knihyKeMne
komentáře u knih
Dům na úskalí
Agatha Christie
Staré tajemné sídlo a mnoho podezřelých. Tušila jsem, že jako obvykle bude každý mít své vlastní tajemství, které znesnadňuje vyřešení hlavní zápletky. Výjimečně jsem pachatele tentokrát uhodla a během vysvětlování všech podrobností tentokrát stačilo jen "ajó to mě taky mělo napadnout"; takže tímto se tato knížka liší od všech ostatních Poirotů, které jsem zatím četla - ti bývají zamotanější.
Bretaňské světlo
Jean-Luc Bannalec (p)
Příjemná detektivka. Jiné díly neznám, ale vůbec nevadilo. Autor má zvláštní způsob psaní - jeho popisy prostředí mi přišly jazykově nezáživné, ale na druhou stranu navodily takovou atmosféru, že vše šlo vidět, slyšet, cítit, chutnat... Až jsem měla toho růžovýho granitu všude okolo po krk :-) No a samozřejmě mě taky zmátly sem tam nějaké nedokonalosti v překladu.
Chceš-li rozesmát pánaboha
Michael Třeštík
Pozoruhodná kniha. Vlastně jsem si dosud nedokázala představit, jak "technicky" probíhala první světová, tedy z pohledu vojáka. Díky autorově otci za jeho válečný deník! Oba autorovi rodiče toho tolik prožili! Jejich zapojení v odboji... Známosti se spoustou osobností té doby... Životy pestřejší než jakýkoliv vymyšlený příběh. A smutné to bylo taky, pochopitelně, život takový je. A závěr měl super vyústění, ty poslední věty, no celej Třeštík.
Slečny z Avignonu
Michael Třeštík
Takové jak z jiného světa. Mám ráda povídání o umění a mám ráda způsob vyjadřování pana Třeštíka. Moc fajn spojení. A jsem ráda, že taky našel to kouzlo v koupající se ženský od Rembrandta, můj nejoblíbenější obraz od něho. Super byly i ty dodatečné komentáře k jednotlivým článkům po letech.
Další divné hlášky z knihkupectví
Jen Campbell
Pokračování první knihy. Nemůžu se ubránit dojmu, že sem flákli to, co neprošlo jako dost dobré do prvního dílu. Vyskytuje se tu taky víc hlášek dětí. Zajímavé byly hlášky z autogramiády prvního dílu.
Uzdrav se sám
Amy B. Scher
Další americký zázračný návod na sebeuzdravení těla, začínající jako obvykle příběhem autorky, kterak se nakonec sama vyléčila a nyní se dělí s ostatními, jak na to. Ovšem musíte věřit tomu, že svalové napětí těla umí odpovídat pravdivě na všechny otázky, které si položíte, a musíte uznávat meridiány a čakry. To je tak ve zkratce, o čem kniha je.
Zaujala mě část sebezpytování, hledání v hloubce své minulosti, kde by mohl mít náš zdravotní problém kořeny. Autorka podává srozumitelný návod i zdůvodnění. Kéž by to bylo tak jednoduché. Nicméně nedokážu souhlasit s tím, že svá chybná přesvědčení nebo špatné zážitky lze jednoduše vymazat nějakým proklepáváním energetických drah. Autorka to v závěru také uvádí na správnou míru, když najednou popisuje, jak u někoho může trvat ozdravný proces dlouhodobě či kolísavě.
No vyzkoušejte a dejte vědět, zda to funguje. Doporučuji tu první část, ve které je velice podrobný mustr, jak zkoumat, kde se ve skutečnosti nachází problém.
Dům u jezera
Kate Morton
Achjo, proč mě čtenářská výzva nutí číst o nešťastné lásce? Nevyžívám se ve smutných příbězích. A tento je smutný dvojnásob, neboť ho vypráví v důchoďáku poslední svědek oněch událostí a neustále zdůrazňuje, jak už dávno nikdo jiný nežije...
Když pominu tu nostalgii a smutek, co celou dobu čtení útočí na city, a trochu těžší začátek, než si člověk zvykne na tu hromadu jmen, jde o mistrné zachycení měnícího se ducha doby v Anglii během prakticky celého dvacátého století, se zaměřením na dobu po první světové. No nechtěla bych být onou vypravěčkou...
Modelkou v padesáti a dalších 36 příběhů z psychologické poradny
Jan Svoboda
Nešťastný název... Zní tak trochu jako že v knížce budou humorné storky z psychologické poradny. A přitom jde o vážně míněnou sbírku případů, které autor předkládá, aby sloužily jako vzor a naděje lidem, kteří řeší něco podobného. Často to v posledních větách i doslova napíše. Takže myšlenka je to skvělá, ale kdybych na knihu nenarazila v rámci čtenářské výzvy, tak nevím nevím, jestli bych se jako člověk potřebující pomoc k této knížce dostala. Úsměvné je, že často se v případech objevuje konfrontace lidí s životem po sametové revoluci. Nicméně kdyby příběhy, nebo spíš způsoby vyřešení byly víc konkrétnější, nadpisy víc k věci (tedy ne jako tady v beletristickém stylu, ale spíš označující typ problému), dovedla bych si představit knihu jako velmi užitečnou široké veřejnosti. Tip pro vás, pane doktore :-)
Columbo mezi dveřmi
Richard Ulman
Drobná knížečka překvapivě od českého autora, která má být holdem slavnému detektivovi. Slibovala jsem si od ní víc. Sice se v ní dozvíte, jak Columbo vznikl a názvy všech epizod, ale už ne jejich stručný děj. Výborným autorovým počinem bylo, že pozorným sledováním všech dílů a toho, co v nich detektiv prozradil, složil jak jeho životopis, povahu, záliby, informace o jeho autu, psovi i plášti a samozřejmě i vše, co šlo zjistit o legendární paní Columbové. Ovšem druhá polovina knihy je nějak mimo mísu - autor vybral pojmy, které se tak porůznu v seriálu vyskytly, a encyklopedicky je vysvětluje. Ehm...
Vědecká vysvětlení nejbizarnějších způsobů smrti
Cody Cassidy
Zábavná věda, to miluju. Akorát jsem si celou dobu myslela, že autorem této knížky je pan Munroe. Tak ono je takových chytrolínů víc, wow! Pokud jde o obsah, a pominu-li ty šílené překlepy, tak ačkoli mi bylo vcelku jedno, jakým mechanismem v jednotlivých kapitolách zemřu, je knížka nabitá spoustou zajímavých informací. Obohacující.
Jací jsou? – Irové
Frank McNally
Pro Irsko jsem vždycky měla nepochopitelnou slabost, ač jsem tam nikdy nebyla. A když tak čtu, jak to v Irsku chodí, snad své mínění radši přehodnotím. Kladem tohoto "průvodce" je to, že se zábavnou formou věnuje snad všem aspektům, jak lze zemi a její obyvatele charakterizovat. Složité dějiny, jazyk i povaha, autor byl odvážný, když se to snažil několika větami vysvětlit. Nicméně často převážil pokus o vtipnost nad obsahem, takže z toho stejně nejsem moc moudrá. No i tak tam lze najít spoustu zajímavých informací.
Rozbité okno
Jeffery Deaver
Když jsem v rámci čtenářské výzvy vybírala, který díl s Rhymem přečíst (je to mé první setkání s ním), zaujalo mě téma tohoto dílu. No a nelitovala jsem. Téměř nebylo znát, že jde už o osmý díl série.
Dobře a poutavě napsaná detektivka, která se vzhledem k postižení hlavního hrdiny točí spíš okolo jeho nejbližších spolupracovníků. Líbily se mi pasáže, které "píše" vrah. Rodinné problémy hlavních vyšetřovatelů možná až zbytečně natahovaly děj. A rušivě na mě působil autorův styl, kdy přeskočí do nějaké vyhrocené akce a až zpětně se dovídáme, co jí předcházelo. Udělal to v tomto díle několikrát a mátlo mě to. Ale odpouštím :-) Kniha je to fakt dobrá a hlavně s aktuálním tématem.
Divné hlášky z knihkupectví
Jen Campbell
Jako jo, pobaví, i když něco je spíš smutné než vtipné. Ale podobně jako doktorské historky, i tato knížka má asi největší význam zase pro lidi pracující v daném oboru. Mimochodem, naše knihovna vede toto dílko v oddělení "Citáty" :-)
Síla snů
Klausbernd Vollmar
První část mě moc nechytla, autor bere obecné pojednání o snech hodně zeširoka. Ale zaujalo mě, že varuje, aby se člověk nezabýval svými sny přespříliš. Tedy aby tak činil, pouze pokud cítí, že je to potřeba.
Praktická část mi přišla trošku pochybná. Způsob, jakým autor se sny (včetně práce se sny ve skupině) pracuje, se moc neshoduje s podobnými knížkami. Zapojuje též afirmace, jógu, akupresuru, menstruační cyklus, ba i velice vážně astrologii.
Jako jiný pohled je to zajímavé čtení, pro práci se sny bych ale spíš doporučila jiné knihy.
Celý život
Robert Seethaler
Přečteno v rámci čtenářské výzvy a upřímně mě to teda nechytlo. Celoživotní téměř osamělý život člověka v zapomenuté horské vesnici, ze které se postupem času stane lyžařské středisko, mi připomněl svou ponurou atmosférou Raisův Západ. Na mě moc depresívní. Akorát ten pokrok pomalu přicházející do vesnice bylo zajímavé sledovat.
Pragmatika lidské komunikace
Paul Watzlawick
Tak jsem dočetla údajně základní práci v oboru mezilidské komunikace. No byl to porod. Opět se jako laik podivuju tomu, nad čím si akademici lámou hlavu. Užitečným jsem shledala snad jen rozbor divadelní hry Kdo se bojí Virginie Woolfové, kterou jsem dosud neznala, a potom téměř závěrečnou sedmou kapitolu, která ukazovala, jak lze teorie z knihy využít pro psychoanalytickou praxi.
Kruh
Rona Halsall
Fujtajxl, tak tohle bylo pořádný psycho! Nervy nadranc a napětí do poslední stránky. Prolínání časových rovin i vypravěčů nevadilo, vlastně mi způsob zpracování připomíná Poslední paní Parrishovou :-) A efekt to teda mělo. Nicméně, nervy si ráda šetřím, takže podruhé už tohle číst nechci.
Vanga
kolektiv autorů
Malá knížečka o známé vědmě, ale netuším, co vlastně chce čtenářovi přinést. Autoři zřejmě vzali dostupné prameny a snažili se je nějak sjednotit, což šlo velice těžko, protože v tomto případě se život i slova Vangy staly spíš legendami s různými verzemi.
Knížka obsahuje životopis Vangy (sloučené různé verze, takže takový miš maš), pak nějaké její obecné životní rady, něco málo proroctví a něco o chrámu, který nechala postavit. Větší část knížky pak tvoří několik přepisů rozhovorů, které vedla s klienty. V závěru je pak seznam dostupné literatury o Vanze, vše azbukou. Texty jsou doplněny několika fotografiemi z domu Vangy a chrámu.
Před touto knížkou jsem narazila na pár článků o Vanze a řekla bych, že byly mnohem přehlednější než toto. Ne, nemám z této knížečky dobrý pocit. Zmatečná.
Prašné víry
Roger Smith
Knížku jsem vybrala namátkou v rámci čtenářské výzvy a tak nějak jsem očekávala, že tohle mě bavit nebude, protože tématika africké politiky jde mimo mě. No autor překvapil. Sice jsem dle očekávání nepochopila hlavní politické motivy, knížka byla ale hlavně o každodenním syrovém životě chudých Zuluů pod nadvládou mafiánského zbohatlíka s neomezenou mocí. Realita vykreslená do všech detailů (a vnitřností). A i když knížka není ani trošku veselá, je psaná velice zajímavým jazykem. Určitě přečtení nelituju.
Nástrahy zubařského křesla
Agatha Christie
Ačkoli mi vždycky Poirotovky připadaly jaksi překombinované se spoustou vedlejších zápletek, které jen ztěžují odhalení vraha, tak toto dílko bylo na mě až příliš. Dokonce ani při klasickém závěrečném vysvětlování mi to nezaklaplo a určité věci mi dávaly smysl jedině jako snad neuvěřitelná náhoda.
Líbilo se mi, že knížka je opět zpracovaná tak, aby názvy jednotlivých kapitol dávaly smysluplnou básničku a ze všeho nejvíc se mi líbil ten "epilog", neboli poslední kapitolka. Tahle pointa mě fakt pobavila.