kristyna.havlov komentáře u knih

(SPOILER) Přečteno jedním dechem. Příběh mě opravdu vtahnul. Každopádně takovy otevreny konec jsem necekala, nemam rada otevrene konce. Clovek si jen muze domyslet, jak to skoncilo, zda ti sva spolu nakonec zustali. Knihu znovu cist nebudu.

Na knihu Minimalismus do kapsy jsem se hodně těšila. Ostatě jako teď poslední dobou na všechny knížky, které minimalismus řeší. Každopádně pro mě to nebyli žádné nové myšlenky. Spíš takové klidné „jo, tohle už znám“. Pokud už minimalismus nějakou dobu žiješ, nepřijdeš tam skoro nic nového. Nevadilo mi to, naopak, člověk si to i rád připomene.
I tak tjsem tam ale našla části, které se mě trochu dotkly. Hlavně kapitola o sentimentálních věcech. O věcech, které doma máme jen proto, že k nim něco cítíme. Ne proto, že je používáme. Líbilo se mi, že kniha řeší i to, jak se těchto věcí zbavit. Nebo spíš jak je pustit. Ne silou. Ale s pochopením. Uvědomit si, proč je držíme, a že vzpomínky nezmizí jen proto, že zmizí věc. Doporučovali tam třeba to, když se nechcete zbavit přáníček po babičce, která je vám každý rok posilala a třeba teď už není mezi nami, prostě si vybrat nějaké ty ,, nejlepší,, přání od ní a vystavit si je. Dát je do rámečku, někam, kde budou vidět. Je to lepší si jich vybrat pár aby nám dělali radost, než je mít v krabici a mít je jen uložené.
Další silné bylo i téma mentálního prostoru. Pozvání, kam se nám nechce. Akce, na které jdeme jen proto, že se to očekává. A já dám jen pro příklad pozvání na párty. Jsme tam pozvaní od známých /kamarádů, ale my víme, že bychom raději byli doma. Sami. Třeba si hráli na kytaru. Jenže ...to je pro okolí divný důvod. Ale vlastně přitom je úplně dostačující. Společnost si totiž zvykla dávat doplňující otázky,, proč nepřijdeš? Jaký máš důvod?,, a pokud je to důvod ,,jsem nemocná, jsem zaneprázdněná, musím být v práci,,... Je to pro všechny dostatečný důvod, že na danou akci nepřijde. Bohužel když člověk řekne,,chci mít čas sám se sebou, chci si malovat, chci si číst knížku,... Tohle už pokládá společnost za divné, že vlastně dotyčný uprednostní takovou ,,kravinu,, před lepší zábavou než čtením knížky. Hezky o tom teď mluvila i v jednom svém videu


Shrnutí: Není to kniha, která by měnila život. Spíš připomínka. Že minimalismus není jen o věcech. Ale i o čase, energii a odvaze říct ne. I bez vysvětlování.

Na knihu jsem se těšila, člověk v ní prolistuje a pročte jí během chvilky. Má fakt krásné ilustrace a písmo :) líbí se mi, že je jiná než ostatní a že přirovnává domov s talířem jídla. Musí chutnat a vonět. Nesmí být přeplácaný. A záleží na nás, co si do něj dáme....

Rozhodně skvělá kniha se spousty myšlenek! Škoda, že jsem knihu měla vypůjčenou jako e-knihu na měsíc, protože tato kniha by si zasloužila být v knihovničce a člověk by se k ní měl vracet a taky praktikovat doporučení, co jsou v ní.

Je to prostě česká klasika. Ale popravdě, když jsem jí otevřela po x letech (naposled jsem jí otevřela na základní škole a snad minulý rok jsem si pustila filmové zpracování po delším čase), tak mě chytli za srdce jen ty nejznámější jako třeba Polednice. Ale popravdě... Teď když jsem to četla, vůbec jsem se do toho nemohla dostat. Moc mě to nebavilo. Jsem popravdě ráda, že to patří na školy, ale jako dospělá jsem to ani tak nakonec neocenila.

Skvělá kniha, prostě klasika. Příběhy v knize jsou úplně přesně takové, jako jsou i zfilmované:) tuto pohádku mám moc rada!

Kniha nebyla vůbec špatná, od Kinga knihy vůbec nečtu, ale tato mě chytla od první stránky. Jediné, co bych vytkla, zkratila bych knihu víc jak o polovinu. Za mě zbytečně moc dlouhé. Pohádky přeci taky nemívají 600 stran, nebo jo?:)

Kniha Požádej a je ti dáno má dobrý námět a zajímavou myšlenku, ale musím říct, že mě čtení moc nebavilo. Místy jsem se do ní vyloženě nutila a nakonec jsem to v půlce vzdala. Text je na mě dost těžký, často se opakuje a působí zbytečně zdlouhavě, takže udržet pozornost bylo docela těžké. Poselství tam asi je, ale podle mě by se to dalo napsat mnohem čtivěji a srozumitelněji. Tahle kniha mě zkrátka nechytla.

(SPOILER) Kniha Houpačky mi ležela na nočním stolku poměrně dlouho. Začátek mě nijak zvlášť nezaujal – přečetla jsem pár stránek a neviděla důvod se k ní vracet. Nakonec jsem jí ale přece jen dala druhou šanci… a udělala jsem dobře. Jakmile jsem se začetla, příběh mě naprosto vtáhl. Měla jsem pocit, jako bych sledovala skvělý film a byla přímo uprostřed dění.

Občas mě sice rušily kapitoly, kdy se postavy vracejí do své minulosti, ale díky nim člověk lépe pochopí, čím si prošly. Jednu hvězdičku však strhávám za to, že některé situace mi přišly až neuvěřitelné – například scéna, kdy se hlavní hrdinky vplíží do chatky a muži jim nakonec bez rozpaků ukážou svoje přirození během večera (ano, dobře, popíjeli, ale i tak...) nebo když jim jen tak půjčí elektrokola za padesát tisíc. To už bylo na mě trochu moc.

Přesto je to krásná, pohodová a oddechová kniha, u které se nebudete nudit. A i když má své zvláštnosti, má v sobě něco, co vás donutí číst dál – možná právě pro tu směs lehkosti, humoru a bizarnosti.

(SPOILER) Knihu Žádné lži jsem si přečetla hned po Pomocnici a musím říct, že tahle autorka mě úplně dostala! Má neuvěřitelný dar vtáhnout mě do děje už od první stránky, což se mi opravdu nestává často. Čte se to lehce, ale zároveň napínavě, a po pár kapitolách jsem měla pocit, že se od toho prostě nemůžu odtrhnout.

Nejvíc mě bavilo, jak dokonale autorka dokázala proplést jednotlivé příběhy – dvě zdánlivě oddělené postavy, které se nakonec spojí a všechno do sebe zapadne. Ten moment propojení byl naprosto skvělý a konec mě upřímně překvapil. Nečekala jsem ho, ale byl perfektní.

Rozhodně to není poslední kniha, kterou si od téhle autorky přečtu. Umí psát tak, že člověk úplně zapomene na svět kolem sebe.

Nechápu, jak může mít tahle kniha momentálně jen 69 % – je naprosto úžasná! Miluju knihy o třídění věcí, minimalizování a podobných tématech a myslela jsem, že tahle jednohubka mě už ničím nepřekvapí. Možná má na mě až moc málo stran, protože mě fakt mrzelo, že už skončila.

Uvědomila jsem si, jak všechno souvisí se vším a že třídění věcí je jen na povrchu – v hloubce se dotýká toho, proč vlastně hromadíme, proč je pro nás těžké se věcí zbavovat a co za tím stojí. Autorka vás navede k tomu, abyste se podívali i na tyto hlubší příčiny a pochopili vlastní vzorce.

V knize najdete i praktický postup krok za krokem, jak se učit zbavovat věcí, které vás netěší, a jak díky tomu získat víc energie a lehkosti do života. Opravdu skvělá knížka, kterou budu doporučovat všem dál!

Totálně skvělá kniha, která mě od první stránky stáhla do děje! Takové knihy nečtu, měla jsem ji uloženou je pro zajímavost, že by mohla být celkem dobrá... Ale tohle předčilo má očekávání! Hltala jsem písmenka a chození do práce nebo na nákupy mě vyloženě otravovala, já chtěla vědět, jak tohle všechno skončí! :)) rozhodně si přečtu i další díl!

Na knihu Lidrem svého života od Vaška jsem se hodně těšila a hned po vydání jsem si ji objednala. Při čtení mě vtáhla a mám z ní spoustu poznámek. Přesto bych ji nenazvala univerzálním průvodcem pro každého, jak by mohlo znít z toho, když Vašek v podcastu říkal, že když ho někdo požádal o doporučení jedné nejlepší knihy, neuměl žádnou vypíchnout ...a proto napsal tuto. Kniha je určitě inspirativní a má řadu užitečných myšlenek, ale vnímám ji spíš jako osobní příběh autora doplněný radami.

Líbí se mi, že je obohacená o různé bonusy zdarma, které obsah oživí. Oceňuji i klíčové body ke každé kapitole, které pomáhají zastavit a přemýšlet. Na konci Vaš shrnul všechny rady, ale pod každou z nich znovu připojil ,,svůj příběh" v krátké verzi. Tady bych ocenila spíš čistý seznam všech pravidel a principů, které si má čtenář z knihy odnést, bez dalších osobních pasáží – bylo by to přehlednější a praktičtější k opakovanému použití.

Celkově ale knihu hodnotím pozitivně. Pokud máte rádi Vaška a sledujete jeho práci, určitě vás potěší – je z ní cítit jeho zkušenost, energie i nadšení.

Kniha Kniha pro ženy mě úplně nenadchla. Čekala jsem od ní víc, i když věřím, že může hodně pomoct ženám, které zrovna něco řeší a hledají podporu. Sama jsem tam našla pár zajímavých tipů – třeba cvičení se dvěma židlemi určitě někdy vyzkouším. Do kapitol jsou zařazeny i odstavce od klientek Olgy, které se vztahují k daném tematut. Na druhou stranu, kdo má rád Olgu Studničkovou, určitě si přijde na své, protože kniha nahlíží i do jejího vlastního života prostřednictvím jejích příběhů.

Kniha Jak přelstít ďábla je sama o sobě zajímavá, ale úplně mě osobně nenadchnul ten rozhovor mezi autorem a ďáblem. Přijde mi to místy zdlouhavé a ne vždy mi to dávalo tolik, kolik jsem čekala. Na druhou stranu hodně kladně hodnotím, že Napoleon Hill už ve své době přemýšlel tak vyspěle a dokázal pojmenovat věci, které jsou aktuální i dnes. To mě na knize opravdu zaujalo.

Kniha byla pěkná, sle někdy se mi zdálo, že si tam trochu protiřečí.

Úžasná kniha plná fotografií jídel a nechybí tam na ně ani recepty! Za to hodně chválím. Ke každé nové kapitole kluci píšou vždy trochu historie o dané zemi + slovníček základních frází na cesty, pokud se tam taky vydáte. :)

(SPOILER) Knihu Levá strana světa jsem si chtěla přečíst už dlouho a hodně jsem se na ni těšila. První část, asi do 78. stránky, popisuje hektický život hlavní hrdinky – práci, domácnost a tři děti. Bylo to hodně běžné, možná až příliš rozvleklé, takže mě to moc nevtáhlo. Zlom přichází kolem 80. stránky, kdy se stane nehoda, která jí změní život. Od té chvíle čtenář sleduje její nemoc, léčbu, pomalou rekonvalescenci a nakonec návrat domů.

Upřímně, kniha mě nezaujala tolik, jak jsem čekala. Nedokázala jsem se do ní pořádně začíst a místy jsem se musela nutit číst dál. Jediné, co pro mě bylo přínosem, bylo, že jsem se díky ní vůbec poprvé dozvěděla o existenci této nemoci.

Kniha Lékaři hanby má sice jen něco přes sto stran, ale zanechala ve mně obrovský otisk. Už jsem četla hodně knih o Osvětimi a sama jsem tam byla, přesto mě tahle kniha zasáhla úplně jinak. Popisuje hrůzy, o kterých jsem dřív ani netušila, a při čtení jsem si uvědomila, jak málo vlastně víme o tom, co všechno se tam dělo. Některé pasáže jsem musela číst na etapy, protože to bylo opravdu silné. Fotografie uprostřed knihy dodávají celé výpovědi ještě větší realitu – člověk si uvědomí, že tohle nebyly jen příběhy, ale skutečnost. Myslím si, že tahle kniha by měla být povinná četba, protože právě díky podobným svědectvím nezapomeneme a můžeme zabránit tomu, aby se něco takového opakovalo.

Kniha mě vůbec neupoutala. Dostala jsem ji jako dárek, ale čtení pro mě bylo spíš utrpení než zážitek. Ano, má jít o rozdíly v uvažování mezi muži a ženami, ale místo toho se v knize řeší samé hlouposti, které se nedaly číst. Celkově na mě působila velmi negativně a půlku času jsem spíš litovala manžela, který to musel snášet. Knihu jsem musela odložit, tohle fakt nešlo.