahlédneme to a to". Nevím ani, jak se takové formě říká, ale je pěkně blbá. Asi je to my-forma nebo kolektivní vypravěč, ale já bych mu za to nejraději kolektivně lisknul.

A konečně se dostáváme k ději. Na začátek raději uvedu to, co se mi tam líbilo, protože to je jen jedna věc. Kanibalské vraždy malých dětí. To chce sice docela silnej žaludek, ale ten já mám. Super nápad - taky jednou nechat trpět děcka až do stádia smrti, což je v dnešní korektní společnosti dost tabu. Pomalu (hodně pomalu) se prokousáváme kapitolami a vypadá to nadějně a zákeřného vraha určitě nějak odhalíme a dostane co proto. To sice jo, ale když se do toho začne motat typické kingovské mysteriózno či metafyzično (čti "nesmyslno"), celou tuhle zápletku to pohřbí.

Udržet si pozornost u různých symbolických habaďůr, nelogických nápadů a pokud neznáte souvislosti s jinými knihami, tak i souvislostí s jinými knihami, to vyžaduje silnou vůli. Proč, oproti Talismanu, zde vůbec existuje to propojení se Středosvětem z Temné věže? Proč se tady musí ohánět Karmínovým králem, Bořiteli, Ka a jinými odkazy? Proč se vůbec děj stočil do jakýchsi abstraktností s divnými postavami (taky dost abstraktními) a se slovy Opopanax, které doteď nevím, co představuje? Celkově mám dojem, že ten děj se vymýšlel tak, že náhodně do něj zakomponovali pár věcí, kterými se pak oháněli až do konce.

A ten konec přišel, aby zase bez nějakých větších emocí zase v klidu odešel. Člověk celou dobu čeká, že nastane nějaké pořádné vyvrcholení a nějak si to napraví reputaci po všech těch zdlouhavých přípravách, ale nakonec je to jenom takové tralalí, tralalá, jdeme domů. Já vím, že tady pořád zmiňuju Temnou věž, ale tam to bylo úplně stejně. Nejdřív cesta někam a když už tam jsme, tak fofrem to tam pošéfovat, utřít si kaďák, spláchnout a vyvětrat.

Kdyby to aspoň bylo krátké, ale ne ne. Roztahané je to tak systematicky a nudně, že ševelení větru ve větvích stromů je oproti tomu skvělá estrádní show. A zase je to plné amerických odkazů - různá místa, reálie, jména umělců, sportovců, politiků. Když k tomu přidáme jména desítek postav, ve kterých se neorientuju (protože se orientuju leda tak v tom, co který člověk dělá/udělal, ale jméno ne a ne si zapamatovat) a když k tomu přidáme zmínky na postavy z předchozího dílu (bez kterého by se člověk raději obešel), cítím se v tom často silně ztracen. A furt tady budu opakovat, že ten děj byl "pain", ale nebyl z něj žádný "gain".

Na konci předposlední kapitoly nás spisovatel (či spisovatelé) varují, že když budeme pokračovat ve čtení, nebude se nám to líbit (protože asi nastane něco hrozného). Ale u mě to bylo právě naopak. Protože jsem věděl, že ať se tam stane cokoliv, bude mi to jedno. A když to bude dostatečně hrozné, možná mě to i potěší. Ano, až tak špatná ta kniha podle mě byla.

Poslouchal jsem jako audioknihu a ještě že tak. Jako papírovou bych ji nedočetl a to je jistota, jako že slimák neumí jezdit na bruslích. A nepomohl tomu ani Jiří Klika, jehož četba byla silně nezáživná. Jeho hlas je takový nijaký, bez emocí, ničím specifický a kromě toho mě štvala i ta jeho intonace. Často totiž jakoby dokončil větu (asi přišel konec řádku), o které pak ale zjistil, že ještě neskončila. A taky je to stylem horská dráha - někdy dává důraz na část věty zvýšením hlasu, který pak poklesne... a s ním i můj poslechový zážitek. Navíc někdy udělal v anglickém jméně/názvu takovou botu, že by se měl jít osprchovat (např. Cavanaughová čte jako "Kavanagová").

Co ten děj? K čemu bych to přirovnal... No je to stejně blbé jak Temná věž. A jak nějakej Pán prstenů - akorát že tentokrát se putuje kvůli rakovině. A aby to bylo fantasy, máme tu nějaký fantasy svět, který je fantasy kopií všeho z našeho světa - s vlastními pravidly, monstry a záporáky. A už ten samotnej nápad mi nedává smysl. A že je to propojené, to je zase takovej spíš kingovskej nápad, stejně jako zosobnění zla, kterému kluk čelí.

Začne to okecáváním. Stěhování, matka, racek, hotel... a to jsem teprve u druhé kapitoly. Když vidím, že audiokniha má přes 27 hodin, chce se mi vylejt kafe z vokna. Hrdinně pokračuju v poslechu a zjišťuju, jak je to nezajímavé a hloupé a zdlouhavé a o ničem a jsou tam podrobné popisy všeho možného a jakože naše hymna je ze hry Fidlovačka, tady mají asi hymnu ze hry Zdržovačka.

A aby to nebylo málo blbé, hlavním hrdinou je 12-letý kluk, který se chová jak dospělej. A nejen chová - on tak i přemýšlí a umí zacházet se zbraněmi (Uzi, granáty) a ve všem se vyzná a je chytrej, jak chlup na řiti, a na zabití. Pak potká Vlka, který mi tam nedával kdovíjakej smysl a pak z nějakého mě neznámého důvodu vyzvedne záporákova syna Richarda, kterej pak v Teritoriích furt jenom chrápe. Oba dva mi navíc připadají slabomyslní, i když Richard by měl být prej určitým způsobem inteligentní.

Při poslechu mi mysl furt odbíhala jinam, protože to bylo moc a moc slabé a nemohl jsem se dočkat konce. Konce, od kterého jsem nic nečekal... a přesně to jsem dostal.

Sice jsem nečetl přímo tuto knihu, ale poslouchal jsem všechny povídky z "Čtyři roční doby" - tam je také detailnější komentář + komentáře v Částech díla.

Průměrově mi to tady vychází na 3 a půl hvězdy.

Tohle je jedna z nejnašlapanějších povídkových knih, co jsem četl (tedy audioknižně poslouchal). Většinou mě King něčím naštve nebo odradí, když zdržuje okecáváním všeho možného nebo tam nacpe hromadu nesmyslů, ale tady ne. Tady se mi líbí, že všechny povídky jsou tak nějak ze života, nepřehání se v nich do neúnosných mezí a abstraktního zla a klidně by se mohly stát. Jen ta "Dýchací metoda" má takovej náznak hororu.

Doslovné "roční doby" jsem nějak smyslově nezpozoroval, ale dalo by se říct, že každý z příběhů symbolizuje různé tvůrčí polohy Kinga – jiné než jen klasický horor. Shawshank - příběh o naději a znovuzrození (jaro). Nadaný žák - temný, dusivý příběh jako parné a těžké léto. Tělo - nostalgický, melancholický návrat k dětství (podzim). Dýchací metoda - bizarní a chladný příběh s atmosférou zimního večera.

Více u jednotlivých povídek (v Částech díla). A průměrově mi to tedy vychází přesně na 4 hvězdičky.

(SPOILER) Přečetl jsem hned po Hardcore, protože děj tam neskončil nijak uzavřeně a byl jsem zvědavej, jak se z toho Patejl vyhrabe. Ten postupně přichází o všechny své vychytávky - tentokrát už nemá ani bojovou kombinézu, jedno z očí, a naděje, že konečně použije Pistol, se rozplynula už na konci 2. dílu.

Děj třetího dílu se zcvrknul na tohle: dostat se do Německa a koupit tam zbraně, dostat se zpátky do Anglie do Červeného Kohouta a ztropit tam masakr a zjistit, kde je mučitel Seydelmann.

Vycpané je to hromadou těl a mezi odpočinkovými pasážemi je ještě větší hromada krvavé akce. Hlavně proto, že koho zabije, ten mu je v patách. Role Temného Proroka, navzdory názvu, tu nemá vlastně velký význam a Církev Zářícího Spasitele se objevuje spíše sporadicky. Mnohem větší problémy mu dělají mrtví. Ne ti klasičtí mrtví, ale ti, co ožívají.

Vedlejší postavy se tentokrát taky zcvrknou na Barbaru/Barbara, paní recepční z Hotelu pro Námořníky, Krysu, Břicháče, Madge.

Opět není nic vysvětleno. Jen se to opět zkomplikuje tím, že částečně vidí své osudy z jiného jednadvacátého století v komiksu uvnitř komiksu. Jak kdyby spisovatel měl plnou hlavu nápadů, které chce rychle zakomponovat do příběhu, aby je náhodou nezapomněl... a čtenář snad zapomene, že ho to v předchozích knihách zajímalo.

No nic, jdu na závěrečný díl, kde se snad dozvíme více. A jo. Těším se.

------

"Všechny osoby a zvířata v této knize jsou vymyšlené. Pouze Kelly Family ne."

(SPOILER) Prošlo mi to uchem jako audiokniha, kterou načermákoval Hynek a nahynkoval Čermák a spokojenost veliká - je to borec. Akorát uchem to prošlo a nevím, jestli to uvnitř zůstane. Což mi připomnělo ten vtip: Jedním uchem to jde dovnitř, druhým uchem to jde ven, ale v hlavě to zůstane. Co je to? Krumpáč. Švábi to zase až tak moc nebudou...

Škoda, že kapitoly se tentokrát jmenovaly jen suše "kapitola" a pořadové číslo, místo aby používal shrnující názvy jak v předchozí australské příhodě. To se mi tam líbilo a myslel jsem, že to použije i v dalších Hole-ovkách.

Děj má své pro i proti. Líbilo se mi, jakým směrem se to vydalo a prostředí Thajska tomu jen prospělo, i když mě napadlo, že Harry toho asi ve své domovině moc na práci nemá, že ho Jo Nesbø hned poslal zase do zahraničí. Zločinecké, sexuální a pedofilní podhoubí prostupuje pěkně celým dějem a co by to bylo za návštěvu Thajska, kdyby se člověk nepodíval i do nějakého toho opiového doupěte. Jak se blížil závěr, bylo to čím dál lepší... i když v některých ohledech trochu zamotané.

Mezi ty zamotanosti se mi dostalo i to, že jsem se z počátku moc neorientoval v postavách. Samý velvyslanec, tajemník, diplomat, makléř, magnát a všechny tyhlety politické a finanční role... to vše ještě podpořeno různými tržními spekulacemi, fiktivními firmami, stavebními projekty a business termíny. Mnoho thajských postav jako Rangsan, Nho, Sunthorn, Sanphet mi splývalo. To se mi v Netopýrovi nestalo.

Po prvním případu Harryho Holea jsem byl nacucanej nadšením, ale u Švábů už to nebyla taková bomba. Mám dojem, že tento případ mi mezi všemi těmi ostatními někam zapadne. Né že by mě to nebavilo, ale nadšení tak nějak opadlo. Přesto se těším na další díl.

------

"Hydraulický vrták byl lehký. Jistě nevážil víc než 20 kilogramů a nastartoval, jakmile Harry stiskl tlačítko.
...
'Otevřete pusu,' vyzval ho Harry. Zařvání poskakujícího železa přehlušilo provoz pod nimi. Štěkající megafon i zvuk třesoucích se železných trubek. Harry přenesl váhu vpřed.
...
Potom se svítilna odvrátila a Harry zahlédl Rangsanovy obrysy. 'Tak co?' 'Žádné kazy,' odtušil Harry."

(SPOILER) Audioknižnil jsem. Hynek Čermák tu knihu načetl tak skvěle, že v roli Harryho jsem si představoval přímo jeho - ostatně typově by klidně mohl takhle vypadat a byl by z něho Hynek Hole.

Napsané je to skvěle. Žádné zbytečnosti, srozumitelný jazyk, přirozené dialogy, děj se šine kupředu jak šinkansen. K tomu navíc australské reálie, vsuvky ve formě různých místních legend, pověstí a bajek, Austrálci a jejich kultura a také se dozvíme spoustu dalších zajímavostí z historie tohoto kontinentu.

Ale to hlavní je vyšetřování vraždy, kvůli kterému tady jsme. A je to hodně chytlavě vyprávěné, chytře promyšlené, napínavé a kruté. Líbilo se mi (a mnoho různých filmových a televizních produkcí by se z toho mohlo poučit), že není třeba všude na sílu povinně cpát homosexuální témata, když je lze do příběhu zakomponovat tak, aby to dávalo smysl. Ale jsou to také drogy, prostituce, alkoholici, bitkaři, bary, box, cirkusy a vraždy, které celou tu atmosféru dokreslují. Mnoho vedlejších postav také zaujalo a jejich účast nebyla nikdy vůbec zbytečná.

Postava Harryho mě hned dostala - je inteligentní a schopný vyšetřovatel, dozvíme se i něco z jeho minulosti, prožijeme s ním přátelství, románek a když do toho znovu spadne s chlastem, tak i nějakou tu šílenou destruktivní jízdu a už se těším na další díl série.

Tak nějak vnitřně jsem tušil, že Jo Nesbø píše kvalitní knihy a moje předtucha byla správná.

------

"Myslím, že jsem prohrál sázku a dlužím Otto Rechtnagelovi 100 dolarů," prohlásil Harry tiše. "Tedy aspoň tomu, co z něj zbylo."

Poslechl jsem jako audioknihu, kterou solidně namluvil Richard Fiala a jako jo, proč ne.

Dostaneme od Kotlety upozornění, že to není úplně jeho styl a má pravdu - není to taková sranda a není tam tolik sexu a krve a je to dost sci-fi. Ale zábavné nápady a pointy to má. Trocha informací ke každé povídce přímo od autora je zajímavým zpestřením.

Jeho postavy jsou většinou bejvalej ajťák, programátor nebo novinář, což asi bere z vlastní zkušenosti. Povídky si drží stejnou úroveň, i když některé jsou lepší a některé už tak moc ne. Ale ani jednu nelze odepsat. Asi mám jiné preference než autor v tom, co je nejlepší povídka. Chlupáček to není. Mezi ty lepší bych zařadil tyto: Genetický zločinec, Důchod, obě povídky z planety Penzion a samozřejmě nejakčnější a nejrozvinutější Válkotvůrce.

Já mám povídky rád. Pěkně to ubíhá, dostaneme různá témata, světy a postavy. A číst/poslouchat Kotletu je vždycky radost. Tentokrát taková průměrná radost.

(SPOILER) Protože jsem onehdá viděl film (z roku 2024), nechtělo se mi to vůbec číst, takže jsem sáhl po audiofónní verzi. S tou si pohrál Jan Zadražil a nebudu lhát a snad ho neurazím, když řeknu, že si dovedu představit lepší mluviče, než je on. Je to můj subjektivní pocit. Objektivně byl ok a nenajdu nic, co by mi vadilo. Na pivko bych s ním klidně zašel, ale poslouchat jeho čtení bylo takové moc... jednotvárné.

Ani obsah knihy mě ale moc nechytl. A není to kvůli tomu, že jsem už věděl, o čem to bude - to byla právě spíše výhoda. Vysvětlím: je to King, takže je tam hromada, hromada, hromada postav. Jejich jména se mi pletla, nedokázal jsem si je přiřadit k jednotlivým popisovaným událostem, postavy mi splývaly. A tak jsem byl rád, že díky filmu jsem věděl, na které se soustředit více a na které můžu zapomenout - stejně měly většinou zanedbatelný význam (jo, je to King, to von dělá). Vsadím se, že i kdybych to slyšel znovu, stejně u těchto vedlejších postav nebudu znát jména, ale jen co se komu stane. Ale spíš ne.

Hlavní postava je spisovatel. Zase spisovatel. Typické. Chjo, to mě už tak nebaví. No jo, je to King, von to má strašně v oblibě.

Upírská tématika zůstává dlouho skrytá. Chystá se tam půdička. A když se to rozjede, nastanou pro mě dvě víceméně žalostná zklamání. Za prvé to, jak dopadne jeden z hlavních padouchů Straker. Nejdřív tam je... a pak najednou není. Za druhé to, jak jednoduše se nechá staletý přemocný hlavní upír Barlow zabít. No jo, je to King - nejdřív dlouhé chystání a pak rychlé zúčtování.

A pak se mi moc nelíbí díla, ve kterých se dají proti upírům používat různé lidské náboženské výmysly: svěcená voda, kříž, kněz a modlitby nebo nějaké relikvie. Trochu ještě uznávám sluneční světlo nebo domnělou alergii na česnek. Ale kůl do srdce je kůl do srdce, když se mám držet klasiky. Jít pořádně do těla! Škoda, že tam nikoho nenapadlo jim zkusit rozstřelit hlavu, trochu je seškvařit nebo rozdrtit parním válcem.

Moc jsem nepochopil, proč King zvolil zrovna "Salem", který je více známý spíše čarodějnickými procesy, než upíry. Dělá v tom zmatek, zmetek.

Shrnuto: dalo se to poslouchat, ale číst bych to nechtěl. Takže jsem udělal dobře.

Nezbylo mi nic jiného, než se pustit i do posledního dílu trilogie a vzhledem ke kvalitám předchozích dvou dílů se mi to číst fakt nechtělo. Takže jsem si pustil audioknihu, kterou namluvil Michal Zelenka, takže v rámci série Metro zase úplně nový interpret. A nutno říct, že zdaleka nejlepší. Nevím, jestli je to tím hlasem nebo nadšením, s jakým to čte, ale poslouchal se mi prostě nejlíp ze všech předchozích.

Když říkám, že to je nejlépe načtený díl, je to i dějově nejlepší díl. Což ale neznamená, že mě to kdovíjak bavilo. Dobré, že se vrátil Arťom, zde již poznamenaný a vyzrálý, stále však dostatečně naivní, aby věřil, že se mu povede vyvést lidi z metra na povrch.

Jak kniha ubíhá, ...no, moc teda neubíhala. Jak kniha pokračuje, dá se tušit, že jeho snažení bude marné. Akorát se k tomu dostaneme strašně zdlouhavými pasážemi. Ano, je tu přímá úmernost: čím delší, tím nudnější.

Jednou na mě zacvrlikala vlaštovka pobavení, když se v ději objevila hláška, že Savelij je (stejně jako já) fanouškem The Prodigy, které si chce pustit na cestu autem. A taky je to asi poslední obyvatel metra, který je ještě umí odlišit od Lady Gaga. Ale jedna zábavná popkulturní narážka na celou knihu je málo.

Jinak z toho čiší rusáctví, a to nejen postavami a prostředím, ale i chováním a mocenskými praktikami.

Série Metro pro mě tedy končí jako velké zklamání, které sice má dobrý nápad s postapo životem v podzemí, ale celé by se dalo vytěžit mnohem lépe. Viním za to spisovatele. Glukhovsky tímto u mě pravděpodobně končí.

Obzvlášť po prvním díle Metra by mě nikdo nedonutil jít do papírové knihy, ale audioknihu jsem byl ochotný zkousnout. Tu si tentokrát rozdělili Alexej Pyško, který četl kapitoly z pohledu Homéra, a Eva Josefíková, která zaprodala svůj hlas mladé dívce Saše. Oba četli dobře, ale lepší by bylo, kdyby ta kniha za to stála. Moc teda nestála.

Že se vrátil Hunter, to mi udělalo radost a těšil jsem se, až z něho udělají pořádného borce a že mu konečně koukneme pod ruky v jeho dobrodružstvích. To se ale nestalo. Jeho potenciál byl absolutně potopený na dno, zakopaný do nehlubších tunelů a zahrnutý nudnou směsí kapitol.

Vůbec mě nezajímaly osudy ani psaníchtivého Homéra, ani osamělé naivní Sašy. Bylo to totiž psané tak odtažitě a neosobně, že mi byl jedno nejen jejich osud, ale i osud všech. Že tam tentokrát šlo o nějakou smrtící nákazu, to by ještě nebyl ten problém, ale to zakomponování do děje bylo strnule chabé až ochablé.

Opět milión stanic a stejně tak jmen, ve kterých jsem měl zmatek jak slépka, co ponořila hlavu do kýble s vyjetým olejem. Když se tam mluvilo o "veliteli", nikdy jsem nevěděl, o koho přesně se jedná. Styl psaní se mi vůbec nezamlouval a obsahoval tolik nudných pasáží, že být to molitan, vyrobím z toho žíněnku velikosti tělocvičny.

Kromě toho, že se tam pořád filozofovalo o ničem nebo se popisovaly nezajímavé události, jsem si všiml, že spisovatel se pořád na něco ptá. Konkrétně už nevím, ale bylo to jak něco ve stylu "Dokáže člověk ještě vůbec rozeznat rozdíl mezi kunou a kartáčkem na zuby?" nebo "Je možné, že smrkat v tunelu dělá ozvěnu, ale nikdo to neslyšel?" nebo "Byl to orgasmus nebo poluce nebo jen sen, v kterém měl poluci?". Dost mi to lezlo na nervy.

Ani nevím, jestli se mám pouštět do závěrečného dílu, když vidím, jak to s touto sérií je. Chtělo by to holt trošku to téma vzít za správný konec a pořádně to Metro vyždímat.