Koškin komentáře u knih

Tohle je fakt zklamání. Spíše slabý až slabší odvar z Járy Cimrmana, Monty Pythonů a Woody Allena, možná někoho dalšího. Kultivovaný, často ale překombinovaný jazyk, po několika desítkách stránek již otravný. Povídka Střípky našich zítřků, která se pokouší o nějakou (asi) LGBT satiru je tak blbá, že jí k pochopení nepomohlo ani následující dovysvětlení pohnutek samotným autorem. Závěrečná Na výstavě chameleonů je už úplně jalová slátanina. Jedna hvězda za grafické zpracování, bez toho by byl Mikušův pokus totální propadák. Vrtá mi hlavou motivace k nominaci na Magnesii literu… Proč?

2 24.04.2024

Velmi příjemné i zpočátku nepříjemné překvapení o pohledu pumpičky na volanty a jejich svět, náš svět, se kterým jsem jako převážný volant musel chtě-nechtě souhlasit a trochu mi to otevřelo oči. Myšlenky zajímavé a pronikavé, velmi chytré. Ke konci kniha utekla trochu do extrému alá Houellebecq, ale budiž. Styl vyprávění s přeskakováním vypravěčů poněkud náročný na pozornost. Útlá knížka na dvě hodiny čtení a týdny přemýšlení. A samozřejmě body za design knihy, to je ta pátá hvězda.

2 21.04.2024

Zábavný počin, až bych řekl takový Pratchett light. Ne všechno je úplně vyprecizované, ale ty přerody antihrdinů v hrdiny a občas naopak fungují. Humor solidní a příběh obstojně gradovaný. Ještě čekám, co na to řeknou ty čtenáři 11+, pro které je kniha určená.

18.04.2024

Nic zásadního. V dnešní době. Možná zajímavý mírně hororový nádech, ale fakt žádná pecka. Kdyby pod tím nebylo podepsané takové jméno, tak si to klidně odpustím.

23.03.2024

(SPOILER) Pointou krátkého příběhu je, že netělesná láska je láska od mrtvoly. Kultivovaný jazyk však úplně nepřehluší primitivnost obsahu sdělení. Pokud by autor nevolil bud´/anebo, dalo by se s tím pracovat lépe.

18.03.2024

Spoiler! Po pár stránkách musím přiznat, že překlad je fakt jalový a strašný!!! Dělá z knihy záležitost, kde lovíte myšlenky díla tak, že zpětným prohnáním textu přes translator hledáte původní význam.

Dvěma slovy: promarněná příležitost. Takový traktát o právu na zdraví a povinnosti o něj pečovat. Vcelku nelogická a otázky vyvolávající konstrukce utopického autoritářského systému. Sofistikované, ale hodně unylé konverzace (naštěstí kapitoly nasekané po pár stránkách, takže čtenář nevyšumí). Zajímavá postava fiktivní Ideální milenky. Toť vše. Kravský konec a hlavní padouch podivný jeliman. Velký špatný, kterému dal drive covid, nicméně anotace zajímavější než celá kniha.

1 12.03.2024

I přes totožný název má film ke knize mnohem dál než Opilé banány k Pupendu. Má mnohem větší časový záběr, hloubku, více postav. Je rozhodně syrovější, nejen tím, že kniha je vždy méně barvotisková než film. Rozhodně dost rezonuje linka udavačství a spolupráce s režimem a STB. Klidně by se z ní mohla stát povinná literatura - navzdory všemu je zábavná a zároveň poučná.

2 19.02.2024

Tohle je fakt špatná a předražená knížka. Vypadá jak školní práce, co vznikla po 3 dnech googlování. Každá osobnost je uvedena jako někdo, kdo umřel ve 27 letech. Zřejmě ta repetitivnost má podtrhnout zcela jasné téma publikace. Mystérium Klubu 27 se buhvíproč autorka snaží nějak vědecky obsáhnout citováním různých průzkumů, pofidérních stanovisek a vlastních vývodů. Navíc se dozvíte, že Nirvana vydala album Bleach jako: “Sebevědomí a přece křehký debut?!?!?! (s. 56). K roztříštěné faktografii je třeba přidat naprosto strašnou grafiku a máte úplně po náladě. Knihu jsem si připravoval na příjemných a nostalgických pár večerů a zahodil ji po půl hodině. Fuj!

Zručně napsané, ale často velmi nelogické zvraty a neuvěřitelné zápletky. Nenudil jsem se, ale po dočtení povídky jsem kroutil očima, jak je to šroubovaná pointa.

23.01.2024

Autor je velmi zdatný vypravěč a opravdu solidní magor. Škoda, že jeho stop byl tak trochu na rychlost, má extrémně vyvinutou schopnost podchytit detail a podstatu okolního světa a dění. Jistou “jednoduchost své cesty dokázal Poláček oživit kompozicí různých časových linií, což bylo neuvěřitelně zábavné a osvěžující. Za mě knižní lahůdka.

1 23.01.2024

Hrabalova poetika je pojem. Místy kniha nabírá obrovské deprese a frustrace, je však psaná naprosto povznášejícím způsobem. Ve své podstatě se jedná o 50stránkový syžet Menzelova filmu. Co ovšem nechápu - místní hodnocení pod 70 %. Divné.

7 20.01.2024

Merle je pan spisovatel, což se pozná už podle prvních stránek. Trochu mě rušila určitá nezúčastněnost, odtažitost hlavního hrdiny (možná je to typická charakteristika vědce), ale téma zpracované před 50 lety je popsané velmi plasticky a reálně. Výhledy z takové globální krize ale žádná hitparáda.

2 20.01.2024

Chytře a vtipně napsaná oddechovka s nadhledem a jistou mírou originality. Fajn čtení.

1 31.12.2023

Knížka se čte dobře. Je ovšem extra dlouhá, někdy málo uvěřitelná a překombinovaná. Pohlavních styků je tam až moc, ale všechny ty kopulace to vlastně drží pohromadě. Dochází k nim bohužel příliš snadno a jsou děsivě schématické, až v jistých odstínech šedi. Pokud se autor rozhodne udělat z toho 250stránkový kus bez hlušiny a s větší invencí, rád si ho přečtu znovu.

29.12.2023

Několik zajímavých myšlenek bych našel. Řada zápletek předvídatelných až nenápaditých. Autorovi bych doporučil nasdílet své komplexy a frustrace (zejména ze vztahu k ženám) spíše než se čtenáři s odborníkem - terapeutem. Jeho uspokojení spočívající v zabíjení a ponižování je poněkud znepokojující.

Nebylo to špatné, udělal jsem si dovolenkový dvojboj společně s Vendulou Pačesovou a Zastřiháváním křídel. Rhodes je více černý, sebeironický a méně ufňukaný, byť mají knihy podobná témata a formát. Konec vztahů (v případě Pačesové vztahu) jsou ve Rhodesově podaní příjemně bizarní a obvykle originální. Obojí příjemné jednohubky k odpolední kávě.

11.08.2023

Mikropovídky a krátké glosy s obvykle zajímavou anebo chytrou pointou. Černé svědomí manžela a černý, někdy uplakaný humor životem a vztahem použité ženy s nejasnou perspektivou. Sebezpyt na dřeň. Četlo se to lehko a těžko zároveň.

09.08.2023

Měl jsem velká očekávání a první třetina knihy byla solidní zklamání. Ne že by neodsýpala, že by se člověk nepousmál, ale sakra takhle brutální xenofobní klišé bez kapky nadsázky? Francouzi jsou z pohledu autora tupá, angličtinu prznící a líná hovada, ženy sice elegantní, ale promiskuitní, nevyrovnané fifleny, celý francouzský systém je na rozsypání a dotuje ho asi ježíšek... Odlehčenou formou a pořádnou dávkou nadsázky a i sebeironie bych to asi snesl, kniha se následně stejně překlápí do určitého stavu poznání a smířlivosti, ale jen ve formě pofrancouzštění hlavního hrdiny, ze kterého se stává stejně vychcaný zevloun jako z obyvatel státu, kde aktuálně čerpá prebendy. Do vlastních řad úplně nesahá, když už, tak aby ukázal, že je lepší a líp se orientuje v gastronomii a balení Francouzek než jiní burani z ostrova snů (kde je děsivé ledasco, dentální a zdravotní péče namátkou a co si budeme vyprávět, pivní turisti z UK, to je obraz lidského zmaru...). Příběh je ale nakonec docela zábavný. Autorovi dám ještě šanci, neboť jsem si pod vlivem inzertní masírky nakoupil skoro celou řadu jeho titulů, ale teď již budu otevírat s mnohem nižším očekáváním. Tak dlouho se s merde patláš, až smrdíš od hlavy k patě, Stephene. Slabý průměr.

3 01.06.2022

Tahle kniha splňuje do puntíku pojem hořkosladký příběh. Čekal jsem trochu lacinější, lidovou komiku, našel jsem hloubku a nebezpečně chytrý humor. Hlavní postava se jeví jako Karikatura jen velmi krátce, záhy ji autor začne vykreslovat jako Charakter. Svébytný, ale kompaktní. Nečekejte úporný pokus o nějakou hlubokomyslnost ala Coelho, ale uspokojivé zamyšlení a pohlazení ano. A nejen pro to, že hrdina knihy pronese: “Jak se, pro Kristovy rány, dá rozumně mluvit s někým, kdo si pořídil BMW?” (str. 87). To by ale bylo poněkud zlehčující, proto dodám, že zároveň pochopíte, proč “Každý člověk musí vědět, za co bojuje.” (str. 199). Nebo proč je dobré (mít pro co) žít.

21 12.03.2022