OnlineKnišíl

Příspěvky

Tyrolské elegieTyrolské elegieKarel Havlíček Borovský

Co ještě napsat k tomuto i dnes svěžímu krátkému kousku, který je ostrý jak břitva, politicky nekorektní (ne nutně ale neslušný). Jízda do vyhnanství, loučení s rodným krajem, má v sobě cosi velmi smutného, ale Borovský se s tím dokázal vypořádat po svém. Obdivuji Borovského jazykovou úsečnost, se kterou dokázal popsat svět kolem sebe. I to, že to musel být sakra machr, který si z pánu nahoře nic moc nedělal, otrocké myšlení mu bylo hodně vzdálené, protože kdo se do lesa nebojí? No přece Karel Havlíček Borovský.

19.09.2020


Král LávraKrál LávraKarel Havlíček Borovský

Opravdu, ale opravdu, musím dohánět resty v české literatuře, které jsem si nadělal v posledních letech. Jaká to ostuda, opomíjet naše největší básníky, a přitom se považovat za sečtělého mudrce. Vím, nedá se přečíst vše. Avšak v případě Borovského, snad se nelze vymlouvat na nedostatek času, Král Lávra je ukázkou geniální úspornosti a přesto hutného obsahu. Lakonický jazyk, který přesto dokáže podat mnohé. Kéž by dnešní grafomani dokázali psát jako Borovský, pak by snad bylo méně knih a labyrint čtení by se omezil jen na opravdu ty kvalitní literáty, jež stojí za naši čtenářskou pozornost a čas, protože skutečně je mnoho výborných knih a ty často zůstávají skryty za pestrými obálky knih nových razících heslo, co je nové je i lepší, jak troufalé. Borovský předčí většinu dnešní produkce, protože psal nadčasově. V jeho Králi Lávrovi se potkává minulost se současností i budoucností, a proto ono tvrzení, že jeho tvorba neumírá, ale zraje a dá se číst kdykoliv.

19.09.2020


Jméno růžeJméno růžeUmberto Eco

Skvost na poli literárním. Nevím, co napsat, abych vyjádřil, jak rád jsem četl tuto knihu, aniž by si někdo nepomyslel, že jsem další z "intelektuálů", kteří si hrají na to, že vše pochopili a mohou se honosit tím, že přečetli jednu z nejznámějších knih. Snad jen, že pro mě kniha je oslavou intelektu (tentokráte již bez uvozovek), že ač jsme schopni vnímat pouze znaky znaků neschopni uchopit řádně podstatu věcí, často ztraceni v labyrintu, má smysl i byť jen v maličkostech hledat vzor a nezůstávat v stagnaci v temnotě hlouposti. Rád se vyžívám v postmoderní literatuře a nestydím se za to, dopustil bych se chyby, kdybych tvrdil, že mé interpretace jsou správné, ale již sama snaha o interpretaci mi dává jistotu, že má pro mě cenu číst takovéto knihy.

18.12.2017


Zločin a trestZločin a trestFjodor Michajlovič Dostojevskij

Po zásluze se o románu mluví jako o prvním velkém psychologickém románu a o jednom z nejlepších románů vůbec. Hloubka prokreslení jednotlivých postav je dechberoucí. Pokud se chce někdo podívat na tematicky podobné televizní zpracování můžu doporučit seriál Breaking Bad. Dostojevskij se u mě zařadil jasně mezi další autory, od kterých si musím ještě něco přečíst. A vůbec začínám přicházet na chuť realistické próze druhé poloviny devatenáctého století (totiž po Flaubertovi teď Dostojevskij). Doufám, že v brzké době dojde i na Balzaca a Dickense.

23.02.2020


Eugen OněginEugen OněginAlexandr Sergejevič Puškin

"Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Tolik psaní zří tu v tichu svíce,
snahou je dojem podati.
Teď zbavit nemohu se návyku,
číst všechno v poezii zvyku.
Všechny texty mi ve verše plynou,
z prózy v poezii kynou.
Těkají oči po slovech,
a ač se jedná o prosté zprávy,
já v nich vidím plno slávy,
vypouštím v iluzi vzdech.
Již prozřím ze sna brzy snad,
ono nelze v básni báseň psát."

02.03.2020


BibleBible neznámý, neuveden

Bible je nesmírně bohatý informační zdroj, který každého, opakuji – naprosto každého, může obohatit. Jako každé velké dílo plné bohatých myšlenek, je i Bible zneužitelná různými lžiproroky atd. O tom však psát nechci. Co říct ke knize, jež stojí pevně (i když by ji někteří rádi viděli stát na vratkých nohách) v základu naší evropské společnosti? Nemusíte být věřící, abyste znali alespoň část příběhů, což dokazuje, že biblické příběhy jsou kulturní determinací naší společnosti. Judeo-křesťanská tradice je naší kulturou a chápáním světa vůbec prostoupena. Hodnota lásky k bližnímu svému a z toho vyplývající svoboda je něco, co si musíme zachovat. Pokud bych měl vybrat jedinou jednu knihu, která je nezpochybnitelnou součástí evropského literárního kánonu, je jím právě Bible. Kniha psána skrze stovky let, desítkami autorů spojených jediným Jedním mocným autorem, je také knihou, kterou bych si vzal já osobně na pustý ostrov, protože vím, že i když jsem ji včera dočetl, otevírat a číst ji budu po zbytek svého života.
1 K 10, 13
"Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát."

25.01.2021


BěsiBěsiFjodor Michajlovič Dostojevskij

Myslel jsem si, že po Zločinu a trestu snad již nic lepšího nepřijde, ale musím se přiznat, že Běsi mě dostaly ještě o něco více. Dostojevského tvorba mě zasahuje tam někde hluboko uvnitř, kde snad je duše či co. Běsi jsou nejen prorockým politickým románem, ale též v nich Dostojevskij vyslovuje ústy Šatova a nakonec i Štepána Trofimoviče své filosofické zásady Bohočlověka. Oproti tezi oponenta Kirillova, tezi Člověkoboha, je mi Dostojevského víra v Boha a zásadní morální poselství, jež z toho plyne mnohem bližší. No a Stavrogin je ukázkový příklad typického zbytečného člověka, jak se máme možnost přesvědčit i u jiných vynikajících autorů, že pane Onegině? Ruský realismus je mi stále bližší a bližší, a ač bych volil Dostojevského před Tolstým, je naprostá hloupost se jednoho z nich na úkor druhého vzdát. A ještě k Dostojevského melodramatičnosti, často totiž mu kritikou vytýkané, myslím, že ona přehnaná gesta Dostojevského postav jsou odpovídající situacím, jež vybičovávají k extrémnímu jednání pod vlivem emocí, což je krajina záhadnosti, a pak se člověk melodramaticky prostě chová, protože jinak nemůže. Ono totiž osvícenské lpění na čistém rozumu bude vždy trochu pozadu za těmi emočními vlivy, které tělo vyburcují a rozum může jít do háje. Dostojevskij byl borec, velký člověk, trochu psycholog, trochu filosof, především ale nedostižný umělec, k jehož výšinám se málokdo málokdy vůbec přiblíží.

03.10.2020


MaminkaMaminkaJaroslav Seifert

K čemu mě Seifert inspiroval:

Co jen v těch verších jest?
Smutek, láska a pravda jako do oka pěst.
Probudí Vás ze snu osamění,
a vzpomenete na to – na to, co už tu není.

Pohlazení a nepodmíněná láska,
i když svět kolem Vás praská.
Vy máte tu vzpomínku pořád u sebe,
a ztráta pak bolí méně při pohledu do nebe.

A teď něco k mému hodnocení:
Seifert je právem nositelem Nobelovy ceny. Jeho básně, ač jsou někdy až neúprosně trhající srdce bolestí, ač jsou někdy plny smutku, jsou též i plny radostí. Vzpomněl jsem si na Nezvalova Edisona, ano, je tu vždy něco krásného a vždy něco těžkého v životě co drtí. Ale stojí to za to.

"Bylo to k zlosti; měl jsem chuť,
a hledě na věnečky,
sliboval jsem si: Buď jak buď,
jednou je skoupím všecky.

Však přesto v prvním rozletu
nevzpomenul jsem přísah.
Jsou sladší věci ještě tu,
než byly na těch mísách."
(Cukrářský krám)

13.05.2021


Dva proti ŘíšiDva proti ŘíšiJiří Šulc

Bible pro vlastence. Od okamžiku atentátu do konce knihy jsem nedokázal myslet na nic jiného. Naštěstí je kniha objektivní, co se otázky správnosti atentátu týče. Myslím, že podat to černě nebo bíle nelze. Šedá je ta správná barva. Po stylistické stránce je kniha pojata dynamickými střihy mezi postavami a místy, což má za následek velmi příjemnou formu čtení. Všechna čest autorovi, jak dokázal přepracovat tuto temnou, krutou a přece hrdou kapitolu českých dějin do knižní podoby. Nezapomenu.

08.07.2015


Komiksová KyticeKomiksová KyticeKarel Jaromír Erben

Kytici jsem kdysi čet k maturitě
bude to již dlouhých osm let
tenkráte byl to pro mě nový chmurný svět
kdy balady jsem čet, když šel jsem na kutě

Dnes vrátil jsem se k nim rád
v komiksové podobě, v nově ušitém kabátku
já přirovnal bych ono čtení ke svátku
znovu jsem si připomněl, že hřích následuje pád

Zločin je následován vinou a pak trestem
jedinou záchranou je vážné pokání
když z okna koukám na lednové tání
vím, že znovu čtením prošel jsem opět testem

Jehož výsledek radostně oznamuje
že Erben je stejně dobrý básník jak světový Poe
a kdo říká opak, tomu řeknu vole
běž si přečíst Kytici, to je četba moje

21.01.2021


Kámen a bolestKámen a bolestKarel Schulz

Další monumentální dílo české literatury, které možná někdo opomene, protože existují tu zahraniční Sienkiewiczové, Scottové, Hugové apod. Přitom všem však právě Schulzova próza se nejen těmto jménům vyrovná, ale v lecčems je i překoná. Barokní košatá souvětí a až existencionální zápas Michelangela se světem a sebou samým staví tuto knihu na piedestal historické literatury, která kromě faktografických zajímavostí přináší i universální témata, která platná jsou po všechny věky viz, např. umělec a jeho dílo.

"Jen rány dávají tvar věcem. I životu."

Hloubku této věty pozná snad jen člověk, jenž si už něco zažil. Pravdivá toť slova. Jenom se dají podtrhnout citátem z Nezvalova Edisona:

„Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek, stesk a úzkost z života i smrti“

"Také papež Julius, stařec v krunýři, pro něhož není oddechu ani spánku, slyší dunět ohlušující rachot řítícího se kamení hodin, lavinu času a jeho ruce se napínají ke kříži, aby se opět vracely. A někdy čas se plíží jako had ze skal, pomalu, v oblouku, záludně, a tu papež kopím a ostruhou je připraven protknout mu úzkou odpornou hlavu, přečkáme z vůle boží i věky, dokud nebude dostavěno, uvidíš, že zvítězíme i nad časem, ještě nezemřeme, ne, ještě ne, zvítězíme---"

Metafora času jako plížícího se hada je naprosto úžasná a trefná. Nad časem nikdo nezvítězí, ani Schulzovi nebylo dáno dopsat další dva díly svého díla, ale přece jenom v něčem čas přepral. Jeho kniha se čte dodnes, ona zůstává nenalomena zubem času a žije dál pro další generace čtenářů.

"Nejde o to zvládnout hory, nejprve musíš zvládnout propasti, nebo jinak se ti vše zřítí a propast pohltí horu i tvé dílo. Bojíš se hlubin? Zvykej na ně, abys nedostal závrať."

Propasti jsou elementární součástí našich životů, dříve či později do nich každý nahlédne, jde jenom o to, jak se s tím poprat. Život je, myslím, veskrze pozitivní věc, jenom v něm nemůžeme hledat jenom to, co nás těší, nakonec je to právě jistota propastí, která nás nakonec uklidňuje, jistota toho, že v tom nejsme sami.

24.10.2021


NěžnáNěžnáFjodor Michajlovič Dostojevskij

Jak jinak u Dostojevského než za pět hvězd. Fjodor byl geniální myslitel, o věcech musel hodně přemýšlet a pak je teprve vrhnout na papír. Je mi jasné, že si toho hodně vytrpěl, a je to znát na jeho textech, ač nejsou stoprocentně stylisticky perfektní, opravdovost z nich sálá. Umělecká autenticita je Dostojevského největší zbraní. Byli tu lepší stylisti, ale málokdo mě dokáže tak připoutat k textu, vybičovat moji imaginaci a zapojit myšlení jako právě texty tohoto ruského velikána. Jen nevím či se mi snad jen zdá, že dnes ho zase tolik lidí nečte. Nemám pro to data, ale adorace slyšíš spíše na škrábaly laciných zápletek rádoby psychothrillerů, které ve skutečnosti nesahají takovému Zločinu a trestu ani po paty.

08.12.2020


Paní BovaryováPaní BovaryováGustave Flaubert

Není divu, že je kniha zařazována do mnoha prestižních knižních žebříčků. Není divu, že někdo knihu nedočte a odloží ji, zvláště při studiu na střední škole. Tohle je Kniha s velkým K. Flaubert byl úžasný spisovatel, ony drobnosti, záchvěvy situací, které by se mohly zdát všední, dokáže vykreslit literárním jazykem tak, že vám málem i slza ukápne, jste-li romantická duše, a to i přesto, že Flaubert v Paní Bovaryové romanci kritizuje. V paradoxu, romantiku trhá s duší básníka.

20.02.2019


Osamělost prvočíselOsamělost prvočíselPaolo Giordano

Jsem asi jeden z mála, který četl Osamělost prvočísel až po knihách Čerň a Stříbro a Tělo. Právě druhý jmenovaný román z vojenského prostředí pro mě prozatím zůstává nepřekonán, a to i tímto bestsellerem. A je to vlastně dobře, že se Paolo posouvá a jeho psaní zraje. Osamělost prvočísel je román zkoumající důvody samoty, každá z postav je svým způsobem sama, a tak na rozdíl od románu Tělo, kde je individualita a samota částečně zrušena kolektivem vojáků, je v Osamělosti přítomna značná skepse jeho postav týkající se schopnosti navázat blízký kontakt s jinou osobou. Úspěch Prvočísel chápu, protože málokterý současný román lépe zobrazuje osamělost, i když máme nespočetné způsoby, jak navzájem komunikovat, které tu před 50 lety vůbec nebyly. Ono toto téma je přítomno i v Tělu, určitá pesimistická nálada, jenže on Paolo je autor navýsost realistický, a snaží se ukázat, jak to na světě chodí, přičemž nedbá na konvence romantický románů, ale ukazuje své postavy v jejich holé přirozenosti. Za tuto odvahu mu patří velké díky a těším se na Dobývání nebe.

09.11.2020


Tygře, tygře, žhavě žhnešTygře, tygře, žhavě žhnešWilliam Blake

Tato Blakeova sbírka básní obsahuje jeho báseň nejznámější, totiž Tygra:

Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo kdy smrti vezme moc
a dá ti strašnou souměrnost?

Krásná báseň, kde se Blake zamýšlí nad tím, jak je možné, že Bůh vedle beránka také stvořil nebezpečného tygra. Jenže jak se píše v knize Jobově:
To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme? (Jób, 2:10)

Tygr je pak symbolem lidí dravců (nejde tady o to zvíře jako takové, to zlé určitě není), lidí, kteří baží po krvi nevinných. Jób je myslím odpovědí na Blakeova Tygra. Utrpení je téměř nevyhnutelné, protože lidé mají svobodnou volbu zda budou tygrem či beránkem.
Další báseň, která mě zaujala je Nikdy lásku nechtěj říct:

Nikdy lásku nechtěj říct,
nelze ji říct úplně,
neboť vánek vane vždy
tiše, neviditelně.

Myslím, že ono je skutečně někdy velmi obtížné slovy popsat to, co se nazývá láska. Ta se skutečně musí žít, a jedině tak se realizuje, milostné dopisy jsou vždy jen doprovodem konání lásky.

03.03.2021


Růže pro AlgernonRůže pro AlgernonDaniel Keyes

Nelitujy toho zje sem tuhle knišku přecet ale budu litovat toho estli si nekdo kdo ešte nečet tuhel super knišku přecte tento kompentař a nepřete si knišku Tak ted sem vystřih úplne Čárliho Kordona

03.02.2017


MlčeníMlčeníŠúsaku Endó

Hluboké náboženské dílo, které zpracovává jedno z úhlavních témat kritiky křesťanské víry, totiž to, jestli Bůh ke zlu mlčí. Mlčení je také výborný historický román a pro mě se jedná asi o nejlepší dílo japonské literatury, které jsem zatím měl tu možnost přečíst. Určitě se ještě k Endóově próze vrátím.

21.02.2021


SekyraSekyraLudvík Vaculík

Jsem bídák, že českou literaturu čtu tak pomálu, však v ní je nejeden světový autor, a Ludvík Vaculík zcela jistě autorem světovým byl a jeho dílo je stále aktuální. Sekyra vyniká nejen jazykovou vytříbeností, ke které překladová literatura jen může vzhlížet, ale též psychologickou a sociální sondou do hrůzné doby, vlastně se divím, že vůbec takováto kniha tenkrát vyšla. Škoda, že jsem takový blbec, který českou literaturou dlouhý čas opovrhoval a hrála u něj druhé housle. Teď pár pasáží, které mě zaujaly a snad sami za sebe budou mluvit, že Vaculíkovo díla, ať někdy složitěji psané, je přece jenom umělecký skvost, který si zaslouží váš čtenářský čas:
„Duše syrová novostavba, která měla být pevným obydlením teprve zpracována, a nikdy nebyla, takže neuzavřenými okny i dveřmi protáhlo vše, co táhlo prériemi písemnictví. Tak se čte pouze v první generaci, tak očarovaně, jak četl on.“ (s. 17-18)
„Nejvíc jsem žasl, jak se slovem, pouhým slovem, změní proporce věcí a postavení člověka mezi nimi. Dokonce mohou pouhým slovem vznikat věci nové, a kdo to přijme, žije ve světě chimér.“ (s. 93)
„To je vlastně celý ten český vynález: zterorizovat se tak demokraticky, až nemáš na koho udělat atentát.“ (s. 96)
„Moje dětská tušení byla správná. Člověk se nemá tak snažit poznat všecko, co ve světě mají a co dělají. Nemá se pořád srovnávat s jinými lidmi a diferenci vykládat vždycky ve svůj neprospěch. Nemá se tak starat, aby držel s čímsi krok, když většinou to kráčí do řiti.“ (s. 102)
„Vždyť možné je vše. Nemělo nám to ani napadnout, protože co jednoho napadne, to druhý úplně provede. Kdysi muselo někoho nejprve jen napadnout, že by se z lidské kůže daly dělat šrajtofle, než to druhý udělal. Jestliže mi teď napadá, že bych mohl rozkrojit slunce na dvě polovičky, odložit jednu vpravo a druhou vlevo, tedy jsem rozhodl, že jednou to kdosi udělá. Všecko je otázka technických prostředků a vhodné organizace. Jediná rada – včas zastavit mozek.“ (s. 109)

09.05.2021


MakbethMakbethWilliam Shakespeare

„Nic nezískáno, všecko utraceno,
když bez poklidu přání dosaženo;
jest lépe tím, co zničili jsme, být,
než zničením ve vratkém blahu žít.“
Překlad J. V. Sládka (vydání z roku 1946)

Můj třetí Shakespeare (po Romeo a Julii a Jindřichu V.) a zatím pro mě nejlepší. Macbeth je látka vskutku současná. O touze mít stále víc, i za cenu ztráty vlastního svědomí. Krásné drama, které sic může být komplikované svým jazykem, avšak ona estetika je právě v dobovém vyjádření, a v dobu překračujících myšlenkách.

01.09.2020


SonetySonetyWilliam Shakespeare

"Neměj obavy: až přijde rozkaz jít –
a bez odkladu – tam, kam musí každý v krátku ,
kus mého života bude dál tady žít
v těch řádcích, které ti ponechám na památku.
Až si v nich budeš číst, potom tvé oči spatří,
že jejich větší část jsem tobě zasvětil:
země, ta dostane ze mne prach, jenž jí patří,
a tobě připadne můj duch, ten lepší díl.
Tak ztratíš jenom to, co červům náleželo,
bědný lup, který si srp smrti na mně vzal,
rmut a kal, který tu nechá mé mrtvé tělo,
přespříliš ohavný, abys naň vzpomínal.
Cenu má jenom to, co bylo uvnitř v těle,
a to ti zůstane na věky věků celé."
(Sonet 74)
Shakespeare nám tu zanechal nezapomenutelnou sbírku sonetů, které ukazují, že láska asi skutečně nezná konvencí. Ať Sonety obklopuje aura dohadů, kdo byl kdo, a zdali byl Skakespeare homosexuál či ne, pro mě zůstává nejdůležitější jedno poselství, že pravá láska má za přední duši a teprve pak tělo. Exupéry by řekl, že důležité je to, co oči nevidí, a že máme koukat srdcem.
A pokud neznáte Gilmourovo zhudebněné zpracování sonetu 18, tak si ho rychle zkoukněte viz https://www.youtube.com/watch?v=S8Osse7w9fs&ab_channel=scoobydino

07.02.2021


PodobiznaPodobiznaNikolaj Vasiljevič Gogol

Další z vynikajících děl zlatého věku ruské literatury. Od Gogola jsem četl také Vij a musím se přiznat, že to teda byl mistr spisovatel, a vůbec se nedivím, že Dostojevský se od něho učil. Nechci být přílišný nostalgik a sentimentalista, ale myslím, že se najde opravdu málo současných autorů, který se Gogoli vůbec jen přiblíží, nemluvě o tom, že na rozdíl od nich je Gogol dnes považován snad za přežitek a nudnou povinnou četbu, která se asi ani již nečte, ale spíše se nazpaměť učí z výtahů na internetu. Škoda, a to prosím nejsem nijak moc stár, nejsem žádný stařeček, který by nadával na mládež, jen myslím, že by bylo dobré více číst Gogola, než třeba rádoby literaturu, ale najdou se dnes i tací autoři, kteří jsou kvalitní, ale o to méně známí než autoři "severských detektivek" a "šokujících vražd", tak např. Marías, Auster či Saramago, ale kolik lidí tady je opravdu četlo a zná?

20.03.2021


NonstopNonstopBrian Wilson Aldiss

Doporučuji. Ze začátku jsem byl mírně rozpačitý z prostředí, postav a jejich dialogů atd., ale věřte, že vše má své důvody. Na to jak je kniha "stará", mi příběh připadal překvapivý. No, možná je to mou ne příliš velkou zálibou ve sci-fi (mám rád Bradburyho, P. K. Dicka, za odborníka se ale nepovažuji). Vlastně, když se zeptám někoho, kdo nečte sci-fi, na jeho důvody, většinou mi odpoví, že ho "ty vymyšlené bláboly" nezajímají. Jenže čím víc sci-fi knih jsem zatím načetl, tím víc jsem si jistý, že právě žánr sci-fi je možná ten nejhumanitnější žánr vůbec. I Nonstop je vrstevnatý a moudrý příběh o lidské přirozenosti a touze.

14.11.2018


Zápisky z Mrtvého domuZápisky z Mrtvého domuFjodor Michajlovič Dostojevskij

"Člověk je tvor, který zvykne všemu – tohle je tuším jeho nejlepší definice." (s. 15)
Zápisky z Mrtvého domu jsou asi nejvíce autobiografickým počinem Dostojevského. Jeho potrestání jako člena Petraševského spolku a následné prohlédnutí, že ten módní socialismus asi napáchá více zla než carský režim, a že tedy to jeho uvěznění asi mělo smysl, protože z něho vyšel jako uvědomělejší, to je myslím, hlavní, co si ze Zápisků odnést, ještě kromě toho, že i zlí lidé jsou někdy dobří, a že ne všichni trestanci jsou zrůdy.
Jelikož jsem četl vydání z padesátých let, nechybí asi nutné proleninovský doslov, který zdůrazňoval Dostojevského "socialistické cítění", a umenšoval klíčový Dostojevského duševní přerod. No beru to jako nutné zlo, a myslím, že román Běsi skutečně ukázal, že Dostojevský moc dobře věděl, kam povede manipulace prostého sedláka, ale pochopitelně o tom v doslovu není ani čárka.
Samotnému románu není co vytknout, je autentickou výpovědí o životě v káznici, ale nadto také se vyznačuje hlubokým pochopením lidské duše, a málokterý autor viděl tak hluboko a pravdivě do duše jako Dostojevský.

10.01.2021


Kreutzerova sonátaKreutzerova sonátaLev Nikolajevič Tolstoj

„V tom je spása i kletba člověka, že žije-li nesprávně, může se zaslepovat, aby neviděl ubohost své situace.“
Tolstého vynikající dílo o manželství, emancipaci, smilstvu a dalších závažných tématech. Naprosto bravurně napsané a musím dodat, že ač se jedná o mé první setkání s tvorbou Tolstého, rozhodně nesmím v časech příštích dopustit, aby bylo poslední. Tolstého každý zná, ale číst ho, Vám potvrdí, že jeho sláva je mu přičítána právem.

24.08.2020


Ezopovy bajkyEzopovy bajky Ezop

Krásná a poučná četba. Ezopovy bajky jsou zářným příkladem morálního nikoliv moralistního umění. Nejsem si toliko jist, na kolik jsou tyto bajky v tomto provedení vhodné pro opatrností zhýčkaného dětského čtenáře, když hlupáka jelena sežere lev, avšak spočítá si orgány, mozek jelena chybí, ten sežrala liška, jež jelena lvovi do pasti nadvakrát nahnala, a mozek jeho pak sama sežrala. Lvovi liška odpoví, že jelen mozek neměl, ať ho nehledá, vždyť hlupák to byl, když nadvakráte do pasti lvové skočil. Nekorektní a surové, přesně tak, jak by to mělo být, a dítě se aspoň naučí, že je lepší nebýt hlupákem, jenom se nebát svazujících konvencí dnešní rádoby ochranářské společnosti té naší Cancel kultury, páč pak by hlupák nebyl potrestán, přece za to nemůže, že je hloupý, a vyhřezlé vnitřnosti v dětské knize? To už vůbec ne.

13.12.2020


Kapitánská dcerkaKapitánská dcerkaAlexandr Sergejevič Puškin

Vydání z roku 1961 obsahuje krásné ilustrace Václava Fialy, které velmi dobře dokreslují příběh této romantické novely. Novela ač s prvky romantismu, je též ale realistické dílo, ve kterém Puškin kriticky poukazuje jak na carský režim, tak také na vraždění revolucionářů. Pugačov není vykreslen černobíle, což si myslím, že jenom dokazuje, že často i ten největší darebák má v sobě alespoň trochu lidskosti. Ačkoliv je Oněgin nedostižné dílo, je oním vrcholem Puškinovi tvorby, ani Kapitánská dcerka není až tak pozadu. Jedná se o totiž o velmi dobře napsanou novelu, která se velmi dobře čte, přináší informace o jedné historické epoše a nadto v sobě zahrnuje onu vytříbenost zlatého věku ruské literatury.

08.04.2021


Johnny si vzal puškuJohnny si vzal puškuDalton Trumbo

Podle mě asi u nás nejméně známý román (v porovnání s Remarquem, Hemingwayem) , o kterém by nebylo troufalé tvrdit, že se jedná asi o nejsugestivnější anti válečný román minimálně 20. století. ... Poselstvím knihy dle mě není nebojovat, ale bojovat za opravdové věci (když je ohrožen individuální život) a ne za hesla (například určování kolektivní viny národům a ne jejich vládnoucím představitelům) určité elitní skupiny, která chce na krveprolití miliónů jiných zbohatnout.

25.06.2019


FaustFaustJohann Wolfgang Goethe

Goetheho magnum opus. Čteno vydání z roku 1955. Krásný překlad Otokara Fischera a litografie Eugena Delacroixe pozdvihují Goetheho dílo do sfér literárních nebes. Škoda jen Fürnbergova ideologicky zabarveného doslovu. Vydání obsahuje sice pouze první díl Fausta, ale druhému dílu se již nedostalo takové pozornosti, takže to ve výsledku vůbec nevadí a první díl Fausta je sám o sobě úctyhodným dílem. Jedno z největších děl německé, evropské i světové literární kultury.

28.08.2020


Muž, který byl ČtvrtekMuž, který byl ČtvrtekGilbert Keith Chesterton

Inteligentní humoristická výprava, která přeci jenom není jenom šílenstvím. Závěr se mi hluboce vryl pod kůži, řekl bych až ke srdci. Ale není to vidět, to je právě ta síla silných knih, že se zaryjí hluboko, ale nezraňují, nýbrž pohladí, a vy víte, že jste opět mohli být svědky toho, že umění je více než pouhá zábava.

03.04.2021


Konec dobrodružstvíKonec dobrodružstvíGraham Greene

"Je strašně podivné zjistit a uvěřit, že vás někdo miluje, když víte, že na vás není nic, co by se komukoli, kromě rodičů nebo Boha, mohlo zdát hodno lásky." (s. 105)
Graham je pro mě Dostojevský 20. století, nelze asi jinak o něm smýšlet. I on staví své dílo na polyfoničnosti, tedy dialogu různých přesvědčení, přesto všechno nakonec stejně brání víru, ale není to samozřejmě jednoznačný vztah, vztah neproblematický, ale vysoce kritické uvažování, které je komplexní a je radost takové vyznání v próze číst. Někdy je dobré si poslechnout i extrémní názory ateistů s jahodou na bradě, protože nakonec právě a priori daná uzavřenost před jakýmkoliv jiným pohledem, než svým vlastním, brání člověku uvěřit.

12.12.2020


1 ...