KristinTj komentáře u knih

Čtu a cítím, jak splývám. S okolím, se životem, se sebou. Je to zajímavé, ale spíš to není pro mě. Scvrkla bych se z toho. I když, kdo ví, co Ach a Cinka uvnitř doopravdy prožívají. O emocích tahle knížka není. Zato jazyk autorky i překladatelky... To je lebedění. A potom postřehy, detaily, nápady, spojení, asociace... Zvláštní dílko, podivně krásné, spoutaně svobodné, báseň o čistém životě ve špíně žití pod horou.

6 21.02.2024

Takže. Chodím do školy, kde nejsou učitelé. Spousta spolužáků je mimo, nikomu se nedá věřit. S nikým se moc nebavím, hlídám si svý soukromí a dělám, co můžu, abych přežila. Jenže sama to asi nedám. Každej den tady jde o život, člověk si není jistej ani ve vlastní posteli. A konec roku se blíží...

* Oceňuji nápad Novikové – fantasy příběh ze školního prostředí trochu jinak (odvážné a působivé).
* Styl psaní opět přizpůsobila příběhu (rozmanitost psaní mě v jejích knihách baví).
* Čte se to samo.
* Jsem fakt zvědavá na pokračování.

16 11.09.2022

Zimní koncert začíná lehkou melodií židovské dívky žijící za dávných časů na litevském venkově. Postupně se přidávají další hlasy a příběh se rozvíjí, větví, mohutní. Kouzelné vyhrávky, děj nahlížený z hledisek jednotlivých postav i síla pobaltské zimy vyplétají umělecký vzor za doprovodu orchestru více osudů až do velkého pohádkového finále. Velmi osvěžující, zvláště pak v letošním horkém létě. Paní Noviková mě zase dokázala překvapit i potěšit. Nakonec snad zkusím i tu dračí pentalogii...

18 25.07.2022

Kam až jsme schopni zajít v rámci zdvořilosti, vychování a naprogramování? Čistíme si zuby, zavíráme dveře a nechceme si nikoho pohněvat. A nakonec děláme, že se vlastně nic nestalo. Děkuji Kat za smutnou krásu a své malé ovci za to, že je drzá...

13 24.07.2022

Spát, či žít? Život může být pěkně neosobní, zvláště chybí-li mu všímavost. Vlastní i z okolního světa. Ve finále jsme sice všichni spolu, ale přece každý sám. Od začátku až do konce. Nejodtažitější Murakami z dosud přečtených.

Chtěla jsem si z příběhu vypsat všechny vtipné pasáže. Ale nešlo to. Jemný humor se na stránkách rozvíjí zlehka, v průběhu celých odstavců. Musela bych opsat půlku knihy, abych ho zachytila. No a tak jsem se jen dívala očima Luisy, co je odtud vidět... A náramně jsem si užívala báječnou společnost i krajinu nejkrásnější.

26 12.05.2022

Jsem za jedno s meluzenou a jejím komentářem, od začátku až do konce. Gentleman mě okouzlil, zatímco Pravidla mnou jen tak proplula. Čtení jsem si užila, ale za dva měsíce po něm zbyl nejasný otisk v tajícím sněhu. Jen ta neuvěřitelnost hlavní postavy se mi v hlavě šprajcla. Ale vlastně se mi líbí, že Towles je autorem pro více typů čtenářů. Doufám, že příště jsme na řadě zase my :)

14 08.03.2022

Silné téma vzbudilo mou zvědavost. Křehký příběh ale klouže místy po povrchu, zbrkle a dětinsky řeší komplikované situace a často mu chybí na uvěřitelnosti. Škoda. Protože hlavní dětská postava pro mě uvěřitelná je. I tak jsem knížku přečetla s chutí a zvědavostí, jak to všecko dopadne. A to se taky počítá...

10 08.03.2022

Než nastal bodu zlomu, byla to celkem sranda. I když spíš taková konverzační. Sbírala jsem karty na hromádku a přemýšlela, jestli to dočtu. Když děj nabral nový směr, došlo na odkrývání karet. A na světlo vycházely onačejší kousky. Hlubší a podivnější. Skládaly se do obrazu, který nakonec ukázal skutečnost čtenou i tušenou v zajímavé šíři. Z počátečních tří nakonec naskákalo pět. No... prostě pět. Nedostatkům navzdory.

P. S.: Děti jako Elsa to nemaj moc lehký, když jsou na všechno samy. A jako by to nestačilo, dospělí je nálepkujou všelijak. Asi proto, že nejsou normální jako ostatní děti, třeba jako ty, co osamělé podivíny rády štvou v bezpečí své úplně normální smečky...

22 08.03.2022

Podivná tíseň, touha, síla i smutek nad Filipovým mládím, životem i smrtí. Když knížku čtu očima někdejšího dítěte totalitního věku nebo jako rodič vlastních dětí nebo jako fanoušek Psích vojáků, rezonuje to všechno tak všelijak divně krásně. A nebe je zatažený...

11 07.03.2022

240 druhů ptáků ČR i Slovenska, ke každému druhu několik kvalitních fotek a celá stránka informací, přehledy, úvod o ptačí anatomii a fyziologii, chování a projevy ptáků. Ale. Hlavně. U každého druhu QR kód odkazující na kvalitní nahrávku daného ptačího hlasu… Rochním se a raduju. A oblažuju celou rodinu ptačím cvrlikáním .))

10 17.02.2022

Za tuhle knihu vážně moc děkuji. K otužování jsem přidala dýchání a s ním zcela nečekané zážitky a pocity. Z literárního hlediska nechci knihu hodnotit. Chápu odhodlání nadchnout ostatní k tomu, čím autor žije, čemu věří a co ho utváří. Skutečný spisovatel by byl jistě čtivější, přesvědčivější, učesanější a úspornější. Wim Hof ale není spisovatel. Jen se chtěl podělit o zkušenosti, které v jeho životě fungují a které mají sílu zlepšit mnohým kvalitu jejich života.

15 08.12.2021

Jedno oko s Rayem spolu vyšplhali až na vrcholek mé letošní hromádky. Všímavé psaní vede ke všímavému čtení – ten příběh mám díky autorčině spisovatelské virtuozitě tak zviditelněný, že se mi místa z knihy dostávají i do snů. Přecházím od optimistického jasna přes laskavé lepo a nejistý podstín až ke kruté zhyně, nohy mi váznou v písku, rukavice mám od bláta a cítím mrazivý vzduch prosycený vůní špagetových kroužků. Ach jo... Ach jo!

32 07.12.2021

Lidi, čtěte. Sobě i všem, kdo tohle budou chtít poslouchat. Mačkejte. Pomáhejte. A žijte...

11 28.10.2021

Já jsem jenom Ed.
Choděj mi dost zvláštní vzkazy, ale nakonec vždycky vím, co mám udělat.
Zdá se vám to divný? Jo, je to divný.
Ale taky hustý...
Můj život se totálně změnil. Je teď neuvěřitelně opravdovej. Zkuste zažít, co já, a uvidíte, co to s váma udělá. Je to jenom na vás.
A Markusovi ten konec nežerte. Za vším totiž stojí... Možná si odpovíte. Sami.

8 28.10.2021

Stavím ti oltář, milá Smrti. Z nejmilejších knih, peříček a starých novin, sněhových vloček a odřených kolen. Plyšový medvídek drží stráž a krajkovím prachu sleduje barvy lidí, jejich chvil i nebe. Zrovna je modré a syté jako velká miska pudinku. Jen zabořit lžičku.

27 27.10.2021

Síla společnosti a jejích pravidel je v každé době nezměrná, lidská psychika křehká… Svoboda si žádá křídla a odhodlání. Obojí Anně chybělo. Obdivuhodný vhled do myšlení různých lidí v nelehké době. Z některých paralel se současným světem mě až mrazí…

13 27.10.2021

Obdivuji způsob, jakým paní Šiklová srozumitelně poukázala na starosti i radosti stáří. Deník je příjemným čtením plným drobných, jasných, ale často opomíjených, zato však důležitých aha momentů. Pomůže nám mnohem lépe pochopit své prarodiče, rodiče i sebe samotné. Velmi doporučuji, klaním se a děkuji.

Epiktetos: Až bude smrt, nebudu. Dokud budu, nebude smrt.

14 06.10.2021

Křehká jízda letem stromovým světem. Něžná chodidla Elíši, mnohá tajemství a mnohá vysvětlení, kdo je vlastně kdo. Láska, odvaha, přátelství, tanec na ledě i akrobaté ve větvích a stádo lidu, jak ho známe i z našeho světa. A nakonec jarní tání... s dlouhým skluzem na vlně trávové.

9 26.09.2021

Timothée de Fombelle patří k mým oblíbencům. Tobiáše i jeho svět jsem si zamilovala, příběh má spád a je v něm spousta malých moudrostí. V něčem mi ale nesedí tak dobře jako Vango nebo Dva životy pana Perla. Na druhou stranu krásně rozšiřuje spektrum de Fombellových příběhů (nejen s ohledem na věkové skupiny čtenářské), což je za mě velmi cenné. A tak vtípky, které mi při čtení vržou, jiné třebas rozesmějí, pro mě zbrklou přímočarost možná ocení mladší čtenáři. Čtyři hvězdičky s díky za cestu nahoru a dolů. Pátá hvězdička je za krásu, kterou příběh zanechal v mé duši, a za moudrý trávový lid.

10 26.09.2021