KristinTj

Příspěvky

Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaHarper Lee

Atticus je fakt skvělej táta. Nechává nás zkoušet si život a přemejšlet o něm. Takový metody se ve výchově začnou uplatňovat až na konci století. A samy od sebe tu byly i dávno před náma. Táta nám taky ukázal, co je to lidskost a jak funguje naše společnost. Nebylo to pro něj vůbec lehký. Vlastně byl hodně odvážnej. Ale my jsme se s Jemem nebáli. Teda spíš až potom. Až když se věci ukázaly, jaký doopravdy jsou. Věci a hlavně lidi.

02. srpna


Gentleman v MoskvěGentleman v MoskvěAmor Towles

Jako když rozbalujete malé dárky plné nečekaných překvapení jeden po druhém. Jako když se probudíte uvnitř skříňky se spoustou tajných šuplíčků a přihrádek. Jako když narazíte na skryté dveře a za nimi objevíte zcela neznámou část vlastního domu. Jako když cítíte, že všechno je, jak má být, a zároveň vnímáte blížící se zvrat událostí. Osud chodí po střechách, šplhá schodištích pro služebnictvo, popíjí na baru a vaří speciality v té nejlepší hotelové kuchyni. Není kam spěchat, není proč otálet. A hodiny odbíjejí dvakrát...

30.08.2020


Parfém bláznivého tanceParfém bláznivého tanceTom Robbins

Moje první rande s TR dopadlo přesne podle jeho gusta. Týden jsem jedla řepu, inhalovala jasmín a dumala o těžké lehkosti bytí.

20.07.2019


Do tmyDo tmyA. Bolavá (pseudonym)

Byla jsem zvědavá a teď to mám. Bolest, smutek a osamělost se ve mně rozlily, v nose mám prach z půdy a pyl sušených květů. Raději nasednu na kolo a budu věřit, že tenhle letní den vytěžím až ke kořenům. Nesmím si zapomenout nůžky a vzpomínky na babičku. Očima obejmu louku a vrhnu se do stráně světu navzdory...

16.07.2020


Hobit aneb Cesta tam a zase zpátkyHobit aneb Cesta tam a zase zpátkyJ. R. R. Tolkien

Kdysi můj první fantasy příběh je pořád stejně kouzelný, vtipný a napínavý... Nejspíš tehdy probudil archetyp mých čtenářských tužeb. Roklinka, příhody dávkované Meddědovi, poslední paprsek Durinova dne a rozhovor s drakem, to všechno má v mé mysli živé barvy, vůni a často i chuť.

Cesty vedou dál a dál
pod mraky i hvězdami,
ale ten, kdo cestoval,
teď se domů vrátit smí.
Kdo zřel meč a plameny,
kdo zná slují děs a chlad,
luh teď uzří zelený,
známý vrch a známý sad...

19.11.2020


Klub nenapravitelných optimistůKlub nenapravitelných optimistůJean-Michel Guenassia

Ach jo, je to pár dní, co jsem opustila Paříž, a už se mi po Michelovi stýská. To rozkrývání minulosti, skutečnost, která všechno mění, staré fotky, desky, knížky, filmy, fotbálek, pivo ředěné limonádou a hlavně nenapravitelný optimismus mi asi budou chvíli pořádně chybět...

07. ledna


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Stavím ti oltář, milá Smrti. Z nejmilejších knih, peříček a starých novin, sněhových vloček a odřených kolen. Plyšový medvídek drží stráž a krajkovím prachu sleduje barvy lidí, jejich chvil i nebe. Zrovna je modré a syté jako velká miska pudinku. Jen zabořit lžičku.

27. října


Pohřbený obrPohřbený obrKazuo Ishiguro

Tenhle příběh je jako sen. Mizí v mlze a noří se do vědomí zdánlivě nelogicky. Ztrácím se a nacházím, je mi chladno a toužím spočinout. A přesto musím jít dál. Na cestu pohádkou o lásce, pomstě, úkolech, které nám byly dány. Cítím vůni větru i pach tlení a krve. A všudypřítomnou naději, že všechno je tak, jak má být.

03.02.2020


PredčítačPredčítačBernhard Schlink

Smutno je mi z toho všeho... Úplně ze všeho. Zlo, vina a trest jsou ještě zamotanější a propletenější. Komplikovanější a bolestnější. Chtělo by se plakat nad každou duší, dobrou i zlou. A odpuštění je pro přežití najednou nezbytné. Jenže. A nad tím vším - tíha kolektivní viny těch, co se zlu nechtěli, nemohli nebo nedokázali postavit.

23.11.2020


SmuténkaSmuténkaJan Skácel

Smuténka mě kolébá, konejšivě skládá slova do malých světů sladkobolných. V září se stmívá už bez sametu, kohoutci znají vodu a v kamenech šplíchá tma. Procházím se sem a tam, pokaždé jako bych šla novou cestou. Smuténka není na jedno zhoupnutí. Ještě si ji nechám chvíli otevřenou.

31. července


HoubařkaHoubařkaViktorie Hanišová

Nejsou houby jako houby. A to, co vidíme v mechu, je jen zlomkem toho, co roste pod zemí. Stejně neviditelné a spletité bývá rodinné podhoubí… Houbaření jsem si užila. Za příběhem pro mě trochu vázl nemastný neslaný jazyk. A sílí ve mně tísnivý pocit velmi podobné atmosféry současných českých románů některých českých autorek. Dám si pauzu a pak se uvidí.

06. srpna


K majákuK majákuVirginia Woolf

Psané obrazy, psaná hudba, vůně i chuť. Kniha, která mě naučila pomalému čtení, čtení mezi řádky a čtení labužnickému.

27.07.2019


Velká samotaVelká samotaKristin Hannah

Velká samota ve mně uvízla svým ledově vybroušeným drápkem. Přímočarý, často předvídatelný příběh se zhltne jedna dvě a vyvolá kýžené emoce. Ale co na tom, když zároveň máte pocit, že cítíte chlad sněhu, závan větru i hřejivé letní slunce? Něha, bolest, nenávist a láska jsou tu citlivě prostřené na piknikovém stolku, voní růžovým parfémem a cigaretovým kouřem. A těžko je mi loučit se s Leni, Corou, Velkou Marge i celou Aljaškou.

04.02.2020


Po strništi bosPo strništi bosZdeněk Svěrák

V malých prostých obrázcích se nenápadně odehrává silný příběh českého kluka, jednoho z mnoha a zároveň jedinečného. Obraz války u nás je tu poskládán z velkých věcí i spousty osobních drobečků, právě tak, jak přes naši zemi hrůzné období překlopýtalo. S kufrem zoufalství a bolesti v jedné a košíkem každodenního štěstí a trablíčků v druhé ruce jdu bosky, občas mě stéblo k slzám bodne, chvílemi něžně pohladí...

02. května


Magorovy labutí písněMagorovy labutí písněIvan Martin Jirous

Znám spoustu básníků lepších po stránce řemeslné. Žádnému jsem ale nevěřila jeho zpověď tolik jako Magorovi. Cítila jsem vůni hlohů, pivoněk, chlad zdí a nesvobodu. A čím dál četla jsem, tím vybroušenější zdály se mi jeho verše a tím vroucněji mě zalévaly zoufalství, víra, bolest i láska...


Za údolími lesy
jinde než kde jsi nejsi
v dálce kde modré hory
memento mori

daleko dál než Kartouzy
ve městech cizí rathauzy
daleko za obzory
memento mori

vlaštovky čápi rorejsi
nedoletí tam kde Ty jsi
za zdmi stěnami dvory
memento mori

nad mořem vlhké útesy
blíž než tam kde teď pro mne jsi
lodě plují a vory
memento mori

---

V úzkostech volal jsem Beránka
těsná je moje skořápka
V neklidu nocí v hrůze dní
prosil jsem ať ji uvolní

14. února


Paní DallowayováPaní DallowayováVirginia Woolf

Je třeba tam opravdu být a dívat se na letní Londýn očima Clarissy. Přivonět k růžím a zavzpomínat. Myslet červnem roku 1923, cítit slunce hřát a slyšet šustit látku jejích šatů. No a pak najednou sedím na pohovce a po tvářích mi tečou slzy. Nad tím, co bylo i co se právě děje. Osuším je kapesníčkem, pohodím hlavou, rozdám poslední zářivé úsměvy svým hostům a vklouznu tiše do letní noci.

31. července


NastereaNastereaPetra Stehlíková

Při čtení třetího dílu už se koušu do paty. K pokračování mě nutí seriálový syndrom - chci vědět, jak to dopadne. A také proto si neodpustím ani zbytek série. Za mě by mohly být všechny dosud napsané díly zkrácené do jedné knihy, příběh by se vyčistil od balastu a zbytečných zamotávek. Druhá věc, kterou nedokážu spolknout, je neuvěřitelnost - nelogické a nesmyslné drobnosti, co nefungují, i když přijmu, že se pohybujeme v postapo. Přesto děkuji autorce za originalitu a krásu světů jejích knih.

01. srpna


Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání)Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání)Alexandre Dumas, st.

Znovu a znovu můžu číst Dantesův příběh. Je to jako sen, o kterém nevíte, že se vám zdá. A po probuzení máte chuť vydat se do 19. století, užít si karneval v Římě, nechat se najmout na podloudnickou bárku a nahlédnout do pokladů abbého Farii. Pro mě nejspíš jakási archetypální vazba námořnická, což se mi do letošní výzvy naramně hodí...

01.03.2020


Deset malých černouškůDeset malých černouškůAgatha Christie

Vím, proč nečtu detektivky. Atmosféra zločinu mi vleze pod kůži a ne a ne se jí zbavit. Čím je detektivka lepší, tím hůř. A tahle byla nejspíš fakt dobrá. Zábavná (a děsivá!) koláž postav a příběhů pečlivě sestavená do chytré skládačky. Takže mi nezbývá než uchýlit se ke své zálibě v dětských příbězích a rychle si srovnat pocuchané nervy. Rozhodně díky za 11. bod v letošní výzvě :)

10.08.2020


Ke dnuKe dnuA. Bolavá (pseudonym)

Myslete si o čemkoli, co chcete. Vždycky to bude váš úhel pohledu. V téhle knize doslova bije do očí, že nic není černobílé. Jak snadno si vytváříme neúplný obraz o druhých, bez ohledu na to, jaká by mohla být skutečnost! Ani jedna z postav v knize není dobrá nebo špatná. Všechny jsou velmi lidské... Já kamarádím s Aničkou. Ale...
Jo a ten hřeben mě fakt dostal.

03. ledna


Jak voní tymiánJak voní tymiánMarcel Pagnol

Za vůní tymiánu přes několikero vrátek a co tam bude. Rance plné stříbrných vidliček, dětských her a dobrodružství, zrezivělý zámek bolného podzimu. Křehkost matčina náručí střídá bouřná jeskyně, výr a had jsou přemoženi a svět plný pastí. Epidemie pálí současností, lásky jsou směšně prosté. A tymián si voní francouzským povětřím jařma i svobody...

19. května


Hudba tichaHudba tichaPatrick Rothfuss

Tohle mi tedy vzalo dech... a přidalo malebnosti do mého života. Nádherný kousek. Podržet v ruce, položit na správné místo, přidat kousek vlny a zakápnout verbenou. Ach.

03.01.2020


Ani později, ani jindeAni později, ani jindeDelphine de Vigan

Jako když se bráníte celý den pláči, a pak už nemůžete brečet. Jako když si chcete s někým něco vyříkat, a on navždy zmizí. Vyčerpání, prázdnota, rezignace. Tak citelné, tak opravdové. A Stříbrný ochránce jako jediná naděje. Škoda té kartářky, nemusela tam být.

17.07.2020


Těžké melodičnoTěžké melodičnoTerry Pratchett

U pratchettovek mi vyhovuje důraz na danou skutečnost a její vykreslení. To si fakt užívám. Jestli je důležité i to, co se stane, záleží jenom na mně. A tak si v ději chvíli jen tak jdu, chvíli se houpám na Smrťově houpačce na vyříznutém stromě, chvíli křepčím v ďábelském rytmu kamenné hudby a chvíli se řítím cestou necestou ve voze páchnoucím zelím. Čas v Těžkém melodičnu se překračuje, vlní a válí svým vlastním, těžko popsatelným tempem. Vlastně je to docela legrační veličina. HŇ, HŇ, HŇ.

05.10.2020


Literární spolek Laury SněžnéLiterární spolek Laury SněžnéPasi Ilmari Jääskeläinen

Já jsem se skvěle bavila. Nádherně vykroužené rty, potrhlí spisovatelé, šílená hra, tajuplná Laura a spousta různých rovin a spekulací. Jazyk autora mi učaroval a závěr knihy mě probudil z noční můry. A ta jména! Tleskám překladateli a jdu shánět falešnou kočku...

10. srpna


Kočičí hostKočičí hostTakaši Hiraide

Příběh se mi vtiskl do duše s lehkostí kočičích tlapek přešlapujících po zádech. Propojily se v něm životy lidí i koček se stejným smutkem i radostí. A někde vzadu zůstalo příjemně znepokojivé kočičí předení...

22.10.2019


Básník (Román o Ivanu Blatném)Básník (Román o Ivanu Blatném)Martin Reiner

Život básníkův sepsaný básníkem mě ovinul hebkým navlhlým šálem s vůní tlejícího listí. Příběh ve mně zůstal uložen ve sklípku Obilního trhu, občas vypluje na povrch zatopená vzpomínka na cosi ztraceného... Za tuhle píli sebraných dopisů, článků, básní a záznamů a za lehkost bolesti a zoufání tisíckrát děkuji. Pánům Blatnému i Reinerovi.

18.06.2020


Byla jednou jedna řekaByla jednou jedna řekaDiane Setterfield

Po proudu i proti proudu, s nosem plným vůně řeky vyhlížím Ticháčka... Chci se ho zeptat na mnohá tajemství, svézt se na správný břeh, nechat se zachránit. Pod přísným pohledem leccos mi nesedí, a to nejen v sazbě a překladu. Ale když se do kraje kolem Temže ponořím, splétám spolu s ní trávu příběhů na skleněné desce a s rozkoší drbu za ušima nejchytřejší prase Spojeného království.

12. února


NaslouchačNaslouchačPetra Stehlíková

To je mi tedy překvapení... Naslouchače jsem zhltla téměř bez rozkousání, tak moc jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne. V žaludku mě asi nejvíc tlačí neuvěřitelnost příběhu v rámci příběhu. Některé věci zkrátka nefungují, což by se nemělo stávat ani v pohádkách a v knížkách pro mládež. Na druhou stranu oceňuji originalitu světa, který spisovatelka vytvořila. A sklenit je nádherný objev, těším se, jak si s ním Ilan pohraje v dalších dílech.

27. června


Deník staré paníDeník staré paníJiřina Heroldová - Šiklová

Obdivuji způsob, jakým paní Šiklová srozumitelně poukázala na starosti i radosti stáří. Deník je příjemným čtením plným drobných, jasných, ale často opomíjených, zato však důležitých aha momentů. Pomůže nám mnohem lépe pochopit své prarodiče, rodiče i sebe samotné. Velmi doporučuji, klaním se a děkuji.

Epiktetos: Až bude smrt, nebudu. Dokud budu, nebude smrt.

06. října


1