MILUJI TO! Na téhle sérii se stávám díl od dílu závislejší a pokaždé se v tom jen utvrzuji. Tenhle případ byl parádní. Vždy spolu s nimi dumám, co se mohlo stát a zde jsem měla díky jedné informaci jistý tip, co se stalo a hádala jsem správně. Kdyby chlapci potřebovali dalšího do týmu, tak se dobrovolně hlásím.
Zdejší případ měl velký vliv hlavně na Daniela a mně se moc líbilo sledovat vztahy postav. Myslím, že tady byla asi největší zkouška přátelství mezi Jasonem a Danielem. A věřím tomu, že díky všemu, co zažili, bude pevnější než kdy dřív.
Asi se opakuji, ale tady musím - pokud chcete nějakou detektivní oddechovku, která vás pohltí jak nic, tak za mě je tahle série jednoznačným doporučením. Hlavně v audioverzi, která je famózně zpracovaná a dává tomu úplně jiný – vyšší – rozměr.
Neskutečně se těším na další díl, kterého se dočkáme ještě letos a opravdu doufám, že audio vyjde krátce na to.
Fleur je zdrcená smrtí své milované babičky, která jí byla spíš matkou. Po její smrti ale zjistí, že před ní měla tajemství, které ji provázelo celým životem. Tajemství, které nějak souviselo s prstenem se smaragdem, který odjakživa nosila. A tak se ve zděděném domku pouští do dokumentů, díky kterým odhaluje, co vše následovalo po chvíli, kdy byla její babička a její dvojče kvůli 2. světové válce od sebe rozděleny.
Čtení knih s touto tematikou si vždy promýšlím, ale tohle mě zaujalo hned, jak jsem to viděla, a já dostala chuť si to přečíst. A to přestože jsem tušila, že mi to dá zabrat. Můžou to být smyšlené příběhy, ale mnohé v nich je založeno na tom, co se skutečně dělo, a já to mám vždy celou dobu na paměti a pak na to hodně myslím. Díky tomu to není tak relaxující četba, jak mám většinou ráda, ale zatím jsem nelitovala žádného válečného přečteného příběhu. Tenhle mi jeden z nich trochu připomínal.
Sledujeme tu dvě časové roviny – současnou s Fleur a minulou s dvojčaty Ninou a Odette, které po rozdělení žily velmi odlišné, a přesto současně v něčem velmi podobné životy. Přes vzdálenost a vše ostatní, co je rozdělovalo, to bylo jako by je stále spojovala nějaká niť.
Příběh v sobě skrýval mnoho smutku, ale také obrovské lásky. Člověk si asi neumí představit, co ti lidé zažívali. Stále hledat nějakou stopu, doufat, že tentokrát někam povede a zoufat si při zjištění, když ne. A takhle třeba stále dokola.
V jednu chvíli jsem si od knihy musela dát pauzu, ale hned další den jsem ji zas otevřela, protože jsem prostě potřebovala vědět, co se dělo dál.
Bylo to poutavé a emotivní čtení a mně se moc líbilo, jak autorka zkombinovala smyšlené se skutečným. Jsem ráda, že jsem se do toho pustila, přestože si teď dám od války asi zas menší pauzu
Do téhle knihy jsem šla poměrně bez nějakého očekávání, ale ve finále pro mě byla příjemným překvapením. Nečekala jsem, že mě to tak chytne a měla jsem docela problém dodržovat rozpis kapitol ve společném čtení, jak jsem chtěla furt číst dál.
Moc se mi líbilo prostředí internátu. To tu bylo opravdu skvělé. Emma i Henry byli fajn a oblíbila jsem si je. Stejně tak některé další vedlejší postavy. Zvlášť jednu jsem tu hodně obdivovala za to, jaká byla.
Linka s Emminým otcem, a vším co s ním souviselo, dala příběhu takový menší nádech záhady, kdy jeden uvažuje, co přesně se mohlo stát. Jinak kniha plyne takovým příjemným tempem, kdy se spolu s Emmou adaptujeme novému prostředí a nacházíme tu své místo. Později se tu však přihodilo něco, co mě hodně zasáhlo a nečekala jsem to. Jakmile jsem se k tomu dostala, tak jsem už knihu nechtěla odložit.
Pro mě to byl pěkný příběh, ve kterém jsem získala víc, než jsem čekala a už se těším, až se na akademii vrátím a poznám příběhy ostatních
Měl to být nejšťastnější den jejího života, protože si měla vzít milovaného muže, ale nebylo tomu tak. Jejich dvůr byl napaden. Místo štěstí je najednou kolem ní jen zkáza. Sama princezna Wren padne do zajetí, kde má jen dvě volby – smrt nebo manželství s nepřítelem. Podvolí se, ale jen proto, aby získala čas. V jejím srdci plane pomsta a chce zasadit ránu, která jí vrátí její zem.
Láskyplný, idylický a šťastný začátek po pár stránkách vystřídalo krveprolití bez špetky slitování. Ze ztrát, které hlavní hrdinka utržila, mi pukalo srdce. Tenhle úvod se postaral o to, abych se do příběhu ponořila ... a následně ho přečetla na jeden zátah.
Tempo příběhu je skvělé a moc dobře se to čte. A přestože má kniha necelých 300 stran, tak nabídla opravdu poutavý příběh, který mě velmi snadno vtáhnul. Osobně bych místy ocenila v něčem větší hloubku a propracovanost, ale to byla asi moje jediná výtka.
Wren není žádná křehká květinka a rozhodně není ten typ, co by čekal, až přijde nějaká záchrana. Ne, o něco takového je odhodlaná se postarat sama. Byla svá, a odhodlaná nedat u nepřátel najevo byť i jen stín strachu.
Arrik postupně bořil veškeré mé dojmy, které mi o něm po jeho první kapitole bleskly hlavou. Byl to nepřítel a spáchal to, co spáchal, ale začal mě neskutečně zajímat a jsem zvědavá, co se o něm ještě dozvím.
Hodně mě zajímá, jak chce autorka uchopit jejich vztah dál. Protože co si budeme povídat, to, co stojí mezi nimi, není žádná maličkost, a tak si myslím, že to bude ještě něco. A to i navzdory tomu, co tu bylo jinak naťuknuto. Některé činy to prostě už nezmění.
Moc se těším na pokračování, které naštěstí vychází už brzy. A pokud jste doteď neměli knihu na seznamu, tak doporučuji na ni mrknout blíž. Stojí za přečtení.
Tahle kráska mě zaujala už loni před vydáním, ale chvíli trvalo, než na ni došlo.
Věděla jsem, o čem to bude, ale hned autorčina poznámka na začátku mě něčím překvapila a díky ní jsem měla najednou na příběh větší očekávání. Čekala jsem příběh, který bude mít hloubku a já si z něj sednu na zadek,… což se úplně nestalo, ale i tak jsem si čtení užila.
Kniha se mi četla moc pěkně. Přes vážná témata, která tu byla, tu nechyběl humor a celkově to na mě působilo jako oddechové čtení. Podle mě tomu trochu uškodilo to, že to bylo tak moc sladké a sluníčkové, ale na to asi mělo vliv právě i mé výše zmíněné očekávání.
Hlavní dvojice si mě získala velmi snadno. Asi nejvíc se mi tu líbilo, jak tu bylo ukázáno, že toho druhého přijali nikoli navzdory odlišnostem, ale i kvůli nim. V tomhle – přijetí sebe samého a toho druhého – byla kniha pro mě moc krásná.
Tohle je další série, po které v audioverzi pokukuji už delší dobu, ale až nedávno jsem měla takový impulz, který mě přiměl se do ní konečně pustit. A z dvou důvodů rozhodně nelituji.
Jednak ji namlouvá jeden z mých nejoblíbenějších interpretů, díky kterému zatím byl každý poslech ještě větším zážitkem. Navíc jsem teď měla po posledních titulech od něj menší pauzu, tak jsem si to opravdu užívala o to víc. Miluji, co všechno pan Stránský se svým hlasem dokáže.
A zadruhé mě zaujal i samotný příběh a vykreslení hlavního vyšetřovatele. Je to zas něco trochu jiného, a to se mi líbilo. Jeho děti tu byly takovým zpestřením, a asi nejvíc díky nim bylo vidět, že Robert je víc než jen šéfinspektor.
Případ mě bavil, bylo to zamotané a líbilo se mi přicházet na kloub tomu, co se přihodilo. Jedna věc mě na rozuzlení trochu zarazila, a říkala jsem si, že ohledně toho mohlo být v knize víc detailů, ale celkově jsem si to užila.
Pokud hledáte něco, co byste mohli poslouchat z tohoto žánru, tak doporučuji mrknout na toto. S Martinem Stránským budete mít pocit, že postavy ožily a užijete si to víc než kdybyste to „jen“ četli. Já se už těším na další díly, kdy doufám, že se budou vyšetřovat nejen zajímavé případy, ale že se dozvím víc i o tom, co se stalo Kettově ženě
Nathan měl před sebou skvělé léto, ale stačila jedna chvilka nepozornosti a vše se změnilo. Srazil chlapce, který to nepřežil. Zatímco čas plyne dál, tak ho sžírají výčitky a noční můry. Během čekání na soud pozná Caru. Když je s ní, tak je to jakoby na chvíli zapomněl, co se stalo. Jenže neví, že i ona před něčím utíká.
U téhle knihy bylo už od začátku jasné, že bude velmi smutná. Autorka se zaměřila jak na pozůstalé, tak toho, kdo nehodu způsobil. Mnou na začátku asi nejvíc rezonovalo to, jak se všechno změnilo během pár vteřin. Spoustě lidem se asi stalo, že jim přeběhlo před autem zvíře a já si vždy říkám, že stačila sekunda a mohl ten střet dopadnout jinak. Vždycky to mnou celkem otřese a tady jsem na to hodně myslela. Přitom tady to bylo o dost horší, protože se jednalo o člověka a ne o zvíře.
Přestože kniha ve mně probudila nějaké emoce, tak ale vzhledem k tématu jsem čekala, že budou hlubší. Něco mi tu ale nesedlo. Nevím přesně, zda to bylo tím jak to bylo napsané, nebo čím, ale díky tomu jsem ji četla déle, než jsem čekala, i když je poměrně krátká. Myslím, že tu nebyl úplně využit potenciál, který kniha měla. Přesto jsem ale ráda, že jsem se do ní pustila – něco ve mně zanechala a o tom je
Poslední dobrodružství s měňavci z Sherwoodského lesa a konečné zúčtování se zlem je tady!
Co se mi na téhle série líbí je to, jak autorka pojala některé postavy. Jejich vykreslení je u některých originální a nejinak tomu je i tady, přestože zdejší hlavní hrdinové něco až moc opakovali, a to nebylo úplně potřeba. Pak tu některé zmíněné věci zarazily, protože to nesedělo na tu dobu, ve které se děj odehrává. Tohle si autorka mohla trochu víc nastudovat.
Pro mě nejlepším dílem této série je Zkrocení psance, ale i tento díl se četl dobře. Jako série to bylo celkově super, když člověk chtěl vypnout a pro mě velkým bonusem bylo to, že jsem si mohla opět užít nějaké nové zpracování známého příběhu, který se mi líbí už nějaký ten pátek
Pokud máte rádi příběhy na motivy Robina Hooda a chcete něco oddychového, co budete mít slupnuté jak nic, tak byste mohli zkusit mrknout na tuto sérii. Zdejší měňavci stojí za to, abyste je poznali
Jsem strašně ráda, že jsme se pokračování dočkali tak brzy po vydání Balady a já se tak mohla za sirénama a selkiema vrátit. Do děje jsem se dostala hned, jak kdybych první díl četla včera a natolik mě to strhlo, že jsem to slupla za jeden den.
Mezi Marinou a Caspianem to jiskří tak, že stránky skoro žhnou, nebezpečí vyskakuje i ze směrů, od kterých by to nečekali, a naopak získávají spojence tam, kde by je nikdy nehledali. Kniha se čte svižně, je plná akce a zvratů a já si to celé zamilovalo ještě víc.
Autorce se povedlo napsat něco nového a neokoukaného. Velmi se mi líbí to, že celkově to pojala jinak než jsme zvyklí. Stvořila bájné postavy, které nejsou nepřemožitelné, ale naopak mají slabosti, které je omezují. Moc jsem si tu oblíbila hlavní i vedlejší postavy, prostředí, ve kterém se děj odehrává a vím, že bych se nebránila si sérii v budoucnu přečíst znovu. Také bych se klidně do světa vrátila i díky dalšímu příběhu.
Za sebe mohu říct jen jediné – určitě doporučuji si to přečíst! Věřím, že nebudete litovat, když se vrhnete do světa, kterým vás bude provázet přerostlý racek a ježovka.
Nemohu uvěřit, že mi trvalo tak dlouho, než jsem se do téhle série pustila. Spílám si za to doteď. Tenhle poslední díl mě vtáhl do děje velmi rychle a držel mě ve svých spárech do konce. Nemohla jsem se od poslechu odtrhnout a užívala si každou minutu. Vliv na to měla asi i interpretace a celkově zpracování audioknihy, které to posunulo ještě k lepšímu zážitku.
Bylo to napínavé, přestože jsem podezření ohledně toho, jak to je s pachatelem pojala dřív než Sayer. Ty chvíle, než jí to došlo také, byly náročné, jak jsem měla chuť skočit do děje a říct jí to.
V téhle sérii je jistá věc, která udělala něco lehce předvídatelné. Díky tomu jsem v předchozím díle byla trochu zklamaná a tady bych možná byla též, kdyby to autorka nevyšperkovala a něčím mě nepřekvapila. Tohle jsem nečekala. Pak mám také radost, že po třech dílech se něco uzavřelo – jak pro mě, tak hlavně pro Sayer.
Co byly ty závěrečné věty?! Mám teď ještě víc otázek a zajímá mě jediné, kde je nějaký další díl? To přece nemůže skončit takhle! Jednak protože si tam autorka skvěle připravila půdu na něco dalšího a také protože se mi se Sayer, její rodinou a přáteli ještě nechce loučit. Prosím, potřebuji další díl
Tohle vypadalo jako prima oddechovka, kterou slupnu během chvilky a pobavím se. A bylo tomu tak, až na jeden detail
Líbilo se mi plánování zásnub, při jehož přípravách a tajnůstkaření se objevilo několik vtipných momentů Na konci jsem byla sama možná také malinko naměkko.
Nesedlo mi tu ale moc to, na čem byl vystaven vztah Priscilly a Olivera. Když se seznámili, tak to vypadalo, že se spřátelí a možná z nich bude něco víc, ale pak se něco pokazilo a oni se od té doby furt jen hádají a provokují. A tady bylo to, co mě zaráželo - Jeden z nich mohl tušit, kde se stala chyba a vyřešit to nějak mnohem dřív, ale nic neudělal, a to celý rok? A i když vezmu, že nevěděl, co se stalo, tak jejich nejlepší přátelé byli partneři, kteří tomu druhému říkali i to, co neměli. Proč to nějak neuhráli a nepomohli to vyřešit? Jasně, bez toho by nebyl příběh, já vím, ale prostě chápete, ne ? Ztratili celý rok přece.
Když pominu ale tohle pozadí příběhu, tak se mi to ale četlo pěkně, líbilo se mi to a už se těším na Hate mail, který už doma čeká na přečtení
Ježíš, to bylo tak ňuňavé čtení! V poslední době jsem snad nečetla nic tak milého a oddechového. Bylo to napsané jednoduše, ale cozy dýchlo z většiny knihy, a v tom jsem doufala.
Safira vždy snila o tom, že si otevře kavárnu, kde budou vítáni kromě páníčků i jejich dráčci. Neuvědomila si však, co tihle caparti dokážou všechno napáchat, a tak se drží nad vodou jen tak tak, jak díky nim musí stále něco opravovat. Řešením se ukáže náhodné setkání s Aidenem, který potřebuje pomoc se svým dráčetem. Poprosí ji, zda by mu ho nevycvičila. Pro ni je to splněný sen, jelikož jako někdo, kdo není z rodiny Jezdců, si nikdy nemyslela, že by se jí tato možnost naskytla. Aiden doufal, že díky tomu bude moct žít tak jako předtím a starat se hlavně o své rostliny, ale Safira na to má jiný názor.
Tohle je příběh plný vůně kávy a dráčků, kteří jsou totálně cute, ale zároveň takoví malí postrachové, jelikož dokážou napáchat pořádnou neplechu. Byli tu úžasně vylíčeni a pro mě největším zdrojem pobavení.
Safira po ztrátě svého nejbližšího člověka zůstala sama, ale byla neustále veselá a na svět a život pohlížela s radostí a úsměvem. Aiden se rozhodl jít vlastní cestou než bylo zvykem v jeho rodině a bál se, že to nikdy tak úplně nepřijmou. Jejich romantická linka byla pěkná.
Oba pocházeli z různých společenských vrstev a autorka tu v této souvislosti hezky jemně zpracovala to, jakou váhu mohou mít cizí řeči, co to s námi může udělat, i to jak se s tím vlastně můžeme popasovat.
Za mě krásně oddechové čtení, u kterého jsem vypla a které ve mně vyvolalo hřejivé pocity. Určitě mohu doporučit, pokud chcete něco z tohoto žánru.
Děkuji Cosmopolis za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce
Máte rádi jednorožce, kteří jsou dobří a neublížili by mouše? Tak ty tady nenajdete. Někteří ze zdejších patří spíš do nočních můr než do snů.
Skandar chtěl být odmalička jezdcem jednorožce a jakmile dosáhl věku třinácti let, tak má zjistit, zda se mu to splní či nikoli. Každé dítě tohoto věku totiž podstupuje zkoušku líhnutí, díky které zjistí, zda se bude moct pokusit otevřít dveře do hnízda, kde by se mu vyklubal jednorožec. Když ten děj nadejde, tak k jeho hrůze však není ke zkoušce připuštěn. Myslí si, že se jeho sen rozpadl, ale díky zvláštním okolnostem se přeci jen ke dveřím dostane a jeden jednorožec se mu vylíhne. Ale i po tomto šíleném začátku se bude muset vypořádat s mnoha věcmi, které by nikdy nemyslel, že se mu stanou…
Slyšela jsem, že se série připodobňuje k jiným oblíbeným sériím, a i když jedna z nich patří mezi mé nejmilejší , tak tohle je v něčem tak jiné a své, že mě podobnosti ani nějak nevadily.
Přestože je to první díl nové série, kdy se čtenář musí s mnoha věcmi seznámit, tak děj plynule utíká a nechybělo ani pár zvratů. Líbilo se mi přátelství, které se začalo budovat, humor, který nás příběhem provází i celkově vykreslené prostředí.
Tušila jsem, že se mi to bude líbit, ale že až tak? To jsem nečekala. Nechápu, kde jsem byla, když tahle série začala vycházet, ale jsem moc ráda, že jsem na ni narazila aspoň teď. Přestože už nejsem ve věku, pro který je příběh primárně napsaný, tak jsem tomu tak trochu propadla a další díly jsou nutností! Chci prožít další dobrodružství se Skanderem, jeho přáteli a jednorožci.
Pokud jste stejně jako já sérii ještě neobjevili, tak doporučuji se na ni povídat, i kdyby vám už nebylo -náct. Tohle rozhodně stojí za přečtení.
Tahle série už mi lehce chyběla. Uvědomila jsem si, že to nejsou útěky jen hlavních hrdinek, ale tak trochu i moje. Útěky od reality do zemí, které mohu prostřednictvím těchto příběhů trochu poznat, a to nejen jejich kulturu a zvyky, ale i jídla.
Tentokrát jsem se ocitla na vinici, kde bylo spoustu bublinek z šampaňského a výborné dobroty, které zněly naprosto fantasticky a já toužila ochutnat úplně všechno, co tam měli. Tady jeden tloustne jen z toho popisu.
Prostředí, ve kterém se děj odehrává a postavy vytvořily příběh, který jsem si užila. Nechyběla tu láska, přátelství, hašteření, ale našla jsem tu i menší dramata a tajemství, která vše skvěle okořenily.
Bylo úžasné tu sledovat, jak někteří rozkvétají a opět nacházejí chuť do života a ztracený elán. Důležité tu bylo to uvědomění, že nikdo nemůže být závislý na štěstí někoho jiného, a že nikdo nemůže někomu dělat berličku.
Miluji, jak jsou jednotlivé díly propojené. Tady jsem potkala i staré známé a bylo to moc milé překvapení. Když jsem tuhle sérii začala číst, tak jsem nečekala, že se na ní stanu tak závislou, ale je to tak a už se moc těším na to, kam díky ní zavítám příště.
Tuhle knihu jsem měla na seznamu už od jejího vydání, ale nějak jsem se k ní furt ne a ne dostat. Ale díky jedné výzvě se to konečně podařilo. Díky holkám, že mi ji v mém seznamu vybrali.
Pokud jsem si v době vydání četla, o čem to má být, tak jsem to úspěšně zapomněla, a tak jsem byla na začátku lehce překvapená vším, co se dělo. I tak – nebo díky tomu – mě to zaujalo a já se do příběhu hned začetla.
Po chvíli se však objevil jistý problém, díky kterému jsem měla trochu potíže knihu číst, přestože jí čtivost rozhodně nechyběla. Tím problémem byla hlavní hrdinka. Někdy mě fascinovalo, jak se chová. Jak se to pak nakupilo, tak jsem knihu začala víc a víc odkládat a pak jsem četla jen po kouskách, abych si Nat dávkovala. Ta holka mě dostávala. I přes mé pocity k hlavní hrdince jsem ale věděla, že knihu chci dočíst, protože jsem prostě chtěla vědět, co všechno se ještě stane. Tady se přiznám, že jsem v závěru celkem zírala. Nečekala jsem tento konec.
Samozřejmě mám ještě několik otázek, na které bych chtěla znát odpovědi a tuším, že asi budou v dalším díle, ale myslím, že mi prospěje pauza, než se do něj pustím.
Yes! Tohle mělo od začátku skvělý drive . Našla jsem tu to, co jsem postrádala v jedničce a příběh jsem si opravdu užila Několikrát jsem se u něčeho pobavila, nechybělo tu nebezpečí a zvraty. Hlavní postavy byly správné, a jejich vzájemné interakce super
Willa měla oproti jiným ženám neobvyklou výchovu. Její matka ji učila spoléhat hlavně sama na sebe a nikdy na žádného muže. Umí se ohánět různými zbraněmi a je odhodlaná postarat se, aby splnila pokyny své paní ohledně pokladu, který jí svěřila. Od chvíle, co se dozvěděla o existenci měňavců, věří, že by tito lidé neměli existovat, protože jsou to monstra.
Malý John nemá rád lidi a má pro to dobrý důvod. Přesto jednomu z nich vděčí za život a má za to, že tyto dluhy se mají splácet. Chce napravit chybu, které se dopustil, když Willu pustil a pomoct ji získat poklad. Brzy si uvědomí, že tato drobná žena je jeho osudovou družkou a přestože tuší, že i on ji přitahuje, tak neví, jak by mohli být spolu, když on je měňavec, které Willa z hloubi duše nenávidí.
Tohle mi vyloženě sedlo. Zajímalo mě, jak se něco vyvrbí a to mě nutilo otáčet stránku za stránkou, že jsem to slupla během chvilky. Teď už zbývá jen jedna dvojice a vypořádání se s nepřáteli , na což se těším, protože někteří si opravdu zaslouží dostat za vyučenou
U každého dílu tu u mě platí, že z „ještě jednu kapitolu“ se stane, že najednou dočítám poslední a zavírám knihu. Stále mě fascinuje, že ani po tolika dílech mě to nepřestává bavit. Naopak to hltám snad dokonce víc než na začátku. Všechny postavy jsem si oblíbila a miluji, když s nimi mohu trávit další chvíle. Líbí se mi dynamika tohoto týmu, i když chovám naději, že k nim jistá osoba někdy přibude. Myslím, že by se k nim skvěle hodila.
V Hrozivé věštbě se rozjelo víc linek vyšetřování. Autorka tu pronikla do tajů jasnovidců, úmrtí bezdomovce, ze kterého se vyklubalo něco víc a stalkerství. Počítám, že v dalším díle se jedna tato linka ještě objeví, protože tu nebyla uzavřena a už se trochu děsím toho co přinese – ale to předbíhám.
Tohle byl opět skvělý příběh, který mě vtáhl od samého začátku a nepustil až do konce. Čte se to plynule, je tu správná atmosféra, kdy nechybí napětí. Jen mě tu zarazilo jisté propojení, které se tu objevilo. Přišlo mi to jako taková náhoda, které jsem měla problém uvěřit. To byla ale asi má jediná menší výtka, kterou jsem tu měla.
Miluji a pokud někdo váhá, zda se do série má pustit, tak radím dál neotálet a jít do toho. Rozhodně stojí za to Kim Stoneovou poznat.
Kdo by neznal Robina Hooda, krále zbojníků, který bohatým bral a chudým dával? O něm slyšeli asi všichni, ale co když to nebyl ON, ale ONA?
Robynne si nikdy nemyslela, že by se stala psancem a už vůbec ne jejich vůdkyní. Přestože se snaží všechny muže krotit, aby se nedostali do problémů, tak se jí situace vymkla kontrole. Jelikož se s tím musí nějak vypořádat, tak se rozhodne, že to aspoň využije k dobré věci a bude pomáhat obyčejným lidem. Jenže do Nottinghamu je povolán zastupující šerif, který má dát vše do pořádku. Co udělá, až zjistí, že jím je její osudový druh, kterého oplakala, protože měl zemřít na jedné křížáské výpravě?
Na tuhle sérii jsem se těšila, protože Robin Hood je jeden z těch příběhů, u kterých ráda poznávám různá provedení, a tak mi bylo jasné, že si ani tohle zpracování nemohu nechat ujít.
Začalo to slibně a já neměla problém si Robynne a Daniela oblíbit. Znali se od dětství a později se stali druhy, ale byli od sebe odloučeni. Nyní se opět setkávají, a i když stále cítí k tomu druhému určité city, tak ale neví, zda se nezměnili příliš. A nemají ani moc příležitostí to zjistit, jelikož se oba ocitli v postavení, o které vlastně nikdy nestáli, ale díky kterému navíc stojí na opačných stranách.
Po slibném začátku moje radost trochu polevila. Kniha se stále četla pěkně a stránky utíkaly, ale já od děje čekala něco víc. Přestože je to jen jednohubka, tak jsem ale od autorky už četla dost knih na to, abych měla určitá očekávání. Ta ale tady nebyla tak úplně naplněna. Dějem se tu spíš tak proplouvalo a poznávalo, ale jinak nic moc. Něco víc se objevilo na konci, ale myslím, že ten prostor tu byl i předtím a nevyužil se tak, jak mohl.
Autorka tu pojala hodně věcí pěkně a líbilo se mi, jak se v něčem držela předlohy a něco pojala po svém. Pokud máte rádi příběhy na motivy Robina Hooda a chcete nějakou oddechovku, u které vypnete, tak můžete zkusit tuto.
Děkuji MojeRomantika za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce.
Filmovou verzi tohoto příběhu jsem viděla před lety a měla jsem ji ráda. V knižní verzi vyšlo několik dílů, ale zfilmované už nebyly a já si nedávno řekla, že bych chtěla znát další dobrodružství těchto dětí. Nejdřív jsem si však chtěla připomenut děj jedničky, abych byla v obraze, ale tentokrát v knižní podobě, abych věděla,co ve filmu nebylo nebo tak.
Přestože od shlédnutí filmu uběhlo pár let, tak si ho stále pamatuji dost na to, abych si tu u některých detailů musela zvykat na to, že je to tu vyprávěno jinak. Jakmile jsem si to ale srovnala, tak to bylo v pohodě.
Asi dvakrát jsem se u poslechu zarazila a přišlo mi, že tu něco nesedělo. Jak kdyby to bylo vynechané nebo upravené.
Samotný příběh měl jinak celkem pomalý začátek, ale bylo tu zmíněno pár věcí, které jsem nevěděla. Jakmile jsem se dostala k části, kde už byly i děti, tak mě ale chytlo víc, jak jsem i čekala.
Je tu ta správná atmosféra. Mlha nad ostrovem...zvláštní obyvatelé ostrova... cestování v čase... zničený sirotčinec a samozřejmě děti, které zvládnou nevídané leckdy až podivné věci. Chudák Jacob, který musel pochopit tolik věcí najednou
S panem Dvořákem jako interpretem jsem se setkala asi poprvé, ale líbil se mi tu. Hezky to namluvil a bylo fajn, že měnil hlas i v některých situacích. Jinak mi u provedení audioverze párkrát přišlo, že je až moc dlouhá odmlka mezi některými částmi. Někdy jsem až kontrolovala, zda se mi neseklo přehrávání, ale furt běželo.
V něčem jsem čekala něco trochu jiného, ale jsem ráda, že jsem se do toho pustila a těším se, až se dostanu k dalším dílům
Obálka mě okouzlila na první pohled a to, že se odehrává na Islandu bylo třešničkou. A kdy jindy se do tohohle zimního příběhu pustit, když ne ve chvíli, kdy jsou venku třicítky a vedro k padnutí? Trochu jsem doufala, že mě schladí představa té zimy tam, ale to se povedlo tak maximálně na vteřinu. Jinak ale kniha naprosto splnila má očekávání.
Molly se ocitla takříkajíc na křižovatce a nějak neví, kudy kam. Přemýšlí, zda a co mohla udělat jinak a trápí se tím, co všechno se za poslední měsíce událo. Moc se mi líbilo, jak si postupně začala uvědomovat vlastní hodnotu, ujasnila si, co vlastně chce – nebo nechce – a začala se od toho odrazovat.
Romantická linka je tu pomalá, přirozená a celkově to vše skvěle moc hezky dokresluje.
Byl to krásný příběh, který na mě dýchl vánoční atmosféru. Úžasně tu byla vylíčena ta pohoda a klid, ale nechybělo ani nějaké to drama. Korunu celému příběhu nasadilo prostředí, které tu má velký vliv i na postavy a autorka ho tu opravdu využila. Provedla čtenáře některými zdejšími místy, která popsala tak, až jsem si přála tam být s hrdiny a všechno to moct také s nimi prožívat. (Také se váš seznam míst, které chcete navštívit díky knihám zvětšuje?)
Za sebe doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst emotivní příběh o hledání sebe sama, který i když se odehrává v mrazivém prostředí, tak vás ale zahřeje.
kniha_je_laska
komentáře u knih
