Kula komentáře u knih

Za mě nejslabší "langdonovka", schematismus dosahuje vrcholu a to činí knihu dosti předvídatelnou. Seškrtala bych na polovinu, spousta částí je zbytečně rozvleklá, ubírá to na dynamičnosti, která je u těchto knih tak žádoucí.

2 19.03.2018

Naprosto "boží" kniha. Vypravěčským umem mi připomíná příběhy Marka Twaina. Jako holku mě fascinuje složitost klučičího světa, a to se říká, že ženám nelze porozumět. Atlas mraků jsem odložila, teď mu dám druhou šanci.

4 06.02.2016

Příběh začal slibně, aranžovaná mrtvola zvířete (podotýkám, že zvířata mám velmi ráda). Říkala jsem si, neotřelý začátek by mohl nabídnout neotřelý příběh. Ale nechval dne před večerem. Příběh je překombinovaný, divoké přerody postav z kladných na záporné a naopak jsou poněkud uměle naroubované. Postava globálního miliardáře, jenž páchá zločiny pro bezvýznamnou zdravotní sestru, sakra, ta musela být při milostných hrátkách absolutní eso, jinak si tu submisivní podlézavou závislost nedovedu představit. Pak tu máme postavu ústřední - vyšetřovatele. Samozřejmě, že se objevují prvky "povinné výbavy" poldy současných detektivek: temné dětství se surovým, případně opileckým otcem nebo obojí, dysfunkční manželství nebo rovnou rozvod, problematické dítě atd.
Prvoplánové vyskládání čiší i ze zvoleného prostředí: francouzské hory (tohle už tu ovšem bylo), zima, bouře, nedostupnost...Dramatickou a strašidelnou atmosféru patrně měl vyšperkovat psychiatrický ústav, jediný svého druhu v širé Evropě, chovající ve svých útrobách nejpekelnější zrozence této planety.
Důkazem autorovy úporné snahy o navození atmosféry děsu byla neustále opakovaná slovní klišé typu: mráz jí/jemu přeběhl po zádech, cítil/a jak se jí ježí vlasy chlupy a tak dále a tak dále. Autor je omílá pořád dokola, jak Mountfield reklamu na kolo štěstí.
Takže zase nic, tedy pardon, zase chabý průměr.

11 03.02.2016

Díky Folletovi jsem si oblíbila v literatuře válečné téma. Kavky jsou dobrá kniha, hodně řízného děje, žádné zbytečnosti, ale s monumentálním vypravěčstvím trilogie Století se to nedá srovnávat.

4 15.06.2015

Mám dojem, že jsem absolvovala exkurz do astrofyziky, chemie a dalších přírodních věd. A to prostřednictvím exhibujícího Amíka, co se snaží být za každou cenu vtipný a duchapřítomný. Jasně, NASA neposílá do vesmíru negramotné slabochy, ale Mark Watney mi teda pořádně lezl na nervy. Příběh celkově nic světoborného, neustále se opakující motivy. Průměr.

4 15.06.2015

Za mě výborná kniha pro všechny, kteří mají pozitivní vztah k historicko-politické literatuře 20. století. Velmi prostě a přitom působivě podané svědectví o životě litevské intelektuální elity pod Sověty, pro mě málo známá historie. Život pod útlakem není literárně nové téma, přesto ve mně Linin příběh bude ještě dlouho rezonovat.

3 04.06.2015

Ze zvědavosti jsem přečetla pokračování Vraní dívky. Hladový oheň je o chlup lepší než předchozí kniha. Autor přidává více tajemna - nebo možná zašmodrchání - prolíná více časových rovin a více rozvíjí vztahy mezi postavami. Ale pořád je to málo, respektive pořád je to průměr, ke kterému už se nikdy nevrátím.

04.06.2015

Prostě obyčejný průměr, žádné napětí, postavy mdlé a nezajímavé. A sebehrůznější námět to nezachrání.

2 05.03.2015

Příběh má spád, což je u obsáhlejších knih nezbytné. Knihu jsem proto přečetla závratnou rychlostí. Asi do 10 minut po přečtení jsem byla přesvědčená, že si zaslouží metál nejyvšší-pětihvězdičkový. Ale po několikahodinovém odležení jsem se nemohla zbavit určité malé pachuti, kterou Poutník ve mně zanechal. Je obtížné tu pachuť definovat - je prostě AMERICKÁ! Hrdina je až příliš americky geniální a superschopný a konec je prostě superamerický.

2 25.01.2015

Téhle knize musí člověk věnovat alespoň 50 stránek výdrže. Začátek byl nudný, prostředek zábavný a konec velkolepý. Není to humoristický román, není to klasický válečný román, není to román, kde slzy tečou proudem. Je to směs, a jako každá směs se musí dobře smíchat, aby tvořila skvělý celek. Soudit Hlavu XXII je skutečně možné, až domícháte poslední stránku.

2 11.10.2014

I přes úsměvnost povídek, se nemůžu po přečtení zbavit pocitu hlubokého smutku.

19.04.2014

Mám slabost pro historii a mýty, proto jsem tuto dětem určenou sérii vlastně četla. Z pohledu dospělého čtenáře oceňuji především námět, zajímavá byla i vypravěčova ich-forma a svěží slovní zásoba poplatná věku hlavních hrdinů. Jestli jsem pochopila správně autorova slova v poděkování, čekají nás další díly, tentokrát už s dospělejším či úplně dospělým Percym, tak třeba pak dám plný počet hvězdiček.

26.01.2014

Já jsem s dvojkou spokojená, alespoň naplnila mé doufání v lepší pokračovaní dílu prvního. Sice postrádám trochu hlubší popis nefilim jako rasy, uvítala bych i vysvětlení oněnch démonických dimenzí. Na druhou stranu autorce dávám plus za to, že nám nenabídla milostnou romanci ve fantasy kabátu.

2 31.12.2013

Námětově vidím určité podobnosti s Potterem, nikoliv však totožnosti. Hrdince je šestnáct, což je asi momentálně oblíbený spisovatelský věk (viz. Hungergames a Divergence), ale kniha nedosahuje úrovně ani jedné ze zmiňovaných knih. To ovšem neznamená, že další díly nemohou být lepší.

2 31.12.2013

Já jsem velký milovník architektonických památek a historie, takže u mě Inferno bodovalo právě tímto. Příběh sám byl pro mě těžko uvěřitelný a navíc jaksi těžkopádný. Ještě pár takových knih a začnu si Browna řadit mezi sci-fi autory. Navíc jsem zjistila, že mi jeho knihy začínají splývat do jednoho stejného příběhu: Langdon se snaží zachránit svět za pomoci mladé, vysoce inteligentní a sexy děvy, která si k němu vždy vytvoří vřelý vztah. Už je to nuda, Brownovské klišé. A ještě jedna věc mě iritovala, ta kniha je přeplněná lapáním po dechu, ať už slyšitelným či němým, téměř na každé straně někdo zalapal po dechu, prostě přelapáno. Pokud je to pouze českým překladem, tak se Danovi omlouvám.

25.12.2013

Objevily se tu názory, že Rezistence je slabším pokračováním Povstalecké série. Já si myslím, že slabší je pouze vykreslení postav, Trisino ostentativní pohrdání životem a náhlé uvědomění, jak moc chce žít, mi prostě přišlo odfláknuté. Už mi dávno mi není šestnáct, ale matně si vzpomínám, že má citová dilemata jsem prožívala hlouběji. Patrně jsem útlocitnější než hlavní hrdinka. Ani ostatním postavám není věnována patřičná péče, jejich charakteristika je mdlá, jako kdybych se na ně dívala z rychle jedoucího vlaku. Jinak výhrady nemám, a celkový pocit po přečtení byl výborný.

3 18.12.2013

Pro mě jsou nejlepší ty knihy, které mi nabídnou odlišný svět od toho našeho. Nemusí to být nutně fikce, klidně uvítám i návrat do historie, pokud mě prostředí doslova vtáhne do sebe. Divergence mi takové prostředí nabídla. Nečekejte sáhodlouhé vysvětlování vzniku dystopického světa, žádné tam není, děj se prostě odvíjí dopředu, nečekejte filosofická zamyšlení nad smyslem tohoto světa, prostě je, ale čekejte na to, kam tenhle svět dospěje.

4 14.12.2013

Připojuji se ke komentářům, které mají po přečtení pocit, že nikdo v tom příběhu nestál za zlámanou grešli. Všech postav jsem měla po krk po první stránce, kdy o nich autorka vyprávěla. Nelly jsem zpočátku trochu nadržovala, ale nakonec bych jí vzala pohrabáčem po hlavě. Ať jsem si to rozebírala jak chtěla, s plusovými body nakonec vyšel Heathcliff. Skládám hold autorce, jak bravurně vykreslila sobectví, rozmazlenost, lenost, pokrytectví a dno lidského zoufalství. Až mi zase někdo bude vykládat, že je to typický milostný příběh psaný pro ženy ženou, pošlu ho k psychologovi.

2 12.12.2013

Bývám velmi opatrná ke knihám, které vzbuzují davovou euforii, ale tady jsem se bála zbytečně. Námět se mi velmi líbil, až na pár zakulhání děj pěkně šlape kupředu. Příjemný jazykový styl i dojem po přečtení. Jednou si je zase přečtu.

3 08.12.2013

Knihu jsem si zakoupila při bloudění po knihkupectví, kdy jsem měla chuť přečíst si něco "trochu staršího", tedy prověřeného. Komentář na obálce mě naladil, ale obávám se, že kniha navždy zůstane v nejvyšší polici v knihovně, kam bez štaflí nedosáhnu. Téma nebylo špatné, ale autorův styl pro mě nemá kouzlo.