kotasbk komentáře u knih

Tak tohle je famózní knížečka. Musím touhle formou reagovat na předešlý komentář, ve kterém bylo vytknuto, že děj byl nic moc. Chcete snad, aby se zde střílelo jako u Verdunu, aby bylo plno mrtvých esesáků a Rusáků? Aby náměstí v Náchodě bylo zaplavené krví? Aby hlavní hrdina ukázal svoji sílu a sám zneškodnil tucet zkušených vojáků, kteří leckdy měli za sebou boje na východní frontě? Dle mého by to byla škoda, kdyby se děj točil jen kolem povstání a války. Právě tahle forma se mi líbila nejvíc. A to že Danny furt myslí na Irenku, je snad špatné? Vždyť on se přidá k povstalcům jen kvůli tomu, aby se Ireně předvedl, aby měl fotku, kterou pak ukáže a bude se s ní chlubit, že byl účastník revoluce. Vlast, stát a národní boj mu jsou očividně u zadnice. Takže pochopitelně se jeho myšlenky budou ubírat k Ireně, popřípadě k jazzu a virtuální holce z Prahy. Je to prostě klasické myšlení mladého šohaje, takže nečekejte, že Danny bude myslet na nějaké vznešené věci. Na co on myslí je zcela stejné pro všechny muže ve všech dějinných dobách. Zkrátka a prostě, jak dostat Irenu do postele. Jo a kdybych nečetl knížky ve vaně jako Robert Jordon ve své představě, tak bych si určitě podtrhl a vypsal řadu zajímavých a podnětným myšlenek. Nicméně i přes to, že jsme knihu četl ve vaně, zapamatoval jsem si jednu hlášku, takovou nesmrtelnou, kterou nikdo z nás nechce slyšet, ale určitě ji zažil. Ve zkrácené verzi zní takhle:
"Danny," řekla Irena, "kde je Zdeněk?" (Tak tohle mě odpálilo od jiného vesmíru. Chudák Daniel. Ten o všem snil, ale bolševik Zdeněk, ten to žil.)

13 02.04.2020

(SPOILER) Knížku jsem prý četl dva roky. To je ostuda! Neměl jsem totiž čas, protože jsem člověk trpící prokrastinací. Nicméně jsem se ke knížce vrátil, jelikož jsem si strčil záložku tam, kde jsem naposled skončil. Dobře si ještě pamatuji (instagram mi to potvrdil - koukám se na své staré stories, to víte, když trpíte prokrastinací, děláte všemožné chujoviny), že jsem knihu četl naposled v létě na balkoně. No nyní jsem knihu bral často do vany, protože moje tréninky v posilovně jsou bolestivé (a nebo nic nevydržím), takže jsem potřeboval nějaký relax a vana s epsomskou solí je ideálním lékem na bolavé svaly (je to sice jen marketing, ale můžete v to věřit). Takže jsem knihu četl ve vaně a nenudil jsem se. Sem tam mě párkrát žbluňkla do vody, ale na to jsou moje knihy zvyklé. Každopádně abych nekecal nesmysly, tak se mi příběh líbil. Jo, opravdu jsem se ocitl někde v Brazílii na náhorní plošině obklopený jakože ještěry, ale teď dobře víme, že to byly ptáci. Prof. Challanger má geneticky dáno, že je kus chlapáka, takže nepotřebuje methyltestosteron jako já. Summerlee je akademický profesor, který bádá někde v klidu v přírodě, nejčastěji asi ve své pracovně s britským čajem a tak, prostě nudný člověk. Ten lovec Roxton je typickej střelec z nějaké africké buše, kde hlava nehlava střílí africkou zvěř, nicméně nemůžeme mu to mí za zlé, leč taková byla doba. No a posledním účastníkem expedice byl mladý britský novinář, který kvůli lásce a ze strachu z toho, že by ho láska opustila, kdyby nejel, tak radši s nimi jel. No prostě podal výklad toho, co se stalo a pak se živej a zdravej vrátil domů s tím, že bude krásně přivítán Markétou. No ale Markéta je flundra, takže když přijel domů, tak v jeho křesle seděl nějaký zrzek, který nemá duši. Takový smutný konec nemá ani Hemingway.

5 22.02.2020

Sapkowski píše zajímavé, čtivé a zábavné povídky, nicméně výrazněji se mě nedotkly. Neměl jsem u čtení takový dobrý pocit, když jsem četl Pána prstenů nebo Píseň ledu a ohně. To jsou pro mě nejlepší příběhy a světy, které jsem kdy četl. Ve srovnání s GOT je Zaklínač nic. Úplný prd, prcnutí, pšouknutí a tak dále. Povídky jsou psány jakože random. O světě podstatě nic nevíte, pouze to, že na východě vychází slunce a na západě zapadá. Ale taky víte to, že Sapkowski totálně vykradl Tolkiena s tím svým Brokilonem. Bože na nebesích, vždyť je to tak do očí bijící, taková krádež, kopírka. A to nemluvím o tom, že Geralt a Marigold potkají nějakého malého obchodníka v Novigradu, jak si pije pintu a zatraceně vypadá jako Hobit ze Dna pytle. Marigold je taky zajímavá postavička. Vystupuje snad v každé povídce, prostě náhoda, že se v tom širokém a obrovském světě najednou potká Marigold s Geraltem, to je prostě osud. A nebo je ten svět tak zatraceně malý? Jo a nebyl jsem si schopný zapamatovat názvy měst, jména postav, zkrátka bylo to jako jedním uchem tam, druhým ven. Absence mapy je nešťastným počinem vydavatelů. Kde je sakra ta a ta řeka, to a to město? :D Jediné město, které jsem si zapamatoval je Novigrad, protože zní tak slovansky. U jmen si nejsem jistý, jakým způsobem je autor vybíral. Sakra, vždyť to podle mě nemá hlavu a patu. Tu anglické jméno, tu jméno slovanské, tam zase nějaké extrémně dlouhé zkomolené, těžko zapamatovatelné. Krucipísek, proč se ty postavy nemůžou jmenovat normálně - Josef, Franta, Eliška, Pampeliška...Ale to by pak nebylo cool, co? Ale abych jenom nekritizoval. Jsem rád, že to skončilo. Třetí díl určitě nepřečtu a na seriál se taky nebudu dívat. Zkrátka a dobře, dneska si pustím Společenstvo prstenu a otevřu si dvanáctku Radegasta.

3 14.02.2020

Na Vánoce jsem si koupil druhý díl, takže musím pokračovat a doufat, že mě svět Zaklínače chytne a dostane se mi pod kůži. Zatím se nejvíce líbili vtipné dialogy, například: "Rytíř bez jizvy je kokot, a ne hrdina"

1 03.01.2020

Po 4 letech opět v Bradavicích. Za tu dobu se toho změnilo dost. Všímám si více detailů v knize, užívám si čtení plnými doušky, piju kafé po hrnkách, když není nikdo doma, tak křičím zaklínadla, mluvím s hady přes PC monitor a při zametání podlahy dělám, že umím lítat a snažím se chytnou neviditelnou zlatonku. Bohužel vše musím praktikovat potají, když se nikdo nedívá a neposlouchá, protože rodiče jsou mudlové a určitě by mě odvezli k inkvizici.

Jsem to ale blbec. Proč jsem nezačal číst kinga už dřív? Proč až teď? Až teď kdy mám státnice? Sakra, já chci víc, chci všechny jeho knihy. Hned a teď.
Tam kde to všechno končí, tak u mě vše začíná. Ještě dneska vlitnu do knihovny pro další kingovku.

"Miláčku," řeklo to.

17 16.09.2019

Při hodnocení knihy jsem dlouho váhal, jestli dát tři nebo čtyři hvězdy. Musel jsem ale zvolit horší hodnocení, i když tři hvězdy nejsou špatně hodnocení. Čtení jsem si užil, protože kniha je velmi dobře napsaná. Má výborný nápad s tím, že jednoho dne se probudíme a nic nevidíme, slyšíme pouze nářek a sem tam švihnutí trifidí haluze. Řekněme si upřímně, není to příjemná přestává budoucnosti. I přes veškerá pozitiva v nápaditosti, tak me dej tolik nezaujal, jak jsem zpočátku čekal. Očekával jsem tak trochu něco jiného, protože hodnocení je vysoké a měl jsem i velké očekávání a výsledkem jsou tři hvězdy. A asi nejlepší část celé knihy se odehrává výhradně v Londýně, možná to jsou hned ty první okamžiky po probuzení.

5 29.08.2019

Jak to asi dopadlo s Králem po válce? Byl postavený před válečný soud? Dokázal navázat na úspěchy z tábora i civilu? Našel si vůbec nějaké pravé kamarády? Setkal se ještě někdy s Petrem? Sakra, já chci odpovědi. Výborná kniha, ke které se určitě jednou vrátím a doufám, že mě více emočně zasáhne.

9 13.08.2019

Díky Bohu za úvod a závěr, jinak bych na čtení neměl nervy. Ta střední pasáž byla dost dlouhá, nic neříkající, nic se zdě nedělo, ale přesto jsem četl a doufal, že se Zlosyn z Bodie vrátí do městečka. Návrat to teda nebyl moc úspěšný.

15.07.2019

Na knihu jsem narazil náhodou v článku Top 30 dystópií podľa scifi.sk. A musím se přiznat, že jsem vlastně ani nepochopil proč je řazena mezi dystopie, protože definice dystopie říká, že se jedná o fiktivní společnost, která se vyvinula špatným směrem, a já se na základě toho ptám, co je špatné na společnosti v téhle knize. To, že se jedná o policejní stát, kde musí být vše pod kontrolou, je z mého pohledu správné. Hold ztratíš papíry, tak jsem v pěkné bryndě. Co si budeme nalhávat, už nejsi v rejstříku osob, tak nejspíš půjdeš rovnou do tábora.

1 13.07.2019

Musím se rovnou přiznat, že mám slabost pro zfilmované knihy. A podle toho se také odvíjí moje hodnocení knih a filmů. Z velké části jsem prvně viděl film a až poté jsem četl knihu. To platí i u Jurského parku, který jsem viděl jako malý a přiznám se, že jsem neměl ani ponětí, že nějaká kniha existuje. Existenci knihy jsem začal vnímat až někdy před pár lety. Nedalo mi to a hned jsem si ji koupil z antiku. A neudělal jsem chybu. Nejsem žádný knižní expert, ale mohu říct, že kniha je dobře napsaná, je svižná a plná vědeckých slov, které jsem si musel googlit. Například slovíčko teratogenní jsem nevěděl a ani netušil, že existuje. Ale díky Majklovi jsem o pár slovíček chytřejší. I když jsem v podstatě neporozuměl, jak to vlastně s DNA a se vším tím okolo funguje, pochopil jsem poselství celé knihy. Neřekl bych, že děj by byl nějak podstatný, mě spíš více šlo o to, jak si člověk myslí, že dokáže ovládat a předpovídat přírodu. A právě na Jurském parku je to pěkně vidět, že i když člověk vytvoří perfektní ostrov pro dinosaury a bude mít vše pod kontrolou, tak stejně příroda vyhraje nad člověk.

3 08.07.2019

Moje první kniha od Bulgakova. Nejspíš většina lidí začíná jeho slavným románem Mistr a Markétka, ale já jsem se vrhl na něco ne tak známého a nelituji toho. Občas se může stát, že když si vyberete něco ne tak známého, tak vás to tolik nepotěší, jako kdybyste si vybrali autorovu nejznámější knihu. Každopádně tahle delší povídka je zajímavá, je tak trošku podobná Frankensteinovi, ale už to nejsou nějaké romantické kydance okolo. Je napínavá, humorná a občas je zde nějaká ta narážka na bolševismus. Místy temná a strašidelná, zvláště při proměně Šarika na Šarikova. Může ta proměna ze psa na člověka znamenat něco víc? Asi jo.

5 16.02.2019

Poslední slovo v knize je káva, což je můj oblíbený nápoj. Každopádně není káva jako káva. Některá káva může být vynikající (capuccino v tyrkysovém hrnečku v brněnské kavárně Punkt), jiná káva může být sračka (turek, instatní) a pak tu máme průměr, a to jsou ty americké kávy zalité vodou ve velkém hrnku. Právě takovou kávu pila Iran. A právě tak hodnotím knihu.

Na druhou stranu je to zajímavý svět. Chladný, depresivní, temný, opuštěný, s létajícími auty, s jedním kanálem v televizi, s androidy, které jen tak nerozeznáš, s nájemnými lovci, kteří křižují městy a vyhledávají uniklé androidy, s umělými zvířaty a s vírou v Mercera. Ten mercerismus jsem nějak nepochopil, možná je to na mě až příliš abstraktní, tak jako samotná víra v Boha.

6 13.02.2019

"Qué cosa más mala es la guerra"

Ten voják měl pravdu. Válka je opravdu strašná věc.

13 07.02.2019

Příběh o klasickém anglickém pedagogovi z provinční chlapecké školy, který v ušáku u krbu při šálku čaje (vodu mu musí uvařit žena) vzpomíná svá učitelská léta. Je to nostalgické vzpomínání o žácích, o své ženě a o svých vtipech, u kterých jsem se ani nezasmál.
Prof. Chips se stále drží svých hodnot, který se naučil v mládí, nemá rád velké změny, má rád klasickou literaturu a detektivky, čaj, až nějak moc má rád mladé hochy. Žije sám v baráku u školy společně s nějakou paní (nejspíš bývala pradlena ve škole), která mu vaří a vše dělá, protože jeho vrcholným počinem je míchání čajů a vítání mladých chlapců u sebe doma. Občas hodí nějaký ten svůj vtípek společně s latinským citátem.

25.12.2018

Tenhle ten Rusák vytvořil něco zcela jedinečného a úžasného. Jeho kniha bude nejspíš (určitě) zařazena do skupinky největších sci-fi děl všech dob.

Ale při četbě jsem občas měl pocity, že hold to na těch pět hvězd není. Ačkoliv sám autor říká, že se záměrně nesnažil vykreslovat do detailu prostřední, postavy a příšery, tak právě to mi tam nejvíce chybělo. Možná by Metro bylo více zdlouhavé, více popisné, méně bychom zapojovali naši fantazii, ale zkrátka kvůli tomuto detailu strhávám jednu hvězdu.
Byl bych i radši, kdyby autor vynechal všemožné filosofické komentáře, protože občas i to mě vadilo. Popisy snů, vnitřní monology, jestli je Arťom opravdu nějaký vyvolený člověk, to vše mi přišlo zdlouhavé, ale chápu jejich účel. Konec mě taky překvapil, protože jsem čekal boom a velký kouř, ale dočkal jsem se nějakého vyvrcholení v podobě spojitosti mezi ďábly a hlavním hrdinou.

Ale abych jen nekritizoval, tak napíšu i něco pozitivního. Jak už jsem psal, je to vynikající dílo světové sci-fi, myslí tím hlavně prostředním a tématem. Zasadit život po katastrofě do metra, to se mi opravdu páčí. Po přečtení znám víc moskevských stanic, než ty které máme v Praze. Proto doufám, že jednoho dne vznikne i v českém prostředí dílo řadící se do Universe of Metro. Snad tu byli natolik rozumní lidé, aby se stáhli do metra a nějak žili.

Nejlepší část knihy byla paradoxně na povrchu. Souboj v knihovně a pak cesta na další stanici, to mi opravdu přišlo jako strop téhle knihy.

Pokud je druhý díl více filosofický, tak nevím, jestli se znovu vydám do metra.

3 21.08.2018

Frankensteina musíme chápat jako román napsány v duchu romantismu starý víc jak 200 let. Od toho se totiž odvyjí mé hodnocení. Nemůžu na knihu nahlížet dnešníma očima, kdy vlastně čekám hororový příběh a budu očekávat na každé druhé stránce nějakou mrtvolu či další hororové projevy. Hodnotím tedy její styl, děj a přínos pro literaturu.
Občas jsem měl dojem, že je to celé chaotické, že se Viktor pohybuje halabala po Evropě, že nepracuje, ale žije jen z peněz otce. Dobře, čert to vem. Ale co se k sakru stalo s tím dalším bratrem? S Arnoštem, jestli se nepletu. To už tam není napsané.
Každopádně abych jen nekritizoval, tak musím smeknout před stylem autorky. Ano, líbilo se mi to, i když furt nějaké city mě začínaly štvát. Jednoduchý popis krásné švýcarské přírody se mi taky líbil. Ale nad čím jsem nejvíc přemýšlel je to, že by takové "monstrum" mohl někdo stvořit i dnes. Jasně, možná je to sračka, co jsem teď napsal, ale každý dobře ví, že dnešní technologie dokážou zázraky. Co kdyby někdo vytvořil umělou inteligenci, která by pak žila vlastním životem, bez manipulace nás lidí? Nejspíš by se dostala do stejné situace jako tenhle netvor.
Asi konec. 8/10. Doporučuji všem, kdo nehledají jen laciné béčkové horory, ale chtějí okusit starší klasickou literaturu. A doporučuji to všem, kteří tápou nad tím, jakou knížku z období romantismu by si měli přečíst.

7 03.07.2018

Jestliže je někde napsáno, že jde o humoristickou knihu, tak to neznamená, že se budete válet smíchy po zemi, že si budete chcát do trenek nebo brečet smíchy, až vám zvlhnou stránky knihy. Tahle kniha není totiž jen o humoru, ale o realitě na vojně v padesátých letech.

4 24.06.2018

Napsal bych, že je to povinná četba, ale Krysaře jsem si vybral sám bez nějakého nucení. Udělal jsem špatně. Sice jsem knihu přečetl, ale s určitým sebezapřením. Nelíbil se mi ten jeho poetický styl vyprávění. Je to právě ten styl, který mi v knížkách vadí. Příběh mě taky nijak nezaujal, popravdě si už ani nepamatuji o čem to bylo. Vybavuji si jen píšťalu, nějakého cápka a snad nějakou horu, kam se všichni slezli nebo já už nevím.

4 22.06.2018

Můj první Sherlock a doufám, že ne poslední.

1 12.02.2018