Kryptozvědavec komentáře u knih

Manifest svobody čtenáři neúnavně ukazuje, že stát představuje akt agrese a donucení vůči člověku, popisuje alternativní metody svobodného trhu místo služeb státu, a nakonec stát odmítá v jakémkoliv měřítku.

Co je radikálního na tom začít se bránit permanentní hrozbě násilím? Stát je všeobecně tolerovanou výjimkou v páchání násilí. Žádný člověk nesmí utočit na druhého nebo jeho majetek.

Všude, kde stát pošlapává soukromé vlastnictví (řeky, veřejné pozemky, znečištění ovzduší apod.), to bohužel nefunguje dobře. Nízká efektivita ale není něco, čím by Rothbard argumentoval svobodu. Hlavním argumentem je nemorálnost jakéhokoliv násilí (pokud vás zajímá, odkud to vzal a jak na to přišel, doporučuji jeho Etiku svobody).

„Svoboda je stav, kdy není zasahováno do vlastnických práv člověka.“

Vlastnická práva jsou lidská práva. Lidské právo proto nemůže existovat samostatně a izolovaně od vlastnického práva. Např. svoboda slova musí nutně souviset s vlastnickým právem místa, kde se nachází mluvčí. Vlastnická práva jsou proto jádrem Rothbardovy knihy.

Pokud je to vaše první libertariánská literatura, tak ji raději odložte a přečtěte si předtím Lidské jednání od Ludwiga von Misese nebo Jak fungují trhy od Israela Kirznera (obhajoba svobodného trhu). Pokud ne, doporučuji vynechat druhou část a přejít rovnou na konec, kde je v kapitole Strategie svobody popsáno, proč by zastánci svobody neměli být neslaní a nemastní při její obhajobě. Jak píše Rothbard:

„Stojíme před velkým strategickým problémem všech radikálních učení v dějinách: jak změnit současný státem prolezlý a nedokonalý svět na svět svobodný?“

Obsah knihy: v první části autor ukáže, na čem libertariánství stojí a proč uznává vlastnictví a pak předvede, proč je vlastně stát agresor (a ten největší v naší společnosti). V druhé části vyjmenuje většinu z hlavních problémů společnosti, které se stát snaží řešit, a vysvětlí, kde přesně spočívá agrese a proč státní zásah nedosahuje kýženého cíle, když poruší vlastnická práva. V poslední, třetí části, nastíní, jaká je vhodná taktika pro dosahování svobody.

2 23.02.2020

Kniha splňuje přesně to, co jsem si od ní sliboval – návod, jak vydat knihu.

Vydej si vlastní knihu kombinuje žánr osobního rozvoje s odbornou literaturou, což je podle mě geniální nápad. Měl jsem možnost si knihu koupit přímo na knižním startéru, čehož rozhodně nelituju, protože jsem dostal jako dárek vzorník papíru. Navíc mám dobrý pocit, protože byla kniha podle autorových slov zkompletována ručně (tiskárna měla zpoždění).

Nosek toto dílko extrémním způsobem provázal s internetem a interaktivita je vidět na každém kroku. V knize jsou dokonce unikátní kódy, které čtenáři umožní přístupy do uzavřených sekcí.

1 09.02.2020

Knížka o osobním rozvoji, která nezdržuje teoretickým omíláním naprosto jasných věcí pořád dokola, ale seznam konkrétních triků na efektivitu a příručka každého, kdo to se svým životem myslí alespoň trochu vážně. Tak bych charakterizoval Na plné koule.

Autor se na začátku snažil zaujmout pomocí děvčat a krajně hovorových až sprostých názvů kapitol (Vyser se na JAK, Nikdo nemůže za Tvůj posraný život, A co jako s tím?, Ze skladníka ředitelem, než bys řekl fet atd.). Předváděl na balení holky odvahu, jasný cíl a deadline. Začít je většinou to nejtěžší a největší výzvou je ji vůbec oslovit. Cíl je pozvat ji k sobě domů a deadline je tenhle večer, protože zítra už bude zaklesnutá do nějakého frajera.

Knížka plná vycpávek a upoutávačů pozornosti pro klasické konzumní lidi – ženy a sex. Jádro lze jako vždy napsat do pár vět (nebo do jedné – snaž se být v životě efektivnější) a jako vždy uvnitř nás stejně všichni tušíme, jak bychom měli žít efektivněji. Akorát zde máme navíc přesné a konkrétní postupy, jak toho dosáhnout.

Osobně knížku vnímám spíš jako připomenutí těchto myšlenek a jako vždy u knížek osobního rozvoje si odnáším jedinou věc, kterou integruji do svého podvědomí: optimalizuj každodennosti.

1 09.02.2020

Téměř nikdy nezačínám komentář reakcí na jiného uživatele, ale Jaccku, váš komentář je rozporuplný – nejdříve odmítnete úplně celou ekonomii, a pak řeknete, že tu knihu nemůžete nedoporučit :). Oblasti, kde volný trh selhává, nejsou bohužel oblasti, kde figuruje. Vše, co jste vyjmenoval, jsou hrací pole našeho skvělého státu, který odsud volný trh vytlačil a vytvořil si monopol.

Ekonomie v jedné lekci se věnuje ekonomické části Misesova Lidského jednání a nezachází až k důsledkům všeobecné lidské volby. Na rozdíl od Misese je ale Hazlitt příkladově praktičtější, i když na úkor přesnosti a definic. Např. nerozebírá monetární (měnovou) politiku do detailu, tzn. nezabývá se fiduciárními prostředky a dalšími složitostmi tak jako Mises. Pro něj je inflace daností, protože její účinky jsou neopomenutelné.

Mě osobně chyběl širší rámec probíraných problémů nebo alespoň jeho naznačení, protože chápu, že člověk, který nezná libertariánství, si pak může oddělit jádro od obalu a říct, že stejně existují místa, kde trh selhává.

1 09.02.2020

Je tomu už dlouho, co jsem s pýchou psal malé céčko v kroužku kamkoliv se mi zlíbilo a měl hřejivý autorský pocit na srdci. To céčko byl copyright, právo, které údajně vzniká při tvorbě a po dokončení autorského díla. Ale až dnes jsem se pozastavil nad jeho mystičností a zkusil se trochu kriticky zamyslet, jestli to dává smysl. A nedává. Právo musí být laicky řečeno „hmatatelné“.

Knížka jde hluboko do tématu, ale zase ne natolik, aby rozebrala vlastnická práva kompletně, a je to znát. Měl jsem po přečtení pocit, že tohle byl jen střípek vytažený z celého zrcadla.

Autor má jednoduchý styl psaní a neplete se do složitých větných konstrukcí. Knížku bych doporučil Evropské Unii a každému patentovému úřadu.

09.02.2020

Kniha je ze začátku dosti historicky založená a vyžaduje alespoň základní znalost klasického a libertariánského ekonomického myšlení.

Každý z nás ale ví alespoň něco o tzv. neviditelné ruce trhu aneb o přirozeném výběru mezi výrobci na trhu. Přišel na to už Adam Smith v 18. stol. Ale proč takový mechanismus vůbec funguje a proč má tendenci dosahovat rovnováhy?
Pochopení této problematiky je klíčovým dílkem do skládačky svobodomyslné společnosti prezentované Rakouskou ekonomickou školou. Pokud totiž rovnováhu pouze konstatujeme a nevysvětlíme, tak se příliš nelišíme od socialistických demagogů, kteří obdobně konstatovali rovnost ve společnosti.

Nestačí v trh pouze věřit.

09.02.2020

Polovinu knihy mě autor napínal celkem neoriginální zápletkou, která spočívala v člověku, co byl na dvou místech zároveň. Bohužel ani v závěru do ní ale nepřidal nic originálního nebo nečekaného. Nečetl jsem předtím recenze, takže mě nemile překvapilo, že se detektivní příběh obrátil ve fikci, čtení myšlenek, rakovinu na dotek a polohmotná těla.

Autor se ani nenamáhal dovysvětlit mechanismus ani historii zrůdy, která to všechno spáchala. Nerozumím tomu, proč se knížka jmenuje Outsider, a to se mi u Kingovy tvorby ještě nestalo. Outsider je naprosto průměrný ne úplně dotažený horor bez jediné příměsi Kingovství, kterou bych si po přečtení zapamatoval. Neoslovilo, neurazilo. Ale stejně se dobře čte, což je způsobeno tím, že autor má zjednodušenou techniku psaní vysvětlenou ve své vlastní knize O psaní. Jediné, co je pozoruhodné, je detailnost (a zřejmě i správnost a přesvědčivost) policejního pátrání.

Atmosféru záhady, kterou King porušil až v půlce, kdy už jsem nad jeho knihou bohužel strávil tolik času, že by již bylo škoda ji zahazovat, bych přirovnal ke Spirále, druhého dílu Suzukiho trilogie Kruh („příběh s tou zabijáckou kazetou“).

Mnoho částí děje bylo „připraveno“ tak, že čtenář poznal, že je autor nastavuje, což jsem vydedukoval z někdy zbytečně detailních popisů – byly detailní jen proto, aby byl děj logicky neprůstřelný jakémukoliv pochybování.

Nedoporučuji.

1 23.11.2019

Konečně jedna z konkrétnějších knížek o osobním rozvoji, tentokrát pro budoucí manažery (i když každý z nás je vlastně manažerem, manažerem svého vlastního života). Autor popisuje jednoduché (např. SARAH, objektivní dotazování nebo tzv. ukotvení), ale přitom ne příliš obecné metody, jak ovlivňovat druhé, a tvrdí, že schopnost cokoliv prodat je důležitá i mimo byznys – lze prodat nápad na výlet, lze prodat sám sebe nějaké ženě atd. Poznamenal jsem si tyto body:

- Dobré věci děláme pouze pro lidi, které máme rádi
- Investice spojené s marketingem v posledních letech výrazně rostou (cena vlivu předčí cokoliv)
- Rychlost rozhodování vždy hrála důležitou roli pro přežití a bude jí hrát i nadále, akorát už se nebude jednat o přežití v tradičním smyslu, ale ve smyslu přežití konkurence na trhu
- Žádná ekonomická aktivita na světě se neobejde bez přesvědčování
- Emoce zákazníka většinou převažují nad logikou

18.11.2019

Jak píše terimila, postavy neoslovily. Nevím, jestli za to může autorova filozofie „piš jen to nejdůležitější“, nebo ne, ale postavy byly prachobyčejné a naprosto mlhavé. S koncem to ale nevidím tak bledě – není sice ničím originální a naprosto vyplývá z děje, ale na druhou stranu do něj alespoň pasuje. Celkově příběh prostupuje klasické pronásledovatelské a co-bude-za-rohem nebo radši-nechoď-ven napětí, které vás stejně jako u většiny Kingových knih nutí číst pořád dál a dál. Zombie vám dýchají přes rameno.

2 16.11.2019

Čtenáře často přitahují příběhy na hraně slušnosti, představivosti, nebo dokonce i zákona. Carrie je exemplární ukázkou. Představte si to největší tabu žen a pak ho spojte s prasácky nehoráznou scénou plnou krve. Tento první silný motiv z knihy příběh sebevědomě odlišil od ostatních týkajících se telekineze, schopnosti pomocí pouhé vůle pohybovat předměty. Ostatní poznámky už byly řečeny v komentářích.

1 10.11.2019

Kingův pohled na psaní připomíná nejobecnější vizi jakéhokoliv byznysu – uspokoj potřeby zákazníka, čtenáře. Pokud lidé kupují spíše knihy s kvalitním příběhem než po literární stránce mistrovská díla, tak je výhodné se zaměřit spíše na příběh. Je lepší odstranit z díla oblíbený motiv, scénu nebo postavu, pokud na lidi nefunguje, než ji tam kvůli sobě nechat. Nepíšete pro sebe, ale pro lidi. Po přečtení jsem pochopil, proč mě osobně Kingova tvorba přijde braková a neoriginální. Na závěr připojím citát týkající se osobního rozvoje: „Dobré nápady se nesnažte vymyslet, ale zkuste poznat, až vás napadnou.“

2 09.11.2019

I krize je k něčemu dobrá a stejně jako ve válce jsou při ní lidé schopni vymyslet věci, které by normálně nevymysleli. Třeba utrácet více za reklamu a začít konečně více zkoumat, co chce zákazník, a nikoliv výrobce. Kniha dokonale popisuje kulturní vlivy a změny sociálních poměrů, jak již bylo řečeno, ale mimo to i vznik konzumní společnosti.

09.11.2019